STATION DYSTHYMIA

russiaMohlo by se zdát, že těžce funeral doomová parta STATION DYSTHYMIA z dalekého Novosibirsku, je ve své krajině zasypaná sněhem a stěží může zásadním způsobem promlouvat do celosvětového undergroundu. Jenže v digitální době je možné absolutně všechno, a tak i tito Sibiřané míří vstříc napříč kontinenty pozitivním recenzím, jež si vysloužilo jejich druhé řadové album s názvem „Overhead, Without Any Fuss, the Stars Were Going Out“, taktéž představené na stránkách R.U.M. webu. STATION DYSTHYMIA patří k opravdu extrémním partám svého druhu a pokud rozhodně stojíte o ochutnání ne zcela tradiční hudební formy, zkuste si poslechnout právě tuto skupinu, třeba i na základě tohoto rozhovoru s vokalistou a basákem, jehož umělecký pseudonym zní jednoduše B. (Béčko s tečkou)…

Velice zdravím a vítám tě u rozhovoru pro R.U.M. zine! Co je u vás nového? Jelikož vaše kapele není v Česku prozatím tolik známá, nemůžeme začít ničím jiným, než představovací procedurou, jestli dovolíš…
Ahoj Aleši, moc děkujeme za zájem o naši kapelu! Pocházíme ze Sibiře, hrajeme funeral doom metal inspirovaný kapelami jako ESOTERIC, DOLORIAN, EVOKE a celou řadou dalších kapel. Nestydím se říci, že způsob, jakým píšeme hudbu říká – jestliže ztratíš originalitu z 30ti% procent, nemáš žádnou duši, ale pokud ztratíš z 30ti% základ vlastní hudby, pravděpodobně už nemáš mozek, zvláště pak v doom metalu. Zde je to vždy otázka nalezení správné rovnováhy mezi pokusy, jejich metodami a inovací. Jinak v současné době nemáme moc novinek, snad kromě připravovaného koncertu, který by se měl uskutečnit v Moskvě v průběhu tohoto roku. Stay tuned for news!

Jak jste spokojeni s posledním albem „Overhead, Without Any Fuss, the Stars Were Going Out“. Za sebe mohu říci, že se za svoji práce rozhodně nemusíte stydět, neboť album zní opravdu hodně zajímavě…
Děkuji ti! S albem jsme velmi spokojeni, i když v současné době ho už nemohu ani slyšet, protože jsem se ho předávkoval při nahrávání a míchání. Je tu sice pár věcí, které bychom teď udělali jinak, ale to je případ spousty desek. Ono je i dobré vědět, kdy se v tom všem přestat vrtat. Jinak ohlasy na desku jsou zatím pozitivní, i když některým lidem se více líbí první album – možná proto, že je daleko syrovější…zkrátka novinka je jiná. Co se týče reakcí médií, tak bych vůbec neočekával, že se desce dostane takové pozornosti. Po prvním albu jsme dávali pouze jeden rozhovor, nyní je tomu docela jinak, rozhovor jsme poskytli takovým magazínům jako jsou Terrorizer a Noisey, nemluvě o recenzích, kterých vyšlo už poměrně dost a většina z nich byla pozitivních.

Osobně si myslím, že vaše novinka je rozhodně tím nejlepší, co jste doposud udělali. Materiál sice není až tolik hrubý, jako debut „Only Gray Days“, ale zároveň z něho vyzařuje nesmírná hloubka a ponurost…
Jak už jsme se zmínil, vše je otázkou vývoje, a kde jsme se tenkrát nacházeli, je zaznamenáno na „Only Gray Days“. Zásadní rozdíl vidím hlavně v těžkých kytarách, dosti podladěných a psychodelických. Na novince je více volnějších a rychlejších temp, které dělají album mnohem zajímavější. Alespoň tedy podle mého názoru.

Název alba „Overhead, Without Any Fuss, the Stars Were Going Out “ je hodně zvláštní. Co přesně vyjadřuje?
Album je pojmenováno podle nepřímé citace Arthura C. Clarka, která zní: „Devět miliard božích jmen“, ovšem celkově jsme album nechtěli založit na tomto krátkém příběhu, spíše jsme se chtěli dotknout pocitu, který znázorňuje konec našich věků. Na album má dosti výrazný vliv sci-fi literatura. Příkladem nám byla díla od Arthura C. Clarka, Stanislawa Lema a Isaaca Asimova a dalších. Tyhle osoby koneckonců najdete v sekci „speciální poděkování“, jenž je součástí našeho CD vydání.

