Tak tohle je naprostá novinka. Protože s šéfem spoluvydavatelství Cephalic sdílíme skoro stejný pracovní stůl, dostal jsem důvěru zhodnotit jeho osmý titul. Nebezpečně, žlutozeleně tónovaný obal vně a černobílý uvnitř je plný standardů. Za drobné legrácky mohou snad být považovány vtipné fotografie členů nebo úchylný smajlík pod diskem.
Hudry-hudry intro a jde se na věc. Hutný death metal, snad jak odborníci říkají, „slamming“. Hraje se v různých rychlostech, vážnějí, sekaně, svižněji, ale co je to platné, klišé střídá klišé. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Na další fošně tihle „barevní kluci“ ze svých pozic neustupují. Popové náběhy v melodiích, rockový drive, rokenrolová tanečnost z hodně vzdáleného punku si implementovali pružnost a částečně i divokost. Nevím k čemu bych Vám tvorbu Kishidan přirovnal. U nás se takhle volně muzika neprezentuje, netvoří. Rádia by nic podobného v hlavním čase nepustila, lidi neposlouchali a jsme v začarovaném kruhu, v jehož sevření mám i já ten špatný pocit, a chvílemi řeším zda se mi to líbí, nebo mě chtějí opít rohlíkem a vnucují se. Ne, ne. Zachovávám chladnou hlavu a zcela zodpovědně říkám, tuhle „komerci“, která vlastně komerční není, bych z rádia poslouchal velmi rád. Omlouvám se, že nebudu popisovat album podobně jako to minulé, výše uvedené, ale asi bych se opakoval. Najděte si, koukněte na video, poslechněte MP3 ukázky, nebo si desku sežeňte.
Je tu další díl METAL MONDÓKY, tentokráte v dámském provedení, což tady ještě nebylo. Šestnáct skladeb jsem pustil redaktorce PAYO webzinu, Pavlušce „Rockinpiru“ Haláškové, která měla z počátku mého testu respekt, nicméně nakonec se bez problémů do všeho zaposlouchala a její postřehy jsou opravdu zajímavé. Takže pánové, čtěte, kterak to vidí dívka…
Víš, že já nejsem na takové hrdlořezy… Hudba je ovšem výborná, ale bohužel/naštěstí pro mě, to neznám. V těchto stylech se moc nevyznám, takže budu tipovat jen tak od vedle… hele, ale víš, že mi to teď něco připomíná? Jo, DISCORDANT tam od nás z Krnova, protože tam je kombinován čistější a „špinavější“ hlas jako u nich, ale ti to asi nebudou viď? Hehe… Ale jo, hudba se mi dost líbí… takové řízné kytary a ty vyhrávky jsou moc pěkný, basa pěkně brumlá, dvojhra,… to mám ráda, když se kytaristi perou. Docela dobře bych si tam dokázala představit ženské vokály v kombinaci s tím mužským, to by byla nádhera… Přemýšlím co by to mohlo být, jestli to je aspoň něco staršího, nebo novějšího. Ta „anglina“ taky nic moc, takže bych to klidně tipovala na Čechy hehe 
Jméno kapely mi nic neříká… Uff, velká škoda….
B.SON je zkratka pro německou kapelu Black Shape of Nexus a tohle je i není jejich velká deska. Na vloženém listu je přetištěn jejich vzkaz a vysvětlení tohoto rozporu. Celý materiál vznikl a byl nahrán, když od nich z kraje roku 2007 odešel bubeník. Šestiset kusová, ručně číslovaná edice s nádherným, zlatě potištěným obalem obsahuje již zmíněnou kartičku a disk. 
Podtitulem sampleru je stylové usměrnění tedy noise/noisecore. Propojením vydavatele, tedy japonských NAT Records, kteří podzemní distrubutory a zájemce o zajímavou, netradiční muziku zásobili nejedením interesantním titulem a jmény ze soupisky na obalu, dostaneme šestiúhelník, na který se nelze než těšit. 73 minut hracího času, šest projektů ze čtyř zemí světa, devět skladeb. Toliko fakta a nyní už přejděme k popisu jednotlivých akvizic: 
Další Metal Mondóka je tady, tentokrát s Markem Loučkou, basákem kapely RHODIAN. Hned mu dávám slovo :
Japonský terorizér MERZBOW nespolupracuje jen s experimentátory, ale pouští se do křížku i s hudebními tělesy. Spíše jsou tedy kolaborace kapel s Masami Akitou, které ho vyzvou k duelu. Některé z takových si představíme.
Jak přichází nová muzika, sice ji poslechnu, ale nestačím zařadit a hromadí se a tvoří komín(y). Je však dostupnější, o chlup snazší k přehrabávání a třídění. Při jednom z takových úkonů, jsem (znovu)objevil pár titulů, které jsou zaštítěny stejným vydavatelstvím. Přesně se jedná o japonský label Three Plugs. Tento nejen vydává své vlastní tituly, ale současně distribuuje okrajové extrémní žánry. Neváhejte a napište jim : 
BIG BOSS je osobnost, kterou snad ani nemá cenu výrazněji představovat a proto půjdu hned k „rootu“ věci. Téměř po deseti letech se guru brněnského metalu dostal k tomu, aby mezi své věrné předhodil v pořadí třetí sólovou desku, která navazuje na luciferovskou ódu „
LE SCRAWL – vzpomínám si jako dneska, když jsem je pro sebe objevil před drahnými lety. Bylo to právě díky komunkaci a dopisováním si s Matthiasem z vydavatelství Ecocentric. Na jeho starší kompilaci tahle kapela vyčuhovala a od té doby si nenechám příležitost k jejich poslechu. Vidět je živě na každoročním festivalu extrémní muziky Obscene, byl opravdu sladký dortík.
