Uff, než jsem napsal název, přešla mě chuť psát recenzi. Ale jsem statečný kluk a jen tak něco mě nepovalí. Na pohlednici, doprovázející stříbrné CD-R, vše vloženo do bílé papírové pošetky, jsou informace seřazeny jaksi logicky, ovšem co je název 4-splitu jasné není. Vezmu to tedy zčásti intuitivně a trochu podle hracích časů.
SEVARED TONGUES – plazící se hučák, zmutovaný hlas, divná kytara (?), náhlý harsh útok, variování, zintenzivnění, zásek, návrat do drsna, dohučení. 18:30 lo-fi minut a je vymalováno.
CHAABETT vs. BAD LADEE – různé různě drsné zvuky, špinavá elektronika, poškrábané rytmy, chraptící hlasy. Docela pestrých, přesto nudných 17 minut.
MAGGOTRIBE – chroupající sopka… Může elektronika zešílet? Ultrytmus! Udělejte z kulometu strojní buchar! Co děláš s mými efekty? Jenom jsem ti je půjčil! Ty kujwo!! Abys chcípnul!!!
DURK THE TEMPTRESS – teta se strejdou probírají příští týden, synek hraje PC hru, sousedka se (p)oddává novému šamstrovi, rasta-soused jede svoji muziku. Nehulte mi u těch oken, mám tam kytky! To je prostě mikrofon na howno a tadle nahráfka se mi vůbec nepovedla. Snad příště.
RadeK.K.
O malý kousek biografie jsem poprosil kapelu BRAINSCAN, se kerou vyjde v dohledné době rozhovor!
Z Estonska dorazil další materiál, tentokrát se jedná o raritní split album, jehož náplň není nikterak růžová. Nosič byl totiž realizován na památku hudebníka Alana Kalma, který zemřel v roce 2000 při autonehodě. Dle dostupných informací se jednalo o talentovaného instrumentalistu a nejeden estonský muzikant o něm dodnes hovoří s velkým respektem. Svůj dar z nebes mohl prodat v právě rozjíždějících se LOITS, ale osud tomu chtěl jinak… I po necelých osmi letech si jeho přátelé vzpomněli na jeho přínos estonskému metalu a bez fanfár do oběhu poslali památeční CD splitko, o které je v tamním undergroundu skutečně velký zájem. Skupina ASSAMALLA sice nepatří ke spolku, ve kterém by Alan působil, ovšem není vůbec od věci, že se jednalo o blízké přátele. Na disk bylo zachyceno téměř deset let staré demo s názvem „ Taamalt Tõustet Toonetarmu“ a ještě než jsem ho zasunul do přehrávače, vnitřně jsem se připravoval na sníženou kvalitu zvuku a roztroušené hudební výkony! Výsledek? Nic z toho se nekoná! ASSAMALLA se představuje jako velmi solidní black metalové komando, jenž nemá blízko k pohanské auře starých dobrých BATHORY! Musím říci, že mě jejich produkce velmi mile překvapila! Když si představím, že je nahrávka skutečně deset let stará, klobouk dolů… 
), a když si teď třeba vybavím novinkové desky některých předních black metalových kapel, skoro až nevěřím vlastním uším. Co se týče konceptu, tak Morbivod zůstal věrný kanálům, kanalizacím, stokám…atd. 
O metalové legendě METALLICA jsem v životě nenapsal ani řádku. Není se čemu divit. Když jsem jako mladý klučina pronikl do metalové hudby, byla metalová hydra již celosvětovou senzací a nebylo tak důvodu ji podporovat v undergroundovém plátku. V pozdější době pak už každý článek či biografie ztrácela význám z jednoduchého důvodu – všechno už bylo řečeno! Jelikož ale mám METALLCCU rád do dnes, rozhodl jsem se, že nějaký ten článek stejně napíšu. Po několika odkladech jsem se do toho pustil a tady máte výsledek…předem však předesílám, že se nejedná o výčet stěžejních faktů, ale spíše shrnutí mých prožitků, jenž jsou spojené právě s METALLICOU.
MERZBOW – Coma Berenices ( CD – 2007, Vivo)
Ve schránce mi uvízla zásilka od dalšího estonského zástupce DAWN OF GEHENNA, nenápadného projektu jinak úspěšné formace TAAK, která dokonce svým albem „Koerapööriöö“ dosáhla až na výsluní v podobě kandidatury na tamní cenu Grammy. Pokud se však TAAK orientují na old school doom metal ala CATHEDRAL, tak DAWN OF GEHENNA se přiklánějí spíše k epičtější doom metalové linii, byť jistá podobnost obou spolků tu jednoznančně je. Je zcela patrné, že kluky zkrátka berou obě metalové formy, i když TAAK jsou přece jen o něco blíže profesionalitě a pro domácí publikum jsou navíc přístupnější z důvodu estonských textům, kterým je mimochodem skvěle rozumět. Vokalista Mart Kalvet zpívá výhradně čistě, jeho hlas má neskutečně originální zabarvení. Jeho hlas by se rozhodně uplatnil třeba v LED ZEPPELIN 
„Vidíš, kdyby všechny cédéčka co máš byla takhle malá, ušetřili bychom spoustu místa“! Tuhle větu řekla má přítelkyně, když jsem ji ukázal malinkatý mini-disk, který mi přišel na recenzi od tuzemské formace BLASPHEMER. Už samotný název dává tušit, že rozhodně nepůjde o hudbu zamilovaných blonďáčků, pravda pravda! Zároveň jsem se však obával kýčovitého hudebního obrazu, přece jen už zmíněné pojmenování kapely není nikterak originální. Chlapci však asi sami vědí nejlíp, kterak křesťanům hlavu utrhnout a upřímně se přiznám, pokud by zvolili všechny čtyři zastoupené skladby, rozhodně by jejich pokus nebyl marný. BLASPHEMER produkují sice naprosto nelítostnou a nekompromisní hudbu, která ovšem nepostrádá hlavu ani patu kostlivcovu. Nesmírně intenzivní hudba se pyšní hromadou melodických linek, valí se doslova jako buldozer a v pomalejších pasážích dává vzpomenout na „fousatou“ tvorbu HYPOCRISY. Tehdy to legendární Švédové valili obdobným stylem a Evrpa jim klečela u nohou!
Šest umělců. Šest vizí. Šest přiblížení. Šest metod. Šest cest. Šestero dveří… – v postatě je tímto podtitulem řečeno ve podstatné. Nakolik nás netahají za fusekli a hlavně v jakém žánru si pro jistotu poslechnu.
