R.U.M. zine

Podivíni. VELVET CACOON patří k provokujícím alchymistům s prapodivnými názory na život a lidské bytí vůbec. Ovšem jak praví zkušenost, právě ty největší možné „existence“ dokážou vyprodukovat skvostné nahrávky a tím jim budiž odpuštěno. Kdybychom měli do maximálních částic rozebrat biografii VELVET CACOON, potřeboval tento článek rozdělit na další tři kapitoly. Pro naše potřeby však postačí, když zmíním, že u zrodu tohoto projektu stály tři temné osoby z Portlandu (stát Oregon), jmenovitě se jedná o dívku Angelu (alias LVG), hlavního lídra Joshe (alias SGL) a dnes už zesnulého bubeníka SKV. „SKV zemřel z důvodu malého procenta alkoholu v krvi. Není třeba truchlit, stejně nenáviděl život. Nikdy by však neunesl, abychom do svých řad přijali nového člena. Proto jsme zůstali ve dvojici. Při živých show si sice najímáme bubeníka, který však nikdy nebude právoplatným členem.“ První oficiální nahrávka pod VELVET CACOON vznikla v roce 2002, ale první hudební produkty byly vytvořeny ještě před začátkem milénia. Alespoň to tedy tvrdí SGL, který se veřejně nechal slyšet, že mu byl jeho vlastní hudební materiál ukraden a dodnes se s ním na servru MySpace chlubí jistá Miranda Lehman s projektem KOROUVA. Celá kauza je však natolik zašmodrchaná, že se jí oklikou malinko vyhnu, přece jen toto téma není už v dnešní době tolik aktuální. „Název kapely vznikl v roce 1996. Slovo „Velvet“ je jedním z mnoha jmen, jež se používají na chemickém dextrometorfanu, a „Cacoon“ jsou iniciály katakomb ležících za hranicemi města Portlandu. Od začátku je naším cílem vytvářet rozmanitou hudbu, ne tolik typickou pro ostatní black metalové kapely.“

První oficiální album vyšlo v roce 2002 a jmenuje se „Dextronaut“. Pod značkou Fullmoon productions se na světlo dostala bestie připomínající řádění Jasona Voorheese. Josh s Angelou veřejně deklarovali, že tato deska je silně ovlivněna jejich zálibou v halucinogenních látkách, přičemž samotné texty jsou poskládány z drogových tripů a střípků halucinací. Záliba v chemických sloučeninách se dokonce dostala tak daleko, že především Josh se pomalu, ale jistě stával „nesvéprávnou osobou“. Z nahrávky čiší zlostná rozervanost a bezbřehá nenávist. Typickou black metalovou rezonanci doplňují hororové ústrky v podobě zvuků zvonu (skladba „Nest Of Hate“) a také ambientní momentky, natahující pozorného posluchač na skřipec. Vokál pak připomíná vřeštění staré ježibaby, skoro by se dalo říci, že tohle zkrátka není práce muže, ovšem jako vokalista je na přebalu CD uveden Josh. Zapomenout nemohu ani na jeho psychotické halekání ve skladbě „Starlit Seas Of Angel Blood“. „Dextromethorphan je chemikálie čisté zbožnosti a lesku. Nikdy předtím jsem nezažila něco tak hlubokého, jako je čtvrtá plošina. Je to inspirace pro všechno, co VELVET CACOON doposud udělali“ (Angela). Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Název projektu SOBRES FORÉTS znamená v překladu „temný les“, a pokud se vám alespoň na oko zdá tento název poněkud fádní, pokusím se vás přesvědčit o opaku. V roce 2005 si hlavní protagonista jménem Annatar usmyslel, že vytvoří vlastní hudební těleso, do kterého zapustí všechny své hudební vize. Během jednoho roku vytvořil základ všech skladeb, aby posléze vydal debutovou nahrávku s názvem „Quintessence“. Album vyšlo u podzemního labelu Sepulchral productions, výstupní to značky zaměřující se právě na produkci z frankofonní Kanady. „Svou hudbu považuji za umění. Snažím se do ní přetavit spoustu pocitů, aby to zkrátka nebyla jen řežba kytar a bicích.“

S touto filozofií se hlavní protagonista vydal na steč, která mu během krátké chvíle přinesla spoustu pozitivních reakcí. Album se pohybuje na okraji melancholického black metalu (dnes se tento styl často označuje jako „suicide black metal“), ambientu a nepatrného vlivu doomu. Kolekce pěti dlouhých kompozic se opírá o mrazivý zvuk, jehož specifikum bych nazval slovem „obklopující“. Dech beroucí hudba zkrátka nutí posluchače k tomu, aby s nahrávkou „žil“. „Mou snahou bylo vytvořit naprosto jedinečný zvuk a posluchač má nyní šanci zjistit, jestli se mi to povedlo. Nemám příliš v lásce kapely, které jen kopírují slavnější. Nicméně i já sám jsem ovlivněn celou řadou kapel. Jsem velkým fanouškem DARKTHRONE, FORGOTTEN TOMB nebo BURZUM.“ A právě posledně jmenované jméno je z tvorby SOMBRES FORÉTS cítit asi nejvíc, byť se rozhodně nedá mluvit o nějakém výrazném plagiátu. Annatar výborně splňuje kritéria ve smyslu: vezmi si to nejpozitivnější od svých vzorů a tohle všechno naplň svým vlastním umem, fantazií a invenci. „Quintessence“ je doslova a do písmene dekadentním nástrojem a zároveň mocným ukazatelem, charakterizujícím temné stránky lidského života. Black metal nemusí být výhradně o agresivitě a rychlosti.

Jak už jsem výše uvedl, zahuštěné melancholické plochy mají velmi blízko k doom metalu, ovšem ryzí mrazivý zvuk nemůže popřít zákeřnou „černotu“. Pohřební explozi umocňují upozaděné klávesy, dotvářející obraz apokalypsy. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »

Bezesporu nejlepší a zároveň nejznámější islandskou kapelou v metalovém ranku jsou SǑLSTAFIR, pocházející samozřejmě z hlavního města. Formace se dala dohromady v roce 1994 a v samotných začátcích byla silně ovlivněna skandinávskou black metalovou vlnou. Posléze však dochází k jakémusi širšímu vymezení směrem k vlastní osobitosti, a to především díky originálnímu kytarovému soundu.

Prvním hudebním vzorkem bylo demo z roku 1995 s názvem „Í Nordri“. Kromě čisté a přímočaré rubanice lze vystopovat prvky pozoruhodné osobitosti. Tehdy termín „viking metal“ samozřejmě neexistoval, a tak se čtyři premiérové skladby daly charakterizovat jako ortodoxní black metal s příměsí vábivé a mrazivé atmosféry (viz. např. titulní skladba). Už z premiérové nahrávky je tedy cítit, že kapela pochází jaksi „odjinud“ a pozvolna o ni začínají zajímat zahraniční undergroundové labely. To všechno v době, kdy internet byl teprve v plenkách a korespondence se výrazně opírala o poštovní služby.

V roce 1996 zasahuje do biografie souboru česká stopa, a to dosti výrazným způsobem. SÓLSTAFIR totiž objevuje český metalový dobrodruh Pavel Tušl, vydávající undergroundové nahrávky pod značkou své vlastní firmy View Beyond Records. Jeho putování po Islandu přineslo kapele ovoce v podobě vydání mini-alba „Til Valhallar“, kterým se SÓLSTAFIR definitivně dostávají do nitra evropského metalového společenství. Zajímavé také je, že kromě vlastní domoviny se kapela zapisuje do povědomí českých a slovenských příznivců, a pokud se v devadesátých letech spojovala metalová hudba s Islandem, vždy platilo „Island= SÓLSTAFIR. A jak kapela vzpomíná na dnes již prastarou česko-islandskou spolupráci? „S Pavlem jsme se potkali v době, kdy cestoval po Islandu. „Til Valhalar“ mělo původně vyjít jako demo, ale Pavel nám nabídl, že tento materiál vydá jako MCD. Toho jsme samozřejmě využili, i když jsme nakonec museli vyřadit dvě skladby. Ty se nakonec objevily až na LP reedici. Dnes už s Pavlem v kontaktu nejsme, ale udělal toho pro nás opravdu dost“. (Gudmundur Óli Pálmason – bicí). Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »