A je to tady! Pokračuje náš exkurz do lůna zimních sportů a opět se týká skoků na lyžích. Dnes si vám dovoluji představit českého reprezentanta Antonína Hájka, velkou naději tohoto nádherného sportu. Je mu teprve devatenáct let a už nyní patří v Česku k nejlepším skokanům. V současné době se však léčí ze zranění, které ho nečekaně postihlo těsně před Olympijskými hrami v Turíně. Tomu se tedy říká smůla. Hajčus (použil jsem s dovolením týmové přezdívky) se však už pomalu dává dohromady a jak si budete moci přečíst, dobrá nálada ho ani v těchto nepříjemných chvílích neopustila…
Čau Tondo! Srdečně tě zdravím! Hned na úvod se zeptám jak se máš a jak probíhá tvá rekonvalescence? Mohl bys v krátkosti popsat, co bylo příčinou tvého zranění?
Zatím ještě nemůžu trénovat, takže chodím na vodoléčby, natírám zranění mastmi, dělám protahovací cviky a alespoň chodím na procházky :-)… Nevím přesně, kde byla příčina zranění. Tohle může mít člověk déle v sobě a najednou to vyleze… Můžu se jen domýšlet, že to je následek mého pádu loni v Obersdorfu, nebo nějaká větší zátěž… to už nikdo nezjistí.
Letos si absolvoval téměř všechny závody Světového poháru. Na kterých můstcích se ti dle tvého soudu dařilo nejlépe?
Mám rád můstek v Harrachově, kde sem doma a taky jsem tam dosáhl nejlepšího umístění. Taky se mi povedlo Turné čtyř můstků, zejména Insbruck a taky Ga-Pa.
Moc by mě zajímalo, jak vypadá příprava skokana chvilku před závodem? Z kamer je vždy patrné jen to, že skonané sedí nahoře vedle sebe a soustředí se… Je tam čas také na nějaké hecování, srandičky apod., anebo se všichni spíše soustředí sami na sebe?
Sranda a hecování je u nás pořád, ale když se přijede před závodem k můstku, už se každý soustředí sám. Každý má zaběhlý stereotyp toho, co před závodem dělá. Ještě si vždy před skokem popřejeme štěstí, plácneme si a pak zase to soustředění, o kterém jsi mluvil…
Jako mladíček ses dostal mezi opravdu tu TOP skokanskou elitu, což je dle mého soudu neuvěřitelný úspěch. Moc by mě zajímalo, jaké si měl pocity, když vedle tebe najednou stála taková esa jako Ahonen, Malysz, Kasai… Netřásla se ti trochu kolena? Jak vlastně vnímají tito zkušení harcovníci nástup nové skokanské generace?
Tak opravdu tohle jsou velká jména a není to dlouho, co jsem je obdivoval v televizi a hrál si na ně… a najedno s nimi závodím. Člověk mezi mladými, nebo na závodech Kontinentálního poháru (2.liga skoku) vyhrává a ten přechod je těžký. Nejdůležitější je důvěra v sebe a tu jsem získal v létě v Hakubě, kde sem byl na Světovém poháru jedenáctý. Taky mi hodně pomáhá můj osobní trenér Jakub Jiroutek. Skokani jako Ahonen jsou nesmírně psychicky silní a zatím i nejlepší. Ale jednou přijde doba, kdy skončí a přijde nová generace.
Máš třeba nějakého spřízněnce z řad zahraničních skokanů?
Jasně, znám se s klukama, co jsou staří jako já. Závodíme spolu od žáků a teď je doba, kdy jsme přišli do Světového poháru. Dobře se znám s Polákem Stochem, Italem Coloredem, Finy Ikonenem a Ollim, a potom se slovinskými skokany, se kterými často trénujeme.
Tvá nejlepší léta máš určitě ještě před sebou. Přesto se tě už teď zeptám, jakého úspěchu si ve své kariéře zatím nejvíce ceníš?
Dvakrát jsem vyhrál dorostenecké Mistrovství světa. Mezi dospělými si cením toho jedenáctého místa na Světovém poháru a třetí jsem byl na poháru Kontinentálním. U nás si cením druhého místa z Mistrovství republiky za Jakubem Jandou.
Lidé se často ptají, proč čeští skokané nedokáží přetavit své dobré skoky do závodů. V čem myslíš, že je zakopán pes?
Nemyslím, že je to tak. Já osobně s tím problém nemám. Do závodu se obvykle ještě zlepším. Je to o tom, že v tréninku neskáčou skokani na doraz a výsledky jsou zavádějící. V závodě rozhoduje hlava a ta sebedůvěra. Jakubovi chyběla, ale teď už jí má!
Zároveň však dokáží být čeští fanoušci pěkně netolerantní. Fandí jen když se daří, což se třeba vůbec netýká polských fanoušků, kteří letos v Harrachově fandili, i když to jejich skokanům nešlo. Myslíš, že tahle vlastnost je typická především pro nás Čechy?
Jasně, to je česká povaha. Je to u všech sportů a je to škoda. Skokan potřebuje nejvíce pomoci, když se nedaří a takových fandů u nás moc není…
V televizi si určitě sledoval Olympijské hry. Jak se ti líbily závody na tamních můstcích? Čekal jsi takový nástup Rakušanů, kteří v průběhu roku příliš neoslňovali? Seděly by ti dle tvého soudu pragelatské můstky?
Olympijské hry by podle mého měly mít více diváků, ti v Itálii chyběli. Můstky v Pragelatu jsou nespravedlivé na vítr a taky se to hlavně na velkém můstku ukázalo. Rakušanům na hry vyšla skvěle forma, ale třeba na malém neměli ani medaili. U skoku je to složité, nedá se to načasovat jako u běhu, takže předem těžko tipovat, že favoritům Jandovi a Ahonenovi odejde. Skákal jsem tam loni na Světovém poháru a nebylo to nejhorší, ale spíš než jestli můstek člověku sedí, je důležité to štěstí.
Hodně nadějí fanoušci vkládali do Jakuba Jandy, kterému se však v Turíně příliš nevedlo. Na jeho osobu byl však dle mého soudu vyvíjen až zbytečně moc velký tlak. Jak si ty osobně vnímal tenhle humbuk? Nemohly Jakuba rozhodit třeba také lety na MS v Kulmu?
Jakub určitě není letec, ale tam problém nebyl. Kuba skákal i po letech výborně, ale ten tlak na něj byl velký a také jsou v zákulisí hádky kolem Jakuba a odchodu trenéra Bajce. Jakub neměl ani klid, ani formu a myslím, že to mohlo být i horší.
K letům na lyžích bych se ještě vrátil. Teď jsem však ještě naťukl osobu Jakuba Jandy, který už je opět ve vrcholné formě! Myslíš, že už si teď Jandys nenechá vítězství v SP sebrat?
Jakubovi se vrátila pohoda a psychicky se zvedl. Janne Ahonen ukončil sezonu (nakonec to však vypadá, že to ještě letos úplně nezabalil – pozn. All), tak si myslím, že by to měl mít v kapse.
Jako člen reprezentace si byl přímým účastníkem Turné čtyř můstků. Má tahle skokanská štace nějakou zvláštní atmosféru oproti ostatním závodům?
Je ohromě mediálně sledovaná, a každý to pocítí. Také na turné jsou vyšší výhry a má to velkou tradici. Jsou to nejtěžší skokanské závody vůbec.
Měl si šanci sledovat napínavý souboj mezi Jakubem a Janem Ahonenem. Dokázal bys čtenářům přiblížit, jak třeba tenhle „boj“ vnímalo okolí kolem vás, případně jak se s tou vyrovnanou bitvou vypořádávali oba skokané? Také by mě zajímalo, jestli jsi měl ty a nebo kolegové z reprezentace nějaké zvláštní úkoly, týkající se spíše Jakubovy psychické podpory?
Bylo to velmi napínavé. Ahonen je ve špičce dlouho a je psychicky nejsilnější ze všech. Jakub měl zase v té době velkou formu, větší než Janne a proto asi vyhráli oba. Na Kubovi byla znát velká nervozita, ale zároveň si byl vědom své formy. Vše se dělalo jako obvykle, akorát jsme se na téma, ,,jestli vyhraje“, nebavili.
S Jakubem jsi byl během roku často v kontaktu. Je to pro tebe velká motivace, když máš možnost trénovat s takovým excelentním skokanem? Velkou osobností je rovněž reprezentační trenér Vasja Bajc. Takhle z povzdálí se zdá, že je skutečně velkou autoritou, která nerada prohrává. Jak bys ho charakterizoval?
Je to ohromě silná osobnost s respektem u každého. Jeho slovo má velkou váhu i ve světě. Má vítěznou povahu a neumí prohrát. Pro vítězství udělá VŠECHNO! Je tím mezi trenéry pověstný, a když přijde porážka, tak z něj jde strach. Zároveň je skvělým psychologem, dokáže uklidnit a vnést do týmu vítěznou náladu. Díky jeho slovu také máme skvělý materiál a podmínky pro přípravu. A trénovat s Jakubem je skvělá motivace. Je pro mě vzorem svým přístupem k tréninku a jsem rád, že s ním můžu skákat.
A jsme zpět u letů. Jak tobě sedí mamutí můstky? Baví tě lety? Jak bys zhodnotil své výkony na letošním MS v Kulmu?
Nevím, jak mi sedí. Létal jsem jen dvakrát, ale baví mě moc. Je to skvělý pocit a s normálním můstkem se to nedá srovnat. V Kulmu se mi skoky moc nevedly. Byl jsem v té době trochu mimo. Už v tréninku před lety se mi nedařilo a v Kulmu mně vyšel jen skok v prvním kole, který by stačil na top 20, ale to kolo se zrušilo a pak už jsem to nezopakoval.
Pamatuji si, že jsi měl tuším minulou sezonu v Oberstdorfu hrůzostrašně vypadající pád, který snad nechybí na žádném webu o skocích na lyžích. Můžeš zpětně popsat, co se ti tenkrát ve vzduchu přihodilo? Co se člověku vůbec honí hlavou, když se najednou stane takováhle situace? Neměl si v dalších závodech obavy, když ses viděl na videu, jak střemhlav padáš do prázdna?
Pamatuji na to velmi živě. Foukal silný protivítr a já jsem zpozdil odraz. Potom mi lyže rychle přišly k tělu, zatlačil jsem na ně a pravá mi odešla. Pak už jen rána… V dalších skocích byly obavy, ale ty časem zmizí a za týden už jsem skákal dobře. Na dalších závodech strach není, na to nemyslím. A navíc pád ke skokům patří.
Teď bych od skoků malinko odbočil. Poskytoval jsi někdy rozhovor výhradně do hudebního periodika? Jaké máš z toho pocity?
Je to myslím poprvé. Těší mě to a doufám, že to potěší i čtenáře, protože já osobně mám hudbu jako koníček a hodně skokanů hraje v nějaké kapele, tak to spolu trochu souvisí.
Náš web se zabývá opravdu hodně tvrdými hudebními žánry. Stejně jako ve tvém sportu, tak i v této hudbě je spousta energie a adrenalinu. Jaký máš názor na podobou hudbu? Poslechneš si někdy nějakou pořádnou metalovou kapelu?
Nepohrdnu tou hudbou, ale žádné CD doma nemám. Poslouchám spíš punk a rock. Metal mi nevadí a klidně si ho poslechnu. Naopak nesnáším hip-hop.
Jaroslav Sakala mi cca před rokem prozradil, že také mezi skokany jsou vášniví rockeři a metalisté, a to především mezi finskými a norskými závodníky (a právě Skandinávie je plná výborných kapel). Řekl bych, že třeba Nor Romoeren by mohl být, dle zjevu, vyznavačem podobných žánrů…
O Romoerenovi to nevím, ale v kapele hraje třeba Ingebriktsen, Hautamaeki, Jusilainen a i hodně kluků u nás má k tomu vztah.
OK. Ještě jeden dotaz! Jako jediný skokan u nás máš své oficiální webové stránky, které založily tvoje zahraniční fanynky. To je opravdu neuvěřitelné! Jak se k tobě vlastně dostaly? Existuje mezi vámi nějaká užší spolupráce, anebo jim necháváš volné pole působnosti? Jaký máš vůbec vztah k internetu a moderním technologiím?
Nevím přesně, jak se k tomu dostaly, ale založily to dvě Němky, které už dobře znám a jsem s nimi v kontaktu. Posílám jim aktuální informace, ale jinak píšou jak chtěj. Postupně to získávalo nové členky a teď jich je tuším asi 200. Na internetu jsem denně, vozím si na závody notebook. Bez moderní technologie si to nedokážu vůbec představit.
Tondo, moc ti děkuji za rozhovor! Za celou redakci Rumzinu ti přeji brzké uzdravení a co nejúspěšnější návrat na můstky! Konkrétně já ti přeji hodně štěstí jak v osobním, tak sportovním životě! Doufám, že tě někdy budu moci osobně pozdravit pod můstkem! Teď bych tě ještě poprosil o poslední slova, případně vzkaz, který můžeš naším čtenářům zanechat…
Já taky děkuju! Zdravím všechny, kteří to dočetli až sem a moc děkuji těm, kdo mi přejí. Taky zdravím celou redakci (ať se daří, máte to skvělý). Tobě děkuji za přání. Doufám, že se potkáme a že vás všechny budu moci potěšit svými skoky. Mějte se fajn a ať se vám všechno vede!
ALL