R.U.M. zine

Jak bys přiblížil různé sféry rockové hudby v Československu v 80. letech? Co třeba oficiální scéna?
Oficiální scéna kapel a zpěváků (zahrnující i některé rockery) vydávajících pravidelně LP desky, vystupujících v kulturních domech apod. byla koncem 80. let dost široká. Připomínám, že někteří z jejích starších protagonistů podepsali v roce 1978 během honu na underground komunistický pamflet tzv. Antichartu. Podpořili společně se všemi známými herci a dalšími osobami ze světa oficiálního komunistického umění svým podpisem stanovisko komunistického režimu a od pronásledovaných lidí z undergroundu a z Charty 77 se distancovali a spoluprohlásili je za ztroskotance a samozvance. Bylo to nechutné. Mezi těmi v komunismu oficiálními hudebníky a herci o tohle podepsali, ač jsem o nich nikdy neuvažoval jako o celebritách, ale spíš jako o nájemných komediantech, je přesto i několik těch, u kterých mě to překvapilo. Vše je zhruba zdokumentováno zásluhou Terezie Pokorné z časopisu Revolver Revue v brožuře Anticharta i s fotografiemi podpisujících se a tím „prostitujících“ umělců (chtěli jenom hrát, zpívat, malovat…).

Klubová scéna?
Klubová neboli alternativní scéna byla mnohem zajímavější a taky zcela bez signatářů Anticharty. Nejproslulejší byly pražský Junior Klub Na Chmelnici a pražský Klub Opatov a klub v Brně-Husovicích, ale fungovalo spousta dalších regionálních center, většinou pod hlavičkou SSM případně jiných oficiálních zřizovatelů. Pozoruhodné pražské kapely – PSÍ VOJÁCI, GARAÁŽ, KRÁSNÉ NOVÉ STROJE, MCHBAND, dále tepličtí UŽ JSME DOMA, myslím, že i mostecká LAURA A JEJÍ TYGŘI atd. Zvláštní případ je Brno, kde se vyrojil neuvěřitelný houfec zajímavých kapel různých stylů – ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI, PRO POCIT JISTOTY, JEŠTĚ JSME SE NEDOHODLI, PODCHODEM VCHOD, E, DUNAJ, TŘETÍ VLNA BAVLNA, Z KOPCE atd. Další kapely z Moravy byly MŇÁGA A ŽĎORP nebo BETULA PENDULA. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Pokud sledujete dění v metalovém undergroundu, určitě jste museli narazit na umělce, který pod pseudonymem PAČESS nedávno vydal své premiérové sólové album. Ano, je to ten Pačes, jenž zároveň působí také v blackmetalové formaci ASGARD a nyní se rozhodl k pozvednutí „vlastní značky“, která by měla potěšit především  milovníky chladných melodií. Nyní už však k samotnému rozhovoru…

Velice tě zdravím! Na úvod taková pochopitelná otázka. Kde se vzal ten hlavní podnět k tomu, že ses rozhodl zrovna pro sólové album?
Ahoj, zdravím čtenáře R.U.M.zinu a tebe ALLe!!! Podnět k natočení desky se ve mně rodil již delší čas, alespoň tématicky. Hudebně však vznikl plynule a zcela přirozeně. A jelikož jsem chtěl vytvořit koncepční, takřka regionálně-patriotní desku, tak jsem ji nemohl vsunout do skupiny ASGARD, nebo jiných kapel, ve kterých jsem tehdy působil. Po konzultaci s Mistrem Blackhoshem jsem nakoupil různé mašinky,potřebné k natáčení hudby doma na PC, učil se s programy a novými postupy ve skládání. Natočil jsem si demáč, kterej byl natolik kvalitní, že jsem to chtěl pustit mezi lidi. Spojil jsem se s Blackiem a u něj uvařil tuhle pochutinu:).

Své nápady sis schovával v průběhu doby do šuplíku, anebo se ve tvém případě jedná o jasně cílenou práci?
Na jaře roku 2010 vyšly u Panda Music desky ASGARD a DEFEATED, které jsem prakticky celé složil a připadal jsem si skladatelsky totálně vyždímanej. Když se pak najednou cosi zlomilo, takřka během měsíce října a listopadu jsem složil materiál, který se objevil na desce „Monte Liliorum“. Tudíž jsem pracoval cíleně!!

Z tvých skladeb cítím ovlivnění legendárními BATHORY, přičemž tvá produkce je laděna ještě o trochu víc do melodična, nemluvě o využití akustických vyhrávek. Máš obecně rád v tomto metalovém ranku zjemňující či zklidňující pasáže?
Ano, BATHORY je (jsou) pro mne velice inspirativní a tu hudbu miluji!!! A ty pasáže na které narážíš mám opravdu rád – houpavé melodie, snové akustiky, pohádkovou tématiku – tohle vše jsem chtěl na desce zachytit a doufám, že se mi to podařilo. Avšak do BATHORY to má daleko – Quorthon byl skutečný genius a to já nejsem. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Zapojil ses nějak do sametové revoluce?
Do tehdejšího kvasu jsem se zapojil v neděli 19. listopadu, když jsme s kamarádem šli na první protestní shromáždění do kladenského divadla a potom už každý den v Kladně a v Praze. Roznášel jsem letáky a taky jsem v práci (topič tentokrát v Městském kulturním středisku) ještě s jedním kolegou byl za ředitelkou a přemlouvali jsme jí, aby se Měks připojilo k plánované celostátní stávce. Byla to neopakovatelná doba. Když zrušili z ústavy článek č. 4 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a zvolili V. Havla prezidentem, bylo mi hej. Mimo všech blahých pocitů se mi taky obrovsky ulevilo, že už mám od StB definitivní pokoj a to se přitom rozhodně nepovažuji za někoho, kdo trpěl policejní perzekucí.

Jak to bylo s tvými kontakty s kladenskou kultovní punkovou kapelou FABRIKA. Jak jsi se k nim vlastně dostal?
K Fabrice jsem se dostal někdy na podzim 1988, poté co jsem se cestou z kladenského klubu Zenit v časné ranní hodině dal do řeči s Petrem S. „Smíchem“, což byl baskytarista. Říkal mi, že mají začínající kapelu a pozval mě na návštěvu do zkušebny. Přišel jsem a vyslechl asi půlhodinovou produkci, která mě tenkrát nadchla. Zamlouvaly se mi i postoje členů Fabriky, kteří byli o pár let mladší než já (všem bylo tenkrát pod dvacet) a od té doby jsme se přátelili a já zafungoval trochu jako spojka mezi FABRIKOU a undergroundem. Co se týče jejich hudby, měla „šťávu“, byl to rychlý chytlavý punk-rock a dvojhlasný zpěv s ponurými melodickými nápěvy. Texty vyjadřovaly životní pocity bez pózy, bez samoúčelných obscénností a bez rádobyintelektuální ironie. Byly vážně míněné, adekvátní věku autorů a rebelské punkové tradici. Byly zaměřené proti pokrytectví, propagovaly hledání vlastní životní cesty a vymezovaly se proti násilí a nacismu (v reakci na vznikající skinheadské hnutí). Vzpomínám si na úryvky: Ulice jsou plný lidí co se staraj o co nemaj. Jejich blbý starosti mít nechcem, nechcem. („Nechcem“); Všichni lhostejní, jeden jako druhej, otřepaný fráze, tak to teda ne. Všichni jsou si rovni, věřit těmhle kecům, tak to teda ne. U hospodskýho stolu hledat spasitele, věřit iluzím, tak to teda ne. Tak teda: kde to k sakru žijem, kde to k sakru žijem? („Mládí vřed“ – narážka na jedno z idiotských komunistických hesel zvěčněných i na transparentech mnoha fabrik „Mládí vpřed“); A tak se potácí, svoji tvář netrácí, všichni ho chtěj vidět na kolenou, ve sračkách boří se, kopance dostává, stejně ho na špalek nedostanou. („Cesta“). Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »