R.U.M. zine

Recenzi na aktuální počin formace LIVEEVIL nemohu začít ničím jiným, než historkou, kterou jsem udělal s Petrem Staňkem, hlavní personou celého projektu. V době vydání debutu „Arctangel“ kapela podnikla šňůru s DISSOLVING OF PRODIGY a EUTHANASIÍ a to byla také jedinečná šance, jak pozvat tento trojlístek do kralupské ponorky. Jak tady bývalo tradicí, všichni byli zvyklí chodit na koncerty kolem půl desáté, a tak jsme museli i my jako organizátoři, celou akci uzpůsobit místnímu publiku. Petr Staněk z toho nebyl příliš nadšen (bylo vidět, že kluci předchozí den docela pařili:) ), ale nakonec jsem ho přece jen přesvědčil…a přesvědčili i LIVEEVIL! Pro místní osazenstvo úplně neznámá kapela spustila svůj vzorek „Sky And Nails“ a bylo vymalováno! Tanec, tanec a velký mazec! A na Petrově tváři se dokonce objevilo něco jako úsměv . Také si pamatuji, kterak zamnou známí chodili a ptali se „ty vole, to je kapela, kde jste je objevili?!“. LIVEEVIL měli narýsovanou „mlaskavou“ budoucnost, ALE… a tady už každý asi tuší. Petr Staněk odjel pracovně do zahraničí a na LIVEEVIL se snadno a rychle zapomnělo…

Sám Petr však naštěstí nezapomněl, a tak hned po svém návratu postavil novou kapelu a začalo navazování přetržené nitě. Album „Unique Constellation“ nezapře rukopis hlavního protagonisty, mírně navazuje na debut, ale celkově je mnohem barevnější a zároveň také tvrdší. O předchozí desce jsem psal, že se skvěle hodí do auta, jelikož je zkrátka „lehká a strhující“. Tady to příliš neplatí, alespoň tedy co se týče oné lehkosti. Každá ze skladeb je úplně jiná, někdy mám dokonce pocit, že se na desce vystřídalo několik formací na jednou…Při poslechu úvodní skladby „Monster World“ jsem měl pocit, že jsem si omylem pustil úplně jiné CD. Nějak jsem zkrátka LIVEEVIL nepoznával. (Celý příspěvek…)

Nebývá zvykem, aby kapela debutovala vinylem, ale ESAZLESA si řekli, proč chodit kolem horké kaše. O skvělém přístupu kapely hovoří i ta skutečnost, že čtyři skladby dokáží poskytnout i v CD podobě, číli nejedná se o žádný extra radikalismus ani umíněnost, ale spíše o dotvoření patřičné atmosféry, kterou chtějí ESAZLESA posluchači předat. A nutno podotknout, že se jim to daří moc dobře! Hudba kapely představuje kytici všemožných negativistických nálad. Zmar, bolest, smutek, zlost…tohle všechno tu bezpochyby najdete. Důležité ovšem je, abyste přistoupili i na další vyjadřovací prostředky, to jest přímé hudební snažení. Kluci víceméně čerpají z hard coru a špinavé punk/ rock´n rollové syrovosti (především zvuk je skutečnou vazelínou na rozkodrcané kolečko u kočárku), která svým chladem připomíná tažení black metalových formací, kráčející ve své srdnatosti mimo rámec žánru (jako příklad uvádím islandské SÓLSTAFIR, jejichž poslední CD je skutečně grandiózní). Ukazuje se, že navlnách pocitů se hudební bárky mohou dostat mimo rámec svých tradičních teritorií a to je moc dobře.

ESAZLESA udivují především tím, kterak dokáží nakládat s naléhavostí v monotonním okleštění. Ani jedna ze čtyř skladeb neobsahuje žádnou chytlavou (lehce zapamatovatelnou) formulku, ale i přesto je zde přítomna jakási vnitřní aura, jenž vás donutí k poslechu opakovanému. (Celý příspěvek…)

Bylo jen otázkou času, kdy se na tuzemské scéně objeví kapela, která podlehne touze zvané folk/metal-rock. HAKKA MUGGIES jsou tímto fenoménem zřetelně „poznamenaní“, a to proto, že právě folková složká má v jejich tvorbě stejnou váhu jako ta rock/metalová. Nahrávku tak lze doporučit milovníkům kapel jako CRUACHAN, THE SHAMROCK a za jistých okolností i KORPIKLAANI. Vliv těchto skupin je zřetelnější, než si sami členové možná myslí, ovšem i tak mají HAKKA MUGGIES co nabídnout. Pro našince může být určitě zajímavé, když si může poslechnout skotskou nebo irskou lidovku v tuzemském podání, a to i v četně českého textu („Loch Lomond“). Najdou se tu však i skladby s anglickou lyrikou, ale rázem jakoby to nebylo ono… i když ne všechny anglicky zpívané songy jsou špatné. Tak např. „Lover´s Ghost“ zní velice důvěryhodně. Komplexně však kapele sluší spíše český přednes, a to proto, že ji definuje. Právě díky dvojjazyčnosti deska nedrží příliš pohromadě, jakoby se na jednom kotoučku setkaly dva spolky, přičemž právě ten „anglický“ není tolik vyvedený…(viz. „Tom Of Bedlam“ nebo „Drowsy Maggie/Tam Lin“).

HAKKA MUGGIES však nejsou jen „násilníci“ lidové hudby. Muzikanti sami dokáží vymyslet svou vlastní skladbu i text. Např. „Tam kde teče řeka Fleet“ je vůbec jedna z nejlepších, svou atmosféru má i „chlastací“ „Města“. Formace se nebojí sáhnout ani do repertoáru druhých (viz. „Muž z Vysočiny“ a hudba pocházející od FIANNAN). Co se týče nástrojového obsazení, tak to kromě rockového ansámblu přináší bodhran, housle, příčnou flétnu, šalmaj, akordeon, keltskou harfu…může být snad větší známka pestrosti? (Celý příspěvek…)

Z čistajasna se na české hudební scéně objevila další velice zajímavá kapela. Jejími ústředními členy jsou Milan Urza a Michal Mihok z kapely PRVNÍ HOŘE, kteří se dali dohromady s basistou Jakubem Rolníkem (AKLINE) a bubeníkem Šimonem Hajdovským a společným úsilím se zasadili o vznik debutu „Zimní nebe“. Materiál celkově čítá sedm položek, pro které jsem vymyslel speciální stylovou škatulku – „poetický bigbít“. O něco podobného se kdysi pokoušela roztomilá kapela SLUNÍČKO, která se žel rozpadla hned po svém debutovém (dodnes skvělém) albu. SINUHET jsou hudebně sice o něco ostřejší a přímočařejší, ovšem i jejich texty jsou zhudebněnými básněmi, jdoucími z pera Milana Urzi. Možná i proto má nahrávka silně uměleckou (ale i intelektuální)  image, je plná vlastních prožitků i přirovnání a v žádném případě ji nechybí náboj ani atmosféra. Sestava navíc prokazuje, že po stránce instrumentální je na dosti vysoké úrovni, a tak si může dovolit v podstatě úplně všechno (viz. pestrobarevná paleta s názvem „Klaunova hostina“).

Když se však posluchač na chvíli odprostí od textů a celkové nálady, hravě zjistí, že SINUHET vůbec neprodukují komplikovanou hudbu. Hrají si pouze s náladami a pocity, přičemž jejich hlavním cílem je posluchači zprostředkovat právě ono nepopsatelné kouzlo, pramenící právě z poezie a příjemně melancholického rozjímání. V podstatě ve všech skladbách má zastoupení klavír, dodávající hudbě nepopsatelnou auru jedinečnosti. Hra Michala Mihoka je skutečně prvotřídní! (Celý příspěvek…)