SYMBOLIC OPEN AIR FEST (4. 7. – 7. 7. 2018, Tři Dvory u Kolína)

V minulém roce se mi nepodařilo na premiérový ročník SYMBOLIC FESTU dorazit, ovšem letos jsem pojal svou účast vskutku majestátně. Do Třech Dvorů u Kolína, přímo tedy do areálu bývalého koupaliště, jsem dorazil již ve středu po obědě, přičemž první festivalový den začal něco po šesté hodině večerní. Než však začnu s obšírnějším textem, rád bych se zastavil u jedné věci. Doslova mě fascinuje, kterak organizátoři dokázali v podstatě z nuly vybudovat takto hodnotný produkt, s nímž se na festivalové mapě musí už nyní vážně počítat. To je opravdu neuvěřitelné zjištění hlavně z toho důvodu, že prázdninové víkendy se doslova podlamují pod návalem větších či menších hudebních přehlídek. A přinést něco navíc, něco, co tady ještě úplně nebylo, to je opravdu zapeklitý úkol. Dejvymu a spol. se však záměr o účasti legendárních kapel (mnohdy neprávem přehlížených) povedl skvěle, nemluvě o zařazení několika česko-slovenských ikon, jejichž sláva byla největší pochopitelně v „demáčových devadesátkách“. Na SYMBOLICU se letos vzpomínalo ve velkém…

Středa – 4. 7. 2018
Program prvního dne otevřela metalová parta SCARS OF THE SUN z Opavy, a to prostřednictvím metalové alternativy a hard rocku. Vokalistka tomu všemu dodávala docela „citlivý výraz“, a přestože byl tento žánr na Symbolicu v podstatě ojedinělý, dá se říci, že jako příjemný start zafungovala tato pětice v podstatě idylicky. Tou dobou však v areálu příliš posluchačů nebylo, a tak SCARS OF THE SUN posloužili v roli obětních beránků panu zvukařovi a pánům z technické sekce. Někdo ale zkrátka začínat musí. Své si ostatně prožili i následující HUMAN SCUM, kteří už tepali v rytmu deathmetalového kvapíku, přičemž nechybělo i několik středně rychlých úseků. Kapela rozhodně nic zásadně nepokazila, ale že by zanechala nějaký zvláštní otisk, to opravdu ne. Pro zájemce je však nyní k dispozici jejich nové album s názvem „Clear Vision“. Početnější publikum pak sledovalo počínání pro mě zcela neznámé formace RISSLA, v jejíž řadách se vyskytuje kytarista SECTESY, Láďa Zahradník a také basák David Adamec z ELYSIUM. Žánrově se však nejednalo o žádnou dramatickou palbu, neboť RISSLA holdují spíše symfonickému rock/metalu, kterému vévodí dominantní dívčí vokál. Při poslechu jejich setu jsem zaznamenal hned několik velice vydařených momentů. Místy se mi dokonce vybavila tvorba dříve slavných Rakušanů DREAMS OF SAINITY, jež zanechali v rámci gothic metalu stopu poměrně výraznou. Velká škoda, že si zpěvačka užívala koncertu v nesnesitelných výškách a zcela zbytečně tak devalvovala snažení ostatních. Těžko říci, kterak tvorba kvartetu hraje studiově, ale spíše počítám s tím, že se jinak sympatická slečna (paní) nechávala až zbytečně unášet rozpínající se festivalovou atmosférou.

Totálním protipólem RISSLY ovšem byla grindovka s prvky death metalu, říkající si DEWDROP. Pokud si to dobře pamatuji, tak čtyřčlenná sestava byla opřena o dva kytaristy a zle se tvářícího vokalistu, který se na podiu klátil jako slavná baba Jaga z Mrazíka. To ale nemyslím nijak zle, ono to k danému žánru asi tak nějak patří. A byl to právě vokalista, jenž na sebe strhával pozornost měrou vrchovatou, přičemž se z jeho hrdla řinuly ryky vpravdě kanální. První výlet do minulosti většina posluchačů podnikla s DISFIGURED CORPSE, letitými pardály, jejichž sestava se mění snad každým týdnem, avšak vokalista Vláďa Třískala stále zůstává. Mohlo by se zdát, že DISFIGURED CORPSE hrají už jen z jakési letargie, ovšem Symbolic dal jasnou odpověď: „Kdepak, my ještě zdaleka nekončíme!“ Kterak nahrávky Severomoravanů nikterak nevyhledávám, tak musím uznat, že jejich set dostal vše, co death-grind (core) potřebuje (včetně zvuku)! Dalším festivalovým chill-outem se posléze stalo vystoupení gothic trubadúrů z BRATRSTVA LUNY, kteří se na Symbolicu objevili pro někoho dost možná překvapivě, ovšem nesnadné úlohy se zhostili opravdu velmi dobře. Bez zbytečných okázalostí se zaměřili na své písničkovější věci, a jak se později ukázalo, několik posluchačů se chytlo na udičku. To mohu skutečně potvrdit, neboť se mě na kluky ptal nejeden překvapený posluchač. „To je ten Matěj Lipský z MASTURBACE? Fakt? Hustý!“

Prvním a ne posledním „HáCéčkem“ byli slovenští KONFRONT z Prahy. 🙂 No, co k tomu dodat. Tradiční palba s naléhavými texty, model SICK OF IT ALL a MADBALL, neměnné dosazování do stejné rovnice. Energie v živém provedení pochopitelně ano, zvuk ovšem dosti nečitelný, oproti DISFIGURED CORPSE bohužel znatelný pokles preferencí směrem dolů (skotačící nadšenci byli jistě úplně jiného názoru). Definitivní tečku za uzavřením prvního dne udělal ambientní one-man projekt OTUS HOBST, u jehož meditativního vykreslování nálad jsem byl v podstatě jen několik minut. Na nějaký úsudek si tedy příliš netroufám, neboť jsem byl až moc indisponován únavou a celovečerní žízní. Celý den bylo opravdu velké horko…

Čtvrtek – 5. 7. 2018
Čtvrteční program zahrnoval celkem patnáct koncertních setů. Vše odstartovali grindeři NARCOLEPTIC úderem dvanácté, a co Vám bud vyprávět, byl to atak hudebně nelítostný ve všech ohledech. Jednoduchý grind, totálně stereotypní a nudný, fakt jsem to nedal ani do poloviny. Kapelu navíc provázely technické problémy a sekance… Prostě tohle se nepovedlo. Absolutním opakem však bylo vystoupení trojice SELFEXILE, balancující na rozhraní sludge/stoner metalu. Rozvláčné kompozice s brutálními nástupy sice nejsou ničím zcela novým, ale i tak mě tvorba této sympatické trojice docela zaujala. Výjimkou byly snad jen závěrečné (tuším) dva songy, kde bylo až přespříliš cítit „dřevní stoner“ fluidum, jímž SELFEXILE poněkud nabourali mou víru spojenou s překvapením dne. Ale jinak moc fajn.

DEEP THROATH posléze znamenali návrat do sado maso gore grindu … Uff, fakt sorry, ale nebavilo mě to vůbec. Stereotypní palba, vokál ven = kopák ven, zvukový chaos a total kolaps. 🙂 Ale své příznivce to má, vlastně se i poprvé stalo, že se pod pódiem motalo více hlav, takže tímto je vlastně všechno v pořádku. Úplně jinou kapitolou jsou vůči DEEP THROATH instrumentálně i skladatelky políbení SECRET OF DARKNESS, jejichž poslední řadovku „Neotericus Universum“ pokládám za nedoceněnou a poněkud nepatřičně přehlíženou. Jenže, co naplat, klukům se koncert na Symbolicu příliš nevyvedl. Ve velkém vedru mi jejich výkon přišel poněkud mdlý, navíc kapele výrazně uškodil opravdu špatný zvuk. Veškeré detaily, jimiž jsou zejména aktuální skladby posety, se zcela ztrácely. Velká škoda, ale tak to prostě někdy chodí. Úplně jinou disciplínu v rámci metalu předvedli thrash metalisté HANTA se srdečným bigbítem, čirým odpočinkovým okénkem. Severočeské PIKODEATH mám zafixované jako kapelu, která rozlévala červené barvivo po záchodech a umývárnách (to jsem poznal na vlastní kůži někdy před dvaceti lety). To už je ale dávná minulost. Současní PIKODEATH produkují hudbu o dost náročnější, řízně death metalovou. Určitou zvláštností budiž i to, že za mikrofonem stojí německy hovořící vokalista. Ten se koneckonců ukázal jako pohybový nezmar, protože v druhé části vystoupení slezl z pódia až k několika přihlížejícím a pochopitelně s nimi i řádně skotačil.

DESIRE FOR SORROW jsou mnohými publicisty považováni za perspektivní kapelu. V podstatě s tím i mohu souhlasit, protože kluci jsou očividně mladí a v budoucnu mohou ještě hodně dokázat. Na Symbolic 2018 však každopádně v dobrém vzpomínat nebudou, neboť z technických důvodů museli své představení přerušit a odšourat se do backstage. Jenže ani to, co se kapele podařilo stihnout, neznělo ani za mák dobře. Od tohoto blackmetalového trápení však nastal celkově velký obrat k lepšímu. Vše odstartovali legendární AGGRESSIVE TYRANTS, na jejichž druhé demo jsme před dvaceti lety psali recenzi. 🙂 Je dost pravděpodobné, že byste ji našli i na tomto webu – někde krásně zapadlou a zastrčenou. A k tomu výkonu? No, jak to jenom napsat… Prostě, asi je to grind jen pro teenagery. Zavzpomínal jsem sice rád, nostalgicky se i pobavil (hlavně u „Ko ko ko ko ko ko dák“), ale je těžké se znovu vpravit do příslušného hudebního tvaru – neměnného a těžce uzavřeného. ELYSIUM naopak zrají jako víno. Ve Třech Dvorech se cítili „jako doma“ a této dominanty využili bez váhání. Aby taky ne. Vždyť je přišlo podpořit velmi široké osazenstvo fanoušků, kteří si užívali nejen košatých kompozic, ale také řádění vokalisty Beavise. Ten se dokonce rozhodl vylézt na konstrukci pódia (jako to velmi často dělává Zak Tell z CLAWFINGER), ale posléze zjistil, že by to přece jen nemuselo dobře dopadnout, a tak se raději vydal zpět. Dejvymu mimochodem spadl kámen ze srdce. 🙂 Jinak ale parádní show, to se musí nechat. Ve stínu ovšem nechtěli zůstat ani navrátivší se MELANCHOLY PESSIMISM, kteří zkrátka začali tam, kde před lety skončili. Killy a spol. vždycky uměli do své nekompromisní produkce přinést těžko popsatelné fluidum, které je dokázalo odlišit od ostatních. Ono stačí zmínit i Killyho neuvěřitelné hlášky mezi skladbami, to je zkrátka folklór na entou. Otázkou zůstává, jestli se bardi dokopou k nějaké nové nahrávce… a zdali to bude fungovat jako před lety. Uvidíme.

Štafetový kolík od MELANCHOLY PESSIMISM pak zamířil ke slovenským RAMCHAT. Ti jsou v současné době ve formě naprosto mimořádné, nemluvě o jejich poslední řadovce „Nepočaria“. Z ní pochopitelně zazněla většina tracků, přičemž vzpomenuto bylo i na kousky z nosičů starších. O kapelní image a nutnosti zaujmout posluchačem něčím neotřelým, by mohli Hirax a spol. přednášet po večerech. Tahle banda má zkrátka svůj ksicht a jen těžko byste si ji spletli s někým jiným. Jednoznačně jeden z nejlepších koncertů druhého festivalového dne! Na SECTESY následně čekala řada příznivců a osobně jsem to pochopil tak, že se pro kapelu v tento večer jednalo o jeden z nejdůležitějších koncertů roku. Fans v tom ale své miláčky nenechali, a tak se toho večera konal bratrský deathmetalový večírek staré školy. Škoda jen toho zvuku v první polovině setu, kdy se mi kytary zdály až příliš utopené a v návaznosti na to se pak skladby stávaly jaksi chudšími. Postupem času se ale stav věcí vyvrbil a kapela si mohla naplno užít zasloužených ovací.

Vrcholem večera bylo vcelku očekávaně vystoupení legendárních thrash metalistů XENTRIX z Británie. Ti si velké chvíle slávy užili už před dobrými pětadvaceti lety, ale z nějakého důvodu jim nebylo přáno užít si velkolepějšího úspěchu (ve srovnání třeba s TESTAMENT či ANTHRAX). Že si na ně Dejvy vzpomněl, to je mimochodem obrovský kauf. Ale že je přiměl k tomu, aby do razili do Čech, to mi teď zpětně přijde jako holé šílenství. Ale?! Povedlo se! Jen na pódium nenaskákali kluci v kraťasech, ale nějací mně neznámí pánové, působící dosti rozvážným dojmem. 🙂 Když ale vzali nástroje do rukou, bylo okamžitě znát, že věk je jen taková nic neříkající hříčka čísel. Opravdu se mi nestává příliš často, abych se vracel hluboko do devadesátých let a s pravidelností vyposlouchával staré nahrávky, avšak v případě XENTRIX jsem udělal výjimku. Už dlouho jsem neviděl (a neslyšel) thrashovou skupinu, jež by byla schopna se vůbec přiblížit tomu, co tihle matadoři předvedli na Symbolicu. Jak ovšem vyčarovali ten famózní zvuk, to mi do teď není jasné (co to tam ten jejich zvukař provedl za divy?). Velké úcta a respekt, vždyť poslední album vydali britští lordi v roce 1996 („Scourge“). Další zahraniční akvizicí byla rumunská trojice NECROVILE, tažená neuvěřitelné hbitou chobotnicí za bicí soupravou. To je ale tak všechno, co mě na bezpáteřním death metalu zaujalo. Jedna skladba jako druhá, tuhle formaci snadno zaměníte za desítky jiných kapel. Posledním uskupením čtvrtečního programu byli liberečtí BACKFIST, ovšem jejich show jsem už neviděl, neboť jsem se naplno věnoval noční kávě a pivu.

Pátek – 6. 7. 2018
Už v 10:30 čekala na návštěvníky Symbolicu první parta s názvem CONGENITAL ANOMALIES. Probuzení to bylo vpravdě nelítostné, neboť hoši holdují brutálnímu death metalu. Na probuzení tedy nic moc citlivého, ovšem že by mě hudba této skupiny zrovna oslovila? Příliš nechápu, proč tihle šikovní kluci touží znít jako někdo druhý, třetí, čtvrtý… Za tuto podobu se zkrátka schovají stovky kapel se stejnou tváří i výrazivem. Na scéně se nyní pohybuje spousta znamenitých hráčů, ale zcela totéž se nedá říci o schopných skladatelích (ale třeba se pletu), jenž dokáží hudbu konkrétní kapely posunout do vyššího levelu. Do této kategorie nepatří ani thrashmetalová parta KOLOSS, o jejíž existenci jsem doposud neměl ani tušení. Posluchače si však jejich standardní thrash-deathmetalová tvorba našla. MENTALLY CORRUPTED posléze posunuli death-thrash do HC roviny, čímž probudili poněkud zvadlé publikum. A to jsme teprve v pravém poledni. O CRYSTALEPSY ovšem mohu napsat v podstatě totéž, co o CONGENITAL ANOMALIES. Naopak velmi příjemně, pro mě až překvapivě, se své úlohy zhostili ryzí thrash metalisté SIXTH DIMENSION. Staří pardálové, kterým zjevně nechybí řádný nadhled, si připravili hromádku příjemných písniček, jimiž obdarovali především ty „dříve narozené“ (no, to zní vážně hrozivě :)). Bylo vidět, že pánové se svým metalem opravdu velkolepě baví. A kdyby je snad nikdo nesledoval, dokázali by se vyřádit sami.

Naprosto úžasnou aktuální nahrávkou disponují tachovští NEUROTIC MACHINERY. Kudy chodím, tam je chválím. Evidentně to ale nestačí. Pohled na jejich vystoupení byl pro mě poněkud hořký, neboť snažení kapely sledovalo jen několik desítek posluchačů. Pětičlenná parta nezůstala nic dlužna skladbám z „Cognittive Dissonance“ a představila je v plnohodnotném balení. V celém dni se jednalo o jedno z nejlepších vystoupení, ale protože se kapela nemohla opřít o řádnou podporu publika, skončil se tento set tak nějak smutně a nepatřičně. Přitom právě NEUROTIC MACHINERY by si zasloužili podporu jako málokdo. Neméně šikovní jsou také FEEBLE MINDED, služebně zkušenější, avšak stále s velkou chutí vykonávající nové věci. Přestože je jejich tvorba brutální a intenzivní, stále se lze v jejich skladbách dočkat celé řady interesantních fines. V tom nejtvrdším deathmetalovém ranku patřili jednoznačně k tomu nejlepšímu, co bylo možné vidět. I zvuk byl OK.

Po programové přestávce, jež byla vyplněna soutěží „Plechova huba“ aneb kdo vydrží to nejpálivější v ústech, se na pódiu představila trojice LEGION. Pro mě další dávno zapadlé jméno, ovšem tentokrát s kompletně vyměněnou sestavou. Nové album prý nabízí neuvěřitelnou blasphemii v ranku death-blackovém, nicméně v živém provedení mě LEGION nikterak výrazně neoslovili. Nicméně dlouhý fous kytaristy až k zemi, to je rozhodně něco, co se jen tak nevidí. Hardcoreoví NBF, s jejichž tvorbou jsem prozatím neměl tu čest, se na Symbolicu představili jako suverénní parta kluků, kteří své řemeslo ovládají se vším všudy. Upjatost u strnulost v jejich podání rozhodně nečekejte, navíc hodně přesvědčivě na mě působil vokalista, jehož silný hlas byl částečně doprovázen hlasivkami baskytaristy. Na výkon této mladé formace pak bohužel nenavázali brněnští GÖTTERDÄMMERUNG, jejichž old school thrash se hned od prvních minut utápěl ve zvukovém marasmu. Vystoupení si tak mohli nejvíce užít jen ti fans, jimž v první řadě imponuje militantní image. Nezasvěcené však koncert nemohl zasáhnout ani v nejmenším. O něco lépe na tom byli nositelé dalšího legendárního jména, severočeští DEAF AND DUMB. Kdo v devadesátých letech neměl na pásce jejich kultovní „Evillive“, ten jako by nebyl! Z původní sestavy však zbyl už jen veterán Leoš Virgler, jenž se se svými novými spoluhráči přesunul do jiných žánrových vod. Na Symbolicu však trojici hudebníků doprovázel bicí automat, což by mohlo být bráno za velký hendikep. DEAF AND DUMB se ovšem nyní věnují death metalu s industriálními prvky, takže i ony „plastické rány“ zněly vůči hudebnímu celku tak nějak přirozeně a zdravě. Kapela patrně spoustu lidí neoslovila, ale ne každému se lze zavděčit.