Co je stěžejním tématem vaší nahrávky? Existuje více témat, jež se objevují v jednotlivých kompozicích, anebo album protíná pouze jedna stěžejní myšlenka?
Naše album pojednává o tom, jak se lidstvo postupně vzdává lidského pokroku a odsuzuje tak k smrti svoji vlastní kolébku – Zemi. Mnoho sci-fi autorů předpovídalo lidstvu budoucnost pomocí hvězd, ovšem veškeré vesmírné programy v posledních desítkách let výrazně stagnují. Jeden příklad za všechny. Sledoval jsem ze zvědavosti program o působení roveru na Marsu, bylo to naprosto neuvěřitelné! A víš, která aktualita tento přebila ve večerních zprávách? Odhalení iPhonu 5, proboha! Nebo jak je to s LHC (Large Hadron Collider)? Mnoho lidí zpochybňovalo finanční podporu pro daný program, protože z toho sami nic neměli. Vědecký pokrok zkrátka přestal být prioritou, a to je sakra škoda.

„A Concrete Wall“ je prozatím nejdelší kompozice, jakou jste kdy udělali. Jak dlouho vám trvalo její secvičení? To musela být opravdu mravenčí práce? Jen pro úplnost: jedná se hned o úvodní skladbu, jejíž časová stopáž dosahuje takřka pětatřiceti minut!
Měsíce! Měli jsme spoustu nápadů a byla opravdu velká výzva, spojit tohle všechno do jedné linie. K této písni máme dokonce vyhotovenou obrovskou mapu, která visí po celém obvodu naší zkušebny (spíš je to taková izolovaná garáž, kde máme všechno potřebné vybavení) s naším zařízením nastavit ) a jsou na ní označeny detauily všech sekcí, riffů a dalších věcí. Jednotlivé riffy pak máme dokonce pojmenované: Esoteric riff, Fucked-up riff, Awesome riff atd. Po každé přehrání písně jsme poté společně prodiskutovávali eventuální změny v jednotlivých aspektech a všechno jsem zapisovali na toaletní papír. Potřebovali jsme zkrátka hodně dlouhý kus papíru…

Další pikanterií vaší produkce je bezesporu kytarový zvuk. Jak jste k takovému vyznění dokázali dopracovat?
Náš kytarista S. je mistrem zpožděné hry a právě zpožděné kytary jsou základem našeho zvuku, stejně jako jejich hlasitost. Proto možná ta jedinečnost. Tenhle jev je hodně ovlivněn právě ESOTERIC a je rozhodně dobře, že jsme mohli využít služeb Grega Chandlera pro míchání a mastering. Jinak pro to špinavé odvážné zpožďování jsme použili tón ještě kalnější, než je celý funeral doom. V kombinaci s poměrně nízkým tuningem, jež využíváme v součinnosti se správným vybavením, můžeš naše album klidně použít jako seismickou zbraň!

V současné době zažívají renesanci vinyly a mnozí fans dokonce tvrdí, že vinyl je nejlepší způsob, kterak si hudbu skutečně vychutnat. Jaký je tvůj názor na desky? Je podle tvého soudu markantní rozdíl v tom, z jakého nosiče konkrétní nahrávka hraje?
Technologicky vzato, cédéčka jsou lepší. Prakticky stále málo lidí má možnost poslechnout si vinyl na kvalitním nosiči, přestože celková kvalita zvukového díla má pochopitelně tendenci být lepší. Pokud však i samotné CD projde dobrým masteringem, pak je to stejně úplně jedno. Na druhou stranu, možná si posluchač všimne pouze high-end zvukové techniky. Nicméně velmi důležitou součástí vinylu je…fetišismus! Člověk dostane do rukou pravý kus uměleckého díla, a pak tu pochopitelně máme ještě celý proces přes nastavení přehrávače po spuštění samotné desky. Myslím si, že ten pravý prožitek z vinylu se týká právě toho. Také je zřejmé, že člověk si zkrátka nedovolí koupit vinyl až zas tak často ve srovnání s CD, takže už z toho důvodu je poslech desky jaksi pečlivější, což je ale pochopitelně rovněž důležité. Celkově lze říci, že to není jen o zvuku hudby, která je uchu lahodící, ale i o všech dalších detailech, které ji obklopují: umělecká díla, koncepce, texty i stav posluchačova vědomí při poslechu z něj. Apeluji tím to na lidi, kteří čtou tento rozhovor! Neberte hudbou jako pouhý produkt, ale jako umění. Nekonzumujte, ale žijte!

Co soudíš o novinářích, kteří psali recenze na vaše alba? Existují rozdíly mezi ruskými a těmi z ostatních koutů světa? V jakých končinách bývá vaše hudba nejkladněji přijímána?
Netuším, kde přesně lidé poslouchají naši hudbu nejvíc, ale podle legálního stahování a nákupu CD se jedná nejvíce o lidi ze zahraničí. V Rusku je hodně rozšířené nelegální stahování a těch největších distribučních míst je počítáno na stovky, takže z toho nelze v podstatě vůbec nic usuzovat. Když se však zaměřím pouze na tisk, zpětnou vazbu a syrové statistiky, které vycházejí z naší stránky na Bandcamp, vychází mi z toho, že větší ohlas má naše produkce mimo naše území, zejména ve Spojených státech amerických. S tím souvisí i naše klíčové stanovisko, a sice orientovat se anglicky mluvící země. Důležitou postavou nám v počátku byl jeden z mých nejoblíbenějších metalových novinářů, Kim Kelly, který o nás už několikrát psal. Hrdý jsem zejména na rozhovor pro Noisey, což byla skutečně velká šleha! Co se týče posluchačů z Ruska, tak hlavní rozdíl je v jakési národní zaujatosti. Lidé v Rusku mají tendenci přehánět ve věci názorů na zdejší kapely, a to jak v tom negativním, tak pozitivním světle. Je zkrátka obtížně získat tady upřímný a konstruktivní názor. Metal je dnes ovšem celosvětovým fenoménem a bylo by hloupé, kdybychom nechtěli být součástí celosvětové scény.

Jak to s metalovou scénou v Rusku v současnosti vypadá? Je dnes už třeba snadnější svou kapelu nějakým způsobem více zviditelnit?
Kapely z Moskvy a Petrohradu nemají v tomto ohledu vůbec žádný problém. U nás na Sibiři je to však o dost složitější. Je tu sice několik kapel, ale posluchačů přecejen o dost méně. Dá se říct, že každý koncert, který se tady uskuteční, končí ve ztrátě. Většinou se do těchto akcí zapojují takové agentury, kterým jde hlavně o myšlenku, nikoli o peníze. Ale jak jsem už výše uvedl, těch fanoušků je tady skutečně málo a zvláště těch, které by zajímal funeral doom metal. To je vlastně i důvod, proč nemáme s živou prezentací tolik zkušeností.

Na tvorbu hudby mívá často vliv i místo, odkud člověk pochází. Jste všichni ze stejného města? Je zde něco zajímavého, co tě inspiruje při samotném skládání?
Všichni moji spoluhráči jsou z Novosibirsku, ale já jsem se narodil v Moskvě. Nicméně i přesto se zcela ztotožňuji právě se Sibiří. Žiji tady už hodně dlouho a právě se všemi členy kapely jsem chodil na stejnou univerzitu, máme stejné přátele a vlastně takhle to nakonec všechno vzniklo. Náš debut je inspirován atmosférou zimního města, procházkami, při kterých září pouliční osvětlení směrem do pustých zasněžených ulic a tísnivým tokem myšlenek, které vám běží hlavou, zatímco se sunete domů nebo do práce. Zkuste si poslechnout skladbu „Snow Cold Visions“ a pochopíte, co tím myslím.

Teď ti dám otázku, kterou zpravidla předkládám každému zahraničnímu hudebníkovi, na kterého natrefím. Znáš nějakou českou metalovou kapelu? :)
Je to neskutečný, ale nejspíš ne. Ale vím, že máte hodně silnou death/grind scénu, ale já jsem nikdy nebyl velkým fanouškům téhle hudby, takže to je i důvod, proč se mi nevybavuje žádné konkrétní jméno. Ale když už mluvíme o kultuře, tak jedním z mých oblíbených spisovatelů je Karel Čapek, neskutečný vizionář, jehož důležitost ve sci-fi žánru je naprosto zásadní. Je třeba neuvěřitelné, že dokázal předpovědět nástup nacismu a jeho vpád do vaší země, ještě před svou smrtí, jestli si tedy dobře vzpomínám. Rovněž stejně se mi libí jedno dílo Jaroslava Haška, tady asi každý tuší, které to je :). Technicky patří do české literatury i Franz Kafka, i když psal v němčině.

Hrajete živá vystoupení ?
Zatím jsme odehráli jedno vystoupení v Moskvě a v dohledné době nás čeká hned další na témže místě. Samozřejmě bychom byli rádi, kdybychom mohli hrát častěji, ale z finančních důvodů si zkrátka nemůžeme dovolit. Častější cestování mimo Novosibirsk je pro nás velice nákladné.

Moc děkuji za tvůj čas, který si rozhovoru věnoval. Přeji hodně štěstí při dalším hudebním tažení!
Děkuji za zajímavé otázky! Něž se splní všechna vaše přání, vždycky máte příležitost se na něco těšit!

ALL

English version: https://www.facebook.com/notes/rum-zine/interview-station-dysthymia/10152172782937290

http://stationdysthymia.bandcamp.com/

http://www.youtube.com/watch?v=NNUEcWsU6fQ

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>