Obstojí festival BLACKLIGHTS na českém festivalovém kolbišti? To byla nejčastější otázka, nad kterou jsem se zamýšlel v průběhu cesty do Divišova. Na místo jsme dorazili něco před druhou hodinou a ihned po zaparkování vozidla, přišlo na řadu mapování přilehlého terénu. Otevřeně se přiznám, že v této pokročilé hodině bych očekával kolem areál větší mumraj, nicméně o to větší klid jsme měli při parkování na přilehlé louce, jež se nacházela hned vedle areálu festivalu. Akreditace proběhla absolutně bez problémů, a tak si člověk mohl v klidu prohlédnou útulný plochodrážní stadionek a také hospůdku, která samozřejmě nemůže na žádném sportovišti chybět. Tentokrát však byla otevřena za jiným účelem, což samotný personál pocítil na vlastní kůži. Tolik černě oděných osob tu určitě ještě neviděli! Při prvním Ferdinandu (festivalové pivo, ze kterého jsem měl obavy) jsem poprvé začal pozorovat mraky v domnění, že brzy začne nefalšovaný „festivalový slejvák“ – vzpomínky na loňský Brutal Assault se vrátily! Pohanští Bohové však byli kupodivu milosrdní, a tak na nebohé posluchačstvo nakonec nepustili žádný příval vody, což s odstupem času hodnotím jako velký zázrak. V celé republice totiž čerti a hastrmani rozehráli vodní mariáš. Organizátoři teď mohou alespoň trochu velebit nebesa… Nic však není úplně zadarmo. Těsně před začátkem festu brutálně klesla teplota a kdo s fanoušků si nevzal teplé oblečení, ten sakra zaváhal. Především vítr byl v některých chvílích studený až běda…
PÁTEK:
Hudební produkci prvního dne odstartovali SECRET OF DARKNESS, kteří se s úlohou „obětních beránků“ popasovali poměrně slušně. Fakt, že kapelu sleduje jen hrstka fanoušků jim nikterak nevzal na zápalu, což je pro další růst kteréhokoli souboru jedině dobře. Formace se prezentovala melodickým black metalem, ve kterém stěžejní úlohu plní klávesy, podbarvující kytary podle vzoru starých DIMMU BORGIR. SECRET OF DARKNESS ovšem stále ještě patří ke formacím začínajícím a každý kontakt s podobnou festivalovou akcí jim může jedině prospět. Kapela na můj vkus zatím postrádá potřebnou špetku osobitosti…ovšem co není dnes – může být v budoucnu. Mnohem protřelejší partičkou je plzeňská PANYCHIDA. Když se před dvěma lety na trhu objevilo album „Paganized“, kdekdo klukům prorokoval úspěšnou budoucnost. Teď mám však pocit, že kapelu počáteční nadšení poněkud opustilo. Vystoupení na Blacklights nemělo prakticky žádnou šťávu, někdy mi připadalo, že to Honzu Vaňka a spol. ani moc nebaví. Nic na tom nemohla změnit ani absence basáka…PANYCHIDA zkrátka působila naprosto odevzdaně a v podstatě stejně reagovalo i poloprázdné publikum. A když už jsem u toho pitvání… je to tedy pouze můj subjektivní dojem – řekl bych, že kapelu notně srazil na kolena odchod vokalisty G.H. M.a, který alespoň při živých show dokázal posluchače notně rozproudit. To naopak vokalistka Apia je úplný opak. Nechci tím říci, že její vokál do hudby nesedí, to rozhodně ne, nicméně její entuziazmus je nezakrytě podobný pánskému zbytku a to je problém…. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Kapela se sice jmenuje ZAPOMENUTÁ MINULOST, ovšem na úvodním obalu je napsáno pouze „Líně zážehové melodie“. To by klidně mohl být název pro kapelu. Pamatujete na KRÁSNÉ NOVÉ STROJE nebo STAROU DOBROU RUČNÍ PRÁCI? To bývaly názvy (ale také zajímavá hudba). ZAPOMENUTÁ MINULOST toho žel příliš kvalitního nepřináší. Jedná se zkrátka o natrashlý bigbít s hard coreovými prvky, tedy lépe řečeno – je to takový pokus o tohle všechno. Je mi to skutečně líto, že musím kapelu takhle setřít, ale mně se ze šesti skladeb nelíbí ani jedna. Ba co víc – téměř u každé jsem se kroutil, škrábal si nehty o stůl a tlačil display přehrávače, aby „nestál na místě“. Tady zkrátka nesedí vůbec nic. Skladby jsou kompozičně jednoduché, žádný náznak invence nebo jakési osobitosti. Ke všemu ještě chybí potřebný náboj (tah na branku), který by celý kompars trochu víc nakopnul.
Kapelu ONSET reflektuji už nějaký ten pátek, ovšem mé přímé setkání s ní, proběhlo až před několika dny, kdy mi domů dorazilo album „One Nation Under God“. Když jsem si posléze prostudoval booklet, vcelku mě zaujaly myšlenkové pochody či názory, které zde kapela deklaruje. Rozumně smýšlející jedinec musí hravě dojít k názoru, že v dnešní době jsou nějaké pózy naprosto zbytečné. Než tedy používat silácká gesta, je lepší vše racionálně vysvětlit a ruku na srdce, tohle některým hard coreovým kapelám stále nejde. ONSET jsou v tomto ohledu naštěstí výjimkou, i když i oni se v textech nevyhýbají celospolečenským tématům. Jejich kritika má však „hlavu a patu“ a prakticky z každé skladby je cítit, že ONSET jsou už dospělou formací, která zkrátka dobře ví co dělá. Stylově na ryzím hard coru nikterak nebazíruje a v některých momentech se dostává skoro až k branám grunge. Kytarové riffy jsou však stále hutně metalové, a tak vzniká vcelku zajímavý kolorit, který kapele rozhodně svědčí. Podobně variabilní jsou i vokály. Melodické zpěvy, naštvané a úderné frázování, rap a dokonce i death metalový growling, se kterým vypomohl Fred ze SMASHED FACE. Jaké to překvápko?
Před sebou mám společný projekt dvou veličin japonské experimentální scény. Prvním hybatelem je Yasutoshi Yoshida jako Government Alpha a druhým článkem žena, o které jsem se zmiňoval v recenzi minulé, tedy Reiko A. Společnými silami na koncertech v období 2006 až 2008 vytvořili a pro nás zaznamenali tři plochy extrémní elektroniky. Dvě barevně vyvedené, protahující se kočičky na kolážovaném podkladu tiše předou a mžourají. U prvního archivu Ängstlich /29.9.07/ (1) jim zvuk dozajista prospívá. Sedm minut lehkého bzučení, broukání a cvrlikání elektroniky zvládnou nejen tato mourovatá zvířátka, ale i nováček. To vše ale jen do okamžiku, než skočí na displeji druhý záznam Sher aufgeregt (2) /21.9.06/. Ihned po kratičkém náběhu vyvalíte oči jako druhé dvě čičinky na vnitřku A5 obalu. Motají kolem sebe ocásky a čumí! Zvuk je sice stále houkající, svištící ale nabral na síle jako čerstvý luft z hor, který pohání ledové krystalky a ty se zasekávají do tváře, nosu, uší. Poslední kus na disku Nicht zu rasch (3) /22.2.2008/ je kmunikační manipulací, kde nechybí dynamika v kombinaci dlouhých tónů a variabilnějšího efektování. 
Nenechejte se mýlit názvem kapely, ani po čertech vyvedeným obalem. Nejedná se o jihoamerický black metal, byť kozlů, zmaru, utrpení a výjevů zla je na dobových rytinách jako máku.Japonská šestičlenná úderka (ano zdvojené jsou nejen kytary ale i zpěvy – vysoký a nízký) valí svižný, úderný, skočný, hardcorem načichlý metal. Trochu deatho, mírně thrasho, každopádně tvrdý jaxviň. A když ztěžkne, zdá se Vám, že více neunesete. Už v úvodníku Tempter (1) jsou akordy proklatě nízko. Na hrbu pytel cementu, v rukách tašky s měsíčním nákupem a nohy zalité v olovu. Tfujteufel!
V minulém roce jsem na webzinu PAYO započal rozbor gothicrockových alb s hudebním publicistou Petrem Korálem a nyní předkládám rozšířenou verzi, do které vstoupil R.X. Thámo z hudebního projektu BRATRSTVO LUNY. Rozbor poslouží především těm fanouškům, kterým základy tohoto stylu prozatím unikly…
.Sestry milosrdné patří ke klenotům mé sbírky originálních nosičů. Album je to temné a řízné, z mnoha songů mě i po letech stále mrazí. Název úvodní skladby budiž trefnou metaforou pocitu, který se pravidelně dostavuje při poslechové konzumaci ansáblu Maestra Andrew Eldritche – BLACK PLANET!
10.7. – 11.7. 2009
George 13 (GALACTIC INDUSTRY)
1) Udělit něčemu nálepku „geniální“, není tak jednoduché – každý si totiž pod tímto pojmem představuje něco jiného – nebo jinak : každý z nás má jiná měřítka od kterých se může věc úžasná, báječná, nadčasová, brilantní či dech-beroucí přetavit na přívlastek geniální /bavím se v oblasti hudby/. Osobně si myslím, že nová hudba se samozřejmě může pyšnit tímto přívlastkem, nemůžeme to ale posoudit my – spíše generace nastupující. Pro nás zůstanou geniální kapely nahrávající své desky v 70tých, 80tých a90tých letech. Ty prověřil zub času a my si je osvojili. Poznali je, pronikli do nich a naučili se v nich číst. Přesto si myslím že geniální nahrávky vznikají a je logické, že vznikat budou – možná to již ale nebudou geniální nahrávky pro nás ale pro ty „po nás“.
MERZBOW – Dead Leaves (CD – 2008, Licht-ung)
MERZBOW – Tombo (CD – 2008, Fellacoustic Records)
