R.U.M. zine

Jiří BIG BOSS Valter je neuvěřitelně plodný umělec. S domovskou kapelou ROOT vydal několik skvostných alb, mezi kterými se asi nejvíce třpytí drahokam zvaný „Kärgeräs“. Na stejnou úroveň pak řadím obě desky jeho „druhé“ formace EQUIRHODONT !Už teď se těším na další výpravnou cestu tohoto mága a zároveň postavy, jež nese na svých bedrech odkaz hrdých Kärgeräs“. Tohle však na chvilku odhoďme stranou. BIG BOSS totiž nedávno do světa pustil své třetí sólové album , které nese název „Doomy Ballads“, a jak už samotný titul napovídá, skutečně se jedná o sbírku temných balad, které mi v současné době dělají společnost každý den. Jejich HLOUBKA je neskutečná…(viz. má nedávná recenze). Teď však už následující rozhovor…

Velice zdravím! Na úvod mě napadá otázka, vztahující se ke kontinuitě mezi vaší novinkou a albem „Q 7“, které vyšlo téměř před šestnácti lety (což je skoro neuvěřitelná doba!)? Je tam nějaké spojitost, a nebo jsou „balady“ úplně z jiného koutu vaší duše?
Tyhle balady jsou úplně z jiného soudku. A mimochodem po „Q7“ jsem ještě vydal „Belial’s Wind“.

Když jsem tak album poslouchal, napadlo mě, že vlastně těmi písněmi vzdáváte hold třeba i ne-metalovým umělcům. Je to opravdu tak? Mohl byste případně zmínit nějakého velikána, který vás nějakým způsobem při tvorbě alba ovlivnil?
Ovšem ta „poklona“ se týkala „Q7“ – nikoli tohoto alba. Na tomto albu mě nikdo neovlivnil – ani velikán ani malikán

Chystáte k nějaké skladbě z „Doomy Ballads“ videoklip?
Jeden klip už udělal Blackie na skladbu „The Ocean“ – už je na Youtube. Jinak asi nebudeme dělat nic – ale nikdy se nemá říkat nikdy, že?

Na desce vystupuje celá spousta skvělých instrumentalistů a já opravdu žasnu, kterak jste si s výběrem hudebníků vyhrál. Podle jakého klíče jste si hudebníky vlastně vybíral? Existuje třeba nějaký „host“, kterého byste na desce uvítal, ale nakonec z toho sešlo?
Mám tam všechny, které jsem tam chtěl mít. Jiný host, „ze kterého sešlo“, není. Klíč byl jednoduchý. Jednak dle schopností (Ashok – osvědčený skladatel nádherných pomalých věcí, Blackie – můj dlouholetý spoluautor exROOT, Speckman- ten se tam objevil zcela náhodně, protože šel okolo) a druhak dle mého posouzení jak jsem je znal z koncertů a jejichž styl hraní mi vyhovoval. No a nejdéle jsem vybíral doprovodnou kapelu, než mi padli do oka THIEF ze Slavkova. (Celý příspěvek…)

Chladného zimního dne se uskutečnil tento rozhovor. Pozvání jsem dostal přímo od samotného hraběte R.X. Tháma, který mě ve svém panství (opravdu nelžu) hostil červeným vínem, aby následně došlo také noční procházku s cílem místního pohostinství. Kráčeli jsme tedy noční krajinou, tu zaštěkal pes, jinde zas zasvítila očka černé kočky a dokonce i dívčí křik jsme zaslechli. V rukách jsem držel diktafon a R.X Thámo do ticha a klidu, vyprávěl o přítomnosti a hlavně budoucnosti BRATRSTVA LUNY…

Jsi spokojen s tím, co jste za dobu svého působení dokázali? Počítal jsi vůbec s tím, že bude mít váš projekt tak rychlý vývoj směrem kupředu?

Vůbec, ani náhodou. BRATRSTVO LUNY vzniklo jako ryze soukromý projekt dvou blízkých lidí, kteří chtěli sami sobě udělat radost. Já říkám, že se nám to „pozitivním způsobem vymklo z rukou“. To znamená, že nás napadlo, že to, co jsme vytvořili, bychom také mohli nabídnout lidem. „Gotickou duši“ jsme tedy dělali výhradně pro sebe a ani jsme nekalkulovali, že ten materiál vyjde na CD v takové podobě, ve které nakonec vyšel. Nikdy by mě nenapadlo, že ta nahrávka bude mít šestnáctistránkový booklet atd. Prostě celý ten proces a všechny emoce za tu dobu byly tak silné, že to směřovalo k přání něco „zhmotnit“. Proto jsme do toho vlítli, bez jakékoli kalkulace nebo cíle. Nahrávka se pak jaksi samovolně dostala na scénu a my jsme pouze využili nabídnutých možností. Když k tomu pak máš ještě lidi, které to opravdu zajímá, tak je to opravdu strašně pozitivní pocit. Tenhle proces nás vlastně nasměroval k tomu, že se z BRATRSTVA LUNY stala kapela. Jinak my jsme teď na takovém rozcestí, řeším živé hraní. To je vlastně další epizoda BRATRSTVA, která by měla proběhnout. Uvidíme. Určitou představu, jak by to všechno mělo fungovat, už máme. (Celý příspěvek…)

CS fanouškům snad ani nemusím tuto formaci představovat. Na scéně se drží bezmála dvacet let a během svého fungování určitě oslovila nejednoho grindového šílence. Možná i právě proto jsem pojal tento rozhovor tak trochu nostalgicky. Čas se zkrátka nedá zastavit a dobře to ví také lídr ABORTION…Nicméně se nyní můžete přesvědčit, že i po ne příliš plodném intermezzu tu jsou tito chalani opět v plné síle. Na mé otázky odpovídal samozřejmě Lepra, sympaťák na slovo a dobrou náladu vzatý. Nu a také si můžete prohlédnout naše společné fotografie…:)

Přijmi mé pozdravy! Uff, jak už jsem se zmínil, poslední rozhovor (tedy pro R.U.M) jsem s tebou dělal cca. Před devíti lety! Je to vůbec možný? Pamatuješ si ještě na něj? Hehe..

Jasne, hmliste ale pamatujem. Jak ten čas beží čo?

Když už jsem použil ten počet – devět let… Zkus tuto dobu nějakým způsobem zhodnotit. Co se ABORTION povedlo, co se nepovedlo…nu a také můžeš přidat nějaký výjimečný okamžik ze svého soukromí…

U mňa doma sa zmenilo, že som ženatý, mám 16mesačného syna, možno sme trocha múdrejší, ale na to by som záruku nedával. Charlie, náš bubeník sa stihol za tých 9 rokov už druhý krát oženiť a dokonca aj rozviesť a momentálne aj on očakáva prírastok. Jediný asi kto sa u nás nemení, je gitarista Libor. Furt je rovnaký. U ABORTION sme za posledných 9 rokov vydali 4 radové CD a nejaké splitká a aj muzika sa trocha zmenila za tie roky, ale stále ma tá muzika dokáže nakopávať na 100%. Nie na darmo sa hovorí, že vychutnávať si určité věci, dokáže člověk až vtedy, keď už je starší a ja to musím na 100% potvrdiť že je to fakt pravda a věci fungujú takto. (Celý příspěvek…)

V době padajícího sněhu a třeskutého mrazu, nemůže snad býti ani příznačnějšího rozhovoru než s kapelou MORAVSKÁ ZIMA. Pohodlně se usaďte, dejte si svařáček a Torham se Sarapisem vás (doufám) zavedou do tajů promrzlých moravských lesů a polí!

Jak jste vlastně přišli na tak skvostný název pro kapelu? Patří zima k vašim oblíbeným ročním obdobím?

Torham:Především jsme potřebovali něco originálního. A jednoho parného letního dne (jak trefné) nám, tedy mě a zpěvákovi Nargothronovi, bleskla hlavou myšlenka o kruté zimě, která by představovala jakýsi element, co bdí nad lidstvem. Zároveň jsme do toho chtěli zapojit svou identitu. A co známe líp než naši Moravu?

Je tohle období pro tebe nějakým způsobem více inspirující ?

Torham:Dle mého názoru je naprosto jedinečné a v podstatě nejkrutější ze všech období, takže se náramně hodí do black metalu. Je mrazivá, temná a určí, jestli je jedinec dost silný na přežití. Zima je mrazivá!

Na kontě máte zatím dvě nahrávky + jedno splitko. Pokuste se je v krátkosti přiblížit…

Torham: Rodný kraj se nese ve stylu primitivního black metalu a vypráví o jakýchsi ledových démonech, kteří mají zajistit „zpohanštění“ Moravy. K prvnímu počinu je vždy každá vlaštovka dobrá. Na druhém demu „Pod praporem vítězství“ se rázně přitvrdilo. Muzika je brutálnější, rychlejší, apokalyptičtější… Zpívá se o válce a nenávisti, protože i ta může být velmi chladná a mrazivá. Dalšími písněmi, které se objevily na splitu „V nesvaté antihumánní zapřísáhlosti“, se kapela posouvá stále k temnější, brutálnější a zároveň i techničtější tvorbě (v rámci undergroundu samozřejmě).

Sarapis: Ti, kdo nás ještě neznají by měli především vědět, že se jedná o „Epka“, která většinou sahají k hranici 20 minut. Na prvním demu „Rodný kraj“ bubnoval ještě původní bicmen Razorline, takže nemám dojmy z nahrávky úplně z první ruky, ale jako posluchač musím říct, že se jedná o celkem zajímavý materiál. Jednoduchý black metal s čistým zvukem, hodně melodický a chytlavý. Na to, že jde o první počin kapely, se jedná o kvalitní porci muziky. Druhé EP „Pod praporem vítězství“ (tam už hraji) je, řekl bych ve všem o krok dál – ve zvuku, rychlosti, agresivitě a koneckonců i v textové koncepci, která se stává jednoznačnější a srozumitelnější než na „Rodném kraji“. Nahrávka by mohla zaujmout příznivce přímočarého melodického blacku s čitelným zvukem. Na splitku „Bohemia – Moravia – Northemia“ je dle mého náš dosud nejlepší materiál. Ve dvou skladbách představujeme směr, kterým bychom se do budoucna ubírali. Obecně si hodně zakládáme na zvuku a na tomto splitku jsme opět udělali krok dál. I kompozičně se jedná o propracovanější záležitost a jsem s těmito skladbami i s odstupem času naprosto spokojen. Ze stejného pobytu ve studiu máme ještě další dvě skladby, které vyjdou co nevidět na splitku se SLAVIGROM. Za těmi si stojím úplně stejně. (Celý příspěvek…)

Finské metalové podzemí je doslova přeplněno spoustou kvalitních kapel. Dokonce mám pocit, že nějaká význačně slabá kapela ze Skandinávie prostě neexistuje. O to je to všechno horší. Dneska už totiž nestačí poslouchat “dobré” kapely, ale právě ty výborné – zkrátka takové, které svou osobitostí dokáží vystoupit ze stínu. Velkou šanci mají také HEOROT, ambiciózní barbaři ze severu, kteří se svým debutem “Ragnarök” rázně zapsali do podvědomí všem příznivcům těžkého-pohanského-kovu! Na mé otázky odpovídal kytarista a zpvěvák v jedné osobě – Timo „Tipi“ Nokelainen…

Přijmi upřímné pozdravy z Česka! Co je nového ve vaší zemi a samozřejmě u tvé kapely HEOROT?
Hails! Tady je vše v nejlepším pořádku. Tma jak v pekle a nekonečné sněžení. Co se týče HEOROT, tak v tichosti dokončujeme nové album, o kterém se toho dozvíte víc, až k tomu bude vhodná doba. Některé věci chceme udržet v tajnosti do posledních chvil.

U nás zatím nejste příliš známí. Zkus ve zkratce popsat fungování HEOROT…
HEOROT je finská viking metalová kapela, kterou v roce 2002 založil Teemu ”Modsognir” Ollikainen, který však už není mezi námi (R.I.P.). Nerad o těchto věcech mluvím…

OK, pojďme tedy jinam. Pozoruhodným dílkem je vaše logo. Kdo je jeho autorem?
Naše logo vymyslel právě Temu. V šuplíku ho měl už delší dobu. Později jsem tento návrh předložili Sami Vitikainenovi, který ho nakreslil.

Aktuální CD „Ragnarok“ patří k nenápadným, ale velmi zajímavým přírůstkům na finské metalové scéně. Co bys nám o něm mohl prozradit? Mně osobně asi nejvíce zaujal pozoruhodný zvuk…
Album „Ragnarok“ bylo nahráno v naší zkušebně, a proto se mi příliš nechce komentovat výsledný zvuk, a nebo tedy myšlenku, která se k výslednému zvuku blížila. Nahrávání bylo poměrně levné a „domácí“, ovšem naštěstí máme Tonmiho Lillmana, kterému se velmi povedl mix desky, což byl také důvod, proč tuto nahrávku můžeme považovat za skutečně oficiální. Jinak, čistě podle mého názoru, náš zvuk ve své podstatě popisuje svět jako studené a brutální místo. (Celý příspěvek…)

V továrně je krásně a kdo by to mohl vědět lépe, než Radek Kopel, vyráběč kraválků, míchač zvuků a věčně dobře naložený experimentátor?! Jeho „hluková“ kapela NAPALMED byla už jednu dobu takřka minulostí, ovšem Radek se znovu oklepal a základní kámen českého noisu opět uvedl v život. Jaké trampoty tomu předcházely, to už vám prozradí Radek sám. Náš „živý“ rozhovor byl prvním v dějinách NAPALMED a pevně věřím, že uspokojí všechny industriální maniaky…

Vítej u našeho rozhovoru, Radku! Někdy cca. před třemi lety ses rozhodl skončit s NAPALMED, a nahradit jej pouze tvým osobním projektem NPLMD. Nakonec z toho všeho však opět vylezli NAPALMED. Popiš, co bylo příčinou těchto kotrmelců?
Kotrmelce jsou jednoduché. NAPALMED jako kapela existovali od poloviny roku 1994. Po nějakých decentních rošádách ve složení nakonec všichni odešli a já zůstal sám. Myslel jsem, že bude dobré sólovou éru oddělit, proto jsem vymyslel bezsouhláskovou variantu NPLMD. Už jsem ani nedoufal, že objevím někoho dalšího. Krátce to zkusil MartiN.S. (basák ex-F.S.F.I.), poté jsem zlanařil MartiNa.B., a toho prvního jsem po pár koncertech „vykmitnul“. A tak bylo jméno NAPALMED vráceno zpět do víru vášní.

Za dobu působení po hlavičkou NAPALMED si vydal několik MC, CD i LP. Vedeš si přesnou evidenci všech těchto počinů?
Snažím se. Vše by mělo být na původním webu, tedy http://napalweb.unas.cz/releases_cz.html

Tvou tvorbu sleduji už pěkně dlouho a v kontaktu jsme už taky nějaký ten pátek. Hrozně by mě zajímalo, jestli vidíš ve svém „hlukovém tvoření“ nějakou progresi? Mně osobně se např. zdá, že tvé poslední produkty, které si mi poslal, jsou takové „citlivější“ a „křehčí“…
Progresi ani ne. Osobně bych to nazval neustálým hledáním. Jak v oblasti nákupu (a prodeje) efektů a hlavně pak při hledání zvuků. Nemýlíš se, „citlivost“ a „křehkost“ je na pořadu dne. Necíleně, prostě se to děje. Ale koncerty jsou, řekl bych, stejně intenzivní, i když lidi říkají, že tam je taky změna.

Noisem se zabýváš už opravdu pěknou řádku let. Moc by mě zajímalo, jak jsou nahrávky NAPALMED přijímány v zahraničí? Berou tě už za kultovní osobu noisu? Existují nějaké weby, které se specializují výhradně na noise nebo noise core? Jak si třeba vedou NAPALMED v odborných recenzích a kritikách?
Nemyslím, že by naše nahrávky byly nějak extra přijímány. Prostě něco málo prodáme, něco více povyměňujeme… Kultovní určitě ne, ale ptají se ohledně organizování koncertů, myslí si, že je tu nějaká scéna, že to tu tzv. frčí. Weby i fanziny specializované na noise určitě jsou, ale mám zkušenost, že jsou „izolované“. Kritiky máme dobré i špatné. Rozporuplné. (Celý příspěvek…)

Slovantsví, hrdost a čest… všechny tyto prvky jsou typické pro východoevropské kapely, koketující s pagan metalem či folk metalem. ŽREC patří ke zřetelným pokračovatelům této stylové větve, jež se v Česku jeví čím dál většímu zájmu. Po nadějném demu „Nový svět pohanský“ se v letošním roce na světlo dostalo první oficiální dílko „Žertva“, které mnohem a mnohem předčilo svého předchůdce a již v těchto chvílích je pro mě kandidátem na „debut roku“. Více informací se vám však dostane od kytaristy Torhama, se kterým jsem probral opravdu spoustu zajímavých témat. Čtěte a posuďte sami…

Buď pozdraven! Vaším prvním počinem bylo demo „Nový věk pohanský“, od kterého jste se následně odrazili k debutovému albu „Žertva“. Jak probíhaly přípravy novinky?
Abych začal úplně od začátku. Původně jsme chtěli nahrát jen EP s dvěma novými skladbami a dvěma covery. Vydavatel nás však přemluvil, ať znovu nahrajem i písně z dema a vydáme rovnou debut, což byla nakonec velmi užitečná rada . Některé pasáže jsme skládali až na poslední chvíli, takže o nějaké velké přípravě se nedá vůbec mluvit.

Alespoň pro mě je „Žertva“ velkým překvapením! Výrazně jste se zlepšili, a to prakticky ve všech směrech. Navíc i starší skladby mají ještě větší kouzlo. V čem spatřuješ největší posun ve vaší tvorbě?
Ano, máš pravdu. Za ty dva roky od vydání dema se toho dost změnilo. Největší posun je asi v nás samých, jelikož jsme nabrali mnohem víc zkušeností s ovládáním našich nástrojů, s vytvářením jednotlivých kompozic a s nahráváním ve studiu.

„Žertva“ má o dost výrazně lepší zvuk než tomu bylo u dema. Tím pádem o dost více vynikly folkové motivy a také čisté zpěvy. Souhlasíš?
Stoprocentně! Akorát je s podivem, že jsme vše nahrávali ve stejném studiu, které se za ty dva roky vůbec nezměnilo . Vytáhli jsme z toho maximum. (Celý příspěvek…)

S kapelou INSANIA jsem se poprvé seznámil prostřednictvím pořadu Regina Rock Top Twenty, jenž hned po sametové revoluci vysílal do éteru prakticky nesehnatelné ukázky metalových nahrávek. A právě v té době si Petr Hanzlík do své pravidelné relace pozval Polyho, vůdčí osobnost celého astrálně-hardcorového komparzu. Na tenhle díl vzpomínám opravdu s velkou nostalgií. O INSANII jsem toho totiž moc nevěděl (jako třináctiletý kluk jsem samozřejmě název INSANIA znal, ale to bylo tak všechno) a právě toto interview mě nakoplo k tomu, abych se o kapelu začal výrazněji zajímat. Hodně mě zaujala celková image a naprosto originální směřování kapely, které ještě Poly korunoval nádherným vyprávěním a zároveň také vzpomínáním na léta před rokem 1989. Tohle všechno se odehrálo cca před třinácti lety. Teď máme rok 2008 a INSANIA je stále tady a v plné síle. Posledně tři alba řadím v jejich diskografii úplně nejvýš ze všech a dost možná u mě nejvíce boduje poslední výlisek s názvem „Rock’N'Freud“. Na mé otázky odpovídal samozřejmě Poly…

Ahoj Poly! Otázka na úplný úvod. Jak bys ve zkratce charakterizoval hudební vývoj kapely INSANIA? Můžeš rovněž zmínit největší úspěchy či naopak neúspěchy, které jsi během těch dvaceti let existence zaznamenal?
Myslím, že náš vývoj měl několik linií. Hlavně jsme upustili od zbytečných muzikantských exhibicí, které jsou ještě patrné na CD „Crossfade“ a podřídili jsme linky jednotlivých nástrojů celkovému zvuku. Dnes umíme daleko účelněji aranžovat muziku a snažíme se, na rozdíl od nedávných dob, o opravdu tvrdý a zlý kytarový zvuk. Kromě toho máme větší nadhled než dřív.

V rozhovorech často mluvíš o tom, že INSANIA nikdy nechtěla patřit pod nějakou stylovou či ideovou škatulku, což já osobně beru jako velké plus, ovšem nepřemýšlel jsi někdy o tom, že především mladí posluchači (cca kolem 17let) můžou mít ve vašem sebeurčení přece jen zmatek? Ptám se proto, že přece jen ti mladší mají tendenci se k něčemu upínat… (punk, metal, hip-hop)…
To, o čem mluvíš, jsme řešili mockrát. Jak být originální a přitom se řadit k nějakému lehce definovanému proudu, abys nebyl úplně „mimo“. Kapela, která mísí víc hudebních vlivů, má daleko těžší pozici při hledání fanoušků. Ale o to je to samozřejmě záslužnější práce. My se v poslední době zastřešujeme škatulkou „crossover“, která ti dovolí prakticky cokoli, abychom se alespoň kosmeticky někam „zařadili“. Jinak INSANIA vždy stála někde na pomezí hardcore a metalu.

Tím, že jste vlastně nezařaditelní, pomáháte otevírat lidem oči a prakticky je vyvádíte z toho velkého „stáda“. Dokázal bys popsat takového klasického fanouška INSANIE? Jací myslíš, že jsou vaši fanoušci? Jsou něčím odlišní, např. od takových fanoušků kapely ROOT?
Nová generace lidí, co na nás chodí, je absolutně nedefinovatelná směska. Včetně mladých holek, což nás obzvlášť těší. To je příjemná změna, že sedmnáctileté holky začaly poslouchat takovouto muziku. Obecně jsou to lidi, kteří jdou proti mainstreamu. A ve velké části případů poslouchají kromě nás ještě velký záběr jiné muziky, na což jsme hrdí. S lidmi, kteří chodí na ROOT, se mi to srovnává těžko. Myslím ale, že ti jsou zaměření výrazněji na metal. My máme pojetím blíže spíš k post-hardcoru, tím je daná i odlišnost našeho publika. (Celý příspěvek…)

Po delší době jsem se rozhodl, že vám opět představím nějaký další tuzemský label a po kratičkém přemýšlení jsem poskytl několik otázek pánům z vydavatelství Naga Productions, které se čím dál tím více rozjíždí a v posledních dnech do světa vystrčilo skutečnou hudební lahůdku. Více ale už v rozhovoru samotném. Na mé otázky odpovídal Michal alias Einsk, jinak také bubeník kapely HEIDEN.

Na úvod bych byl rád, kdybys ve zkratce představil label NAGA prod. Kde se vlastně vzaly prvotní myšlenky ohledně založení? Určitě by také nebylo od věci, kdybys uvedl, kolik lidí vlastně za tímto vydavatelstvím stojí?
NAGA Productions je brněnské vydavatelství, které si před pár lety dalo za úkol vydávat převážně black metalové nahrávky kapel, které se snaží jít trošku jinou cestou než zbytek BM scény, který už svou podporu má. V té době jsme to zakládali já a Typhon. Oba jsme v té době působili v kapele SVARDENVYRD. Čekalo nás vydání desky „Obyčej Slunovratu“ a nenašel se žádný label, který by chtěl její vydání zaštítit. Není divu, ono taky u nás krom dvou BM labelů nikdo jiný nebyl a v zahraničí samozřejmě o „no name“ projekt neměli zájem. Rozhodli jsme se tedy oživit mrtvý label NOVÝ ÚSVIT (bývalý ARISTIA DISTRO a BRÁNY BRATRŮ) s tím, že použijeme jen tituly, ale vše se začne dělat jinak a tentokrát pod mým „velením“. To nám vydrželo od roku 2005 dodnes. Vedení distribuce, vydavatelské činnosti a komunikaci řídím já a Typhon se stará o technickou stránku věci spolu s promotion. Taky bych rád podotknul, že veškeré vydělané peníze investujeme do dalšího vývoje a vydání a že z toho jako studenti nemáme nic do vlastní kapsy.

Mně osobně se zdá, že pole firmy Naga se neustále rozšiřuje, ať už je to z hlediska vydávání nových titulů, a nebo distribucí žhavých novinek. Hodláte jít ve své činnosti ještě mnohem dál, a nebo zůstanete spíše ryzím „undergroundovým“ vydavatelstvím?
Ano, to je fakt. Snažíme se neustále zkvalitňovat naši nabídku, ať už distribuovaných nebo námi vydávaných desek. S těmi žhavými novinkami se situace doufám zlepší, jelikož plánujeme rozšířit distribuci o další labely. V současné době se nám daří úspěšně distribuovat naše tituly do zahraničí a můžeme tedy posílit i naši nabídku v e-shopu. Rozhodně nechceme přešlapovat na místě a pořád se snažíme všechno zlepšovat. Myslím, že s našim žánrem zůstaneme undergroundem navždycky, ale chceme, aby naše služby byly ryze neundergroundové a na úrovni.

V minulosti jste vydali alba předních českých black metalových kapel, které rozhodně mají co nabídnout. Viz. třeba HEIDEN, HYPERBOREAN DESIRE…, nicméně mám pocit, že tyto kapely jsou tak trochu neprávem přehlížené, byť třeba recenze na jejich produkty jsou víceméně pozitivní. Abych byl upřímný, raději bych viděl tyto kapely na větších festivalech (např. BRUTAL ASSAULT), než třeba průměrné zahraniční akvizice.
Bohužel máš v tomto pravdu. Recenze na naše kapely jsou vynikající, ale zájem ze strany pořadatelů koncertů a veřejnosti není myslím adekvátní. S HEIDEN si tento rok zahrajeme na BASINFIRE festu, ale tam myslím nebude přesně ta cílová skupina fans, které chceme oslovit. BRUTAL ASSAULT nám je zatím zapovězen, ale nikam se rozhodně nechceme tlačit a hrát budeme jen tam, kde o nás bude zájem. Samozřejmě pořadatele oslovujeme, ale zatím bez úspěchu. Pravda je, že občas dorazí ze zahraničí průměrná až špatná kapela a sklidí ovace větší než výborná česká kapela. Asi tu platí jakýsi český komplex nebo co. Navíc je dost smutné sledovat, jak se na všech koncertech objevují stále ta samá jména a kapely se zvou navzájem na koncerty do různých měst. Tím vzniká strašná sterilita. (Celý příspěvek…)

DARK GAMBALLE jsou zpátky a s novým albem, jež nese název „Perpetuum Gamballe“. Že by se tato kapela vyšplhala na úplný trám dokonalosti? Je to dost dobře možné. Přečtěte si tento rozhovor a následně navštivte „gamballácké“ stránky, kde si album můžete celé on-line poslechnout. Později na R.U.M. webu najdete také recenzi, ovšem to není nic proti tomu, co o novince prozradil vokalista 10.

Ještě než se dostaneme k novince, zastavil bych se u DVD „Běh na dlouhou trať, které jste realizovali loni v létě. Zajímalo by mě, jestli jste zaznamenali třeba nějaké ohlasy ze zahraničí, protože jak po vizuální, tak po zvukové stránce se video opravdu povedlo…
Ohlasy na DVD jsou velice pěkné a přátelské. Co se týká zahraničí, tak si myslím, že DVD tam nikdo neposílal. Už dávno nekoukáme tak daleko .

Jaké máš zatím pocity z vašeho novinkového alba? Vidíš nějaký „most“ mezi „Bonbonierou“ a „Perpetuum Gamballe“?
Vzhledem k tomu, že sestava zůstala nedotčená a je již třetí deska se stejným týmem, začínali jsme se zaobírat tím, jak se neopakovat. Desku jsme chtěli udělat víc nakopávací, tvrdší a takovou špinavější od „Přemka Podlahy“. Jestli se to povedlo, necháme na kriticích a posluchačích. Nicméně myslím si, že kýžený vývoj zůstal zachován.

Prakticky hned po vydání alba jste absolvovali dva koncerty, na kterých jste novinku pokřtili. Jaké máš pocity a dojmy z těchto akcí? Jak reagovali fanoušci na vaše nové skladby?
Po vydání jsme absolvovali hned čtyři koncerty a z toho tři z nich byly křty. Brno Favál byl nástřel k 555 koncertu INSANIE a byl velmi hustě navštívený a vynikající. Druhý koncert byl Lipov, kde nám CD pokřtil Martin Zeller z COCOTTE MINUTE. Taky bomba, i když těch lidí přišlo „pouze“ 200. No a za týden v B-29 Vyškov proběhl křest v pátek i sobotu. Na obou plný klub s tím, že v sobotu byl plný tak jako by se v pátek nic nestalo. CD pokřtili Tomáš Prek a Stáňa Valášek, postavy české scény, které dle mého názoru měli, mají a budou mít velký vliv na českou metal-rockovou scénu. Vyškov = nadšení. Husí kůži mám ještě teď.

Mezi dvěma posledními alby není až takový časový úsek, přitom nálada obou desek mi přijde hodně protichůdná, dokonce bych si dovolil tvrdit, že novinka je plná smutnějších skladeb, snad kromě úvodního „Výprasku“. Setkal ses už s podobným hodnocením, které zde uvádím?
Určitě ne. Ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat svými názory a pohledy na věc. Mně přijde, že je „Perpetuum“ velmi energické, ale je možné, že lidé to budou brát jinak. Uvidíme. (Celý příspěvek…)