ANOTHER MESSIAH

ANOTHER MESSIAH jsou novým objevem na evropské doom metalové scéně! Když dorazil jejich debut „Dark Dreams, My Child“ do naší redakce, těžko by se někdo z nás po lecčems podobném pídil. Kapel, které vydávají svá CD vlastním nákladem, je i tak dost v ČR, na tož pak v Holandsku. ANOTHER MESSIAH však dokázali nemožné. Z naprosto neznámé kapely se vyhoupli do čela holandské metalové produkce, aniž by je ze zadu postrkovala velká vydavatelská firma. Na několika holandských metalových serverech se často hovoří právě o této kapele jako o nejzářivějším talentu a jejich debut mnozí považují za album roku 2005. Je skvělé, že se ještě najdou formace, za jejichž úspěchem stojí samotná hudba. Pro rozhovor se mi podařilo ulovit dokonce trojici hudebníků. Na mé otázky odpovídali Christ (bicí), Rob E (zpěv, hoboj) a Erik (basa).

Hned na úvod posílám srdečný pozdrav do Holandska. Jak se máte takhle na konci prázdnin?
Christ: Výborně! Léto v Holandsku končí, déšť a nuda jsou obvykle těmi nejvíce inspirujícími prostředky! Je to rozhodně lepší, než se neustále dívat na mladistvá ptáčata, povalující se na plážích. Jinak jsme v poslední době odehráli několik skvělých koncertů a můžeš si být jist, že jsme si je opravdu užili. Bylo to opravdu super! Nicméně v těchto dnech se už musíme dát trošku dohromady a vypořádat se s tím, že tohle všechno je už u konce.

Dle informací, které mám k dispozici, jste u vás doma se svým debutem opravdu zazářili, nicméně tady v Čechách vás určitě tolik posluchačů nezná. Mohli byste poskytnout několik zpráv z vaší biografie?
Christ: No, my nejsme zrovna osoby, které by si zakládaly na obsáhlém líčení naší biografie. Přijde mi nudné popisovat, kdo jaké má koníčky, kdo jak koho potkal nejdřív. Myslím, že plně postačí, když zde představím naší sestavu. To je myslím to nejdůležitější a navíc to splní svůj účel. Sestava je tedy následující – Rob: vocals and oboe, Martijn: guitars and screams, Erik: bass and words, Christ: drums. Tohle je tedy aktuální sestava, se kterou jsme jeli již zmíněnou šňůru a je to také sestava, která se podepsala pod album „Dark Dreams, My Child“. Nepatříme zrovna ke kapelám, které neustále mění sestavu. My jsme spolu dokonce hráli ještě v jiných kapelách, které ANOTHER MESSIAH předcházely. Ohledně sestavy ti tedy už nějaké speciální novinky poskytnout nemohu.
Rob E: Co se týče hudby, tak bych ji stylově zařadil někam na pomezí postdoomu, ve kterém se samozřejmě promítají jak staré doom metalové vlivy, tak ale prvky úplně odjinud.

Hned jak jsem se seznámil s vaší kapelou, probleskla mi hlavou otázka týkající se samotného názvu. ANOTHER MESSIAH, to je hodně alegorické pojmenování…
Christ: Nejsem si jist, zda má náš název nějaký jednotný význam. Vyjadřuje však jakousi naději, kterou vždy Mesiáš a jeho lidé přinášejí do společnosti. Smutné však samozřejmě je, že Mesiáš prakticky vždy odejde a všechny ostatní nechá na holičkách a výsledkem je velké trápení a bída lidí. Stačí jen letmo nahlédnout do historie a určitě si domyslíš, které události do mých vět nejlépe pasují. Rozhodující tedy je, abychom společnost nevedli na náboženské bázi jako tomu bylo v minulosti. O těchto věcech bychom se však mohli bavit hodiny a hodiny a potřebovali bychom opravdu hodně času, abychom tyhle záležitosti mohli rozebrat, protože se tímto už hodně dostáváme do roviny abstrakce. Lepší bude, když si lidé poslechnou naše album, protože v našich textech hrají témata, jako jsou naděj a utrpění, velmi důležitou úlohu.

Musím vám složit tisíce komplimentů, protože album „Dark Dreams, My Child“ je vskutku výjimečné. Svou melancholickou atmosférou mě doslova pohltilo, což už jsem deklaroval v recenzi, kterou si čtenáři R.U.M.u mohli v blízké minulosti přečíst. Psal jsem v podstatě o tom, že všechny vaše skladby jsou nesmírně pestré a „barevné“. Jak jste s deskou spokojeni s odstupem několika málo měsíců?
Christ: S albem jsme rozhodně stále moc spokojeni. Je to naše první dlouhohrající album a já osobně z něj mám obrovskou radost. Nikdy bychom nevěřili, že bychom mohli někdy natočit takovýto debut. Reakce fanoušků a zároveň také médií jsou naprosto úžasné. Jsme tedy více než přesvědčeni, že kráčíme po správné cestě.
Rob E: Díky za kompliment! Nejsem si však jist, co si myslel tím, že jsou naše skladby „barevné“, jelikož jsou všechny více či méně temné.

Souhlasím. Na mysli jsem však měl především členitost vašich skladeb. Každá z nich je dočista jiná, ale přesto jakoby je něco navzájem spojovalo. Ve většině z nich se navíc objevuje velice netradiční hudební nástroj, kterým je hoboj. Do vaší hudby přinesl ještě více smutku a bolesti…
Christ: Máš bod, můj příteli! Smutek, bolest, utrpení, co více ti k tomu můžu říci? My jsme nikdy nechtěli vzít podobný nástroj jen kvůli tomu, abychom byli za každou cenu originální. Byla to více méně souhra náhod, že jsme takhle začali experimentovat a zakomponovávat hoboj do naší tvorby. V této chvíli však mohu říct, že je to právě hoboj, který se téměř všem v naší hudbě libí. V současnosti je pro nás důležitý stejně jako bicí, kytary, basa i zpěvy, ačkoliv ho nepoužíváme tak dlouho. Nejdůležitější skutečností je, že hoboj patří k prostředkům, které přispívají k tomu, aby se člověk při poslechu nenudil. Jsme opravdu šťastní, že si nás díky tomuto prvku pamatují a zřetelně nás poznávají, zároveň bychom však nechtěli být kapelou závislou na jednom nástroji. Myslím si totiž, že také ostatní nástroje hrají v celé součinnosti velmi důležitou úlohu v navozování té správné atmosféry.

Jaké skladby na albu patří k vašim nejoblíbenějším? Zároveň byste mohli připojit několik slov k textům. Třeba koncept k písni „My God it´s Him“ je opravdu velmi pikantní…
Christ: To je velmi zábavné, vybírat své vlastní oblíbené skladby :-). K mým nejoblíbenějším patří „Mine Are These Lonely Eyes“, „Dead Man Walking“ a „Left To Die“. Neptej se mě však proč…
Erik: Mé oblíbené skladby jsou „My God It’s Him“ a „These Lonely Eyes“. Co se týče textů, tak v těch, které já píšu, vyprávím o převrácených zvrhlých milostných románcích, přes znásilňování, po temná sklepení a skličující samotu. Texty jsou z části vysněné, z části čerpají z reality, a nebo všechno dohromady. Vystopovat můžeš také zmínky o odtažitosti, podlehnutí určitým věcem a „deja vu“.

