Alexandr „Krusty“ Nováček (FORGOTTEN SILENCE)

Navenek obyčejní tátové od rodin, jejichž priority jsou už dávno dané… Ovšem zahodit kytaru definitivně z mostu? To ani náhodou! Vítejte u osmého pokračování této speciální rubriky, kterou si prý oblíbily i ženy. 🙂 A koho jsem pro tento díl vybral? Jak samotný titulek napovídá, podíváme se pod střechu domu mistra Krustyho z FORGOTTEN SILENCE, jehož životní osudy ideálně zapadají do této rozestavěné skládanky. Takže tedy „osmička“.

Krusty, vzpomínáš často na své dětství? Jaké vlastně bylo? Jsi člověk, který si rád připomíná staré časy (např. prostřednictvím fotografií, starých videí atd.) ?
Ahoj, jsem nostalgický, ale má to svoje meze. Takže staré fotky okouknu pouze když na ně narazím a videa nesleduji. Moje dětství bylo fajn. Sice mě v hudbě nikdo výrazněji nepodporoval (pominu sedm let hry na klavír) a částečně byly moje hudební aktivity brány jako nikam nevedoucí pošetilost. Ale vše bylo tak nějak tolerováno stylem „však on se kluk vyblbne a jednou pochopí, že to nikam nepovede“. Každopádně rodina musela vydržet moje muzicírování, poněvadž první „pořádná“ kapela, která se jmenovala EXITUS, měla zkušebnu v přízemní místnosti našeho domu. Ale to byla doba, kdy se hrálo přes kazeťáky a elektrická kytara byla něco nedostižného. 🙂

Měl jsi už od útlého věku vřelý vztah k hudbě? Čím tě metal nejvíce upoutal? Jak zásadně ovlivnila metalová hudba charakter tvé osobnosti? Myslíš si, že bys byl bez metalu úplně jiným člověkem?
Hudbu jsem miloval vždycky. Začalo to dechovkou, pak přišla ABBA, BEATLES, BONEY M, URIAH HEEP…a to už byl krůček k hard rocku a heavy metalu. Takže následovala alba od DEEP PURPLE, WHITESNAKE či RAINBOW. Je ale dobré uvést, že souběžně s tím jsem poslouchal každou neděli večer stanici Osterreich-3, kde se vysílala hitparáda. Takže jsem odkojen i jmény jako MADONNY, SAMANTHA FOX, FALCO, ALPHAVILLE, PET SHOP BOYS, TEARS FOR FEARS, OPUS, NENA, EUROPE nebo DURAN DURAN. A takové A-HA mám rád dodnes. Takže nemyslím, že bych byl bez metalu někdo úplně jiný. Když po sobě čtu tento seznam, odkojil mě spíš hard rock.

Krusty_Forgotten SilenceKdyž se člověk probírá vlastním životem, vždycky mu na mysl přijdou určité životní milníky. Zařadil bys mezi ně i dobu, kdy ses stal otcem? Jak zásadně ti rodičovství změnilo život?
Rodičovství mě změnilo zásadně v tom, že jsem se stal zodpovědnějším za více lidí než jenom za sebe samotného. Už musím myslet jinak. Začal jsem si výrazně více vážit volného času, kterého je poskrovnu. A taky jsem po dětech pěkně přibral. 🙂 Že bych ale zažil při obou porodech nějaké osvícení z příchodu nového života na planetu Zemi a pocítil nutkání skládat symfonie, to ne. Tím to nechci nijak zlehčovat, ale vztah k vlastnímu dítěti je prostě jiný po deseti minutách od narození, po roce a po pěti letech.

Přemýšlel jsi někdy, že bys rodinný život odsunul na druhou kolej a věnoval se hudbě na sto procent?
Pokud máš rodinu, nemůžeš už nic odsouvat – to je třeba si rozmyslet dřív. Myslím, že pokud máš děti, máš ohromný závazek. A já si navíc myslím, že nejsem tak dobrý, abych se i jako bezdětný dokázal uživit hudbou. Myslím, že je to čím dál těžší. Dnešní doba tomu není nakloněna, sedmdesátá léta už byla. 🙂 Profíkem bych být nechtěl, protože mám strach, že bych musel dělat úplné pitomosti a lidem se podbízet, snažit se vyhovět jejich vkusu. V tom byly zmiňované sedmdesátky osvícenější, protože kapely si publikum vychovávaly. Dnes je tomu spíš naopak.

Táta KrustyDostali se FORGOTTEN SILENCE někdy do bodu, kdy před nimi stála obrovská výzva, která by dost možná mohla změnit životy každého z vás?
Asi ano. Kdysi jsme měli jet myslím evropské turné s MONSTROSITY a DARKSIDE, možná SINISTER…nebo tak nějak byl ten line-up. To bylo snad kolem roku 1998, už nevím přesně. Ale je otázka, zda by se tehdy něco změnilo. Jedno turné slávu a kariéru nedělá. Každopádně pokud se mohlo něco zlomit, bylo by to bývalo asi tehdy. Seděli jsme na zkušebně u nás doma ve sklepě (to byla druhá domácí zkušebna) jako opaření a přemýšleli, jak to udělat, abychom se mohli vykašlat na školy a zaměstnání. Ale nakonec všechno vyšumělo do ztracena.

Už jsi byl někdy nucen tvořit hudbu pod skutečným tlakem? Kdyby jsi měl víc času na muziku, vydávali by FORGOTTEN SILENCE alba v kratších intervalech?
Kdyby bylo více času, nahrávek by bylo jistě víc. Ale toho času je stále méně. Proto takové pauzy. Dát do kupy nový materiál, zcenzurovat jej + nahrát, připravit obal atd., to je všechno velmi časově náročné. Alespoň pokud to děláš ve volném čase a svépomocí. A vyložme karty na stůl: otcové rodin mají tento typ času až večer/v noci. Navíc je to celkem logisticky a ekonomicky nákladný koníček. Jako kapela bydlíme po celé Moravě a je nereálné scházet se všichni a kdykoliv. Každý z nás má svůj život. Nutno ale dodat, že disciplinovanější z nás jsou ženatí otcové. 🙂

Jak moc složité je při rodinném životě zaznamenávání si hudebních nápadů, aby v okamžiku neodplavaly? Máš vytvořený nějaký časový harmonogram, kterým se snažíš řídit a dodržovat ho s ohledem na tvorbu nového materiálu?
Nemyslím, že je možné dodržovat nějaký předem stanovený harmonogram. Vše je dílem náhody a inspirace. Když to nejde, tak to nejde a my jsme v pozici, kdy vše děláme jen a jen pro vlastní potěšení. Pokud bych měl tohle promítnout do tvorby nového materiálu, skvělé a plodné seance máme s klávesákem Martym. Vše zaznamenáváme a nutno říci, že se po cca měsíci někdy nestačíme divit. 🙂 A pokud přijde momentální nápad třeba v autě nebo v práci, nahrávám na diktafon.

Krusty_živěPamatuji si, že jsi několikrát zmínil, že nemáš příliš v lásce živé hraní. Později se ale situace mírně změnila a FORGOTTEN SILENCE začali častěji vystupovat. Byla dřívější nechuť spojena pouze s povahou vaší hudby, nebo se ti zkrátka a jednoduše nechtělo před lidi?
Vše bylo spojeno spíše s charakterem naší hudby. Já neměl zas takové problémy vylézt před lidi, ostatně odjel jsem celkem dost koncertů jako baskytarista SAXu. Ale jsem si vědom, že naše hudba není žádná koncertní skákačka a já bych se nerad díval do znuděného davu. Poslech na koncertě a poslech doma je něco úplně jiného. Jinak řečeno: nevěděl jsem, zda bych na naši kapelu sám zašel. 🙂

Odkrývá hudba FORGOTTEN SILENCE charakter tvé povahy? Když se řekne FORGOTTEN SILENCE, já osobně si představím „perfekcionalismus“. Jsi perfekcionalista i ve vztahu ke svým dětem? Potrpíš si např. na pořádek?
Nemyslím si, že bych byl perfekcionalista. A jsem překvapen, že to z naší hudby slyšíš, i když samozřejmě dbáme na to, aby bylo na nahrávkách vše v pořádku. Jsem spíše pocitový a rozevlátý člověk. Hlava v oblacích. Pořádek nevyžaduji, sám jej nedokážu striktně dodržet. Nicméně jisté základní návyky vyžaduji. Jsem s tím jistě dost otravný.

Považuješ se upřímně za přísného rodiče?
Upřímně asi ne. Mám rád svůj klid, takže často přimhouřím oko… což není správné. Vím.

Je pro tebe rodinný život do jisté míry inspirativní? Nebo je hudba spíše takovým tvým únikem od všeho skutečného?
Hudba je absolutním, totálním a naprostým únikem z reality. Hudbou se nabíjím a realizuji v ní svoje představy.

Zkus nám nyní představit takový typický rodinný výlet? Co je pro tvoji rodinu tím nejlepším a nejpohodovějším relaxem?
Neříkám, že je to pravidlem, ale děcka batoh na záda, svačina, pití a hurá do terénu. Občas se ozvou otrávené hlasy, ale pokud je výlet zajímavý, je vyhráno. S mladší dcerkou jsme dokonce už prolezli nějaké bezpečné jeskyně, což je věc, která mne poslední dobou dost chytla. Nebezpečnější díry ale prolézám s jiným „věčným dítětem“, kytaristou Medvědem. Celkem dost našich zahraničních dovolených není „válecích“, tzn. auto, stan, spacáky a čundrujeme po Belgii, Dánsku nebo teď čerstvě po Polsku, ze kterého jsem byl nadšen nejen já sám.

Forgotten Silence na scéně

Kráčí tvoje děti ve tvých stopách? Mají kladný vztah k hudbě? Zkoušíš je nějakým způsobem ovlivňovat, nebo výběr necháváš pouze na nich?
Obě holky hrají na klavír a starší zpívá ve sboru. Nejedná se samozřejmě o nic ultra vážného, ale myslím, že alespoň základní hudební vzdělání umožňuje člověku lépe hudbu vnímat. Tvrdý metal jim přijde jako naprosto běžná hudba. Pamatuji si, jak skákaly na NAPALM DEATH („Breed To Breathe“). Jinak se chytí při skladbách LACUNA COIL, MARILLION, i když je pravda, že měkneme… Poslední kousky, co vyžadují, jsou stará NAČEVA a HELMUTOVA STŘÍKAČKA. Tak nevím, kde to skončí. 🙂

Forgotten SilenceV současné době je už docela normální, že některé rodiny dávají přednost dovolené na nějakém tom festu, aniž by jely třeba někam k moři. Je tohle model, ke kterému by se tvoji bližní mohli časem také přiblížit? Jsi vůbec schopen si na nějaké velkolepé hudební akci skutečně odpočinout?
Jsem jedním z nejvěrnějších návštěvníků BRUTAL ASSAULTu a beru jej jako dovolenou. Vůbec mi nevadí ty tisíce lidí, poněvadž pro mě znamenají anonymitu, která je okořeněná setkáním s pár kámoši. Je to relax v prostředí, které mám rád. Na druhou stranu jsem si ale užil rodinnou atmosféru METAL GATE CZECH DEATH FESTu, což je akce diametrálně odlišná. Nejsem si ale jistý, zda by podobný model dovolené přijala celá rodina. Vše je o kompromisech.

Hraje u vás hudba napříč bytem? Patříš k lidem, kteří si hudbu potřebují vychutnat hezky v klidu a bez vedlejších ruchů?
Většinou u nás pořád něco hraje a já vím, že to děti vnímají. Rozhodně je nedokáže vyděsit nějaký death metal – to berou téměř automaticky. V dnešní zrychlené době často hraje hudba jako podkres, což jistě není ideální. Vychutnat si mohu hudbu až v noci, v klidu, ale nepopírám, že u toho třebas klapu do PC. S hudbou i často usínám, což má ale nevýhodu v tom, že solidní porci alb znám jenom asi do třetí skladby. 🙂

Je podle tebe metalová hudba žánrem zejména třicátníků a čtyřicátníků? Proč tento styl mladé tolik netáhne, alespoň tedy ve srovnání s předchozími roky? Myslíš si, že se z metalu už vytratilo rebelství a vzdor vůči společenským konvencím?
Na tuto otázku nedokážu najít uspokojivou odpověď, a to jednoduše proto, že nejsem v kontaktu s „mladými“. A pokud ano, byli to vždycky většinou právě metaloví hudebníci, takže opravdu nevím. Ale asi tuším, co máš na mysli. Dnešní doba je pohodlná a je možné, že mladí posluchači jsou nestálí a nevěří své oblíbené muzice tak, jako tomu bývalo kdysi. Dnešní mladá scéna se mi občas zdá spíše povrchní a zaměřená na trendy a image. To přinášejí technologie a doba. Nemá cenu se snažit to měnit, protože to asi ani nejde. Ale i tak je na koncertech vidět ještě pořád dost mladých a to je osvěžující pohled.

KrustyJsi schopen sledovat novodobé trendy, kterými žijí tvoje děti? Zmizí podle tvého soudu někdy veškeré fyzické formáty, ze kterých rádi hudbu (my starší) posloucháme? Už jsi přemýšlel o tom, kdo po tobě zdědí sbírku CD a LP? 🙂
Moje děti zatím výrazněji nežijí novodobými trendy, protože doma nám hraje taková muzika, jaká nám hraje. Ale nemyslím, že bych dokázal navěky vzdorovat trendům, takže asi to bude předem prohraná bitva. Ewa Farná už jistě číhá za dveřmi. 🙂 Podobné to asi bude s nosiči. Pokud bude mít za sto let někdo čas, chuť a vůbec možnost poslouchat hudbu, nebude to z LP nebo CD. Z hudby se stává už dnes jenom soubor jedniček a nul. A kdo bude dědit? To už mi bude asi jedno, i když jsem si všimnul, jak se dětem líbí prosvětlovat barevné vinyly přes žárovku. 🙂

A ještě jedna navazující otázka. Je pro tebe důležitá kompletace sbírky s CD, nebo si pořizuješ výhradně jen to, co se ti vysloveně líbí?
Jsou interpreti, od kterých kupuji automaticky vše řadové. KING DIAMOND, YES, MARILLION, NILE, TOM WAITS… Ale je pravda, že řady těch ostatních řídnou. Už není smyslem mého života mít všechno od všech. Kvalitní muziky jsou tuny a není v lidských silách neustále protáčet kompletní diskografie všech oblíbenců. Na druhou stranu se pomalu ale jistě dostávám do stádia, kdy oceňuji dříve opomíjenou hudbu a „objevuji“ staré kapely – klenoty. Takže sem tam doplním mozaiku diskografie RUSH, GENTLE GIANT, starých GENESIS, DEEP PURPLE. Ale nedávno jsme s kytaristou Hyenikem debatovali o vědecky dokázaném jevu, že po pětatřicátém roce života už člověk z 95% nepřijme nové hudební trendy. Takže s deathcorem a djentem si na mě už asi nepřijdeš.

Jak je to se současnými plány FORGOTTEN SILENCE? V jakém stádiu se nachází příprava další nahrávky?
Práce na novém materiálu jsou v plném proudu. Mohu prozradit, že máme demo nástřely čtyř nových a dlouhých kompozic. Materiál skládáme hlavně ve dvojici s klávesistou Martym, což je vlastně sestava dosti podivná (bass+key), ale ono to funguje a nápady přicházejí z jiné strany než od kytary. Tím se hudba samotná posunula kamsi jinam, odlišným směrem od naší minulé desky „La Grande Bouffe“. Děláme si naprosto co chceme, nezáleží nám na žádném pravidle, natož na názorech zvenčí. Znovu s námi spolupracuje i náš ex-kytarista Jirka Kučerovský (1999-2006), což je vítaný vichr zvenčí. Bude to dobré a my si to téměř zvráceně užíváme.

ALL

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *