Některé skupiny berou svoji produkci velmi vážně. Svoje počínání považují za umění a přesně v tomto duchu i přistupují ke své vlastní prezentaci. Na druhé straně rybníka pak stojí hoši s úplně odlišnou motivací. Chtějí tvořit jednoduchou, chytlavou a zároveň naprosto bestiální chlívařinu a je jim úplně jedno, kdo si co myslí (a kdo si co píše). V podstatě by se dalo i konstatovat, že primárním cílem hudebních nechutností je se víceméně „nelíbit“ většině, což se třeba brazilským M.D.K. daří s absolutním přehledem.
Tenhle úlovek v síti Bizarre Leprous Production je produktem jihoamericky loupežnický. Zbustrovaný zvuk kytar dává vzpomenout na polské řezníky DEAD INFECTION, „hrdlo-blitka“ naopak zdraví holanské legendy LAST DAYS OF HUMANITY. Po stránce konceptu jsou však Brazilci věrni sexuálním uchýlkám, jež velmi rádi kombinují se sexuálními pohnutkami, takže i nějaké to „vzdychání-šukání“ si můžete dát do uší v přímém přenosu. Tohle je zkrátka gore-porno-fecal grind naturalistické úrovňě. Pokud snad měli M.D.K. snahu být nechutnější než nechutní, rozhodně se jim to povedlo. Teď ještě nějaké ty názvy skladeb, u kterých jsem se opravdu bavil. Ona ta španělština (či portugalština?) má v sobě nesmazatelný nádech erotična. Tak tedy: „Orgias Depravadas“, „Flora Vaginal Vermiculosa“, „Acougue De Carne Humana“ či „Pigofilia“…
I přesto, že bych nedokázal poslouchat obdobnou hudbu delší dobu, stále je ve mně kus grindera, který tu a tam zašmátrá po obdobné prasečině (i když bez toho „porna“ 🙂 ). To je jaksi přidaná hodnota pro fajnšmekry, kteří potřebují ke krvavému lavoru i spermující hadice. M.D.K. všechno tohle dokáží těm deseti procentům posluchačů nabídnout a tímto se zařazují do nejnechutnější „hudební“ rodinky. Bonus k dobru pak ještě spatřuji v neutuchajícím power punkovém vzepětí, typické snad pro všechny tamní formace. Takový koncert v nějakém nočním klubu (pochopitelně na domácí půdě), to musí být absolutní peklo. Asi bych tam fakt nešel 🙂
ALL