R.U.M. zine

Na globalizaci se všeobecně hodně nadává, ačkoli ji díky technologickému pokroku nelze zastavit. Příkladem budiž i tento nosič, jehož autorem je v Česku dobře známý chilský hudebník Juan Escobar (MAR DE GRISES), jenž přivedl na svět svůj další projekt za asistence ruského labelu Endless Winter. A že Rusové věděli na jakého koně vsadit. Pokud MAR DE GRISES v současné době skutečně „frčí“, dost možná je bude následovat i pomalu rozvíjející se květ – ASTORVOLTAIRES. Na první pohled by se mohlo zdát, že si Juan nahrál všechno sám, ale úplně tomu tak není. Dostupné zdroje dokonce uvádějí, že se na desce vystřídalo několik hostů, ačkoliv samotný přebal obdobné informace nenabízí.

Ať je to ovšem jak chce, ASTORVOLTAIRES je další velmi zdařilé dílko z jihoamerické kuchyně, vůbec o tom není třeba pochybovat. Hudební produkce čerpá z nejmelancholičtější doom metalové formy, která ovšem nezapře výlety do post-rockových končin. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Pokud mě první titul z moskevského balíčku Ne Gli Gee uvedl do mírných rozpaků, tenhle na tom bude lépe jen o pomyslný chlup. LightScribe vypalovák, rovněž žlutě tónovaný obal v DVD krabičce už nabízí informace například o členech projektu a nástojovém obsazení. GoatBeard Cherub – hlas, piáno, synťák, kytara, Luis – zpěv a Violina – kdo by to řekl – housle.

Zdá se, že Ladder House je jiným hudebním zhmotněním Ne Gli Gee. Pokud tam hrály prim éterické nálady a klávesy v nejrůznějších podobách, v tomto případě jsme drženi více při zemi. Atmosféra je záhadná, zvuky opatrně porcovány, decentně přimíchávány. Operní dívčí zpěv Luisin nelpí na perfekcionalistické manýře, spíše nezávazně poletuje (1), opakuje stupnicové etudy (3), prozpěvuje u potoka (5). Cherub svůj hlas použije snad jen dvakrát. Šeptavým kašlem (5) a skřetovským smíchem (7). Přídavky k hudební složce představují ruchy kovů a objektů (1), syntetické muší hemžení (2), ležérní kytara s melodizujícími houslemi (3), plocha s všeobjímajícím hallem (4,6), klavírní divnota s ruchy a houslovým pizzicatem (5), střet přírody a filmového příběhu (7). Posledním pojmem by se dala představit při troše zjednodučení celá krátká nahrávka (23:37). Kdo by rád věděl o čem tento netradiční příběh pojednává, má k dispozici kompletní texty a průvodní slovo na vloženém listu. Jestli z toho však budete moudří nevím, je použito neznámé písmo. Milé setkání doplňující to zajímavé.

RadeK.K.

Gabriel Skowron je nezdolný mozek! V rámci syntetického hybridu Glaukom Synod si nedělá starosti nejen s počtem vydaných titulů, ale hlavně s výslednou muzikou. Extrémně zkreslované zvuky bicích, různé rychlosti čehokoli, bořené metalové postupy a industriálně-elektronické prvky jsou panely, ze kterých rád staví. Třeba zrovna v první skladbě „Formol Junkie“ (1) je tohle všechno bezuzdně naservírováno. „Pyrogenesis“ (2) zní jako zaseknutý rozvrzaný břinkostrojek, mohutné pulsování, opakovaní ke zbláznění.

Song „Prelude To Centrifugation“ (3) má snahu se nastartovat, na chvíli se speedově chytne, aby se však vzápětí k cyklení vrátil. „The Perfect Nucleus (Always Deeper)“ (4) s rytmickými vzorci je, zdá se, předzvěstí pro dva na konci zařazené mixy. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

„Moloch“ tlamu otvírá…“ zpívá jedna nejmenovaná česká skupina. Tenhle MOLOCH je však rodu ukrajinského a na metalové scéně působí od roku 2002. Za tu dobu toho stihl hlavní protagonista (Sergiy Gordiuk) skutečně hodně, jeho diskografie čítá velké množství demáčů, ípíček, ale také vinylů. Tohle je zkrátka underground ve své nejmlaskavější podobě, sběratelé si určitě mnou ruce nad originálně vypadajícími artikly a samotné kapely mohou být rády, že je o jejich produkty zájem. Bude mezi vyvolené ovšem patřit i toto album, pro MOLOCH sedmé v pořadí? No…nejsem si zcela jist.

Na Ukrajině existuje početný houf kvalitních spolků, ale jak se ukazuje, najdou se i projekty průměrné či podprůměrné. A právě do téhle kategorie musím zařadit i album „Isolation Der Essenz“, vydané japonským labelem Sabbathid Records, což je skutečně agilní a do metalu zapálená firma. Hledání v Evropě však tentokrát nabídlo spíše trhliny. Kdybych se měl divit nahlas, mohl bych napsat jednoduchou větu: „proč právě MOLOCH?“ Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Ze Slovenska nám doputovala další nadějná akvizice jménem FROM OUR HANDS a dle všeho se rozhodně nehodlá spokojit pouze s uznáním v Praze a okolí. Tihle talentovaní mladíci určitě míří mnohem dál. Ovšem…bude o ně zájem? Mám trochu obavy, že na západě mají zkrátka své miláčky, a že by zrovna toužili po kapele z východu, jenž by jim navíc přinesla nemlich stejné uspokojení, to si nejsem úplně jistý. Nicméně FROM OUR HANDS opravdu hrají jako kluci z předměstí New Yourku. Jejich kytarový melodic rock-hard core je tak přesvědčivý, že je to až neskutečné.

Navíc vokalista je snad skutečně rozený Amík, protože tak suverénní frázovaní u kapely z CS jsem snad ještě neslyšel. Samotné skladby pak splňují rovněž všechny atributy maximální profesionality. Stačí vám dva nebo tři poslechy a všechny tracky se vám doslova dostanou pod kůži. V jednoduchosti se tedy dá říci, že jsou to „coreovky“ na hranici popové podbízivosti, mají hitový potenciál a samotná kapela těmito trumfy nikterak nešetří. Pro mě osobně ideální hudba do auta. Šlapavá hudba, moderní a kvalitní sound, příjemný relax…

Pokud bychom však měli v hudbě FROM OUR HANDS hledat nějakou hloubku, pohoříme. Chalani totiž všechno podřídili americkému projevu, a to bez sebemenší známky vlastní invence. Podobně výtečných part je za mořem celá řada, a tak je pro mě záhadou, proč chce zrovna slovenská kapela znít jako zástupy stovek dalších? Nezbývá mi nic jiného, než věřit tomu, že to kapelu zkrátka takhle baví. Dle mého názoru se však onoho cejchu „amerických Slováků“ jen tak nezbaví a co je možná horší, dost možná může být zastíněno i jejich instrumentální umění, ke kterému se nedá uvést nic negativního. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »