Osmá deska „Great Names Of Past“ bulharské kapely ATLANTIC není nějakým zvratným číslem v diskografii. Od data založení původně rockové kapely v roce 1983 je to předlouhých sedmadvacet let. V přiložené biografii se kromě faktů dozvíte i trochu fňukání jak to bylo za komančů těžké. Mno dejme tomu, ale deska je osmou již v době porevoluční. A pokud začnu hodnotit zatím jen vizuální stránku nosiče, tak mám před sebou vrchol tragédie. Titulní strana, nebýt fixou začmárané chyby v názvu desky, by se snad dala zkousnout. Pokud ale krabičku otočím, zřím už jen hrůzu. Takhle pojatou prasárnu jsem nestvořil ani před roky za použití lepidla, nůžek a propisotu. Tři druhy písma, amatérská úprava, chybějící čas první skladby, malá písmena, a vročení 2010, když na titulce je 2009. Průměr celku mírně vylepšuje plnobarevně potištěný disk s pózerskou fotografií.
Velká jména historie jaksi logicky otevírá profláknutý Wolvgang Amadeos Mozart (1). Svižnější skoro-heavy-metálek s harmonicky příjemným refrénem je ohraničen klávesovými tématy obdivované. Alexander the Great (2) ještě více upomene na Iron Maiden, ale jednodušší forma a tupé kytary nedosahují jakési příjemnosti zpěvů. Klávesové sólo, následované kytarovým a basové vyhrávky jsou na koncertech dozajista cíleným prostorem k preludování. Ač byly klávesy použity v každé skladbě, nesjou uvedeny v nástrojové soupisce. Ploužáček Never Believe (3) má v obě schovánu pasáž orientální melodie, kdy není nálada ničím rušena. Mother Nature (4) opět přichází se silácky se tvářícím heavy metalem. (Celý příspěvek…)