Mluvíme zde o melancholii, zármutku a dalších temných věcech. Naskýtá se otázka související s vaší inspirací…
Erik: Nemohu mluvit za Roba E, on totiž patří k našim hlavním textařům, přesto se tedy pokusím alespoň trochu popsat, jak to vidím já. Na začátku rozebíráme určité téma (třeba v případě „These Libely Eyes For Instance“ jde o stockholmský syndrom), soustředíme svou pozornost a snažíme se zakomponovat především temné pocity, které spojujeme dohromady s jednotlivými tématy. Poté už přicházejí na řadu slova a skutečné psaní textu, což už samozřejmě probíhá o samotě. Když je text hotov, společně ještě debatujeme nad určitými změnami, ovšem obvykle text necháváme tak, jak byl v originále dokončen.
Rob E: Nejsem sice hlavní textař, ale napsal jsem toho už docela dost a často se na psaní textů zaměřuji. V samotné hudbě si zakládáme skutečně na všem a můžu ti říct, že je toho opravdu hodně. V textech se snažíme vyvarovat různým nesmyslným tématům, kterých je dnes v metalu spousta. Hodně kapel (i ty nejpopulárnější) právě sestaví slova tak, jak je zrovna napadne, přesně tak, jak by to dokázali také ostatní a klidně s tím vyrukují před obecenstvo, které vůbec nepřemýšlí nad tím, jestli ten text má vůbec nějaký smysl. Jako když bys dostal text typu „I rip your guts out and spill your blood“. Myslím si, že to jsou opravdu neskutečné kraviny. Když prostě nemáš co říct, tak by bylo spíš lepší držet hubu.

Dokáží se členové ANOTHER MESSIAH hudbou uživit?
Christ: Kdepak, normálně pracujeme. Hudba je náš život, nikoliv živobytí.
Erik: Bohužel. Ale nějaký finanční nárůst tu je, tak možná někdy v budoucnu.

Jaké kapely v současné době nejvíce posloucháte?
Christ: Já osobně poslouchám hodně MY DYING BRIDE, SHAPE OF DESPAIR, GOREFEST, GOJIRA atc. Když mám trošku jinou „chuť“, zvolím kapely jako OPETH, dále kapely staré death metalové školy nebo také PANTERA, DEATH, BLOODBATH. Nejspokojenější jsme však v případě, když můžeme tvořit vlastní hudbu.
Rob E: Poslouchám téměř všechen metal a další podobné styly, které jsou dostatečně temné.

Metalová scéna je plná jak pozitivních, tak negativních věcí. Jaký je váš pohled na tuto tématiku?
Erik: Velkým pozitivem je především věrnost metalových fanoušků. Oni stále věří téhle hudbě, a to jak tělem, tak duší. Je to opravdu skvělé být součástí toho všeho. Stinnou stránkou metalová scény je pak přílišný konservatismus. Stále je tu tendence všechno škatulkovat a označovat každou kapelu. Tím vznikají problémy především mladým kapelám, které vstupují na scénu a chtějí si vybudovat určitou pozici. Pokud se však stylově někam nezařadí, prakticky nemají šanci. Stylové změny nebo přílišné křížení hudebních stylů se zkrátka nehodí, proto je to občas tak, že každá „stará sračka je lepší“ a o tom, co je vlastně tím „lepším“ rozhoduje třeba jedna osoba. To je potom těžké. Pro příklad třeba OPETH. Byli označováni za death metalovou kapelu, přitom museli urazit dlouhou cestu ve svém vývoji, vytvořili geniální věci a je úplně jedno, jest-li je to death metal nebo není. Lidé často zapomínají, že ne labely, různé škatulkování, ani samotné obecenstvo nejsou tím rozhodujícím kriteriem při hodnocení, jest-li je hudba dobrá či špatná. Totéž se ale někdy týká samotných recenzentů, kteří by měli mít přece jen širší rozhled. Přesto v některých recenzích stojí: „není to doom metal, jsou to ještě takoví usmrkanci“. Je smutné, že podobné charakteristiky absolutně neříkají nic o muzice, kterou hrajeme.

Naprosto souhlasím. Na druhou stranu se dnes metal rozrostl do obrovských rozměrů. Na jedné straně si můžeme vzít nu-metal a z druhé strany přímočarý black metal. Jak na vás působí třeba tyto na první pohled zcela odlišné světy?
Christ: Neznáme příliš situaci v nu-metalu a black metalu. Domnívám se však, že všechny hudební styly do jednoho jsou tak trochu oběti své evoluce, samozřejmě kromě žánrů, ve kterých jde výlučně o prachy a prospěch. Vzestup určitých žánrů je však v rukou především posluchačů, kteří vlastně vytvářejí obecný vkus. Máme spoustu přátel, kteří slaví se zmíněnými hudebními styly velké úspěchy, ačkoli nedokážu posoudit, zda má jejich hudba odpovídající kvalitu. Celková atmosféra mi moc neříká, takže rozhodujícím kriteriem bude až čas.
Rob E: Nejsem expert ani na jeden z těchto stylů. V současnosti mám docela rád takové ty „too poppy“ metalové kapely. Když mi bylo šestnáct, DIMMU BORGIR právě začali šplhat metalovými žebříčky. Pamatuji si, že jsem seděl doma ve svém pokoji, hrozil paroháčema a řval, že zabiju všechny křesťany. Potom jsem se svým kamarádem hrál v kapele CHRISTIAN a měl určité vyhlídky, ale připouštím, že jsem nikdy nebyl pomalovanej, nechodil jsem v kůži a v botách s ostny.

Dobrá, přesuneme se nyní do úplně jiných vod. Holanďané jsou známí jako náruživí fotbaloví příznivci. Jak jste na tom vy? Vyřazení na Mistrovství světa od Portugalců vás jistě ještě straší a dlouho strašit bude. Ukonejšit vás mohu snad jen tím, že náš tým dopadl ještě mnohem hůře…
Christ: Mám na starosti mnohem důležitější věci, na rozdíl od ostatních kluků naší kapely…
Erik: Prosím tě, raději mi to ani nepřipomínej. V současnosti stále nemůžu o Portugalcích ani slyšet. Radši o tom ani nebudu mluvit.
Rob E: Kurvy, zatracený kurvy to jsou, včele s tím zkurvysynem Manichem. Navrhuji celou jejich zem spláchnout do Atlantiku, nebo by je třeba mohla vypálit ta letošní vedra!

Tak to jsem si naběhl :-). Z Holandska k nám to není zas až tak daleko. Navštívili jste někdy Českou republiku? Je v dohledné době možné, aby jste si u nás zahráli?
Christ: Myslím si, že my všichni jsme u vás nejméně jednou byli. Většina z nás má totiž ráda střední a východní Evropu. Nikdy jsme však u vás nehráli, ačkoliv minulý rok nějaké tour bylo v plánu. Žel některé koncerty byly zrušeny a naše tour se přece jen zkrátilo a právě koncerty v Čechách byly mezi těmi zrušenými. Proto se všem fanouškům omlouváme a už pracujeme na tom, abychom se u vás mohli představit v tom nejlepším světle!

Jak na tom byli letos ANOTHER MESSIAH z pohledu letních festivalů? Dostáváte např. nabídky na hraní ve střední či východní Evropě?
Rob E: Dostáváme nabídek poměrně dost, ať už se to týká různých míst. Žel mezi nimi chyběly nabídky od organizátorů BRUTAL ASSAULT nebo EXIT OR SZIGET (festival konaný na území Srbska – pozn.All).

Jaké máte nejbližší plány? Budete spíše koncertovat, a nebo se již vrhnete na přípravu spojenou s vydáním druhého alba?
Christ: Začneme pracovat na našem druhém albu, a to ještě letos. Současně připravujeme nějaké koncerty a pracujeme na distribuci našeho prvního alba. Není toho zrovna málo a samozřejmě nic nebude jednoduché, ovšem chceme se o všechny naše cíle alespoň pokusit.
Rob E: Zmínit bychom také měli, že na podzim nás čeká holandské turné.

Skvělé! Díky moc za rozhovor. Nechť se vám daří! Doufám, že i dalším albem potěšíte naše sluchovody!
Christ: Zdravím všechny naše fanoušky! Brzy se připravte na naší návštěvu…
Erik: …a vždycky se snažte dopít vaše skvělé pivo až do dna a zbytečně s ním nemrhejte!

ALL


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *