R.U.M. zine

Ještě před „rum“ pauzou ke mně dorazilo CD hlukové lokomotivy NAPALMED, poháněnou Radkem Kopelem a jeho výpravčím, Martinem. B. Originalitou opět oplývá obal disku, vyvedený tentokrát v jakési rozbalovací skládance, která má dovést Mohameda k ocelovému jádru.

Protože NAPALMED patří k tradičním recenzovaným kouskům v R.U.M.u, stalo se už tradicí, že na tyto nahrávky nahlížíme v trošku jiném měřítku, než na ostatní „normálně hrající kapely“. NAPALMED je zkrátka hluk, kravál, bordel… nicméně, když jsem dělal s Radkem rozhovor pro PAYO, zmínil jsem se o tom, že jejich noise už není tolik agresivní, snaží se více proniknout do nitra něčeho, co nejde ani popsat. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Příroda, slunce, stromy, mladíci Priiskorn a Bolander (jednou zadumaně kráčející, podruhé při slunečním cyklu stvrzující přátelství, potřetí poklidně sedící na balvanech). Desku nahrála tato dvojice za dozajista významné pomoci tří hostů koncem roku 2006. V soupisce naleznete Bue Thorina (kytara), Olivera Holma (bicí) a zpěvačku Nannu Barslevu. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Debutová deska dánského „one-man projektu“ BLODTRU je jen zdánlivou mýlkou, jelikož ještě předtím, než si jistý Satanáš Trúa dal do vínku tento název, jmenoval se MORKHEIM. Mix black metalu a naturálního ambientu ho však záhy omrzel, a tak po natočení desky „Danske Hymner Til Morket“ složil zbraně a ze svého stylového pojetí se vyvázal. Taky způsob jak změnit nastavený kurz vývoje, který začíná „páchnout zatuchlinou“. S přejmenováním na BLODTRU a zostřením své tvorby toho panáček však příliš nezískal. Sice si všechno nahrál i „odkrákal“ sám, ale to je jen slabá útěcha pro eventuálního posluchače. Trúa produkuje sice „pure black metal“, ale to už dlouho není nic tak zcela neobjevného. Čest starým black legendám lze skládat i jinou formou, než neustálím plácáním se v bahně a přešlapováním na místě. Instrumentální potenciál se na CD BLODTRU určitě najde, nicméně samotná tvorba je až moc velká nuda.

Všechny skladby si jsou až nehorázně podobné a co je ještě možná horší – jsou dlouhé jako fronta na polívku u armády spásy. Dnes se zkrátka s průměrností uspět nedá a zvláště pak v konkurenci miliónů kapel. Otázkou však zůstává, zda má hlavní protagonista o tohle všechno zájem. Dle mého soudu je mu to celkem „buřt“. Ortodox! Uff… jenže ani v tomto „chlívečku“ není všechno úplně košér. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Kapela HELHEIM vždy patřila k nenápadným pokladům norské blackmetalové scény. Někdy se skoro zdálo, že jejich neutuchající plamen nadšení brzy zhasne, nicméně opak byl pravdou. HELHEIM šli poctivě za svým cílem a v současnosti patří k ústředním spolkům v rámci „černého“ stylu. Jejich největší zbraní spočívá v koketování s dalšími metalovými či rockovými žánry a právě z tohoto důvodu jsou nové skladby nesmírně pestré a vábivé. Aktuální deska „Kaoskult“ tak HELHEIM zachycuje ve vrcholné formě. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že právě toto album je v jejich diskografii úplně nejlepší, i když prakticky každá nahrávka v diskografii Norů znamenala nějakou tu změnu či posun. Ono stačí jen zavzpomínat na precizní debut „Jormundgand“, jež ve své době nabídl nevšední black metalovou porci. Už tehdy bylo cítit, že HELHEIM přinášejí do „černého kovu“ něco nadýchaného a krásného, to potřebné „něco“, povznášející nahrávku nad ostatní. „Kaoskult“ je tak čistým odlitkem starých HELHEIM ve vzájemné součinnosti s novým výhledem do budoucna. Současná tvorba je plná melodií, překrásných vyhrávek, ale také překotných a především progresivních veletočů.

Co se tedy pestrosti týče, je „Kaoskult“ z pohledu diskografie jednoznačně ve vedení, i když už předchozí deska „The Journeys and the Experiences of Death“ byla čerstvými vlivy silně načichlá. Také s vokály bylo zacházeno skutečně precizně. Téměř každá skladba nabízí jinou hlasovou jakost pro emotivnější vyniknutí a zvýraznění poselství, jež je zakotveno v textech. HELHEIM si dokonce kvůli tomu pozvali tři hosty, a proto není vůbec divu, že i v této tvůrčí složce se jim podařilo věci dotáhnout téměř k dokonalosti (Rolf Royce, Bjørnar Nilsen a Marius Lynghjem). Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

THUNDERTALE jsou litevskou formací, snažící se dostat po vzoru OBTEST za hranice vlastní domoviny (kvalitní promo kampaň tomu alespoň nasvědčuje). Z hudebního hlediska jsou však naprosto neškodní, brouzdají se totiž v klasickém heavy metalovém bazénku, který je dost hustě zanesený bahnem. Ano, kapele nelze rozhodně upřít instrumentální kvalitu, ovšem to je tak všechno. Skladby jsou naprosto průhledné a čitelné, někdy mají dokonce blízko až k popu, což je při sladkém vokalistově hlásku opravdu napováženou. Tak trochu se mi zdá, že THUNDERTALE malinko zaspali dobu, a nebo na ně metalová horečka přišla příliš pozdě a v současné chvíli jim to už nikdo nevymluví. Z desky kromě zavedeného klišé sálá také poněkud dětinské nadšení, následně přerůstající v královskou nabubřelost. Na promu, které mám k dispozici, se nachází jedenáct kousků a dva bonusy. Jedním je „piano verze“ písně „Su véju“ a tím druhým je video ke skladbě „Thudner Take Me Away“. Jak jste si asi všimli, soubor sází kromě litevštiny také na angličtinu a tady je to ještě mnohem horší, než v předchozích případech. Poslední střípek osobitosti se totiž tříští o snahu dostat se na kobylku západním formacím, což je absolutně zbytečné a skoro až troufalé.

Když se ale podívám na obal CD, musím žasnout, kolik sponzorů tuto nahrávku podporuje, inu chlapci v tomto ohledu rozhodně nezahálejí. Dokonce je i možné, že se díky této pracovitosti dostanou mnohem dál, než talentovanější a progresivnější soubory. Koneckonců, takových kapel u nás je. Ale vraťme se k THUNDERTALE, kterým za jejich práci uděluji „čtyřku“, což ještě není úplná značka propadáku. Deska má hodně kvalitní zvuk a prakticky ji v tomto důležitém ohledu vůbec nic nechybí. Posledním pozitivem je alespoň minimální zapojování folkových motivů, které sice nejsou nijak komplikované, ale k tomu, aby posluchač poznal, že kapela nepochází ze západu, to rozhodně stačí. Nicméně škatulka čistého heavy metalu je dnes opravdu příkrá. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »