R.U.M. zine

Už je to dost dávno, kdy jsem jen tak nezávazně brouzdal internetem a narazil jsem na metalový portál, kde byl R.U.M. charakterizován jako e-zine, orientující se na východoevropskou metalovou scénu. A já proč mi neustále chodí spousta ruských, ukrajinských… a dalších nahrávek! Nijak mě však tato skutečnost nevadí, spíše jsem potěšen, že tamní skupiny mají zájem spolupracovat a zároveň se tak zviditelňovat. Obdobnou politiku také razí ruské vydavatelství Rigorism productions, starající se o své kapely skutečně nadstandartně. Do rukou se mi tak dostala nahrávka poměrně rozjeté skupiny, jejíž název zní LUGBURZ SLEED. Tito ukrajinští bezvěrci mají doposud za sebou dvě řadová alba, přičemž obě vyšla shodně v roce 2008. Nicméně mým hlavním cílem je přiblížit vám aktuální ´EP „Transcendence“, tvořené čtyřmi poměrně vyvedenými skladbami.

Protože jsem však předchozí alba neslyšel, nemohu vám nabídnout srovnání a také dostatečně nelze vyhmátnout výsadní postavení „Transcendence“. Často se totiž stává, že na těchto doplňujících prvcích diskografie vždy kapely nějakým zvláštním způsobem zaexperiemntují a shodí ze svých zad břemeno vlastní identity. Těžko říci, kterak je to přesně u LUGBURZ SLEED, ovšem čtyři aktuální skladby vypovídají něco o pomalejším, místy atmosferickém black metalu, který sice nikterak neohromí, ale pokud jste tomuto stylu blíže nakloněni, rozhodně nebudete zklamáni. Kapela dokáže zaujmout především z pohledu členitosti skladeb (ono to není zas tak těžké, jsou pouze čtyři, nicméně jejich časová stopáž není nejkratší) a umě vykalkulované atmosféry, na kterou mají vůbec ukrajinští umělci patent. Současná ukrajinské black metalová scéna je skutečně hodně kvalitní a už dlouho si nevybavuji kapelu, která by byla vysloveně nezajímavá. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Nejsem si jist katalogovým číslem, každopádně tento studiový titul bočního, či snad následnického projektu kapely Kaspar von Urbach, RUiNU, byl oproti živé dece (K&K12) nahrán o tři měsíce později. Slůvko studiový berte prosím s logickým pochopením – přesně to bylo na prahu kuchyně a obýváku. Děti zvukařů ve studích tak sice zřejmě pláčou hlady, ale vzhledem k nezájmu posluchačů a potencionálních kupců je nutno hledat cesty levnější. U experimentálních umělců je to jaksi normální, ovšem podobnou cestou vybavených zkušeben a domovů se vydávají i mnohé kapely hudební.

Koncept RUiNU zdá se býti jasným. Předvést a hledat v mantinelech drnčího uklidňování (drone ambient), kdy jsou s citem a láskou vnořovány narušující ruchy (industrial), nehudební nářky hudebních nástrojů (experimental), sténající zvuková bolest (?). Pokud jsem se vše snažil pochválit při záznamu koncertního provedení, pak i zdejší dvě skladby „Bitter Sweet Hematoma“ (1) a „The Inner Line Of Waiting“ (2), každá zhruba po osmnácti minutách, jsou v naprostém pořádku. Ne, jsou výtečné, díky přehlednému zvuku, křehké produkci a v neposlední řadě hudebnímu přemýšlení a koncepci. Mám pocit, že chlapíci vnášejí do díla své dřívější zkušenosti, mají rozdělené role, což celku nadmíru prospívá.

Na závěr se sluší pochválit jednoduchý, uhrančivě krásný obal, ale neodpustím si i malou kritickou poznámku, kterou jsem osobně probíral i Janem K!ammem, hybatelem společnosti. Mé obavy a špatné zkušenosti s alternativními potisky cédéček nebyly rozptýleny. Ano papírová samolepka drží, neodlupuje se na vnějších krajích, jako u jiných, ale díky vyšší teplotě a rychlosti v notebooku dochází k prohnutí vzhledem k tahu dvou materiálů (ala bimetal) a kraje při přehrávání lehce o cosi drhnou… Škoda, u jednorázového demáče je to asi jedno, ale u titulu, který je určen k dlouhodobější archivaci a více poslechům je to negativum.

RadeK.K.

http://ruinu.klangundkrach.net/

Na úvod této recenze si neodpustím několik subjektivních postřehů. Ono se totiž pustit do hodnocení této desky není vůbec nic jednoduchého. Slovenská jednička melodického death metalu vždy patřila k tomu nejlepšímu, co „CS scéna“ mohla vůbec nabídnout. Dovolím si dokonce tvrdit, že jednu dobu válcovala dokonce i „nedotknutelný“ KRABATHOR a to je už co říct. V dobré slova smyslu, kluci z kapely DEPRESY byli skutečnými hvězdami! „Svatá trojice“ jejich diskografie (demo „…And there Came The Tears With Christ „ , „A Grand Magnificence“ a „Sighting“) dodnes patří do zlatého fondu tuzemského death metalu a pro mě osobně se dokonce jedná o produkty, ke kterým se z těchto let vracím vůbec nejvíc. DEPRESY však hvězdnou kariéru nakonec nenastartovali a postupně se začali propadat do bažin zapomnění. Ani album „Psychomantium Phenomenon“ na tom nic nezměnilo a dodnes na mě působí tak trochu nevýrazným dojmem, jako kdyby to kapelu už ani nebavilo. Je však třeba podotknout, že i toto CD bylo stále solidní, co by za obdobný opus jiní dali. Pak už však nastal skutečný pád na dno. Jednu dobu se dokonce spekulovalo o rozpadu, nakonec se vždy DEPRESY objevili alespoň na Brutal Assault festivalu, kde už však zdaleka nebyli za hvězdy, ale spíše za sentimentální připomínku zašlých časů.

Slovenští mágové se ale nakonec z kómatu vysekali a důkazem budiž aktuální CD s názvem „Morph – Near Death Experiences“, vycházející v luxusním digipackovém balení ve tvaru pentagramu. Skutečně krásná práce a především originální myšlenka. Domnívám se, že nikdo jiný s něčím podobným rozhodně nepřišel, alespoň tedy o tom nevím. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »