Pravá duchařina do podzimních marastů, blackmetalová hudba s rituálními a naturalistickými efekty, to je hudební projekt s příznačným názvem AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD. Stojí za ním španělský nadšenec Heolstore, jenž letos na jaře vydal své druhé album s názvem „Heart Of Silence“. A jelikož mě jeho bizarnost zaujala, rozhodl jsem se, že hlavního protagonistu krapet vyzpovídám. Jeho hudební produkce je vskutku velmi zajímavá a svým způsobem i nevšední. A pokud by Vás snad hudba AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD nezaujala, zkuste se poohlédnout po dalších kapelách mistra Heolstora, „na triku“ toho má opravdu dost.
Ahoj Heolstore, můžeš našim čtenářům popsat, jak příběh AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD vlastně začal?
Ahoj! AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD zahájil činnost jakožto východisko pro všechny moje nápady a kompozice, které se do žádného mého projektu nehodily. Je to v podstatě syntéza všeho, co jsem jako hudebník udělal za posledních pětadvacet let, aniž bych se omezoval na konkrétní styl. Beru to, co odpovídá myšlence konceptu kapely – bez ohledu na to, do jakého hudebního žánru patří. V podstatě je AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD nejčistším vyjádřením toho, kdo jsem jako hudebník.
Hudebních projektů máš hned několik. Kdy se ale objevily první nápady spojené s AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD? Co k tomu přispělo především?
Nápady na tento druh projektu jsem měl mnoho a mnoho let. Dlouho jsem zaznamenával spoustu podobných věcí, které ovšem do té doby nespatřily světlo světa. Jedno dne ovšem všechno klaplo a já brzy začal skládat skladbu za skladbou. Výsledkem toho všeho bylo demo, které jsem následně poslal I, Voidhanger Records. Z počinu, který byl následně přetočen a rozšířen, vzniklo první album „Through Doors of Moonlight“.
Co tvoji hudbu a texty nejvíce ovlivňuje?
Vlivem číslo jedna je příroda. Vím, že je to blackmetalové klišé, ale zároveň je to vše, co k AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD potřebuji. Fotím ve své hlavě obrazy rozlehlých pralesů, uctívání starověkých kultů lesního božstva, křehkost lidstva tváří v tvář přírodní síle. Tohle všechno se snažím přenášet do hudby. Je tam samozřejmě vliv kapel jako ULVER, EMPYRIUM, ARCKANUM, THE SISTERS OF MERCY a DEAD CAN DANCE, když tedy budu jmenovat ty vůbec nejdůležitější.
Prozraď nám nyní něco o aktuálním albu „Heart of Silence“. V čem spatřuješ hlavní rozdíly mezi ním a debutem?
Myslím, že CD „Heart of Silence“ je o něco blackmetalovější než předchůdce. Ve skutečnosti v tom ale nebyl žádný záměr. Celkově si myslím, že novinka je lepším albem, neboť působí soudržněji a má vyzrálejší zvuk. Hudba AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD se stala snadno rozpoznatelnou, což je něco, na čem mi skutečně záleží. Myslím, že se mi podařilo udržet prvky, které učinily AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD zajímavým, to bylo na prvním místě. Zároveň šlo o to, abych vše ještě zdokonalil. Tak to vnímají hlavně ostatní lidé, což mě těší.
Hudba na desce je hodně variabilní a duchařská. Co přesně „Heart Of Silence“ reprezentuje a s jakými emocemi jsi ho vytvářel?
„Heart Of Silence“ jednoduše pokračuje v kapelních tématech, na nichž byl v začátku postaven. Jsou jimi ritualismus, atavistické uctívání a příroda. Je to hudba vytvořená tak, aby sloužila jako pozadí rituálů a meditačních stavů, v nichž můžete uvolnit energii, kterou jsem se snažil soustředit do každé noty a textů. Veškerá moje hudba je velmi emotivní, protože i já sám jsem emociální člověk. Black metal je pravděpodobně nejemotivnější žánr, který existuje. Je to perfektní nástroj k tomu, jak s lidmi zahýbat, neboť právě v těchto žánrových vodách můžeš opravdu rychle přejít z průzračné nenávisti, až do absolutní deprese. Myslím, že existuje přímá linka mezi black metalem a romantismem konce 18. století. Oba směry jsou hluboce dramatické a emocionální, opírající se o zkušenosti jednotlivce. Jsou častokrát spojeny se světem, který odmítají.
„Heart Of Silence“ je velmi symbolický název alba. O co se v něm primárně jedná a co jsi jím chtěl všechno vyjádřit?
Je to jen odkaz přesně na ten bod, kdy člověk sedí doma sám a medituje, snaží se dosáhnout svého pravého já, přičemž okolní svět prostě zmizí. Čas a prostor ztrácejí smysl, zatímco vy jste ve svém „srdci ticha“. Myslím, že to je pěkný název alba. Je v něm spousta momentů, které vás do tohoto vnitřního světa mohou dotlačit. Alespoň to tedy byl můj cíl.
Pověz mi něco o psaní skladeb a textů. Máš stanovený nějaký systém, podle kterého postupuješ?
Dá se říci, že způsob, jakým pracuji s AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD je dost odlišný od toho, jak to dělám se svými ostatními kapelami. Když skládám pro AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD, tak obvykle začínám buďto vokální linkou, která mi uvízla v hlavě, jakási mantra (třeba jako u úvodní skladby „Listen“) nebo si začnu hrát na klávesy a snažím se najít nějaký zvuk, který mě inspiruje. Když mám jeden z těchto prvků, začnu přidávat perkuse. Odtud pak vede cesta ke stavbě zbytku skladby. Je to velmi organický způsob tvoření hudby, a ten proces mě baví.
Osobně dávám přednost mix různých vokálů, což je ostatně případ i tvojí tvorby. Jak zvládáš vkládání vokálů do hudby, aby opravdu dobře zapadly? Je to pro tebe mnohdy těžký úkol?
Toto všechno se týká předně magického působení Simóna ze studa The Empty Hall. Jakmile nahraju hudbu, nechám ho šťourat a dělat jeho věci. Posílá mi každý pokrok a já mu poskytuji svůj vlastní názor a nějaké příspěvky. Ale obecně… Co se rozhodne udělat s moji hudbou, to se ukáže být přesně tím, co hudba potřebuje.
Jak hodnotíš dnešní metalovou scénu, řekněme tu undergroundovou, ve světě i ve Španělsku?
Myslím, že to žije opravdu pěkně. Máme pěkný mix starších kapel, které dělají hudbu už od devadesátých let a také mnoho nováčků se skvělými nápady. Ještě více než v minulosti to ukazuje, jak je tato hudba něčím, co děláme skutečně z lásky. Ne proto, abychom vydělali nějaké peníze nebo šli po slávě. V dnešní době je všechno mnohem obtížnější než dřív. Ano, můžeš být velký na Spotifiy, YouTube nebo kdekoliv jinde, ovšem do skutečného prodeje se to v podstatě vůbec nepromítne. Velká spousta kapel ani zdaleka nepokryje náklady spojené s vlastní činností, ovšem i tak pokračují dál v tom, co je baví. Když máš hlad, je tohle nutnost. Myslím ale, že tahle kultura nikdy nezemře. Je to součást toho, co nás dělá lidmi.
Jaký je tvůj vztah k undergroundovým médiím a dalším metalovým subjektům? Jsi spokojen s podporou tvých projektů? Je v dnešní době těžké získat kontakty?
Musím přiznat, že pro propagaci své hudby toho moc nedělám. Už proto je ale dobré mít label jako já. I, Voidhanger Records dělají skvělou práci v oblasti propagace. Jinak dosavadní reakce na nahrávku jsou opravdu vynikající. AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD je zatím můj jednoznačně nejúspěšnější projekt. Celkově jsem s tím vším docela spokojený.
Co tak obecně dál děláš, samozřejmě kromě hudby? Můžeš jmenovat v podstatě cokoliv. Sport, filmy cestování atd. Jednoduše zájmy a koníčky…
Většinu svého volného času trávím boxováním a čtením, tu a tam se podívám na nějaký televizní pořad. Jsem také velkým fanouškem sci-fi a fantasy, takže v tomto ohledu je v současné době na co se dívat. Možná i víc, než jsem kdy doufal. Vidět toho bych chtěl hodně. Nicméně teď si nejvíce užívám například nové spin-offy Walking Dead. Většinu času trávím prací, ale nestěžuji si.
Můžeš mi povědět něco o životním stylu ve tvé domovině? Madrid je ve skutečnosti snem mnoha lidí žijících uprostřed Evropy. Víš jak to je… Zima se pomalu blíží… ????
Musím říct, že tady opravdu nerad bydlím. Nesnáším velká města a Madrid je v tomto ohledu obzvláště tvrdý. Léta jsou zde opravdu hrozná, ovšem v zimě je tu neskutečně chladno. Město se nachází v nadmořské výšce 800 m nad mořem. Dá se říci, že z obou světů má úplně to nejhorší. Nicméně já osobně strávil většinu svého života mimo Španělsko a i nyní jsem zpět pouze z osobních důvodů. Ale myslím, že tu dlouho nezůstanu. Léta jsou prostě krutá, stále se to horší. Nejsem úplně ten správný člověk, kterého ses zeptal na Španělsko. Omlouvám se, ale sotva v sobě dokážu vidět Španěla. Vyrostl jsem v USA a zároveň žil po celé Evropě. Mám sice takové ty stereotypní rysy Jihoevropana (otevřenost, přátelskost atd.), ale to je tak vše. Dokonce i většina lidí tady si myslí, že jsem cizinec, když mě poprvé potká.
Byl jsi někdy v České republice? Znáš nějaké zdejší kapely?
Mám takový pocit, že znám pouze Prahu, která patří k nejkrásnějším městům na světě. Co se týče českých kapel, tak samozřejmě! ROOT a MASTER´S HAMMER jsou jasnou klasikou, vždy jsem ovšem miloval i INFERNO a MANIAC BUTCHER. Další skvělou kapelou z Čech jsou i CULT OF FIRE. Určitě znám i víc českých kapel, ale právě tyhle mi přišly na mysl jako první.
Heolstore, moc děkuji za tvůj čas. Prosím, zanech nyní nějaký pozdrav pro čtenáře Rumzinu…
Děkuji za tvé otázky! A vašim čtenářům děkuji za přečtení a zájem o mé aktivity. Zůstaňte věrní sami sobě!
ALL