R.U.M. zine

Skupina SÕJARUUN vznikla v roce 2007, což znamená, že by se mohlo jednat stále ještě o nováčky, kteří teprve nakukují do útrob metalového undergroundu. Když se však prokoušeme celou tou neprodyšnou mlhou překrývající nitro pohanského metalu, dostaneme se k poměrně překvapující odpovědi. I když…dnes už každý černotě holdující pubescent ví, že právě v Estonsku existuje víc skupin než samotných hudebníků a tuto skutečnost lze v pohodě aplikovat i na SÕJARUUN. Trojice hudebníků zároveň působí ještě v dalších projektech či dokonce regulérních kapelách a jejich výčet je skoro až neuvěřitelný. Nicméně čas uzrál i pro další libůstku pojmenovanou „Talv“ a není nic lepšího než se ji okamžitě podívat pod krovky.

Předem však upozorňuji, že to mniCD není debut. Ten se jmenuje „Org“ a vyšel v roce 2009 a jako takový se setkal s poměrně vřelým přijetím metalové osazenstva. Pokud však byly prvotní začátky laděny spíše do pohanského black metalu, tak aktuální počin je poněkud odměřenější a nesápe se pod kůži až tak dychtivě. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Druhá deska skupiny APATHEIA přináší kompletní přenesení tvorby o něco blíže popovějšímu pojetí. Zapomeňte na křehkou originalitu první desky a přijměte novou tvář, kterou si APATHEIA zvolila nebo ji spíše dobrovolně přijala. Její hudební reakce na (dávno) vzedmutou vlnu „indie kytarovém“ je nová deska doslova přeplněná. Osobně z toho cítím velikou zahleděnost do zdánlivě nekonečných zahraničních alternativněrockových hitparád a společné hudební pátrání po daleko starších hudebních vzorech, které pár slavných jmen jistojistě přineslo. Při sledování zahraničních hudebních stanic se kapela opravdu mocně inspirovala. Takové písničky přeci umíme udělat taky a taky je uděláme. To by byl pěkný a velmi přesný popis tohoto CD.

APATHEIA předvádí jak se povedeně popasovat se zahraniční scénou svébytným tuzemským pojetím. Nebude to asi další zlomová deska, kterou by měl fanoušek „kytarovek“ z českých luhů a hájů ve sbírce jasně mít, ale jen další povedený důkaz toho že existuje další česká kapela, která slyší na zahraniční trendy a je schopna se s nimi popasovat. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

SIX DEGREES OF SEPARATION už delší dobu patří mezi tuzemskou metalovou smetánku. Trpělivost a především pracovitost jim přinesla úspěch naprosto zaslouženě, vždyť o jaké kapele se dá dnes tvrdit, že je jasně rozpoznatelná po několika málo vteřinách? SIX DEGREES… si zkrátka s jinou partičkou splést nelze, byť čerství vítr znamenající výraznější evoluci byl na stále aktuálním alb „Of Us“ poněkud přibrzděn. Formace jakoby našla pro své choutky ten správný chlíveček v jehož hájemství se také zrodila myšlenka spojená s realizaci legitimního DVD. Určitě neprásknu žádnou novinu, když prozradím, že tahle „sranda“ určitě stále spoustu úsilí a nervů, nehledě na finanční stránku věci. Nakonec se však kapele skutečně zadařilo, výsledkem je oku lahodí digipack, který ovšem neobsahuje pouze DVD, ale také audio CD! Panečku, to je tedy nálož!

Začněme ovšem ústředním nosičem. Na DVD je zaznamenán koncertní set, jež se uskutečnil takřka před rokem v Luhačovicích a je zjevné, že právě na tomto místě se kapela cítí jako doma. Co se týče zvukové kvality, tak ta je ošetřena opravdu precizně, žádný „nedostatek“ jsem nezaznamenal, kapela navíc působí i v této pozici velmi sebejistě a dokonce bych si dovolil tvrdit, že je v současné době na vrcholu svých sil. Co se týče obrazu, tak ani zde nemám žádných výhrad. Ukazuje se, že i ve skromných podmínkách se dá vytvořit profesionální dílo, za které se kapela dlouhodobě stydět nemusí. Jedinou malou kaňkou je absence záběrů do publika, které je navíc tak trochu odříznuté od scény. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Mohl by to být překrásný scénář k nějakému americkému slaďáku. Nadějná kapela ukončuje svoji činnost, aby za několik let povstala v sestavě, ve které kromě dvou bratří figurují potomci jednoho z nich. Hlavní představitel Ryszard Kowalczyk však během „výluky“ nikterak neabsentoval, dal dohromady studio nesoucí rovněž název Chimera -ostatně i tam vznikl materiál pro toto album, které je určeno především pro polský trh. Proto se na něm i nachází většina polsky zpívaných skladeb, další jsou anglicky a jedna jediná výjimka je v jazyce českém. Teď už zbývá jen vyluštit jednu jedinou otázku: je kapela schopna navázat na úspěchy z let devadesátých? Odpověď je jednoduchá! Co se týče hudební produkce, tak ta nepokulhává ani v nejmenším! Talent zkrátka jen tak neumírá a nové skladby jsou toho jednoznačným důkazem. Na albu v podstatě nenaleznete slabé místo, byť pamětníci by mohli namítat, že stylově je CHIMERA přece jen malinko jinde.

Aktuální skladby totiž nejsou až tolik melancholické, nemají tolik blízko k doom metalu jako spíš ke gothic rocku (i když já osobně bych si vystačil spíše s označením zvaném doom rock). Některé songy jsou dokonce obdařeny klasickým „heavy metal feelingem“ (viz. třeba baladická a jediná česky zpívaná „Brána“). Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

I když mají žatečtí BEAUTIFUL CAFILLERY na kontě už dvě CD (tohle je třetí v pořadí), setkávám se s jejich tvorbou v podstatě poprvé. Kapelu jsem však už několikrát viděl v „live“ provedení a už z toho důvodu jsem byl vnitřně připraven na nervydrásající coreování. Můj předpoklad byl však hned po několika vteřinách úvodní skladby zcela rozmeten. BEAUTIFUL CAFILLERY totiž zasadili do mých uší razantní deathmetalové kladivo, přičemž hard core základ zůstal pouze jako pomyslná zeď od které se agresivita odráží na všechny strany. Kytarové riffy mají doslova neskutečnou kadenci a opomenout nelze ani jejich chytlavost. Milovníci skotačivé razance tak musí být z poslechu desky takřka u vytržení!

Na druhou stranu je ovšem pravda, že kapela neprodukuje vůbec nic extra aktuálního (což by ani tolik nevadilo), přičemž největší problém spatřuji především v absenci jakékoliv osobitosti. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »