ASMODEUS – V levelu maximální spontánnosti

CzechV tajnosti a tiše upekli další řadové album klatovští ASMODEUS. Myslím, že se tak často nestává, aby kapela vychrlila desku „jen tak mimochodem“, avšak neuvěřitelné se stalo skutkem. Zpráva o vydání alba „Oko Horovo“ byla zveřejněna přesně na apríla, což v mnohých tvářích vyvolalo smích spojený s pochybami (co kdyby?). Jenže rozpoznejte úmysly umělcovy! Tak dlouho se chodí s kytarou do studia, až se lavina inspirace utrhne. O tom všem je i následující rozhovor s Milošem Beštou, kterého snad ani nemá cenu šířeji představovat…

Miloši, novým albem jste tak trochu vypálili rybník většině fanoušků, neboť málokdo si dovedl představit, že byste za relativně krátkou dobu dokázali vytvořit další řadovku. 🙂 Navíc jste vydání nahrávky v podstatě tajili. Z jakého důvodu jste se rozhodli pro takový netradiční postup? Pouze aprílový vtípek? 🙂
Ahoj Aleši. Spontánní nápad. Nic víc v tom nebylo. Zkusit udělat jakési demo, hrubě nahrané, bez příkras, přímočaré. A nikomu o tom nepovědět. Prostě opak Kleinera. Neavizovat nic dopředu, nepárat se s nápady, nasypat tam vše, co nás napadne za velmi krátkou dobu. Výsledek je samozřejmě opracovaný, takže do hrubého dema to má rozhodně daleko, ale styl práce a rychlost realizace dodržena.

Předchozí album „Past na Davida Kleinera“ se ukázalo jako mimořádně zdařilé. Když to vezmu z pohledu hudební kritiky, dosáhla nahrávka doslova nadpozemských výšin. Dostal jsi po těch všech kladných ohlasech novou chuť do skládání? Proč myslíš, že u recenzentů zabodovalo právě toto album? Zamýšlel ses nad tím?
Předně všechny pohledy na jakékoliv umělecké dílo jsou individuální a co člověk, to jiná chuť. Ale jistý průsečík tam určitě existuje. Zřejmě se nahrávka dokázala dostat pod kůži většině, tzn. jak lidem milujícím melodie, tak lidem, kteří mají rádi trochu větší komplikovanost nebo i třeba těm, kteří chtějí a lpí na hrubším provedení. Celkově to spojil příběh, který vnímáme a vidíme kolem sebe dodnes. A je jedno, zdali je to příběh z politiky, z podnikatelského prostředí nebo ze života. Vždycky tu a tam narazíme na nějakého toho arogantního floutka, který si myslí, že je Bůh a může všechno. Samozřejmě jsme byli potěšení, že se Kleiner pozitivně uchytil v přehrávačích a že ho lidé sjížděli nesčetněkrát. To je bezesporu velká odměna. Že by mě to nějak podnítilo k okamžitému skládání dalšího materiálu, to asi ne. Práce mám spoustu a člověk musí také trochu odpočívat, nabrat síly.

Oko Horovo_CDSláva u hudebních kritiků nebyla nikdy úměrná fanouškovské přízni. Nicméně zaznamenal jsi zvýšený zájem o Vaši kapelu ze strany nových fans?
Na koncertech, které jsme k Pasti odehráli, se bezpochyby objevovali fanoušci, kteří na ASMODEUS zavítali poprvé. Je to dáno zřejmě opravdu tím, že byla Past přijatelná pro širší vrstvu metalového publika, než předchozí počiny. Ale v jakém poměru ke „kmenovému jádru“, to nelze vyčíslit. Nicméně noví fanoušci se objevili.

Za album „Past na Davida Kleinera“ jste získali Anděla. Určitě mi dáš za pravdu, že jakékoliv vítězství potěší, ovšem pramení z tohoto úspěchu nějaké užitky? Např. v Norsku se vítězové těchto anket dostávají do širokého povědomí veřejnosti, u nás tohle (patrně) nejde. Co si o tom všem myslíš?
Nepramení z toho vůbec nic. A protože jsme národ nepřejících a závistivých, všechny ankety se u nás zpochybňují. Pořád se dočítám, jak takhle anketa je ovlivněna tímhle a druhá zase přežitek a do třetí hlasuje málo publicistů a čtvrtá je prospěchářská a zaplacená. Je to spíše smutné, než že by se měl člověk radovat. A přitom je to úplná blbost. Vždyť každý z nás je od malička někým a nějak hodnocen. Rodinou počínaje, školou následně a zaměstnáním konče. Všude se setkáváme s hodnocením, které je plus mínus průměrem jistých kritérií. Je to naprostá přirozenost, a proto si myslím, že i hudební anketa nebo soutěž, je ve finále zobrazením názorů obyčejných lidí, kteří mají hudbu rádi a kteří sdělili – v rámci bodování nebo hlasování – svůj pocit. Ano, je to subjektivní pocit, ale autentický a jen a jen jejich vlastní. Naprosto v pořádku. Zcela jistě pak odráží v procentuálním poměru názor většiny. Nehledě na to, jak těžké je vůbec nějakou anketu zorganizovat. Klobouk dolů před všemi, kteří takto činí.

Domníváš se, že v naší zemi existuje určitá část potenciálních posluchačů, která vaši hudbu ještě jaksi nestačila objevit?
Zcela určitě ano. Nejsme nějak extra koncertní kapela. Odehrajeme si vždy dvanáct, patnáct kšeftů k desce a zase je klid zbraní. Ale i kdybychom hráli třeba 50 vystoupení v roce, ve většině případů se dočkáme tak cca 40 – 50 platících v klubu a ta čísla se razantně nijakým způsobem nezvyšují, spíše naopak. Takže jedině přes youtube, bandzone a další hudební servery, je jistá šance, jak se s Asmodeem seznámit. Nicméně nedělám si iluze, kdybych se v tento okamžik na všechno vyfláknul, tak se nic nestane, pár lidem to možná přijde líto, ale to je vše. Já pořád tvrdím, že dnes v podstatě nikoho nezajímáš. Pokud se sám nebudeš snažit a nepůjdeš do toho naplno, jako kdybys neexistoval. Dnes je svět zaplavený tunou muziky a lidé si navíc mohou vybírat z nepřeberného množství dalších aktivit, takže hudba obecně, je v podstatě jen střípek toho, čím se mohou bavit. Nějaký ASMODEUS, v poli tisíců skupin, není de facto nic.

Asmodeus_2017

Jak v táboře ASMODEUS probíhalo ono mezidobí mezi oběma alby? Materiál k novému albu se rodil úplně z nuly, anebo jste už měli nějakou „látku“ ukrytou v šuplíku? Zároveň mě samozřejmě překvapilo, že jste uveřejnili informace o nahrávce následující, která by měla vyjít v roce 2020.
My jsme v nové sestavě odehráli tuším 16 nebo 17 koncertů, z nichž ten poslední ke Kleinerovi, byl 2. 4. 2016. Takže kapela byla zaměstnána s přestávkami koncertováním. Odehráli jsme velká města, Prahu, Brno, Bratislavu, Plzeň, České Budějovice, Pardubice. Bylo to myslím docela výživné a fajn. To, že se bude cca v roce 2020 natáčet nové koncepční album s názvem D.N.O., už jsme věděli. Možná jsme právě i proto, abychom nenechávali fanoušky tak dlouhou dobu čekat, vymysleli nečekanou novinku. Nebylo na ni připraveno nic, byl to nápad z čistého nebe 🙂 , který se nám zamlouval právě pro svoji nespoutanost a možnost udělat věci trochu jinak, než jsme zvyklí.

Asmodeus dostávají Anděla„Oko Horovo“ je tématicky úplně jinde, než předchozí exkurz do centra českého podsvětí. Je pro tebe snadné se za tak krátkou dobu vpravit úplně do odlišeného příběhu? Měl Jan Petričko připraveno i jiné téma k hudebnímu zpracování?
Vůbec ne, není to problém. Ono to v podstatě koncepční album není. Není příběhové, jen má jisté spojené tématické vazby třeba k Egyptu a další kulturám, mytologii, historii a podobně. Honza tyhle věci vytváří spontánně a u téhle desky se to více než nabízelo.

Novinka je opět hodně „barevná“. Líbí se mi, že se snažíte zachovávat vlastní tvář a zároveň se v jednotlivých skladbách dostáváte i mimo vaší primární výseč. Vnímáš to stejně? Mění se např. Tvůj hudební vkus v čase?
Máš naprostou pravdu. Já se snažím skládat nemetalově. Skládám prostě muziku svým rukopisem a obaluju ji zvukem tu jemnějším, tu tvrdším, podle atmosféry skladby. A vlastní metalová škatulka už mi nepřináší nic nového, žádný další skladatelský posun, je to pořád podobné, jak se říká na jedno brdo. Myslím, že každý, kdo se jen trochu odlišuje od běžného metalového proudu, má podobné smýšlení, zaobírá se úplně jiným druhem hudby, většinou poslouchá vše a nasává podněty, inspiraci, a pak do toho všeho vkládá své emoce a vyjádření. Pravdou je, že některé kapely, které jsem poslouchal s otevřenou pusou v devadesátkách, mě dnes přijdou doslova směšné a kroutím hlavou, cože to bylo za výtvory. Ano, posunul jsem se. A pokud bych cítil, že už nemám dál hudebně co říci, raději zabouchnu dveře a nechám toho. Prozatím se tak nestalo, protože mám hudbu moc rád.

Zároveň by mě zajímalo, jestli se při skládání hudby stále držíš určitých mantinelů? Mám takový dojem, že hudba ASMODEUS začíná být čím dál zajímavější především z toho důvodu, že nyní máte k dispozici mnohem širší pole působnosti. Ale samozřejmě to může být jen můj subjektivní dojem…
Asi je to tím, že jak člověk trochu skladatelsky i věkově vyzrává, zkouší i věci, které by si nemohl na začátku kariéry dovolit, protože by nevěděl, jak je má složit. Tehdy dělal hudbu nespoutaně, ale postrádala trochu hlavu a patu. To přijde až později, kdy už máš naskládáno více a více muziky a dokážeš reagovat na svoje vlastní chyby z minulosti. A dokážeš všechny ty bláznivé nápady, pro které se ale musíš nadchnout, realizovat tak nějak zlehka. Není v tom ta těžkopádnost, která Tě provází v mládí, třeba jenom proto, že neumíš hrát na nástroj. V té době řešíš úplně jiné věci. Má to také svoje, ale teď to máš, stejně jako v životě, takové daleko víc ujasněné, roztříděné. 🙂

ASMODEUS_živěKdyž bychom se měli zabývat rozdíly obou posledních alb, dokázal bys nějaké vyjmenovat? Odlišovala se např. studiová práce?
Ty rozdíly jsou samozřejmě slyšitelné. Mě se líbí jak je nový ASMODEUS zařazen do tzv. dark metalového soundu. Já ani pořádně nevím, co si pod pojmem dark metalový představit. Ale ano, jisté atmosferično tam určitě je. A celkem jasně z toho plyne i odpověď na otázku postupu natáčení ve studiu. V začátku to vypadalo na dřevní demo a postupem času se přidáváním dalších a dalších partů měnila deska v cosi jiného. Nás to úplně pohltilo a byli jsme nadšení z té práce. Opravdu doslova řečeno vtaženi do děje. Do změn, které s každým dalším nástrojem, hlasem a textem přicházely a měnily tvář jednotlivých skladeb. I z toho důvodu, že nebylo nic předem pevně připraveno. V tom je hlavní rozdíl mezi Kleinerem a Okem. Tahle deska je opravdu do písmene spontánní. V tom je její síla.

Ve skladbě „Kniha mrtvých“ je obsažena taková rozpustilá „tralala“ pasáž, dokonce jsem měl chvilkově pocit, jako kdybych poslouchal SYSTEM OF A DOWN (myšleno s nadsázkou, samozřejmě). Je vidět, že ani hlasových experimentů se nikterak nebojíš… 🙂
To je to o čem mluvím. V podstatě si můžeš dělat co chceš. Nemusíš se bát postavit a obrátit vše na hlavu, protože ono to funguje, pokud víš, jak to udělat.

Byl bys schopen se např. zabývat re-realizací starších počinů? Na jakém vašem albu spatřuješ s odstupem času určité mezery, které bys rád zacelil?
Ne, to bych určitě nedělal. Dvě nahrávky jsou takové trochu bolavé místo v diskografii, a to především kvůli zvuku. EP „Den zúčtování“ a CD „Na jehlách“. Především s Jehlami jsme se pouštěli na území neznámé, pro nás neprobádané a tehdy mimo náš rajón. Dnes už bych asi dokázal najít lepší varianty, lépe fungující. Nicméně to jsou ty chyby, kterými si člověk musí projít a spálit se. Je to stejné jako v životě.

Časová stopáž novinky není nikterak dlouhá, de facto čistá půlhodinka. Ovšem následovníka s názvem „D.N.O.“ už jste rovněž avizovali, čímž tak nějak získávám pocit, že půjde zřejmě o daleko rozsáhlejší projekt. Na co se už nyní můžeme těšit?
Zde si dovolím prozatím odpověď „bez komentáře“, jelikož překvapení musím zůstat překvapením. 🙂 Když řeknu, že půjde o dramatický příběh ze života, nic tím nezkazím ani neprozradím.

Máte v plánu nějakou sérii koncertů? Bude se případně vyskytovat na některých letních festivalech?
Ne. „Oko Horovo“ je bez výjimky nekoncertním projektem. V příštím roce se ASMODEUS dožije 30tin. Tam se možná fanoušci dočkají několika koncertů, ale prozatím nevím, jak to bude všechno přesně vypadat.

Když prohlásím, že Miloš Bešta s spol. se v současném období prožívají tvůrčí vrchol, souhlasil bys s tímto tvrzením?
Nevím. Možná. Každopádně se nám muzika skládá o poznání lehčeji, než tomu bylo dříve. A zřejmě je to z toho výsledku poznat. To nám v kapele dělá velkou radost. Užíváme si to.

Miloši, děkuji za rozhovor, doufám, že pro Rumzine nebyl zdaleka poslední… 🙂
Já také děkuji a těším se na příště.

ALL

https://www.facebook.com/asmodeuscz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *