R.U.M. zine

Z tvých odpovědí je celkově znát, že tvůj názor na underground, kontrakulturu a hudební alternativu se dost výrazně proměnil. Jak se tedy dnes díváš na underground a jaký máš názor na umění vůbec?
Underground jako dobová záležitost a forma odporu proti komunistické totalitě je jedna věc, jsem mu vděčný za někdejší azyl. S jeho řekněme nadčasovou filosofií, která má sklon prioritně popírat společenský mainstream, ale nahrazovat při tom jeden typ konzumerismu jiným, případně rezonovat s různorodými revolučními tóninami, jsem se ale přestal ztotožňovat – stal jsem se tedy odpadlíkem.

A umění v obecném smyslu?
Ivan M. Jirous se v nějakém TV dokumentu zmínil o názoru, že umění může dělat každý (už si nepamatuji do jaké míry se k tomu hlásil). Já se s tímto názorem neztotožňuji. Vyjádřit se uměleckou formou (hudbou, obrazem atd.) může být dobrý prostředek pro relaxaci, komunikaci nebo autoterapii. Uměleckých forem se ale může užívat i jako prostředku k vyřvaní existenciálního zoufalství či v nejhorším případě jako kanálu pro obscénnost a perverzi. Vyjádřit se uměleckou formou, ale ještě automaticky neznamená tvořit umění. Hlásím se k názoru, že k tomu, aby se jednalo o umění je třeba co nejlépe zvládnout techniku a mít schopnost spojení s onou „hudbou sfér“ nebo jinak řečeno – spojení s „můzami“. Co se týče dopadu na posluchače, diváky atd. skutečné umění nepoučuje, nementoruje, nešokuje ani nevyvolává extázi, ale pomáhá vyladit a povznést duši. Nechce bořit, ale tvořit. Má spirituální (duchovní) základ a neobejde se bez krásy.

Pokud v hudební, literární, výtvarné apod. produkci chybí spirituální rozměr, krása (tou ovšem nemám na mysli kýčovitou medovost) – a to je dnes nejen u tzv. alternativní kultury a kontrakultury celkem běžné, tak se jedná v lepším případě jenom o nástroj sociální komunikace, v horším o exhicibionismus, někdy o jakousi veřejnou „autopsychoterapii“ nebo dokonce vyžívání se v obscénnostech. U masové kultury jde samozřejmě hlavně o peníze, ale to už dnes platí asi i o té „nemasové“. Nesouhlasím tedy s názorem, že umění může dělat každý a že nezáleží na jeho kvalitě. Nesouhlasím taky s tím, že umění má být nástrojem revoluce (ať už kulturní – viz surealismus, avantgarda, kontrakultura nebo politické – viz nacistický a komunistický realismus). Z hlediska výtvarného umění jsou na toto téma k dispozici třeba zajímavé texty francouzského uměleckého kritika Jeana Claira (Surealismus; Úvahy o stavu výtvarného umění; Odpovědnost umělce) nebo studie amerického sociologa a uměleckého kritika Rogera Kimballa, kterou, otiskla před časem revue Střední Evropa (č. 107/2001) pod názvem „Umění bez krásy“. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

S počiny drtící mlátičky CUTTERRED FLESH jste se měli možnost v R.U.M. zinu už setkat, ovšem samotný rozhovor tu přece jen maličko chyběl. Když jsem si tento „error“ uvědomil, okamžitě jsem kapelu kontaktoval a celkový výsledek si můžete nyní v pohodě a klidu přečíst. Na mé otázky odpovídal tlučmistr Frčoun…

