Druhá deska skupiny APATHEIA přináší kompletní přenesení tvorby o něco blíže popovějšímu pojetí. Zapomeňte na křehkou originalitu první desky a přijměte novou tvář, kterou si APATHEIA zvolila nebo ji spíše dobrovolně přijala. Její hudební reakce na (dávno) vzedmutou vlnu „indie kytarovém“ je nová deska doslova přeplněná. Osobně z toho cítím velikou zahleděnost do zdánlivě nekonečných zahraničních alternativněrockových hitparád a společné hudební pátrání po daleko starších hudebních vzorech, které pár slavných jmen jistojistě přineslo. Při sledování zahraničních hudebních stanic se kapela opravdu mocně inspirovala. Takové písničky přeci umíme udělat taky a taky je uděláme. To by byl pěkný a velmi přesný popis tohoto CD.

APATHEIA předvádí jak se povedeně popasovat se zahraniční scénou svébytným tuzemským pojetím. Nebude to asi další zlomová deska, kterou by měl fanoušek „kytarovek“ z českých luhů a hájů ve sbírce jasně mít, ale jen další povedený důkaz toho že existuje další česká kapela, která slyší na zahraniční trendy a je schopna se s nimi popasovat.Celá deska předkládá srozumitelnou odpověď na „populární“ vlnu, jenž se ale bohužel zpozdila o nějakých šest a více let. APATHEIA se snaží popasovat se zahraničními vzory a je pravda, že se jí to celkem daří, ale to je asi tak všechno. Je otázkou, jestli tohle české kapele v našem „slzavém údolí“ opravdu stačí. Možná že ano a možná že ne…

Kdo čeká nějaký neotřelý vlastní přínos, který bych od tuzemské kapely očekával, tak bude asi těžce zklamán. Jen při poslechu celou dobu přemýšlím, kde a u jaké kapely už jsem to či ono slyšel. Ale možná je to jen díky mému zbytečnému hloubání a aktivnímu přístupu k hudbě a jejímu neustálému vývoji. Věřím, že i přesto že všechno už bylo zahráno a všechny trendy se po nějaké době opakují, dá se přeci jen vytvořit deska, která dokáže překvapit. Vím moc dobře, že to není první ani poslední kapela, která se snaží svézt na téhle hudební vlně.

Pokud bude APATHEIA v tomto směru pokračovat, tak jsem skutečně zvědav, co v budoucnu tato „vlnovost“ přinese. Vrátí-li se vlna punku, bude mít APATHEIA taky punkovou desku? Je to opravdu to pravé místo a je to opravdu ten správný čas? Zpátky do budoucnosti tak o šest až osm let….

Radim

APATHEIA na své novince překvapuje především úskokem k jakési bezstarostnosti. Pokud v jejich dřívější tvorbě hnízdil především smutek (naděje plápolala jen jako plamínek), tak současnost je plná naděje, jenž inklinuje skoro až k typu „love songů“. Kolega Radim jejich vývoj označil slovem „trend“, což je docela odvážné, osobně bych si nic obdobného nedovolil tvrdit, nicméně… „něco“ se stalo. Zamilovanost? Chuť vyzkoušet si něco nového? Sbalit nějaký baby či jednoduše kopírovat úspěšné chlapce ze západu? Přiznávám se, že na tuto otázku nejsem schopen jednoznačně odpovědět. Pohodové písničky ve mně však nevzbuzují žádnou zvláštní emoci, někdy mi jsou až proti srsti. Po instrumentální a především zvukové stránce se však kapele nedá vůbec nic vytknout. APATHEIA umí, ale proč tolik plytkosti?

ALL

http://bandzone.cz/apatheia