Stačilo jediné demo („Heaven In Black“) a z BLACK HEAVEN se v rámci metalového undergroundu stala respektovaná kapela. Tahle pohádka se odehrála zhruba před třiceti lety, tj. v časech, kdy tuzemské doommetalové spolky zcela ovládly mediální prostor – v té době podzemní fanziny. DISSOLVING OF PRODIGY, HYPNOTIC SCENERY, LOVE HISTORY, BONE ORCHARD… však to znáte. Byla to tehdy velká paráda, na kterou mnozí pamětníci stále vzpomínají, ostatně reedice oblíbených alb vychází dodnes.
Že by se ale vrátili zrovna BLACK HEAVEN? Tomu bych se ještě před několika lety zdráhal uvěřit. Všechno to začalo vydáním „Heaven In Black“ na CD, aby cca rok poté přišlo na řadu CD „Kharmic Wheel“. Jsou u toho mimo jiné i zakladatelé bandu z let devadesátých – Tomáš „Tommy“ Rakvica (kytara, zpěv) a Jindra „Nuclear“ Ticháček (kytara). „Black Heaven minulost“ má ovšem i baskytarista Libor „Horor“ Novosad, jenž s kapelou nahrál dema „Fantasy“ (1996) a „Drama“ (2001). Úplným novicem je pak bubeník Vojtěch Erml.
Další napojení na minulost spočívá v samotném materiálu. Jeho základy vznikly už po vydání „Heaven In Black“, ovšem po Tommyho odchodu jaksi nebyla touha vydat se právě tímto směrem (byť ani demo „Fantasy“ nebylo vůbec špatné – ano, byla to úplně jiná pohádka). Je neuvěřitelné, že se kapela dokázala vrátit k rozdělané práci po tak dlouhé době, emočně se trefit do stejného puntíku a k tomu ještě svůj profil citlivě zmodernizovat. Všechno tohle se, myslím si, povedlo, ovšem je jasné, že radost z tohoto comebacku budou mít především pamětníci. Pokud k nim patříte, demo „Heaven In Black“ v dobrém uctíváte, tak si s největší pravděpodobností užijete i „Kharmic Wheel“.
Je na něm krásně vidět, kterak se kapela chtěla ve vší počestnosti vymanit z tradičních doomových kolejí a vtěsnat do své tvorby prvky progrese. Např. hned úvodní „Faida/Fauda“ zaujme především orientálními vyhrávkami, přičemž umělecký odstín BLACK HEAVEN je v tu ránu zcela odlišný. Vnímám, že se kapela snažila vytvořit co možná nejpestřejší materiál, a to nejen po stránce žánrové rozpínavosti. Jasně, ono to s tím rozpínáním není zase až tak žhavé, ovšem armáda hostujících umělců učinila z nahrávky vcelku pozoruhodný koktejl. Stačí si poslechnout třeba protiválečnou elegii „Gone Forever“, v níž překvapivě figuruje „virtuální sax“ a Tommyho čistý vokální projev.
Nicméně i klasická doommetalová „dřevnost“ se z tvorby BLACK HEAVEN nevytratila. Určité stopy minulosti jsou jaksepatří zřetelné a vůči svěžím trackům mohou působit poněkud chudě. Příkladem budiž těžkotonážní balada „Interstellar“ či hned navazující bolístka „Lament for Naivety“. Protože osobně patřím k oněm pamětníkům, jsem samozřejmě i s touto linií v pohodě. Vlastně by mi bylo i trochu líto, kdyby deska ztratila punc exkurzu do minulosti. Myslím si, že nějak takto bylo třeba uzavřít originálně rozkročenou část historie BLACK HEAVEN, nevšední a totálně ojedinělou.
„Kharmic Wheel“ je debut a comeback počin v jednom. Přestože BLACK HEAVEN dlouhou dobu nefungovali, dočkali se klasického alba po více jak třiceti letech! Snad na sebe další nahrávka nenechá dlouho čekat. No, uvidíme, kterak bude vypadat zcela nová tvorba. Těším se na ni!
Skladby: Faida/Fauda, Nightfall, Gone Forever, Interstellar, Lament For Naivety, No Regrets, Isle Of The Dead, Kharmic Wheel
Sestava: Tomáš „Tommy“ Rakvica – kytara, zpěv; Jindra „Nuclear“ Ticháček – kytara; Libor „Horor“ Novosad – baskytara; Vojtěch Erml – bicí
Hosté: Aneta „Aney“ Rakvicová – zpěv (6); Šárka „Cheryy“ Rakvicová – piano (3, 6); Petr Fiala – baskytara (2, 3); Lenka Hartmanová – akordeon (3, 7); Pavel „Pablo“ Křemének – virtual sax (3); Fillak – oud (1) Robert Prokop – didgeridoo (4)
ALL