Zdravím CUTTERRED FLESH! Jaká nálada v současnosti panuje ve vašich řadách? Jak jste s odstupem času spokojeni s aktuálním počinem?
Ahoj Aleši, my tě taky srdečně zdravíme. U nás teď panuje skvělá nálada, naše řády se rozrostly o dva nové hráče a s jejich příchodem se všechno hodně zlepšilo. V loni na jaře jsme se rozloučili s naším dlouholetým basákem Pechounem a začali hledat nového. Dlouho jsme nemohli nikoho najít a až v září jsme objevili mladého nadějného kytaristu Davida. Měsíc na to se k nám přidal nový basák Zdeněk. V pěti členné sestavě dostala naše hudba úplně nový sound, teď s druhou kytarou to zní daleko víc zabijácky a přesněji než před tím. Větší spokojenost v našich řadách zatím nepanovala. A jak jsme spokojeni s posledním albem? Nebudu omílat, jako skoro každý, že by se dalo udělat to a to jinak a jiný bláboly. My jsme v danou chvíli odvedli maximum, hodně nám pomohl ve studiu Mr. Otyn , poradil nám, co se týče nahrávání i jako muzikant. Takže s nahrávkou jsme spokojeni.

„Cause The Apocalypse“ disponuje skutečně zabijáckým soundem! Dbali jste na tuto důležitou složku zvláštní důraz? Jak třeba u CUTTERRED FLESH probíhá taková diskuze o tom, „co a jak má znít“?
Samozřejmě vždy se snažíme udělat co nejlepší zvuk, ale hodně záleží i na studiu kde se nahrává. Měli jsme tu čest vyzkoušet již tři studia. První CD jsme nahrávali ve studiu Hostivař, druhou nahrávku pro split ep jsme nahrávali v Domažlicích ve studiu Franz Kavkaz. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Jak bys přiblížil různé sféry rockové hudby v Československu v 80. letech? Co třeba oficiální scéna?
Oficiální scéna kapel a zpěváků (zahrnující i některé rockery) vydávajících pravidelně LP desky, vystupujících v kulturních domech apod. byla koncem 80. let dost široká. Připomínám, že někteří z jejích starších protagonistů podepsali v roce 1978 během honu na underground komunistický pamflet tzv. Antichartu. Podpořili společně se všemi známými herci a dalšími osobami ze světa oficiálního komunistického umění svým podpisem stanovisko komunistického režimu a od pronásledovaných lidí z undergroundu a z Charty 77 se distancovali a spoluprohlásili je za ztroskotance a samozvance. Bylo to nechutné. Mezi těmi v komunismu oficiálními hudebníky a herci o tohle podepsali, ač jsem o nich nikdy neuvažoval jako o celebritách, ale spíš jako o nájemných komediantech, je přesto i několik těch, u kterých mě to překvapilo. Vše je zhruba zdokumentováno zásluhou Terezie Pokorné z časopisu Revolver Revue v brožuře Anticharta i s fotografiemi podpisujících se a tím „prostitujících“ umělců (chtěli jenom hrát, zpívat, malovat…).

Klubová scéna?
Klubová neboli alternativní scéna byla mnohem zajímavější a taky zcela bez signatářů Anticharty. Nejproslulejší byly pražský Junior Klub Na Chmelnici a pražský Klub Opatov a klub v Brně-Husovicích, ale fungovalo spousta dalších regionálních center, většinou pod hlavičkou SSM případně jiných oficiálních zřizovatelů. Pozoruhodné pražské kapely – PSÍ VOJÁCI, GARAÁŽ, KRÁSNÉ NOVÉ STROJE, MCHBAND, dále tepličtí UŽ JSME DOMA, myslím, že i mostecká LAURA A JEJÍ TYGŘI atd. Zvláštní případ je Brno, kde se vyrojil neuvěřitelný houfec zajímavých kapel různých stylů – ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI, PRO POCIT JISTOTY, JEŠTĚ JSME SE NEDOHODLI, PODCHODEM VCHOD, E, DUNAJ, TŘETÍ VLNA BAVLNA, Z KOPCE atd. Další kapely z Moravy byly MŇÁGA A ŽĎORP nebo BETULA PENDULA. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »