Co se děje s lidmi, kteří čůrají proti větru? A co se děje s kapelami, které čůrají proti větru? Inu, tito lidé a tyto kapely mají spoustu věrných příznivců, ale také spoustu kritiků či dokonce nepřátel. GORGONEA PRIMA je mladá kapela, snažící se dělat věci jinak a odlišně. Prvotní nahrávka „Behind The Border Of Abnormality“ je toho čistým důkazem a zároveň také příslibem do budoucích časů. Na mé otázky odpovídali členové Hogath a Tyrael…
Zdravím vás! První otázka poměrně jednoduchá! Zkuste našim čtenářům představit debutovou nahrávku…
Hogath: Ahoj! Naše první a zatím poslední deska „Behind The Border Of Abnormality“ obsahuje čtyři skladby. Při tomto počinu jsme se co nejvíc snažili skloubit tradiční black metal s elektronickou linkou, která je založená na prvcích industrialu, elektronické hudby a doladěná do romanticko-apokalyptické atmosféry. Album nemá žádný jasný koncept, ale vesměs se jedná o anti-utopické vize a úpadku lidské rasy.
Jaké máte s kapelou vlastně ambice? Berete svou hudební pouť pouze jako koníček, a nebo chcete být v budoucnu co možná nejaktivnější?
Tyrael: Pro mě je to hlavně koníček a chci být samozřejmě co nejaktivnější, koncertovat, nahrávat desky a uplatňovat své nápady, dokud budu mít volný čas nebo dokud si v kapele nedáme všichni do huby. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Recenzi píšu jenom proto, že nejsem v projektu nikterak zainteresován. Já jsem se neptal a kapela se nenabídla. Nevím nakolik budu objektivní, protože kluky znám (znám?), jejich muziku snad trochu také. Vypíchnu proto zejména mé prvotní pocity při prvním setkání s touto deskou. Mám to dobré, už jen proto, že si do každé písničky připravili jakési oživení.Hotelový pokoj č. 332 – úvodní kus, ve kterém se Vám kapela prostě představí. Ne, že by to byla jen uvítací vatička, ale jdou na nás/Vás opatrně. Bonus: Arnoštovy vokály – zde hodné, živě strhující.
Křiklavé barvy a množství kreslených postaviček. Přesně tak výrazné, abych si podobný titul bez rozmyšlení koupil v bedně slevněných CD v očekávání čehosi zajímavého a netradičního. Nakolik se to tentokráte povedlo posuďte sami:
Slovenská kapela SUNGATE jako velká kometa, vlétla do CS metalové dění! Stalo se tak na počátku milénia! Spoustu hudebních kritiků předpovídalo těmto orchestrálním instrumentalistům slastnou budoucnost… ovšem jeden praví a osud mává kartami jak se mu chce. Brzy zbyly na SUNGATE pouhé vzpomínky v podobě dvou podařených nahrávek. V životě však není nic definitivní, a proto vám nyní představím SUNGATE na jejich „druhém“ startu. Na mé otázky odpovídal Baron a prostor dostali také jeho dva kolegové….
Při posílání desek, CD, kazet a DVD čas od dojde k újmě. Nezodpovědné zabalení nebo prasácký přístup poštovního pracovníka může způsobit nenahraditelnou ztrátu. Když to odnese rovnou nosič je to nevratný osud, ale někdy je to nepříjemné i u obyčejné krabičky. Zvláště jedná-li se o extra balení, nebo atypický box. Tohle dvojalbum je vloženo do plastové schránky, ve které byly šířeny hry pro konzole Playstation a z Japonska dorazilo s oběma panty ulomenými. Problém je, že takovouto krabuchu je nemožné sehnat. Pokud byste o jednom kousku věděli, budu vám neskutečně vděčen a samozřejmě zaplatím.
Kapela GORGONEA PRIMA se na tuzemském metalovém poli objevila bez výrazných fanfár a možná právě o to víc překvapuje konečný výsledek na nahrávce „Behind The Border Of Abnormality“, kterou kapela považuje za legitimní debut. Tuto informaci sděluji z jednoho prostého důvodu. Formace má totiž za sebou jakousi „nultou“ historii, protože členové Hogath a loathsomE dříve působili v kapele REALM OF ALGOL, o které jste si na stránkách R.U.M.u mohli už dříve přečíst.
V některé z dřívějších recenzí jsem tuhle kapelu už zmiňoval. A dávám ji k dobrému poměrně často. Svoji prvotinou, kterou budu recenzovat jako poslední, mě zvalchovala, jako dlouho před tím nic. Nechci působit vizionářsky, ale pro mě osobně jsou objevem jako hrom. Každý titul, který jsem měl tu čest sehnat a poslechnout mi vyráží dech. Nejvíce to bylo dozajista na debutové desce, ale ani potom jsem nepřestal žasnout. Můžete namítnout, že v dnešní přecpané době vším možným, nepřehledností, nadprodukcí a jednoduchou dostupností čehokoli, jsou Špačkové jedněmi z mnoha. Snad pro Vás, ne pro mě!
K některým muzikám je nutno se vrátit, ohlédnout se, přinutit se. V něčem to mám jednodušší, čas už ledasco přetřídil, takže je vybírání příjemnější. Nejsem si jist, kolik z vás bude japonskou úderu COCOBAT znát. Já jsem měl pojem jen o názvu a existenci. Vše se změnilo získáním dvou cédéček, která se pokusím zhodnotit.
COCOBAT – Struggle of Aphrodite (CD, 1993, Toy’s Factory)












