TITANIC – Jsem moc rád, že jsme to byli právě my, kdo ovlivnil lidi natolik, že začali poslouchat právě tento žánr.

Před několika lety by tomu těžko někdo věřil, ale je tomu opravdu tak. Metalová skupina TITANIC, která byla založena v dobách hluboké totality, se i v roce 2018 těší velké oblibě probuzených fanoušků. A zdaleka se nejedná o sentimentální vzpomínání! Novinkové album „Soumrak Titánů“ je opravdu velmi zdařilou sbírkou metalových vypalovaček, kterým nechýbí drajv a tolik potřebný TITANIC feeling. Jsem moc rád, že si v tomto předvánočním čase na mě našel čas kytarista a zpěvák Zdeněk Černý, s nímž jsem v podstatě prožil dětství. 🙂 Dozvěděl se to ale až v těchto dnech. TITANIC znovu vyplouvá!

Zdeňku, na úvod se vás zeptám, jestli si rád připomínáte úplné začátky TITANICU? Máte pohromadě nějaké relikvie, řekněme takovou „síň slávy“, kde máte pohromadě většinu legendárních materiálů? Našel byste ještě kytaru, kterou jste měl při nahrávání legendárního alba „Metal Celebration“?
Žádné věci už nemám. Není ani o co stát, protože třeba kytara byla amatérsky vyrobená a trička by se už rozpadla. Nehledě k tomu, že kostým už bych asi taky neoblékl. Trochu jsem přibral na těle.

První album TITANICU zasáhlo do života mnoha hudebních příznivců. Osobně znám spoustu lidí, kteří jsou dnes již „mimo muziku“, ale na „Metal Celebration“ vzpomínají jako na něco, co je v dospívání doslova formovalo. Setkáváte se s podobnými reakcemi ze strany lidí ještě v dnešní době? Jsou pro vás „příběhy posluchačů“ stále svým způsobem hodnotné?
Je pravda, že při našich koncertech chtějí fanoušci slyšet písničky právě z této první desky. „Simulant“ nebo „Metalovej svátek“ hrajeme vždycky, to prostě musíme. Hodně lidí taky říká, že vlastně až po poslechu této desky začali poslouchat metal a my se to dozvídáme až teď, po tolika letech. Jsem moc rád, že jsme to byli právě my, kdo ovlivnil lidi natolik, že začali poslouchat právě tento žánr.

Na konci osmdesátých let a na začátku let devadesátých byl TITANIC jednou z nejpopulárnějších metalových kapel v zemi, vyprodávali jste velké sály i haly… Jak moc těžké bylo tohle všechno ustát (aby se z toho člověk „nezbláznil“)? V čem je podle vás ona „sláva“ nejvíce zrádná?
Myslím, že nás to tolik nezasáhlo. Každej z nás zůstal, podle mě, normální. Koncerty a sály byly sice plné, ale v tehdejší době, kdy metalová hudební scéna byla na začátku, to nebylo zase tak neobvyklé. Nikdo z nás si slávu nijak neuvědomoval. Pro nás to tehdy bylo celkem normální, že koncerty a festivaly byly vždycky plné lidí.

Často jste koncertovali, kapela měla úspěchy v Čechách i na Slovensku… Byl pro vás tehdy TITANIC prací na plný úvazek? Máte v paměti nějaký okamžik, kdy jste si uvědomil, že s kapelou stojíte na vrcholu popularity?
TITANIC na plný úvazek nás zaměstnával od roku 1987. To jsme udělali profesionální přehrávky. Ty musel mít každý, kdo chtěl hrát pod tehdejším Krajským kulturním střediskem a živit se muzikou. Kapela slavila největší úspěch po vydání druhé desky „Ábel“. To jsme hráli jak v Čechách a na Slovensku, tak třeba i v Polsku a Bulharsku, a to byl asi tehdy největší vrchol popularity.

Dokázal byste s odstupem času popsat, jaké vztahy panovaly mezi tuzemskými metalovými kapelami? Bylo navenek ono přátelské prostředí opravdu vlídné, nebo se už tehdy jednalo o tvrdé konkurenční prostředí, kde si nikdo nic nedaroval?
Já jsem tehdy tak tvrdé prostředí nezaznamenal. Tehdy jsme byli všichni rádi, že vůbec můžeme hrát na veřejnosti. Proto kapely držely spíše pospolu. Dnes je doba úplně jiná. Konkurenční prostředí je výrazně tvrdší a každej se musí hodně snažit, aby se prosadil.

Pamětníci si jistě vzpomenou na první díl LP edice Rockmapa. Tu desku měl doma snad každý rockový posluchač, stala se neuvěřitelně slavnou, a to i díky skladbě „Vizáž“ od TITANICU. Vzpomněl byste si ještě na nějaké zážitky spojené právě s touto kompilací? Jaká byla tehdy spolupráce s Petrem Jandou? Setkali jste se např. od té doby?
Když nás tehdy Petr Janda oslovil, že máme v jeho studiu natočit nějakou písničku, která potom vyjde na desce, byli jsme samozřejmě rádi. Myslím, že to pro něho byla muzika z jiné planety, ale nijak nám do toho nezasahoval a nechal to na nás. Při mixu písniček jsme tam byli všichni. Respektoval náš názor na výraz a zvuk skladeb. V současné době se sem tam potkáváme na hudebních festivalech.

Zdeňku, jak dlouhou dobu jste byl úplně mimo hudební dění? Pozoroval jste třeba i po očku, co se na scéně děje? Rozšířil se v průběhu času i váš hudební záběr?
Mimo dění jsem byl 21 let / 1990 – 2011/. Po roce 1990 se k nám začala dostávat muzika z celého světa, a tak jsem poslouchal všechno, co se ke mně dostalo. Bylo toho hodně. V 80. letech se u nás nedalo skoro nic sehnat a najednou bylo všechno. Neskutečná doba. Poslouchal jsem všechny žánry. Nejraději mám ale jednoduchej čitelnej metal. Je hrozně moc kapel, který jsou na obrovské technické úrovni, ale po poslechu skladby ti v hlavě nic nezůstane. A to je škoda.

Byl pro vás návrat do kapely něčím výjimečným? Kolikrát jste se musel „štípnout“ a ujistit se, že se vám to nezdá… Bylo to ve vašem případě hodně o emocích?
Návrat nebyl pro mě zase tak dramatickej. S klukama jsem přece už v minulosti hrával, takže to pro mě zase nic tak novýho nebylo. Co bylo a je nový, tak se změnili fanoušci. Jsou už přece o nějaký ten rok starší a tlustější… anebo vlastně mužnější.

Jak moc těžké pro vás bylo se po tak dlouhých letech vrátit? Přiznávám se, že při poslechu comebackového alba „Double Time“ jsem si nahlas řekl: „Jo, tak tohle je ten starej TITANIC.“ Jako kdyby tolik času nikdy neuteklo…
Složité to pro mě nebylo. Spíš, co mě napadlo jako první, že bychom měli vydat nové CD, aby bylo všem jasný, že „Titáni“ jsou zpět. Na natáčení CD jsme neměli moc času. Chtěli jsme ho vydat co nejdříve, aby na další hudební rok už kapela mohla nabídnout nejenom staré, ale i nové skladby. V té době už s kapelou bubnoval Martin Škaroupka. Martin zrovna v té době nahrával CD s MASTERPLAN, a tak jsme toho hned využili a u Ronalda Grapova ve studiu nahráli bicí. Tím to všechno začalo. Odezva na CD byla neskutečná. Všem se to moc líbilo. Vůbec jsem to po těch letech nečekal.

Dvorním textařem TITANICU je stále bývalý bubeník Stanislav Fric, jehož považuji za „mistra slova“, navíc jeho „know-how“ je opravdu nezaměnitelné. V kombinaci s vaším hlasem se jedná o ten „pravý“ TITANIC… 🙂 Souhlasíte se mnou? Málokdy se stává, že „nehrající člen“ má na výrazivu kapely takový podíl, jak je to právě v případě TITANICU.
To mě těší, že to tak vnímáš. Co se týká spolupráce se Slávkem (tak se mu vždycky říkalo), tak to je samozřejmě radost s ním spolupracovat. Nazpívám mu svahilštinou písničku a on mi napíše text přímo na míru. Pro mě jsou jeho texty naprosto výjimečné! Jak jsi správně řekl, jsou nezaměnitelné. Sláva je neoddělitelnou součástí kapely a jeho texty spoluutváří výraz TITANICU.

Má klasický metal vůbec šanci výrazným způsobem oslovit i současnou generaci posluchačů? Je podle vás stále důležité držet tu klasickou „albovou formu“, a to i navzdory sociálním sítím, stahování hudby a minimálnímu prodeji fyzických nosičů?
To si úplně netroufnu říct, ale podle mě i současná mladá generace si něco v naší muzice najde. My se ale držíme toho starýho způsobu, který umíme nejlíp. Písničky vydáváme na CD, popřípadě na LP, které je v dnešní době stále populárnější. Lidem, co nás poslouchají, to zatím vyhovuje.

V současné době propagujete nové album „Soumrak Titánů“, jehož sílu vnímám v opětovném propojení minulosti s moderně znějícím výrazivem. Na album jste překvapivě zařadili několik prastarých skladeb, které jste pochopitelně unikátně předělali. Podle jakého klíče jste tyto songy vybírali?
Připadla nám velká škoda, že by tyto skladby jednou pro vždy zanikly. Nebyly nikdy nikým vydány. Při jejich výběru to v kapele pěkně jiskřilo, protože jsme vybírali skoro ze sedmi písní a na CD mohly vyjít pouze čtyři. Nakonec jsme našli shodu. Po dlouhé době „Soumrak Titánů“ vyjde i jako LP na vinylu. Je to limitovaná edice v počtu 500 ks. S každou deskou dostane zájemce i plakát.

Máte ještě v zásobě nějaké další staré skladby, které byste chtěli v budoucnu „oživit“?
Starých skladeb máme v zásobě hodně, ale jestli je vydáme, to se ještě uvidí. V současné době propagujeme hlavně „Soumrak Titánů“, ale pokud bude zájem, tak se tomu nebráním. Teď ale nic neplánujeme. Jak ale říkám, hodně to záleží na fanoušcích, jestli ještě natočíme v budoucnu desku.

Jaké plány máte pro následující rok? Na co se příznivci TITANICU mohou v nejbližší době těšit?
Odehrát co nejvíce festivalů a koncertů. V příštím roce jich bude opravdu hodně. Moc se na všechny fanoušky těšíme a moc jim děkujeme za přízeň. Celá kapela všem přeje do nového roku hodně štěstí a pevné zdraví! A ať mají všichni příští rok jeden velkej Metalovej svátek!

ALL

http://titanicband.cz/#Domov

One thought on “TITANIC – Jsem moc rád, že jsme to byli právě my, kdo ovlivnil lidi natolik, že začali poslouchat právě tento žánr.

  1. Děkuji za rozhovor ze Zděnkem. Titanic jsem poprvé viděl v roce 2013 v Brně na Metalových vánocích. Samozřejmě znám kultovní lp Metalovej svátek .Mám tu lp doma a kdykoliv si ji pustím tak se vybavují mé učnovské léta ,kdy jsem končil druhý ročník svého učnovského oboru. Pak časem se mi do ruky dostala lp deska Abel také super deska ,hlavně písen Tchýně. Jak lp Metalovej svátek ,tak I lp Abel považuji z mého pohledu za hodně kultovní z té doby kdy vyšli. Jak šel čas tak po hodně dlouhé době mi přibylo darované cd Titanic 3 k tomuhle albu mám také respekt ale zní hardrockově . Ok nemám s tímto albem žádnej problém. Někdy od roku 1997 možná 1998 jsem náhodou v obchodě objevil cd Titanic Rockové balady, super výběr . Jak už jsem se zmínil na začátku Titanic jsme viděl v roce 2013 kde jsem si zakoupil novinkové cd Double time ,kde mi ho a nejen mě ho celá kapela podepsala. Mezitím vlastně vyšlo i dvd Metalový svátek 2011 to dvd mám také . Uplynuli další roky a na svět přišlo cd Metalový svátek live ,z roku 2016 ,řek bych krásná live nahrávka . Každý kdo je fanoušek kapely Titanic tak určo mnou jmenované alba má doma plus i dvd. A poslední mé řádky patří k novinkovému cd Soumrak titánů,co k tomuhle dodat ? Opět Titanic je svuj tak jak ho znám ,kytary řežou bici s basou krásně duní.. Někde na facebooku jsem napsal k nocému cd že se nebojím zařadit písen Boží mlýny ke klasikám jako je Figurína a. Stále tě chci a Sedm dní . Sice měla to být reakce na zde zminovaný rozhovor . Snad nevadí že jsem napsal své vzpomínky na nahrávky a setkání s kapelou. Tak jsme zvědavej na jakékoliv reakce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *