V metalu toho zažil mnohé. Bohumír „Asura“ Kaše je další z řady metalových pardálů, a zároveň také metalových otců. I když to druhé docela čerstvě. O to více jsem se však v následujícím rozhovoru mohl zaměřit na budoucnost a rodičovské plány. Opomenuty však nemohly být ani zážitky spojené s „těžkým kovem“. Opravdu toho není málo! MYTHOPOEIA, TROLLECH a nyní hlavně 1000 BOMBS!

Nazdar chlapáku, vítej po čase opět v Rumzinu? Vzpomněl by sis vůbec, ve kterém roce jsi nám poskytl první interview? A nehledej v archivu… 🙂
Metal! Nazdar Aleši, zdravím a děkuji za přivítání. Na rozjezd hned takhle, jo? Budu poctivej a v archivu čmuchat nebudu. Tipnu. Kapela je asi jasná: MYTHOPOEIA. Rok 1998?

Přesně tak! A teď už jdeme na to! V metalovém undergroundu se pohybuješ pěknou řádku let, vystřídal jsi několik kapel či projektů… Toužil jsi už od dětství stát se hudebníkem? Co tě přilákalo k metalové hudbě?
Přímo od dětství určitě ne. To jsem chtěl být popelářem, kosmonautem, archeologem, řidičem kamionu, fotbalistou atd. che che che. O kapele jsem přemýšlel asi tak od 14-ti let. Na základce vznikaly první sranda nápady a „kapely“ s názvy jako DESMODUS, ASSATHOR a už nevím jaký. Nahrávali jsme to na kazeťák. Bordel jsme dělali u Francise Empty (kytara SORATH, ex-MYTHOPOEIA) doma spolu s Martinem Tree (ex-SORATH a MYTHOPOEIA). Žádné nahrávky se nedochovaly a asi je to dobře che che che. K metalu jsem se dostával postupnými krůčky. Naše starší sestřenice poslouchala KISS, tady musím uvést, že to byla polovina 80.let, a samozřejmě se nám líbila image kapely. Pak hity jako „Life is Life“ od OPUS a „Comanchero“ od MOON RAY (taková popina). No, líbilo se, ale jakoby mi tam pořád něco chybělo. A pak nám bratránek, starší o 11 let, pustil ARAKAIN. Nějakej živák natočený na černo. Bomba. To mě pohltilo. Ale to už byl rok asi 1988 nebo 1989. Začal jsem shánět vše od nich. No a pak přišel převrat a po něm rok 1990. To mi bylo dvanáct. Českou metalovou scénu jsme tak nějak znali: ARAKAIN, MASTER´S HAMMER, KRABATHOR, TÖRR, ROOT, KREVEL a další. A tenkrát nám bratránek pouštěl kapely ze zahraničí: BATHORY, DEATH, SEPULTURA, OBITUARY, HELLOWEEN, KING DIAMOND, SODOM, KREATOR, PARADISE LOST, VENOM a další. Jako první kapelu z těch jmenovaných nám bratránek pouštěl DEATH. Ptám se: „Co je to za THRASH?“ „Hovno THRASH, to je Death Metal“. Che che che… Teď teprve odpovím na tvůj dotaz! Líbila se mi ta rychlost, zvuk, energie, rebélie, otrhaný džíny, trika a to mi zůstalo dodnes. Prostě mě to uhranulo a nepustilo.

Vybavíš si svůj premiérový koncert? Jak to tehdy dopadlo? Vsadil by sis už v té době na to, že se pódium pro tebe stane v podstatě rutinní záležitostí?
No asi první zkušenost, pokud se tomu dá tak říkat, byla úplně v jiné kapele. Nebyla to ani MYTHOPOEIA ani SORATH, ale jednorázový grind noise projekt s klukama ze zmíněných kapel. Bylo to někdy v září 1994 (asi). Jsem tam řval do mikráku, Ottar mlátil škopky, Admirerforestae hrál kytaru a řval, Martin Tree – basa. Prostě takovej bordel. Bylo to ve sklepě hospody „U Králů“ v Plzni na Slovanech. Místní budou vědět. A v nějaký části našeho „setu“ (che che che), dovnitř vnikla policie, celou akci zastavila a všechny vyvedla. Prý nepovolená akce. 🙂 Ale opravdu první vážné vystoupení, to beru jako premiéru, bylo někdy v roce 1995 s kapelou MYTHOPOEIA v plzeňském rock klubu „C“. SORATH měli pár akcí za sebou, tak už věděli do čeho jdou. Byli jsme s Heonem (klávesy) nervozní jak sviň. Naše nervozita stoupla víc, když nám Kuzma (klučina, který se staral o věci kolem kapely) oznámil, že nepřijde zvukař. Co teď? Zrušit? Klub narvanej. Tak jsme dojeli pro mikrofony do zkušebny, pár dalších cajků a celej set odehráli jen na nástrojovku. Byla to bomba! Vše dopadlo na výbornou. Lidi se bavili, my se bavili. Dodnes na to vzpomínám. To že budu hrát dál i na větších pódiích, velkých festivalech u nás i v zahraničí, to by mě ve snu ani nenapadlo. Popravdě musím říct, že se mi to rutinou nestalo. Vždy je tam takový pocit nadšení, adrenalinu a natěšení.

Jak zásadně ovlivnila metalová hudba tvoji osobnost? Máš např. nějaký koníček, který se příliš neslučuje s principy metalového undergroundu?
Musím upřímně říct, že ano. Začal jsem se více zajímat o angličtinu ve škole (kvůli textům kapel), začal jsem více číst různé knížky počínaje Tolkienem přes historické knížky a konče okultní literaturou. To zase kvůli inspiraci na texty. 🙂 Víc jsem poslouchal jiné názory (nejen na hudbu), dá se říct, že jsem se naučil být tolerantnější. Ale vždy platilo: Metal, Holky, Pivo a Fotbal, che che che. Koníčků, nebo spíš věcí, o které se zajímám a snažím se aktivně dělat, je povícero. Vím, že třeba spousta metalistů nemá rádo fotbal. Já jo. Dokonce jsem ho i aktivně hrál. Za žáky a dorost 1. ligu, jako 17-ti letej jsem si kopnul i divizi za chlapy a dvakrát jsem byl i ve výběru Česka (něco jako nároďák) se Lvíčkem na srdci. Ale osud mě zavál na jinou cestu. 🙂 Než se narodila Hedvika, tak jsem aktivně trénoval Wing Tsun, tady se to asi vymyká. Zde jde o disciplínu, tvrdost cvičení, soustředění, řežba che che che. Ale taky to není úplně něco, co by se vymykalo principům UG. Jak jen to jde, chodím cvičit do fitness, udržovat se v zátěži. Prostě sportovat. Mě to baví.

Dá se vůbec hraní v kapele a rodinný život skloubit tak, aby ani jedna z částí výrazně netrpěla?
Dá. Nás to neživí, je to koníček, netrávím ¾ roku někde po štacích. Samozřejmě je třeba vždy to doma probrat, jestli je daný termín koncertu OK.

Především s TROLLECH jste byli jednu dobu hodně rozjetí, ale nakonec přece jen přišlo jisté přibrzdění (alespoň mi to tak přijde). Bylo to z tvé strany dáno i rodinnými důvody?
Rodina na to vliv neměla. Hedvika byla v té době „na houbách“. Důvod byl někde jinde. To jsme si interně vysvětlili a hrajeme dál, ne zas až tak intenzivně jako v minulosti, ale hrajeme.

Jak vzpomínáš na dobu, kdy se z tebe stal poprvé otec? Jak zásadně se tvůj život změnil?
Pro mě je to stále čerstvé, vždyť dcerce bude za chvíli teprve šest měsíců. Takže si to užívám. Je to opravdu zázrak. Nijak zásadně se zatím nic nezměnilo, jen to, že jsme teď tři. Ale zeptej se mě třeba za 5 let. 🙂

Na rodiče se z internetu valí nepřeberné množství informací o výchově dětí, existují snad stovky alternací, dle kterých lze děti vést. Co na to říkáš? Máš jako rodič nějakou „formulku“, dle které se řídíš? A je vůbec nutné něco takového mít?
Na rady z internetu opravdu kašlu, řídíme se „citem a instinktem“. E.T. (má manželka) spíš hledá na internetu, ale ne rady o výchově, ale spíš nějaký věcičky a tak. Dítko není stroj, je to živá bytůstka, která má mnohdy vlastní – zvláštní pohled na svět a okolí. A to mě baví. Proč to někomu vyloženě brát? Vyloženě návod nebo formulku nemám. Spíš bych si přál, abychom společně s E.T.ý byli naší dceři oporou, aby věděla, že jsme tady vždy pro ni, že jí milujeme, že se o nás může opřít, aby s námi měla trpělivost. 🙂 Podle mě neexistuje žádný návod ani manuál. Možná láska a oddanost.

Stále posloucháš hudbu jako vždycky?
To zatím nevnímá zcela plně. Samozřejmě si doma pouštím muziku a Hellvika 🙂 už byla vystavená takovým smečkám jako BATHORY, OBITUARY, BENEDICTION, SODOM, IMMORTAL, KING DIAMOND, starým ARAKAIN, a samozřejmě 1000 BOMBS a TROLLECH. Uvidíme časem, ale tlačít jí to do hlavy násilím nebudu.

Měl jsi jako mladík někdy problémy právě z důvodu toho, že jsi holdoval téhle hudbě? Dokážeš např. vysvětlit, proč metalová hudba mladé tolik netáhne? Proč v ní také oni nespatřují určitý druh revolty?
Patrám v paměti. Možná v prváku na střední. Úča matiky neměla ráda dlouhovlasé chlapce, dostávali jsme s jedním spolužákem docela „čočku“. Nějakým způsobem po nás šla. U mě to vygradovalo tím, že jsem dělal reparát v srpnu před nástupem do druháku. Děsilm jsem sel. Naštěstí dostala padáka, což jsem nevěděl, a u opravek byl nový profesor. Dal mi zadání, jsem to před ním zpracovával a po asi 20-ti minutách mi řekl: „Vždyť to umíš, tak co tady děláš?“ A bylo hotovo! A pak samozřejmě pohledy lidí (a to i dnes), když jedu městskou a mám na sobě džísku s nášivkama nebo kříváka s nášivkama. To si mě doslova čtou. 🙂 Jinak vyloženě ne. A mladé netáhne METAL? To jsem nějak nepostřehl. Kolem mě se točí, a také potkávám, docela dost mladých lidí, mladších o dvacet let, kteří metal jedou. Nevím, tohle nepociťuju.

Současný technologický pokrok v mých očích doslova vystředil „zlatá devadesátá léta“ na úroveň téměř „středověkou“. Svět je v podstatě úplně jinde. Jaký je tvůj postoj k celé spoustě novodobých trendů? Snažíš se např. pídit po věcech, kterými žijí dnešní mladí? Je něco, čemu v současném světě absolutně nemůžeš přijít na chuť?
Ne, jedu si svou „linii“, jdu po své cestě. Samozřejmě používám chytrý telefon, internet, FB. Ale tak nějak v rozumný míře a neotravuju okolí tím, že jsem měl dobrou stolici, vyčistil zuby a jiný nesmysly. MP3 mám jen do auta nebo do telefonu, doma jedu klasiku CD, LP, MC. I když asi rok zpátky jsem si vzal walkmana! 🙂 To byl pocit! Telefon používám jako uživatel a nechci se stát jeho otrokem. Dost mi vadí, když si na koncertech lidé natáčí celý set kapely, místo aby si ji užívali. Také se mi stalo, že jsem se v jedné debatě na téma, „co kdo má doma ve sbírce“, dostali k počtu nosičů. Onen „mladík“ mi řekl, že má doma asi 5000 titulů. Jsem vyvalil oči, říkám si: „Hodně slušná sbírka.“ On řekl: „V mp3!“ Tím u mě debata skončila. 🙂 Spíš se mi ale líbí, že někteří mladší chtějí zažívat něco podobného jako my. Vydávají třeba tištěné ziny, dělají letáčky a plakáty na koncerty, kupují si CD, MC, LP, merch atd. Vyměňují si nahrávky.

Z čeho máš např. jako rodič největší obavy? Jaká budoucnost na naše děti čeká? Zkus si nyní zahrát na proroka.
Tohle je strašně těžká otázka, na kterou se dá odpovědět mnoha způsoby. Samozřejmě si přeju, aby měly dětství jako my. Bez válek, hladomoru, závažných chorob, atd., aby řešily své dětské „věci“, jako první pusa, pivo na „tajňáka“, výlety, cestování, koncerty, sport, aby zkrátka dělaly to, co k dětství a dospívání patří. To si přeju jako rodič. A co bude? Netuším. Mám své vlastní představy, které si nechám, sorry, pro sebe. Nehodí se to sem a nejsem si jistý, jetli bych to dokázal popsat v krátkosti. Ti, kdo mě znají, ví, o čem mluvím. Ti, kdo mě neznají, se mě mohou zeptat na koncertech, kde jim rád své vize budoucnosti v dialogu řeknu. Jediné v co doufám, že nebude válka v Evropě. Snad lidstvo dostane rozum a přestane se válčit ve světě. Teď mluvím jako nějaká přiblbá miss. K smíchu to ale moc není.

Nyní zpět k hudbě. Jak bys definoval svůj hudební vkus, který se určitě nějakým způsobem vyvíjí? Zajímavé je, že jsi před mnoha lety působil v poměrně avantgardním tělesu MYTHOPOEIA, přičemž dnes je tvou prioritou typicky thrashová parta 1000 BOMBS. Lze z toho něco vyvozovat?
To nevím, co z toho vyvodit. 🙂 Něco jiného je muziku dělat a něco jiného ji poslouchat. Poslouchali jsme všechno, co se nějak metalu týkalo. Od klasických heavy, thrash, death, doom, black, grind, HC kapel s přesahy mimo – ambient, rock, punk, klasika. Co se týká mě, byl jsem vždy trochu ortodoxnější a přímočařejší. Heavy, thrash, death, doom, black. Nebráním se i jiným stylům, ale musí se mi to líbit a musím v tom něco cítit. Takový příklad… Jistě si pamatuješ, když v roce 1994 vydal Quorthon svou sólovku „Album“. Já to nenáviděl! Pro mě jsou BATHORY prostě TOP. Jsem si říkal, že se zbláznil a byl jsem fakt znechucen. No a vidíš, po asi deseti letech jsem tomu dal šanci a zjistil jsem, že je to velmi dobrá deska. No a tak jsem si koupil všechny sólovky! 🙂 Asi tak. Nebo třeba PYOGENESIS a jejich tvorba po „Sweet X-rated…“. „Twinaleblood“ jsem taky nerozdejchal a „Unpop“ už vůbec. No a taky to mám ve sbírce. Takže asi tak.

A když už jsem zmínil kapelu MYTHOPOEIA… V devadesátých letech byla právě tato parta provázaná s blackmetalovou skupinou SORATH, která se po dlouhých letech znovu vrátila na scénu. Co soudíš o jejich návratu? Jsi s klukama stále v blízkém kontaktu?
S klukama nijak v blízkém kontaktu nejsem. Sem tam se potkáme na nějaký akci, když hrajou nebo v hospodě. Oni na metalový UG koncerty vyloženě nechodí. Vždy přátelsky pokecáme, zavzpomínáme na „starý časy“, ale pak se třeba roky nevidíme. Návrat SORATH? Hmmm… Záleží, co od toho očekávají kluci. Mně je to v podstatě jedno. Kdyby se na to nevykašlali, když byli rozjetý, mohli být někde jinde. Ale to jsou spekulace. Přeju jim, ať jim to hraje. Vždyť jsme spolu strávili hodně chvil a zažili spousty věcí. To jsou vzpomínky na celý život. Za mě je třeba na nový desce 22 minut nového materiálu docela málo a k tomu ještě 2 songy, které vyšly na split s námi – TROLLECH. Snad se kluci ne..rou, nová deska nenadchne-neurazí, ale mě to zas až tak nebaví. Mohli si více pohrát se zvukem, udělat ho agresivnější, i vokály mohly být agresivnější. Ale to je jen můj pohled. Tak to vidím.

Jezdíš stále jako „prostý fanoušek“ na nějaké hudební festivaly? Co říkáš na jejich současnou úroveň?
Snažím se jich pár navštěvovat. Spíš ty menší, to mám radši – třeba Metal Madness, Thrash Nightmare, ETEF, Symbolic. Jak čas dovolí. Snažím se chodit i klubový koncerty, ty mám vůbec nejradši. S narozením Viky se však, z pochopitelných důvodů, četnost návštěv snížila. Všem pořadatelům těchto akcí musím vzdát hold. Jsou parádní, se zajímavým line-upem, atmosférou, ceny v pohodě. Paráda.

Jaké plány máš s kapelami, ve kterých působíš? Pochlub se nám s nějakým novinkami?
S TROLLECH jsme po dvouleté pauze zase začali hrát živě. Předběžně jsme se bavili, že by nebylo špatný udělat novou desku. 1000 BOMBS jsou aktivní celkem dost. V této době jsme začali nahrávat nový materiál pro full-lenght. Máme nahraný bicí, teď se pojedou kytary. Ještě bych rád pozval všechny na koncert 25. 10. 2019 v Plzni, RC Parlament, kde budeme hrát s holandskými thrashery GRINDPAD.

ALL

https://1000bombs.bandcamp.com/

https://trollech.bandcamp.com/