AVENGER

Příští rok v únoru bude R.U.M. zinu patnáct let a za tak dlouhou dobu jsme nikdy nedokázali zrealizovat rozhovor s AVENGER. Možná i proto, že kluci byli především v devadesátých letech hodně vidět, a tak jsme si dost možná i mysleli, že právě tihle nestoři nám zkrátka utéct nemohou. Jenže jak šel čas, člověk na ledacos zapomene… Když jsem se tak nedávno brouzdal naším archívem, uvědomil jsem si jedni:AVENEGER nám tu chybí! Proto AVENGER až nyní a pochopitelně s Honzou! Příjemné čtení…

Zdravím AVENGER! Za dobu své existence jste si prošli zajímavým vývojem. Já osobně mám pocit, že jste v rámci svého žánru respektovanou kapelou, která se ovšem v rámci tuzemského UG nikdy nedostala na úplný vrchol zájmu. Čím si to vysvětlit? Může to být i tím, že jste nikdy příliš nekalkulovali a nesnažili jste se posluchačům podbízet?
Buď zdráv, posílám pozdravy ze Šumavy čtenářům R.U.M. zinu! K tvojí otázce… ano, je to pravda. Nekalkulujeme a nepodbízíme se, alespoň myslím. Ale asi hlavně proto, že i kdybychom kalkulovali a vymýšleli nějaký páky jak na sebe násilně strhnout pozornost, bylo by nám to stejně hovno platný. Pokud nemáš štěstí, že ti všechno samo spadne do klína – což je pravděpodobný asi jako že tě zíjtra přejede vlak – kalkul sám o sobě nikdy nestačí. Prosadit se na hudebním poli, to je běh na dlouhou trať a dokážou to stejně jenom ty nejsilnější, nejvýraznější, nejvytrvalejší, ty s největší vůlí a snahou. Nebudu lhát, samozřejmě, že by bylo příjemný, kdyby zájem o AVENGER byl větší, proč ne, že jo. Ale je nutný si uvědomit, že už nám není dvacet, mladická dravost je dávno v prdeli a díky životním okolnostem už ani není dost dobře možný, abychom tlačili na pilu a snažili se prosadit za každou cenu. AVENGER je hudební subjekt čistě na bázi dobrovolnosti a přátelství, děláme jen to, co nás baví a na zbytek serem. A je to tak super.

Je pro tebe metalová hudba na žebříčku hodnot stále na předních místech? Co všechno ti metalová hudba dala a zároveň vzala?
Pokud můžu, rád bych rozšířil tvůj dotaz na hudbu obecně. Metal je sice fajn, ale já jsem se nikdy neomezoval na jeden žánr. Muzika do mého života neodmyslitelně patří a troufám si tvrdit, že se to jen tak nezmění. Hudba je mi koníčkem, obživou, láskou, oblíbeným řemeslem, odpočinkem, terapií…. A jestli dala nebo vzala…. takhle to nemůžeš brát. Život plyne, nějak směřuješ svoje kroky, činíš rozhodnutí a vždycky něco ztratíš a něco získáš. Muzika jako taková s tím nemá nic společného. Ale já jsem v hudbě našel svojí životní vášeň a jsem rád, že mě na mojí pouti provází, to je pravda.

Moc dobře si pamatuji dobu, kdy jste u amerických Breath Of Night Records vydali desku „Fall Of Devotion…“ Tehdy to byla pro českou kapelu opravdu bomba! Jak k navázání této spolupráce vlastně došlo? Jak ji po letech hodnotíte?
Popravdě, Fall Of Devotion“ provázelo spíš už rozčarování. My jsme byli vydřený hlavně když nám vyšel debut „Shadows Of The Damned“. To byl tenkrát celkem dost velký šok i pro nás samotný. Nechci kecat (nějaký skutečně exaktní výzkum jsem nikdy neudělal :-), ale dodnes si myslím, že jsme byli první československá metalová kapela, která vydala CD pod labelem ze zámoří. Navíc jen pár let po tom co KRABATHOR vydali legendární desku „Lies“ a začali jezdit po šňůrách s velkými kapelami. I my jsme měli velký voči co bude následovat. Dneska si musím přiznat, že mi to dost zblblo hlavu. S jídlem roste chuť, tím spíš, když je člověk mladý (mě tenkrát bylo 18) a má chuť dobývat svět. Nu, o to větší bylo zklamání, když vydání již zmíněný druhý desky „Fall Of Devotion“ provázely nejdřív průtahy (pokud si vzpomínám správně, tak něco přes rok) a následovně i neskutečná smůla. Když album konečně vyšlo, edice se ukázala jako defektní, CDčka přeskakovala nebo nehrála vůbec a celý press byl stažen z prodeje. Navíc vydavatel tou dobou plánoval přesídlení z USA do Německa. Z komunikace vyšlo najevo, že v Německu zažádal o business permit a jeho žádosti nebylo vyhověno, čili ohledně budoucnosti firmy a tím i vydání naší desky rázem nebylo nic jistého. Přesně v ten moment jsem požádal mého známého Evana Marche jestli by se vydání neujal on.

Když už jsem nakousl práci labelů, tak určitě není žádnou novinkou, že hned následující deska z roku 2003 vám vyšla u dalších Američanů – Deathgasm Records, což je mimochodem firma, které jste věrni dodnes. Čím je pro vás právě tento label tolik výjimečný? Nebylo by snadnější vydávat alba u české firmy a spíše cílit na tuzemského posluchače?
Tak a tady ten příběh pokračuje. S Evanem jsem si tou dobou už pár let psal, vyměňovali jsme kazety a byli jsme v celkem čilém obchodním i přátelském kontaktu. Když krachlo vydání u Breath Of Night, Evan akorát rozjížděl oficiální label DEATHGASM. Já jsem vlastně ani nijak dlouho neuvažoval co dál, Evanovi jsem vydání „Fall Of Devotion“ nabídl skoro automaticky jen tak mezi řečí. Okamžitě projevil živý zájem, tak jsme se domluvili. Žádné smlouvy ani jiný formality jsme neřešili… a světe div se, ono to tak funguje dodnes. Deathgasm možná není velkej label, byly doby kdy jsem měl i vyšší ambice a furt jsem pošilhával někam výš. Ale dneska mi plně dochází, jaký luxus u téhle firmy máme, a že rozhodně není důvod ke změně. Český label ? Proč ne, pokud nám někdo je ochoten nabídnout královský rozpočet na nahrávání, 20 % podíl všeho co firma s logem AVENGER vyrobí, promotion prioritu nejenom v době vydání…. OK, ať se ozve. Silně o tom pochybuju :-)).

Začal jsem politikou labelů, nicméně největším fenoménem je dnes internet, na kterém se určitě dají najít i vaše nahrávky. Vadí ti to, anebo jsi rád, že onen „anonymní klient“ má o vaši hudbu zájem?
To je projev doby a je nutno to tak brát. Nikdo nás do produkování nahrávek nenutí a pokud do toho z vlastní vůle jdeme, musíme počítat se všemi klady i zápory. Dokud ten systém aspoň nějak funguje a můžeme CDs vydávat, je to fajn. Až se to posere úplně, uvidíme co dál. V tuhle chvíli těžko říct.

Diskografii AVENGER bych rozdělil na dvě etapy. První skončila albem „Godless“, aby ta druhá část začala opravdu po čertech povedeným počinem „Feast Of Anger/ Joy Of Despair“. Jak na realizaci této desky vzpomínáš? Probíhal nahrávací proces stejně jako u předchozích desek? Osobně jsem získal pocit, že právě na téhle desce jste na sto procent nalezli svou vlastní tvář…
Na to nahrávání nevzpomínám rád. Počáteční nadšení z produkce vystřídalo zmatení a rozčarování v momentě, kdy jsme pracovní verze alba začali různě šířit mezi známými a ohlasy na zvuk byly rozpačitý. To album jsme pak tolikrát přemíchávali až jsme to přesrali. Výsledný zvuk alba není úplně špatnej, ale není to ono. Ty songy špatný nejsou, dodnes z té desky leccos hrajeme naživo. Ale rozhodně jsem tu desku už několik let neslyšel a pochybuji, že si jí ještě někdy celou pustím. Co se týká té pravé tváře AVENGERu. Já si myslím že nic takového není, nebo minimálně nejsou žádný zlomy. Každou desku jsem dělal s tím, že je ta nejlepší, a že nejvíc odráží to co ve mně je. Každý můj riff mi přijde osobitý a skutečně „můj“ :-)). Jsou lidi co tvrdí od začátku, že máme specifický feeling, jsou lidi co dodnes tvrdí, že jsme dejme tomu celkem instrumentálně zručná, ale jinak vlastně tuctová kapela. Nejsem schopen říct, kdo z nich má pravdu. Ono já to hlavně neřeším. Dělám muziku. Nesmyslný polemiky nechávám jiným.

Lze nějakým způsobem popsat také vývoj vašich textů? Mně osobně se zdá, že se držíte takové té zajeté šablony, ale klidně mi oponuj… 🙂
Nemyslím si, že šablona je to správný slovo. Ale respektuji tvůj názor. V bookletech texty jsou, kdo chce ať si to porovná sám, mně se do toho nechce. To bych se musel zamyslet a to většinou bolí :-).

Ok, pojďme nyní do současnosti, především k aktuální desce „Bohemian Dark Metal“. Dle mého soudu se jedná o vaši nejpestřejší nahrávku. Byl to z vaší strany záměr? Přiznávám se, že takhle členité skladby bych od vás věru nečekal…byť tedy název alba už ledacos naznačuje…
Já vůbec nevím, co chceš slyšet. Chtěl jsem udělat co nejlepší desku, aby se mě samotnému líbila a přišla mi zajímavá. To byl můj záměr. Stejně jako záměr asi každého muzikanta, který něco tvoří.

Dobrá a ten pikantní název „Bohemian Dark Metal“? Má vyjadřovat nějakou hlubší myšlenku?
Dark metal je v podstatě šablona, na základě který si vybírám co se mi v metalu líbí a co se snažím i sám produkovat. Mám rád všechny subžánry tvrdé hudby, ale v mojí sbírce silně převládají nahrávky s pochmurnou a tíživou atmosférou. Slůvko „Bohemian“ je hrdý odkaz na náš původ, na naše vzory (MASTER’S HAMMER a ROOTt jsou stejně nejvíc, to už nikdy nikdo nepřekoná) a v neposlední řadě na překrásnou krajinu, ve které máme to štěstí žít, a která nás také velmi ovlivňuje. V momentě kdy tahle složenina přišla na přetřes coby titul alba, zjistili jsme, že to je skutečně ono. Podle nás dost trefně vystihuje jak náplň té desky, tak i celou existenci naší kapely.

Po dlouhá léta se držíte zajetých žánrových kolejí, nedíváte se vlevo ani vpravo, přičemž vedle vás vyrůstají mladé spolky, které pochopitelně produkují trošičku jinou hudbu. Jak se vám v současnosti „žije“ vedle kapel, jež pochopitelně po očku sledují to co dnes letí?
Mně žádný trendový kapely až na naprostý výjimky neoslovují, ale ani nepřekáží nebo neprudí. Ať si každý dělá co chce, pokud mě s tím neotravuje, tak OK. Apropos, rozhodně bych neházel všechny do jednoho pytle. Zde bych mohl zmínit jednu kapelu a to sice pražské THE VACANT EYES. Ty akorát čerstvě nahráli desku u mě v HELLSOUNDU a patří mezi ty výjimky, kdy si i já rád poslechnu něco „moderního“. Pro mě se stali důkazem, že pokud hudba zůstává hudbou, tzn. je to medium pro přenos nálad a pocitů, pokud zvukový obal a instrumentální exhibice jsou vnímány jako důležité, ale nikoliv primární faktory při tvorbě, pak na stylu opravdu nezáleží. Já popravdě vůbec nesleduji co zrovna letí a v drtivý většině, když se omylem dostanu k nějakému tomu „detkóru a buhví jakýmu kóru“, tak mi to přijde bezpohlavní a neumím si z toho nic vzít. Ale holt už jsme starý páky a výměna generací je naprosto normální věc. Mojí mamce taky nevysvětlím, že BEATLES nejsou nejlepší kapela všech dob. Ta v tom má jasno až do smrti. My asi dopadneme stejně s těmi našimi SLAYER, BATHORY, BULLDOZEREM a celou tou partou z první vlny 🙂

Letos jste si zahráli jako absolutní „otvírači“ festivalu Brutal Assault. Jaké máte vzpomínky na tuto velkolepou akci? Dostali jste se do kontaktu třebas i s nějakými zahraničními „stars“?
Hraní bylo super, když jsem nad tím později přemýšlel, tak mi došlo, že jsem v životě před více lidmi nehrál. Pobyt už byl trpčí. Povinnosti v HELLSOUNDu mě donutily fesťák opustit pár hodin po tom co jsme dohráli. Škoda.

Jak bys definoval vývoj naší podzemní metal scény?
Mně právě přijde, že my jsme jak z jiného světa. Za ty léta jsme si mezi kapelami našli spoustu přátel, to je pravda. Ale neznám jedinou kapelu z našich končin, která by s námi byla stylově a filozofií spřízněná. Takže si hrajeme na svým písečku a co je okolo nás až tolik nezajímá.

Jaké jsou vaše další plány? Jaké sny byste si chtěli ještě a AVENGER splnit?
Nechme to otevřené. Rozpad neplánujeme, to je jistý. Čas ukáže zbytek.

Díky moc za odpovědi, pokud máte k dobru nějaké to důležité info, můžete ho pochopitelně přidat…
Pokud Vám doma dodnes ještě chybí něco s logem AVENGER tak neváhejte a pište, mailujte, volejte!!!

ALL

http://bandzone.cz/avengerband

One thought on “AVENGER

  1. Ty jo, Avenger. Na ty jsem za posledni dobu uplne zapomel a pritom si vzpominam, jak me to prvni temny album Shadows of the damned pred deseti lety bralo… Děkuji za připomenutí. Zajímavý rozhovor…

    noflame: beatles sice nejsou nejlepší skupina všech dob, ale Slayer rozhodně jo!!! /noflame 😀 😀 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *