Vždycky měli co nabídnout. Francouzští BLUT AUS NORD se po dobu dlouhých let vypracovali v kolosální těleso, které svým neotřelým přístupem k hudbě doslova inzultovalo zbytek obdobně zaměřeného pelotonu. Především trilogie „sedmiček“ dnes už patří do zlatého fondu blackmetalové avantgardy a osobně se přiznávám, že už jsem příliš nevěřil tomu, že je možné tento neuvěřitelný trojlístek nějakým způsobem překonat. Např. předchůdce „Deus Salutis Meæ!“ je s určitostí dostatečně kvalitní a zajímavé dílo, ovšem ruku na srdce, příliš často jsem si ho nepouštěl. Za všechno totiž mohou ty prokleté „sedmičky“…

Prorůstání jednotlivých subžánrů do sebe, neuvěřitelná plynulost a variabilita, náboj, hřejivá fantasmagorie… Co všechno ještě může být alespoň částečně považováno za black metal? BLUT AUS NORD mají klíč k pokladu při ruce snad každou půlminutou. V jejich hudbě v podstatě neexistují žádné mantinely. Pokud se tu a tam objeví nějaký ten konzervativní prvek, působí v zajetí instrumentálních uzlů sice vyostřeně, ale zároveň také věrohodně. U této příležitosti podotýkám, že vokály zde opětovně tvrdí skutečně „muziku“, neboť v podstatě představují jeden z nástrojů. Ale takový už je rukopis BLUT AUS NORD. Ti jsou na třinácté řadovce znovu vitální, čilí a k světu. Paradoxně jsou ale také trochu jiní, což (doufejme) mnozí posluchači ocení. Počin „ Hallucinogen“ je znovu vrací na trůn, a to prostřednictvím pravděpodobně nejpřístupnějšího díla.
Skladby: Nomos Nebuleam, Nebeleste, Sybelius, Anthosmos, Mahagma, Haalludnählia, Cosma Procyiris.
Sestava: Vindsval – kytara, vokály; W.D. Feld – klávesy, samply; GhÖst – baskytara; Thorns – bicí.
ALL