O tom, že je Česko rájem grindu, vědí už i na severním pólu. Že se však GUTALAX stanou ústřední kapelou celého festivalu, to jsem, přiznávám se bez mučení, nečekal. Čmeldové oblečení do pytlů si však Symbolic doslova omotali kolem prstů, a přestože mě jejich jednoduchá produkce v podstatě vůbec neoslovuje, obdivoval jsem, kterak mají GUTALAX posluchačskou základnu podchycenou. Holky pomatlané nutelou zkrátka hned tak neuvidíte. Po tanečním grind coru ovšem následoval jeden z absolutních vrcholů festivalu. Od FORGOTTEN SILENCE se vždy tak nějak očekávají velké věci. Ale jak si nově sestavený line-up (více zde: http://rumzine.com/forgotten-silence-jsme-takova-velryba-ktera-se-jednou-za-cas-vynori-z-hlubin) dokázal pohrát s materiálem z alba „Thots“, to popravdě zůstává rozum stát. Celý koncert byl jedním velkým uměleckým zážitkem, který mimochodem neunikl ani pánům ze švédské kapely ENTRAILS. I ti horlivě sledovali, co že se to na pódiu odehrává. Pokud by se Krustymu a Medvědovi povedlo udržet tuto sestavu i pro nějaký studiový projekt, můžeme se ještě v budoucnu nadít věcí vpravdě megalomanských. Avizovaní Švédové ENTRAILS posléze předvedli, jak se má na „švédské deathmetalové lopatě sedět“. Maximálně profesionální set, při jehož poslechu si mohl fanoušek doslova a do písmene vychutnat každý nástroj zvlášť, se nesl v takovém hodně zvláštním „friendly duchu“. Zejména švédští mladíci si pobyt na českém pódiu velmi užívali, a kdyby snad nebylo festivalového stop timu, patrně by svoji show bez potíží natáhli. Za mě tedy super, byť jejich studiovou práci až tak často nevyhledávám.

Své pověsti ovšem nezůstala dlužna ani slovenská funeral doom parta SAMSARA. Řady posluchačů sice poněkud prořídly, ale s tím se tak nějak dalo počítat. Slovenští melancholici však na tuto skutečnost nikterak nerezignovali a pozorné posluchače provedli stezkou bolestných emocí. S nadhledem, citem a neuvěřitelnou suverenitou. Funeral doom evidentně nemusí být doménou jen Finů a Rusů. O solidní závěr pátečního dne se následně postarala německá formace CASKET, jež neznalé určitě překvapila horlivě se usmívající basistkou. Ta se ta trochu ocitla jako růže mezi trním, avšak svému nástroji nenechala nic zadarmo. Třem předchozím setům se však Němci přiblížit nedokázali, neboť ona pomyslná laťka byla tou dobou neskutečně vysoko.

Sobota – 7. 7. 2018
Jelikož jsem v podstatě po celou dobu festu držel pozornost na uzdě a viděl všechna vystoupení, tak až v sobotu jsem začal víceméně absentovat. Produkci skupin MARANA a BEAST WITHIN THE SOUND jsem tak vnímal pouze jako kulisu, abych větší soustředěnost zaujal vůči prezentaci party DAERRWIN. Nové jméno na scéně se honosí v Čechách stále nepříliš populárním post-black metalem a trendy subžánrem zvaným shoegaze. Však také kluci nevypadají jako milovníci IMMORTAL, což mimochodem musí ortodoxní blackers rozčilovat ponejvíc. Celkově se ale kapele vystoupení poměrně zdařilo, přestože ne všechny kompozice představují zhmotnění skladatelského ideálu. Živě ale OK! Hned poté následovalo tažení spolků DPK a CRANIAL VARNAGE, přičemž druzí jmenovaní poprvé přilákali pod stage do té doby poněkud znavené publikum. Formaci BAD VICTIM, která následovala hned vzápětí, jsem naživo viděl před mnoha lety, avšak výrazný hudební posun jsem u nich nezaznamenal. Vokalista mlátící kladivem do hořáku je už takovou kapelní klasikou, no alespoň lze vizáž kapely odlišit od ostatních (viz zpěvákova šeredná maska). V rámci deathmetalového skupenství ryzí průměr.

O něco hodnotnější show posléze předvedli death metalem políbení NAHUM. Líbilo se mi, s jakým zaujetím pánové k setu přistoupili, ovšem vůči extralize, kterou jsme měli možnost vidět v předchozích dnech, byli i tito čeští nadšenci spíše chudými příbuznými. Bohužel. Lesk a bída kýčovitého gothic metalu = další nevýrazné vystoupení navrátivších se RETURN TO INNOCENCE. Několik světlých momentů jejich biografie sice obsahuje, ale na Symbolicu působila jejich tvorba značně vyčpěle a lopotně. Kapele se ani po pauze nepodařilo posunout z místa, což mi přijde hodně mrzuté. PERFECITIZEN jsou naopak v laufu neuvěřitelném, alespoň tedy co se týče diváckého zájmu. Ale ani personálně skromné těleso mě v poslední festivalový den nikterak nepřesvědčilo. Z nahrávek má jejich „hrubiánský bordel“ poněkud čitelnější vyznění, živě se jednalo o dost chaotickou spleť hluků, ze které občas vystoupla příjemná kytarová pasáž. Raketou posledních měsíců jsou bezesporu slovenští melancholici GLOOM, jejichž svěží tvorba je synonymem kapel typu SENTENCED či stále fungujících TO/DIE/FOR. Přestože se z počátku obávali přijetí ortodoxnějších fans, odcházeli nakonec z pódia vysmátí, neboť se jim vystoupení bezesporu povedlo. Čitelný zvuk, dostatečně kvalitní vokál i přátelské vystupování během hraní, to jsou všechno atributy, jimiž si mě GLOOM získali. Aktuální album „Catharsis“ se klukům povedlo se vším všudy a jsem opravdu zvědav, jak se bude hudba tohoto uskupení dále vyvíjet.

Ač se to může zdát někomu nadnesené, tak pro mě osobně jsou plzeňští SORATH velkou legendou tuzemského black metalu. Je rozhodně dobře, že je Symbolic parta pozvala i sem, neboť sestava, v jejímž středu se momentálně nachází trojice z původního line-upu, se ukázala ve velmi dobrém světle. Na plzeňských matadorech bylo vidět, že ze svého řemesla neztratili vůbec nic. Specificky řezavý zvuk kytar, jímž byli SORATH pověstní již v devadesátých letech, se rozléhal celým areálem tak, že mu nebylo možné uniknout. Kapela ale vcelku překvapivě nepostavila playlist na starých hitovkách, ale zcela záměrně se rozhodla představit aktuální tvorbu, která by měla záhy získat studiovou podobu. Deathmetalová stálice TORTHARRY je svými posluchači už nějaký ten rok odměňována za vytrvalost, nikoliv za výkon – alespoň takto na mě jejich zkostnatělá tvorba působí. Na Symbolicu se v jejich podání jednalo o jednoznačně nejhlasitější vystoupení, které se ovšem záhy stalo záležitostí kontraproduktivní. I to, co eventuálně mohlo přinést kapele ovoce, zanikalo v buldozerovém transu, v jehož světě se mohl snáze zorientovat jen ten nejoddanější fanoušek. Nicméně obrovskou kaňkou byl na celém vystoupení proslov kytaristy a zpěváka Dana Pavlíka, jenž si neodpustil narážky na adresu kapel DYMYTRY a ŠKWOR, což mě, přiznám se, totálně šokovalo. Používat stage ke konfrontaci vůči úspěšnější konkurenci, která si svobodně vybrala jinou hudební cestu, mi přijde naprosto ubohé a hloupé. Naštěstí turečtí černokněžníci MORIBUND OBLIVION následně předvedli, že i death-black metal se dá dělat s nadhledem a patřičnou sebereflexí. Však se také pánové dočkali velmi solidní odezvy od přihlížejících fans. Jednotlivá alba MORIBUND OBLIVION sice až tolik neznám, ovšem v koncertním provedení se Turci ukázali jako velmi zdatní hudebníci, kterým dělají velkou radost zejména elegantní kytarové vyhrávky, naroubované do jinak brutálních skladeb. Tento základní vjem jsem si z jejich setu odnesl.

Německá deathmetalová hvězdička REVEL IN FLESH se na Symbolicu stala postrachem „konkurence“. Sice se v jejich pekle nekonala kdovíjak kompozičně protřelá masáž ušních bubínků, ovšem to, jak kapela dokázala odprezentovat těžkotonážní a valivý death metalu, to opravdu klobouk dolů. Excelentnímu vystoupení vévodil skvělý sound, jehož parametry ještě možná předčily páteční vystoupení ENTRAILS. Na světě je výběr kapel v podstatě nekonečný, avšak REVEL IN FLESH mě po své spanilé jízdě donutili k tomu, abych si jejich nahrávky pečlivě vyposlechl, neboť většinu alb znám v podstatě jen povrchně. Ve Třech Dvorech to však toho večera stálo opravdu za to! Nicméně řada pamětníků už tou dobou stejně očekávala příchod britské legendy CANCER, která svým originálním způsobem taktéž výrazně promluvila do dějin ranku deathmetalového. Osobně se domnívám, že se od trojice hudebníků v letech čekalo přesně to, co bylo nakonec předvedeno. Panové dokonce dokázali  vyloudit přesný dobový zvuk, což mi přišlo docela vtipné. Ale je fakt, že pamětníci zlatých časů netoužili po ničem jiném, a tak SYMBOLIC OPEN AIR končil jak jinak než symbolicky. 🙂 Protože slovenští ABSTRACT ke Kolínu nedojeli, na úplný závěr zahrála pro všechny „držáky“ místní HC partička KAZISVĚT a poměrně jadrným způsobem zakončila druhý ročník pohodového metal festu. Ten se svým specifickým line-upem dokázal odlišit od všeho, co je momentálně v Česku i na Slovensku k mání, ostatně může být vůbec lepšího vysvědčení?

Areál
Areál je každopádně jedním z trumfů Symbolicu. Opuštěné přírodní koupaliště s docela zachovalým přístřeškem a použitelnou hospůdkou (s možnou kapacitou maximálně 1500 lidí) na mě údělalo dobrý dojem. Rybník samozřejmě představuje velmi příjemný bonus, což mnozí pochopili v podstatě okamžitě.

Jídlo a občerstvení
Nabídka pochutin nebyla na Symbolicu nijak extra veliká. Všechno jídlo mělo ale opravdu nadstandartní úroveň, a to jsem z jídelníčku vyzkoušel v podstatě všechno. Klasikou byla grilovaná kuřata a uzené klobásy, milovníci ne-masa měli možnost ochutnat originální houbové rizoto. Špička hitparády ovšem patřila pikantnímu hot-dogu, ke kterému byla servírována patřičná salátová příloha dle individuálního přání zákazníka. Za jeden a půl žetonu (1ks / 35,-) se tedy člověk docela dobře najedl. Vychytávkou Symbolicu bylo ovšem stylové breakfast menu s obloženými chlebíčky, což řada návštěvníků vítala (včetně mě). Co se týče pitiva, tak pivo značky Holba dostálo plně svým kvalitativním prognózám. Především jeho černá varianta mě v průběhu festivalového vedra bavila o 106. Návštěvníci měli však k dispozici i dosti oblíbenou malinovku, či nasládlé „osmičkové“ pivo. Závěrem se ještě musím zmínit o festivalové kávě Mountain Gorilla, excelentnímu vynálezu, díky kterému neměl člověk problém vykopat se z pelechu.

ALL

Další fotografie zde:

https://www.facebook.com/pg/Allrum/photos/?tab=album&album_id=10160650254135441 

2 thoughts on “SYMBOLIC OPEN AIR FEST (4. 7. – 7. 7. 2018, Tři Dvory u Kolína)”

  1. Teď čtu co jste napsal o Narcoleptic a deep throat! Proč??? Jednoduchý Grind? 🙂 nevím co pan kritik poslouchá ale ráda ho potkám osobě! Mrzí mě že zrovna tyto kapely kritizuje! 🙁 a ostatní byli skvělý? Byl to úžasný kousek festivalu co tam hráli tyto kapelky! Bylo 34 stupňů ve stínu pravé poledne a i přes to tyto grind chlapci tam udělali super atmosféru! A za to DÍK! Doufám že fanoušci si nenechají našeptávat rádoby hudebním kritikem!

  2. Ahoj, je někde psáno, že se o některých kapelách nesmí psát kriticky…? Pokud jsi to viděla jinak, úplně v pohodě. S dovolením si ale ponechám vlastní názor…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *