BLUES FOR THE REDSUN – Jestli se na něčem shodneme, tak je to to, že song pod cca patnáct minut nemá v našem případě cenu vůbec tvořit.

Po prázdninové odmlce konečně nový rozhovor. Je super, že jsem ho mohl uskutečnit s Jakubem Modřickým, kytaristou a řvounem unikátního tělesa BLUES FOR THE REDSUN, kterému zhruba před rokem vyšla velká debutová placka s názvem „Deadspace/Desomorphine Trance“. Do širého světa ho navíc vypustilo sympatické ruské vydavatelství MFL Records, jehož záliba v minoritních žánrech je vskutku bezbřehá. A zvukový DOOM–SLUDGE-NOISE-MARSCH“ v podání BLUES FOR THE RUDSUN, to je skutečně nekonečné moře bahna… Tak jedem!

Jakube, poslední rozhovor jsme spolu uskutečnili cca před čtyřmi lety. Za tu doby prošli BLUES FOR THE REDSUN docela zajímavým vývojem. Jak bys ho charakterizoval? Vybral bys něco, čím je vaše aktuální produkce specifická?
Ahoj Aleši, díky za zájem o věci kolem BLUES FOR THE REDSUN. Sám úplně nevím, jak to uchopit. V určitém směru k vývoji v produkci došlo. Řekl bych, že momentálně zníme trochu více stravitelně, než tomu bylo na počátku. Hudbu teď skládá v podstatě celou Adam a jeho rukopis je v mnoha ohledech od toho mého rozdílný. On nahlíží na tvorbu víc komplexně. Většinou přijde s nějakým motivem a ten se pak snažíme rozvíjet, takže to na sebe přirozeně víc navazuje. Taky se do naší tvorby snaží víc zapojovat sóla a různé vyhrávky. Já jsem to v minulosti dělal spíš tak, že jsem si těch motivů vymyslel víc a snažil se je nějak poslepovat dohromady. Byl to víc šablonovitý přístup. Teď na něčem začneme pracovat a s trochou nadsázky by se dalo říct, že nevíme, jak to nakonec dopadne. I přes to všechno si myslím, že je naše produkce celkem dobře identifikovatelná.

Za několik málo let se vám podařilo kapelu docela dobře zviditelnit. Originální název si mnozí fans zapamatovali, nemluvě o vašem žánrovém zaměření. Vidíš to stejně? Čím myslíš, že se BLUES FOR THE REDSUN nejvíce zapsali do paměti posluchačů?
Těší mě, že to tak vnímáš. Já si myslím, že jsme se do povědomí zapsali nejvíce zvukem a live prezentací, která je tak nějak stabilně dobrá. Na druhou stranu máme za to, že se nám tohle zatím moc nedaří propašovat do studiové podoby. Ale pořád koumáme, jak se tomu co nejvíce přiblížit a říkáme si, že příště už to bude určitě ono. :o) A ano, v době kdy jsme začínali, u nás tomuhle stylu moc pšenka nekvetla, ale to bylo to poslední, nad čím jsme si lámali hlavu.

Když jsme spolu minule diskutovali, zmínil jsi, že BLUES FOR THE REDSUN nejsou nikterak ambiciózní kapelou. Změnilo se v tomto ohledu něco? To „něco“ mi říká, že jste se v tomto přece jen trochu posunuli…
Já to takhle nevnímám. Nijak velké ambice v tom, kam bychom to chtěli „dotáhnout“, nemáme. A tak nějak vnímám, že pokud se to mělo někdy změnit, tak jsme ten moment propásli. Kapela je pro nás pro všechny pořád důležitá, snažíme se jí věnovat, ale žádnou vizi bych v tom nehledal. Jsme vděční za všechny koncerty, které jsme mohli absolvovat a budu rád, když budeme pokračovat v tom a jak to děláme.

Splitko s kapelou DROM i aktuální CD nabízí pouze jediný track. V čem spatřujete kouzlo tohoto principu? Je pro vás prioritou takovéto postupné „rozbalování linky“, na které jsou postupně zavěšovány zvuky a další kudrlinky? Že vás to zavede do nějakých „míst“ bez ohledu na časovou stopáž? Nevím, snad jsi pochopil, na co jsem se vlastně zeptal… 🙂
Na to jsem už trochu odpověděl v první odpovědi. Jestli se na něčem shodneme, tak je to to, že song pod cca 15 minut nemá v našem případě cenu vůbec tvořit. Díky té délce tě ta hudba zavede do míst, kde někdy objevuješ to, s čím jsi ze začátku ani nepočítal. Je to celkem náročné na koncentraci, ale pokud to do sebe všechno zapadne, tak z toho mám dobrý pocit a při některých živých vystoupení až sluchové halucinace. A asi dost důležité je, že hudbu skládáme v prvotní fázi komplet bez noise/ambient složky. Když pak přinese Erik „svůj kus práce“, vždycky to hodí do úplně jiných sfér.

Aktuální album, svým způsobem váš velký debut „Deadspace/Desomorphine Trance“, vyšel pod značkou ruské společnosti MFL Records. Jak k tomuto spojení došlo? Zdá se, že moskevský label postupně začíná objevovat český underground, neboť jste už nyní druhou partou, které se něco podobného povedlo.
Jakub: Evander nás viděl live v Brně, když jsme hráli s jeho WHO DIES IN SIBERIAN SLUSH a SOMNUS AETERNUS. Hned po našem vystoupení za námi přišel, že by nám chtěl vydat nějaký materiál. Původně věci ze splitu s DROM a kolaborace s OMM. Nakonec jsme se dohodli na novém materiálu, který byl v té době (a ještě i celkem dlouho potom) v procesu dokončování. Trvalo to cca rok, kdy došlo k problémům, jak na naší, tak i na straně labelu. Nicméně CD vyšlo a s jeho finální podobou a obsahem jsme dost spokojení. Popravdě mě dost překvapilo, že i když vydává spíše konvenčnější věci z doommetalového ranku, tak ho naše tvorba oslovila a „plácli jsme si“.

Zajímáš se nějak speciálně o ruskou scénu, která je především v rámci funeral doomu docela košatá? Odhaduji, že např tvorba STATION DYSTHYMIA by se ti mohla líbit…
Žádný ultras co se týče STATION DYSTHYMIA nejsem, ale obě jejich desky jsem slyšel. Song „A Concrete Wall“ z desky „Overhead, Without Any Fuss…“ považuji za velice povedený kousek. Přiznám se, že mě přitahuje skutečnost, když kapela ze Sibiře hraje hudbu, která je protkána tématy jjako odcizení ve městech a vůbec feelingem, který urbanizaci provází. Jinak se mi dost líbí i BELOW THE SUN, kde hrál tuším kytarista S. D. To je dost zajímavá věc.

Když už jsme trochu nakousli onu funeral doomovou vlnu…. Přijde mi, že i vaše novinka je svým způsobem tímto žánrem zasažena. Především sound mi nyní přijde o dost morbidnější a hlubší. Jak toto vnímáš? Bude mít nová tvorba obdobnou stylistiku, nebo se vydáte do trochu odlišnějších vod?
Já a asi i Erik jsme jediní, kdo funeral doom v BLUES FOR THE REDSUN poslouchají. Jsem rád, že to tam slyšíš, ale řekl bych, že je to spíš náhoda, než nějaký záměr. Já při tvorbě materiálu operuju spíš s kapelami jako BURNING WITCH, KHANATE, KHLYST, COUGH, ATAVIST a taky MONOLORD. Nějakému ultra pohřebnímu kuropění jsme celkem vzdáleni. Myslím, že nový materiál je tak trochu víc hudební záležitost. Ale uvidíme, jak do toho zasáhne „ruka boží“, rozuměj Erik.

Kompozice BLUES FOR THE REDSUN zachycují různé stádia „drogových stavů“. V čem spočívá koncept aktuální nahrávky? Jakým způsobem tě vlastně napadají jednotlivé náměty? Je složité toto všechno spojit s hudbou tak, aby z toho vzešla emoce, o kterou primárně usiluješ?
Textový podklad poslední nahrávky se otírá o Desomorphine, což je syntetický opiát, který je užívaný zejména v Rusku. To, že deska v Rusku vyšla, je však jenom náhoda. Snažím se pracovat s určitými frázemi, které se v textech BLUES FOR THE REDSUN opakují. Jsou to věci, které jsem si nějak zvnitřnil, když jsem ještě pracoval s aktivními uživateli nelegálních substancí. Stejně jako moje slova vyvolávají u někoho prožitek v emoční rovině, stejně tak s tím pracuji já, když někdo mluví na mě. Nechci, aby to znělo nějak divně nebo mysteriózně, ale je to takové nahlédnutí do podstaty. Nebudeme si nic nalhávat, ale i ve verbální komunikaci platí „když dva dělají totéž, není to totéž“. Možná je to něco na způsob kódů při kvalitativním výzkumu. :o) Snad to má trochu hlavu a patu.

Máš nějaký recept na způsob poslechu hudby obdobné té, kterou s BLUES FOR THE REDSUN provozujete? Preferuješ kupříkladu raději sluchátka? Přiznávám se, že třeba vaše hudba mě oslovuje spíše tímto způsobem, dokážu si ji takto mnohem lépe vychutnat…
Jakub: Já většinu hudby momentálně poslouchám na sluchátkách, popř. z bedýnek v práci. Zrovna mi hraje DÄLEK: Asphalt For Eden. Recept asi žádný nemám. Poslouchám hudbu, když mám čas a způsobem, jaký je mi momentálně dostupný. Ale je fakt, že jsem nedávno poslouchal kus diskografie NORTHAUNT a tam byla sluchátka zdaleka nejlepší volba. A poslední deska PROFETUS mi sedla ze sluchátek taky líp než normálně z CD ze soustavy. Asi na těch sluchátkách něco bude.

Jakou máš v oblibě literaturu, případně jaký filmový snímek bys nám mohl doporučit? Nalézáš inspiraci i tady?
Momentálně čtu Umění milovat od Ericha Fromma, což je takové odborné pojednání o lásce. Asi bych to doporučil k přečtení. Nedávno jsem si koupil Bratři Karamazovi od Dostojevského. Já jinak čtu celkem dost ruské literatury, hlavně té historické. Ale na to potřebuješ fakt prostor. Jak to na týden odložíš, už se do toho horko těžko dostaneš. V tomhle mám rád sbírky básní, otevřeš tu knížku kdekoliv, začneš číst a vždycky to dává smysl. Teď jsem měl svátek a byl sem obdarován knihou Umění C. G. Junga, což vypadá dost zajímavě. Jinak čtu i nějakou odbornou literaturu, hlavně kvůli Terapeutickému výcviku, který dělám. Na filmy moc nedám, ale něco, co bych rád viděl mám připravené. Hele, inspiraci takhle nenacházím a ani ji v tom nehledám. Snažím se, aby „moje dílo“ bylo prostě moje.

Jaké máte plány na rok 2020? Na jakých akcích Vás kupříkladu budou moc fanoušci vidět?
Vzhledem k situaci, která tu ještě nedávno panovala a faktu, že přes léto se snažíme být co nejméně aktivní, to na nějaký závratný počet live performací nevidím. Něco máme rozjednané na podzim a něco v zimě. Sám teď prožívám v osobním životě dost náročné časy, tak se naší tvorbou „léčím“ spíš ve zkušebně než na pódiu.

Děkuji moc za rozhovor, budu se těšit opět na příště!
Díky. Bylo mi ctí.

ALL

https://bluesfortheredsun.bandcamp.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *