Letošní ročník open air festivalu pod Okoří se koná již za 14 dní a to v sobotu 22.8. od 14.00. Na festivalu vystoupí známé i méně známé skupiny. Jako již tradičně bude i letošní ročník moderovat Šárka Kubelková.
Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Kurňa! Lakomci! I když jsem to ukradnul, co to kecám, vlastně jenom si stáhnul pro vlastní potřebu na netu, ošidili mě! Takle krátký desky, to je snad sranda, ne? Ale co? Třeba zase něco brzo nahrajou a já se budu poslouchat nebo to smažu. Uvidím jaxe mi to bude líbit. Lojza říkal, že je to dobrý.
GRIDE? Co to do prkýnka hrajou? Zběsilý kytarový thrashing, rytmický bomby, ryk jaxviňe. Pár rádoby zvukových vsuvek, takže nějaký vycpávky, čili z dvacetijedna minut moc nezbyde. Na grind moc čistý, na HC moc divoký, kámoši metalisti jsou šumáci a posrali se z toho. Na netu jsou i škatulky jako fast core, power violence, ale tihle nováčci svoji muzice prej říkaj gride core. To je ale blbost. Nikdo nic takového nehraje, dyť sem hledal asi hodinu. No ještě si to dám jednou, líbí se mi to, ale co na to řekne parta?
LAHAR. To samý. Se furt rojí nový kapely a hned jim každej vydává desku. Zbytečný intro a potom mazec a fofr. Nemlich jako GRIDE, trochu víc to drží pohromadě, ale ten starej thrash metál kurví obě kapely dokonale, LAHAR ještě k tomu uráží i pankery. Se snad domluvili a dávaj si závody, kdo bude hrát rychlejš. Druhí vyhrávaj. Názvy skladeb u obouch se tváří jako když o něco jde. Ale nemám čas hledat celé texty, tak na to prdím. Proti první kapele vyhrávají i v totál plejing tájmu, nahráli 24 minut. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Druhá recenze, trocha cviku a už si pamatuju a bez problémů píšu kombinovaný název vydavatelství, který mi doposud dělal trochu zmatek v hlavě. Sedmá realizace (K&K 07), je kapela RUiNU, boční projekt Kaspar von Urbach, existující ještě ve variantě Ruin of Ruins, pokud tedy neztrácím přehled. Celobarevný obal a samolepa disku nabízí industriálně-umělecké výjevy. Font jako obvykle odráží vkus tvůrců, jen u detailních informací to krapet ustřelilo. Pokud to byl záměr, pak je to v pořádku, nepřečtu je ani s osmi dioptriemi od Nadi Urbánkové.
Dost už laciného vtipkování a vrhněmež se na obsah zvukové konzervy. CUCÁNÍ vzduchu, záštěky, bodající vazba toť úvod třicetosmiminutového bloku. Postupné přísady komunikujících ruchů, experimentálních elementů podněcují fantazii. Barev, různorodosti a lidského elementu je opravdu přehršel, že by obměkčily i KÁMEN. Sputnik má porouchaný vysílač, řídící středisko přijímač. Jsou na stejné vlně, přesto si nerozumí. Občasné nehudební SEKVENCE hudebních nástrojů nemohou mozaiku usměrnit ani pokazit. To vše se událo a jsem teprve v první třetině. Ech vy chlapci, vy mě zabijete – tolik radosti a nepozemské slasti! Mé srdce plesá, intenzita se mírně zvýšila, basovější strunění vyvažuje jemně se bortící drzosti a dětinskou neurvalost kovení. Tuším jednoduché postupy, ale práce, radost a manipulace je činí nestrnulými. Relativní nuda pískajícího ‘zpětného krmení’ je ve skutečnosti napětím, pod kterým se stále něco děje. Vydržte tu trochu bolesti a ani si nevšimnete, jak se převtělí a docyklí k osvobozujícímu konci. Takhle to vypadá, když se sejdou lidi, které společná věc baví a mají zájem. Za vším hledej člověka, technika je prostředek. Bez zábran, obav či špatného svědomí říkám: „Nejlepší experimentální hudba Česko-Slovenské provenience – SUPER!“
RadeK.K.
V tomto díle „abc otázek“ jsem po nějaké době nepostavil dva „soky“ proti sobě, ale zaměřil jsem se pouze na jedinou osobu a podle toho byla následně zvolena témata k příšlušným bodům. Jednotlivé komentáře tentokráte poskytl Elrabor z folk metalové kapely VESNA, jež v poslední době propaguje nahrávku „Slovanská krev“, obsahově spadající ještě do dob ADULTERY. A čím je ještě tento díl pikantní? Elrabor odpovídal ryze ve staromoravštině, což je koneckonců i jazyk, objevující se v tvorbě kapely. Nu a u bodu „F“ je tomu ještě jinak 
A – ALICE IN CHAINS
Ná, tož znám eném název a že zpjevák sa předávkoval či co a včiléj už nehrajú. Hudbu sem asi anji neslyšál.
B – Baník Ostrava
To je iná Jeden z mála klubú u nás s normálnjím ménem, včiléj sa všeci menujú po kdejakéj kravinje bez hystoryje, kerá má penjíze. V prvéj lize im fandjím (též sa oficijálnje menuje nejak hlúpo), ale o fotbale, jak sa na to sem tam djívám, sa u nás rozhoduje asi negde inde – no určitje nee na hřišču. Bylo pjekné jak poslednjo tú ligu vyhráli, aj sa tu přestalo robit a čas skáknút na bazaly sa našél. Baník mjél vždycky dobře odxovanú mládež a onji im stále utjekajú po jednéj dobréj sezónje inde. Hold smola 
C – Celosvětová finanční krize
Co napsat, da bi nja nezavřéli. Mnja bi spíšej pořádnje zajímalo, kdo na tém najvjecéj vydjelá – pak sa dá uvažovat aj o tém, kdo to zpúsobíl a jak. Temu, co sa píše v novináx, nebo leze z mastnéj huby tým politikom (keří néjsú njic iného, než lútky nejakýx finančnjíx skupín) sa vúbec nedá vjeřitj.
D – DARKESTRAH
Kdesi po cestje to negdo pustíl v autje, Místo hodnocénjí spíšéj přiznávám, že neznám. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Ne snad, že bych o to usiloval, ale zřejmě se ti kluci švédští nějak dozvěděli, že píšu recenze a poslali svou desku, včetně tiskové promo zprávy. V té jsem se dočetl, že jsou skupinou progresivního heavy metalu, dostali skvělé recenze, deska je v některých obchodech. Hledají distributory a nahrávací smlouvu. Hmm, snad jim svou kritikou k něčemu z toho napomůžu, hehe!Digipak s úderným motivem a normálním zbytkem. Na fotkách muzikanti působí jako nasraní, pesimističtí fotříci, což snad nebude mít vliv na jejich tvorbu. Sedm písní o celkové stopáži jednapadesáti minut. Progresivita tedy bude spočívat v komplikování a uměleckém vyhrávání. Sakra heavy start, hybný motiv a hrubozrný vokál v Černém zlatu (1) by lecjaké doomové kapele vydžel na zbývajících deset minut. Chlapíci však vše s přehledem zahodí a rozjedou metalovou jízdu. Riffovačky, decentní tr-tr-trashing, rychlost, zvolnění, klávesové vyhrávky, syťáková střelba. Je slyšet, že se nebojí zapojit co je po ruce – nápady, techniku, muzinkantský um.
Uteklo teprve pět minut prvního songu a já mám pocit, že už řekli vše co měli. Nový motiv, nové údery, další útok. Poučeni u kapel starších, s dobrým zvukem, nadáním a energií hrnou svou progresi o sto šest. Neskutečné! Píšu recenzi u toho poslouchám a jsem zmaten. Myslel jsem, že začali další skladbu, opak je pravdou, pořád frčíme v úvodní. Malý rozjezd „Falling Down“ (2) a jedéém. Zpěváková práce s hlasem, výrazy, polohami i efektováním nijak neruší živější metalové fůzování. Nevím, nakolik mám náladu zrovna na takový typ metálu, ale žeru jim to! Slyšenému jako posluchač rozumím, stokrát omleté mě přesto nenudí a s chutí si dám repete. Míchání struktur mi nepřijde lámané přes koleno a pokud je předvedou i na koncertech, o čemž vůbec nepochybuji, smlouva na desku přiletí velmi brzo. Popisovat, recenzovat zbytek desky mi připadá naprosto zbytečné, na kapelu prostě nemám. Hledat obraty, šmoulit popisky je těžké. Vynikající album aktuálního metalu, o němž jsem na počátku, přiznávám, trochu pochybovalm mluví samo za sebe. Navíc svou modernost nepodporují jen volnomyšlenkářstvím hudebním, ale i technickým. Práva nejsou chráněna, jakékoli šíření vítáno, přesto se sluší takovouto kapelu podpořit. Kontaktujte je proto s čímkoli, byť by to měla být jen krátká pochvala!
RadeK.K.
Anglická úderka byla zformována koncem roku 2006. Během vývoje, který kapele v našich končinách trvá desetiletí (a stejně to není nic platné, hehe), stabilizovali sestavu, stihli si střihnout sedmipalec „Militia of Blood Sacrifice“, posbírat po světě podpůrné kritiky, zkraje roku 2008 projet s úspěchem Británii, atd, atd. Chlapíci z kapel IRON MONKEY, CEREBRAL FIX, SKYCLAD, ORANGE GOBLIN, SABBATH za podpory vydavatelské firmy se prezentují jako nadšení obdivovatelé VENOM a HELLHAMMER. Na bookletu jsou ještě navíc vypíchnuty kapely DISHARGE, CELTIC FROST. Ba i ENTOMBED se najdou. Je to nutné? Taková tlačenka mi připadá jako snaha o pojmutí co nejvíce fanoušků z různých koutů tvrdě-hudebního světa. No dejme tomu…
Zatímco jsem psal úvodní odstavec, RAVEN’S CREED to hrnou. Uaaargh! I bez těch lákajících blábolů pro omladinu musím uznat, že jim z bot čouhá pořádně proschlá sláma. Ta už pamatuje moč hodně starých koní, možná i těch co jste sežrali v karbanátkách! Tou si otírali krev zasloužilí válečníci. Dost pisálkovských licencí. Je to přesvědčivý, tvrdý, upřímný metlošký nářez. Ne pokus o starou školu, tohle JE kronika, ze které nelze opisovat. Chlapácké tesání velkého kmenu. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
SKLO / ANIMAL MACHINE – Biomechanism & Bondage (CD-R, KIF Recording)
Střídmě pojatý obal mě, slušně řečeno, „sere“ a to hned dvakrát. Nakopírované motivy špiní ruce, při prohlížení se odírají z papíru. Ne nevadí mi xeroxovaný obal, ale spíše neschopnost ohlídat si „kvalitu tisku“. Za další dysfunkci povauji „rozebrané stránky“. Doporučuji buď oboustranný tisk, nebo sešitý booklet. Split album je sestaven s +/- tříminutových „kompozic“. Zjednodušeně bych napsal, že oba projekty mají podobný koncept, ale to může být jen zdánlivé, kvůli prorovnávání, prokládání. Konceptem mám na mysli kontrastování, ze kterého pro mě lépe vycházejí Poláci ANIMALMACHINE. Jejich část je svěží, překvapující, kombinující. Převažuje zprzněná silová elektronika s náladotvornou mlhovinou.
Našinci SKLO vsadili na „terénní nahrávky“. Nevýrazné, přidušené, chvílemi mírně přebuzené postprodukčním efektováním. Vše vyřčené je přítomno i v kolaboračním mixu, kde doprovází hlas a text japonského cyber-punk umělce Kenji Siratoriho. Vše zůstává stabilní, jednoposlechové. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
RHODIAN ve stádiu nejsilnější umělecké rozkoše! Roztříštění, démoničtí, citliví, razantní, kritičtí, satiričtí, usměvaví i smutní… Možná i proto se poslední album brněnských experimentátorů nemůže jmenovat jinak než „Schizzover“. Kdybych členy RHODIAN neznal, musel bych se domnívat, že tuhle spletitou paletu barev museli zkomponovat lidé „imrvére“ na tripech, LSD či extázích. Olas a spol. si ovšem zřejmě řekli „když už – tak už“, a proto tady máme skutečně vyvedou kolekci deseti skladeb, jejichž rozptyl se stylově pohybuje od popu k grind coru. Výraznou stoupu na ni také zanechala dvojice Tomáš Šlapota/Standa Valášek, podepsaná pod celkovou produkcí. Především prvně jmenovaný přinesl do tvorby RHODIAN buldozerující kytarový marast se značkou „DG“. Deska skutečně „hraje“ a čím více dávám volume do pravé strany, tím je prožitek hlubší a hlubší. Notnou proměnou prošel vokál zpěvačky Martiny. Netlačí už tolik „na pilu“, ale drží se spíše melancholických poloh a právě tyto pozice ji sedí úplně nejvíce. Možná, že i sama sebe překvapila, když poprvé uslyšela finální verzi skladby „Když soumrak padne v kabaretu monster“. Představte si Německo v období hospodářské krize, boj několika politických frakcí, návštěvy nočních kabaretů, kde se mezi stoly protírá tělo lačné dívky s cigaretou…a do toho hrají RHODIAN!
Obdobnou náladu a prakticky i tvář má závěrečná „The Earth Revival“. Z kabaretu není do cirkusu vůbec daleko, zvláště pak jedná-li se o satiru (jestli to tedy chápu dobře). Schizofrenní auru najdete také v „Agatha Christie 3001“, ale záměrně neprozradím, o čem pojednává text a celkový pointa, protože v bookletu si o obsahu můžete přečíst několik zajímavých řádků. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Dalším „děťátkem“ vydavatelství Underground records je pražská parta ŽELEZNÁ NEDĚLE, proslulá jako kolébka nadějných, a nebo posléze úspěšných hudebníků. Kapelou prošla třeba taková jména jako Zdeněk Kub (ARAKAIN) nebo jeho kolega Zdeněk Podskalský (ARAKAIN, AUTOGEN, MERLIN). ..Výčet dalších by mohl bezpochyby pokračovat, ačkoli samotná ŽELEZNÁ NEĎELE nakonec díru do světa neudělala. Ostatními formacemi byla však respektována a totéž se dá říci o příznivcích, kteří se často točili kolem všech pražských kapel, pravidelně vystupujících nejčastěji na kultovní Barče. I přesto, že ŽELEZNǍ NEDĚLE už dávno neexistuje, rozhodl se Lubor Kolařík, dát šanci i této legendě a tradičně to učinil se stylovou a především komplexně shrnující noblesou. Komplet „Stíny živých“obsahuje prakticky všechen materiál, který kapela kdy realizovala. Výjimkou je pouze jediná oficiální nahrávka „Když sloni řvou“ z roku 1996 o jejíž realizaci se postaral dávno pohřbený label Snake records.
Úvodní část prvního disku je tvořena demem „Fernet z roku 1990 a obsahuje šest heavy metalových skladeb z nichž nejzajímavěji působí kousek zvaný „Tanec v ohni“. Nejproslulejším songem je ovšem legendární „Zlej sen“, posléze zařazený na kompilaci Death Metal Seasion“. ŽELEZNÉ NEDĚLI to prý v nejlepších dobách vždy dobře „lilo“, a proto se tento snímek jmenuje „Fernet“ (viz. stejnojmenná dvacetiminutová sekvence). Zvuková kvalita této části je pak překvapivě „standartní“ (samozřejmě přihlédnuto k době samotné realizace), dokonce mě to v některých momentech až zarazilo. Úplně z jiného soudku je ovšem živák z Barči (1990), ze kterého se určitě více vytáhnout nedalo. Základem celého setu jsou skladby z dema „Fernet“ a nechybí samozřejmě ani další skladby z následné nahrávky „Náměstí beeru“. A právě toto demo otevírá disk číslo dva a představuje ŽELEZNOU NEDĚLI v nejlepší dosavadní formě. Kdyby se v oné době podařilo kapele vydat legitimní desku, mohla být její hudební pouť úplně jiná. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
MERZBOW – Frog+ (2001, 2CD – Misanthropic Agenda)
Masami Akita alias Merzbow mi v laptopovém období připadá spíše jako DJ – míchá, vrství a kolážuje zvuky, které z většiny sám tvoří a pomoci zvukových programů, kterými nám chce hlavně cosi sdělit, vyprávět příběh(y). Mnohdy staví na rytmických figurách s přepestrou nástavbou elektronických zvuků, ruchů a hluků. Vše v jaksi vstřícnější, (relativně) poslouchatelnější formě, což je možná jeden z důvodů výhrad fanoušků milujících starší, abstraktnější desky devadesátých let. Materiál pro toto album nahrál v únoru 2001, bonusový materiál potom v období následujícím až do roku 2002. Tématicky se, jak už název napovídá, pohybuje kolem vodní havěti a hlavně žab. Nejde jen o zvolené názvy a design produktu, ale aktivní zapojení, popř. tvoření zvuků s tímtéž. Nedá ani moc práce přijmout nebo poznat „co tím chtěl básník říci“.
Hned na úvod se vám představí početná skupina žabek, byť notně zkreslená, k tomu zvuky z envelope-obálek, manipulace vzuků. V závěru digitální žáby kňučí, pláčou, naříkají společně s opakovnými figurami(1/1). Snad je to předtucha konce jiných živočichů. Těmi jsou odstřelované kachny za večerního vrčení a ručení žab. Vše se v závěru zvrhne ve zvukový zmatek (1/2), z něhož se vynoří vyplašeně se tetelící hmyz. Vzdálené bubnování napovídá přežívající sounáležitost s přírodou (1/3). Ta je ovšem dle pesimistických vizí na úbytě, a čím dál více má navrch cvrčení civilizace, chladné kovy, ruchy vysílačů naplňující vzrušenou atmosféru flóry a fauny (1/4). Poslední dělníci na osamělé stavbě se pohybují kdesi na hraně. Sice svou prací přírodu neruší, ale tvoří cosi, co bude obtěžovat (1/5). Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
