R.U.M. zine

Po okraj nacpané album (75:00) je vlastně výběrem z tří předchozích: „Whirling Dervishes `87″, „Mkwaju `88″, „Acqua `89″. Japonská jednotka VASILISK na něm představuje svůj postoj a um jak zhmotnit rytmizovanou psychadelii a mystično aniž by to vyznívalo jako přehlídka dovedností zkušených bubeníků. Živě zahrané party se střídají se syntetickými, nálada vzývá k tančení i poklidné meditaci, vše místy ozvláštněno temnými pasážemi a nelidskými hlasy, takže si na své přijde i zvědavý hledač. Materiál z různých desek byl produkčně promíchán, některé songy zremixovány, takže ti, kdož neslyšeli původní tvorbu, budou dozajista nadmíru spokojeni.

„The Core Of Africa ~ And In Dying Is All“ (10) začíná právě tím nelidským projevem a poletujícími zvuky. Jakmile je atmosféra dostatečně nabuzena, přidá se střídmé bubnování, hlasy, jemné industriální výrazivo. Dokonalý soundtrack k mystickému hororu.
Žádná divokost ale postupné vmíchávání. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Vcelku běžná muzika odrhovačkového metalu „Holocaust“ (1) s relativně normálním garážovým zvukem v přímém střetu s orgasticky efektovaným vokálem. Málem tříakordovou tancovačku „I Call it My World“ (2), ženou tu a tam kupředu splašené šlapáky, ale hlavně ten vzteklý psí virus. Kratičké intro „Regain The Territory“ (3) nám dá okusit, proti čemu se kapela vyhraňuje i textově, tedy hnus tohoto světa, nepřátelé, chaos, lháři, válka, atp. Ani v dalším vlastním songu se nic nezmění. Svižné sjíždění předvedených akordů a nehorázně zkreslená exprese. Na závěr Amíci předvedou cover „No System“ (5) od DEAD ENDS. Svižná jízda nekončí.

Co dodat? Kombinace extrémního vokálu hodně kontrastuje s hudební složkou. Buď tedy přidat distorzi i tam, což by mohlo z Incapacitate vytvořit hustou, ale opravdu těžce vysmaženou partu, nebo ubrat na zpěvákově barvě a tím se zařadit více k normálnosti. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Z projektu pro vyplnění volných chvil se stala pozoruhodná kometa naší hudební scény. Spojení psacího pera (R.X. Thámo) a kytary (Lord Darkthep) zafungovalo už na prvotním počinu „Gotická duše“, ovšem to pravé ořechové přišlo až na legitimním debutu „Goethit“, jež obsahuje spoustu zdařilých písní, které mi doteď plápolají v uších. Už z tohoto subjektivního pocitu jsem byl docela překvapen z toho, že se kluci v podstatě záhy vrhli do dalšího psaní/skládání a výsledkem je druhý počin nazvaný „La Loba Ante Portas“, vzdávající holt čistému vlčímu plemenu, přičemž prostor dostaly také přímé i nepřímé metafory, jež se tu i tam otřou o hrůzy lidského konání.

Ovšem pojďme od začátku. Titul se znovu honosí překrásným coverem, stačí odstranit krabičku a v rukou máte komplexní dílko o dvou discích, jenž obklopují booklet o jehož grafické zpracování se znovu postaral grafik a ilustrátor Jarda Deather Bezruč. Výsledek? Naprosto unikátní! Člověk se skoro bojí vzít komplet do rukou, aby si ho nějak nepoškodil. Krása, nádhera, bomba! „Teď už jen, aby i hudební obsah byl alespoň z části takový“, říkal jsem si. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Japonsky znějící název GARASU má tuzemský projekt borce za SKLA. Trojice skladeb „Karma“ (2), „Bardo“ (3), „Mantra“ (4) je ohraničena „Intrem“ (1) a logickým „Outrem“ (5). Oproti minulým záznamům jako by se tvůrce vzedmul k vyššímu cíli. Snad i účast na titulu s divokým kolegou přinesla své plody. Záznamy jsou intenzivnější, obsahují na-hall-ovanou atmosféru, samply hlasů a manipulovanou muziku. Střídání kvality i jejího protikladu v barvách, kombinování různých elementů ve prospěch hlukové matérie jsou potěšitelné.

Česky zaměnitelná skoro-zkratka ELMA je značkou japonského divokého noise. Soudě tedy podle jiných nahrávek, které jsem už vyslechnul dříve. „Unrequited Love“ (6) není typický harsh noise jak jej známe u jiných tvůrců ze souostroví, ale i tak nechybí živelnost. Přihoďte krapítek spratkovské živelnosti a je jasno. Zvuku má průraznou jasnost, zašpiněnou dynamiku. Neustálé manipulování je osvěžující. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »