„Naše nové album bude nejlepší, které jsme zatím udělali“. To jsou slova talentovaného umělce Antona Belova, jehož mistrovství je zakomponováno především do třech desek KAUAN, ale i dalších fungujících či brzo vzniknuvších projektů. Tento rozhovor se však přece jen více točí kolem stále ještě aktuálního alba „Avaa tuulen maa“, jenž tlustou čarou utíná metalovou minulost a nabízí post-rockově ambinentní hrátky s naprosto nezaměnitelnou tváří…
Ahoj Antone! Jak bys prozatím zbilancoval hudební dráhu KAUAN? Čekal si, že se tvoje kapela tak rychle dostane do podvědomí lidí? Např. tady v Česku se dá vaše poslední nahrávka docela pohodlně sehnat, což třeba o dvou předchozích deskách úplně neplatilo…
Ahoj! Když jsem s KAUAN začínal, nebyl jsem si zcela jistý tím, zda jakékoliv album tohoto projektu vůbec někdy vyjde. Totéž by se dalo říci o i o tom našem posledním albu…. Říkáš, že se dá v Česku poměrně lehce sehnat? To je skutečně super, protože o nás tím pádem ví mnohem více lidí, a když se jim naše hudba líbí, mohou si CD bez potíží koupit. Ale ty ses ptal i na novinky u KAUAN, takže… zrovna nahráváme nové album a pokud bych měl nejlépe popsat jeho koncept, použiju slova, která řekl náš zvukař, když slyšel promo. „Měl jsem obavy, že by to mohlo znít podobně jako předchozí desky, ale tohle je něco zcela nového. Jasně, hudba je stále od stejného autora, má podobnou myšlenku, ovšem jsou tu cítit nové vize, nová technika, ale co je úplně nejdůležitější, stoprocentně to jiskří od začátku až do konce.“ Už teď mohu tedy slíbit, že se posluchači mohou těšit na naše nejlepší album!
Tak to se máme rozhodně nač těšit. Nicméně já bych se ještě zastavil u CD „Avaa tuulen maa“, protože už na něm je cítit odklon od metalu směrem k jakémusi zvláštnímu druhu post-rocku. Jak cílená byla tato změna? Já osobně mám pocit, že se vám nyní otevírá širší spektrum hudebních možností…
Přesně. Uvědomil jsem si, že se metalu vzdaluju…vzdaluju se od těchto “uzavřených” stylů hudby s přesně definovaným počtem nástrojů. Hudební vize se dají zkrátka vyjádřit i jinými metodami, čímž samozřejmě neříkám, že metal nebo rock jsou chudé žánry. V mém hudebním jazyce se však kytary stávají stále více abstraktními, což mě nejenom baví, ale zároveň také naplňuje. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »