R.U.M. zine

ANOTHER MESSIAH jsou novým objevem na evropské doom metalové scéně! Když dorazil jejich debut „Dark Dreams, My Child“ do naší redakce, těžko by se někdo z nás po lecčems podobném pídil. Kapel, které vydávají svá CD vlastním nákladem, je i tak dost v ČR, na tož pak v Holandsku. ANOTHER MESSIAH však dokázali nemožné. Z naprosto neznámé kapely se vyhoupli do čela holandské metalové produkce, aniž by je ze zadu postrkovala velká vydavatelská firma. Na několika holandských metalových serverech se často hovoří právě o této kapele jako o nejzářivějším talentu a jejich debut mnozí považují za album roku 2005. Je skvělé, že se ještě najdou formace, za jejichž úspěchem stojí samotná hudba. Pro rozhovor se mi podařilo ulovit dokonce trojici hudebníků. Na mé otázky odpovídali Christ (bicí), Rob E (zpěv, hoboj) a Erik (basa).

Hned na úvod posílám srdečný pozdrav do Holandska. Jak se máte takhle na konci prázdnin?
Christ: Výborně! Léto v Holandsku končí, déšť a nuda jsou obvykle těmi nejvíce inspirujícími prostředky! Je to rozhodně lepší, než se neustále dívat na mladistvá ptáčata, povalující se na plážích. Jinak jsme v poslední době odehráli několik skvělých koncertů a můžeš si být jist, že jsme si je opravdu užili. Bylo to opravdu super! Nicméně v těchto dnech se už musíme dát trošku dohromady a vypořádat se s tím, že tohle všechno je už u konce.

Dle informací, které mám k dispozici, jste u vás doma se svým debutem opravdu zazářili, nicméně tady v Čechách vás určitě tolik posluchačů nezná. Mohli byste poskytnout několik zpráv z vaší biografie?
Christ: No, my nejsme zrovna osoby, které by si zakládaly na obsáhlém líčení naší biografie. Přijde mi nudné popisovat, kdo jaké má koníčky, kdo jak koho potkal nejdřív. Myslím, že plně postačí, když zde představím naší sestavu. To je myslím to nejdůležitější a navíc to splní svůj účel. Sestava je tedy následující – Rob: vocals and oboe, Martijn: guitars and screams, Erik: bass and words, Christ: drums. Tohle je tedy aktuální sestava, se kterou jsme jeli již zmíněnou šňůru a je to také sestava, která se podepsala pod album „Dark Dreams, My Child“. Nepatříme zrovna ke kapelám, které neustále mění sestavu. My jsme spolu dokonce hráli ještě v jiných kapelách, které ANOTHER MESSIAH předcházely. Ohledně sestavy ti tedy už nějaké speciální novinky poskytnout nemohu.
Rob E: Co se týče hudby, tak bych ji stylově zařadil někam na pomezí postdoomu, ve kterém se samozřejmě promítají jak staré doom metalové vlivy, tak ale prvky úplně odjinud. (Celý příspěvek…)

Pokud mě paměť a vyhledávač neklamou, na stánkách R.U.M.webu se ještě neobjevil žádný rozhovor s norskou kapelu, byť právě tato severská země dala světu nespočet výborných kapel. Proto jsem se hluboce ponořil do lůna undergroundu a kontaktoval velice sympatického chlapíka, Larse Jensena, známého pod pseudonymem Leiđólfr. Tenhle mladý instrumentalista se svým projektem MYRKGRAV nedávno dokončil opravdu povedené album „Trollskau, Skrømt og Kølabrenning” a byl velmi mile překvapen, když jsem ho poprosil o rozhovor. Larsovým domovem je malé městečko Røyse, přičemž osobně přiznává, že je trošku mimo všeobecné metalové dění, byť v rámci undergroundu si už nějaké to jméno získal. Nicméně je patrné, že Lars žije klidným životem a jak mi sám později přiznal, dělat rozhovor pro české periodikum bylo pro něj docela velkým dobrodružstvím…

Čau Larsi! Zdravím tě do Norska. Na úvod se tě nemohu nezeptat, jak se ti v současné době daří?
Hoj! Mám se docela dobře, i když poslední dny byly plné stresu, a to přesně v době, kdy jsem začal opět pracovat. Dělám totiž v obchodě. Každé ráno vstávám v 5:30 a to je hodně tvrdé. Uznej, že i tobě by se nechtělo vstávat takhle brzy, he, he.

V tomhle bodě s tebou naprosto souhlasím. Teď se však už vrhneme na tvůj projekt MYRKGRAV, i když… a v tom mám trochu nejasno, jedná se skutečně o tvůj osobní projekt? Z dostupných informací jsem vydedukoval, že ti při nahrávání pomáhali ještě nějací další lidé…
Ano, je to přesně tak. Ve skutečnosti jsem nikdy neměl legitimní spoluhráče, a to v jednoduchosti proto, že v místě kde žiji je velký problém zavadit na lidi, s kterými bych si rozuměl jak po ideologické, tak hudební stránce. Proto jsem založil svůj sólo projekt s tím, že toto je ta (pravděpodobně) nejlepší cesta, kterou se chci vydat. V začátcích to byla ta nejlepší varianta, ovšem později jsem zjistil a uvědomil si, že jsem tímto způsobem hodně limitován. Začal jsem se tedy ohlížet po spoluhráčích, kteří by se mnou album natočili. První byl Sindre Nedland (bratr Ásmegina Lazareho ze SOLEFALD), kterého jsem angažoval kvůli schopnosti vyprodukovat ten nejúžasnější čistý vokál. Espen Hammer z kapely LUMSK zase nahrál basové party do některých skladeb. Domluveného jsem měl také ještě jednoho bubeníka, který se však nakonec na nahrávání nepodílel. Na okraj bych ještě připomněl, že ve skladbě ”Gygra og St. Olav” vypomohla s recitací moje přítelkyně, he, he. (Celý příspěvek…)

Ruská kapela PAGAN REIGN je důkazem toho, že východoevropskou metalovou scénu bychom rozhodně neměli podceňovat. Dokonce mám pocit, že právě „východní“ kapely dnes možná přinášejí osobitější hudbu, než některé „stars“ ze západu. Nechme ale dělení světů někomu jinému a vrhněme se do lůna slovanských pověstí a kultů. Právě tady jsou PAGAN REIGN jako doma. Syrový pagan-folk metal s nezbytnou black metalovou chumelenicí vám doslova vymaluje okenice na bílo a to i v blížícím se letním období! Domnívám se, že PAGAN REIGN budou skutečnou pochoutkou pro všechny milovníky výše zmíněných stylů. Vzhůru tedy do ruských lesů, kde vládne zima a především slovanští Bohové! Na mé otázky odpovídal zpěvák a kytarista Orey, kterého jsem zastihl v průběhu domácího turné…

Velice tě zdravím! Pro většinu českých fanoušků bude jméno PAGAN REIGN neznámé, proto bych tě poprosil o stručné info z vaší biografie…
Zdrávo! Všechno začalo v roce 1995, kdy ve mně uzřela myšlenka týkající se založení kapely, která by hrála Slavonic pagan metal a to se vším, co k tomuto žánru patří. Nápad se nakonec podařilo realizovat, ale samozřejmě to trvalo nějaký čas. Z počátku byl problém sehnat muzikanty, kteří by byli ochotni hrát stejnou hudbu jako jsem chtěl já. To byla jakási má podmínka. Chtěl jsem, aby se všichni hudebníci na směřování vznikající kapely shodli. V roce 1999 jsem potkal bubeníka Slovena a spolu jsme začali připravovat první materiál „Ancient Warriors“. Ještě v tomto roce přichází druhý kytarista Vetrodar a basák Koldun. Tak vlastně vzniklo základní jádro PAGAN REIGN. Později přichází ještě klávesista Svyat. V této sestavě následně nahráváme album „Spark Of Glory And Ressurection Of Past Domination“. Poté kapelu opouští Svyat a přichází nový člen – Gromoslav, který také účinkuje už na další desce „Destiny Of Ancient Fate“. Po nahrání druhého alba však odchází také on. Na novém albu „Tverd“ jsme však ani žádné klávesové plochy nevyužili, a proto nebylo třeba někoho dalšího přibírat. Přibylo však o něco více folkových nástrojů, které do naší hudby skvěle sedí. (Celý příspěvek…)

Do redakce nám dorazilo velice zajímavé album od německé kapely EZPERANZA. Po poslechu debutu jsem ihned získal dojem, že by nebylo od věci, kdybychom se o jejich tvorbě dozvěděli něco víc. Image a tvář souboru je vcelku nevšední a totéž se týká také samotného pojetí hudby. Bubeník a hlavní předák souboru Dennis La Brea se ukázal jako velice sympatický chlapík, který je do vlastní tvorby hluboce ponořen a bere ji opravdu dosti vážně. Zde jsou jeho názory…

Zdravím tě, Dennisi! Mohl bys prosím vysvětlit, co znamená ten tajuplný název EZPERANZA?
Jasně, pokusím se. Je totiž vcelku těžké popsat, co tenhle výraz přesně znamená, abys to nějak dobře pochopil. Slovo EZPERANZA znázorňuje něco jako naděj a zároveň to je také španělské jméno, které dobře zní a také přináší něco málo exotiky. No a neměl bych zapomenout, že to jsme také především my, čili tu máš další možnost.

Dostáváme se k vašemu albu „Kill The Konvention“. Musím se přiznat, že mě hodně zaujala textová stránka skladeb. Mohl bys malinko načrtnout, o čem jednotlivé songy pojednávají? Deska zní dle mého soudu hodně uceleně a především vůbec nenudí…
Díky. Koncept alba je jednoduše o zabíjení každodenních lidských zvyklostí. To znamená, že je to takový recept, jak se jim do jisté míry i vyhnout. Ostatními lidmi jsi donucen dělat věci, které nechceš. Buď budeš tedy dělat to, co chtějí oni a nebo si všechny záležitosti vyřešíš po svém. Zkus to sám! A teď k některým skladbám. „Shake It“ je song určený pro velkou párty s nádhernými ženami. „Get Down“ je skladba proti gang-rap sračkám, „Vermilion“ je inspirovaná skutečnou událostí a pojednává o zneužitém dítěti. „Die Young“ je proti terorismu, „Wasting Away“ o promarněném životě, který nakonec vystřídá pocit štěstí a život člověka tak nabere úplně jiný rozměr. V„Generation Sick“ se zabýváme tou spoustou věcí, které nás štvou, lezou nám na nervy, nedokážeme je však v žádném případě ovlivnit. Dnes totiž sebemenší blbosti mohou udělat život ještě těžším, než ve skutečnosti je. (Celý příspěvek…)

Čas běží jako umanutý. Tak před šesti lety jsem dělal rozhovor s Davidem Janatou, mým výborným kamarádem, s kterým jsem už toho prožil opravdu hodně. Tehdy se však všechny mé otázky točily kolem DARK FUTURE, ovšem současnost je přece jen malinko odlišná. David je součástí nového cirkusu! KOHOUTEK band je na světě a pokud se chcete dozvědět více, čtěte! David prozradil všechny potřebné důvody, které se vznikem KOHOUTKU bezprostředně souvisí…

Čau Davide! Jak se máš v zasněženém kladenském podhoubí? A jak se ti vůbec líbila naše tradiční pondělní pitka?
Ahoj ALLeši, děkuji za optání, mám se v pohodě. Ze strany alkoholu musím uznat, že vše proběhlo tradičně. Tradičně mně bylo špatně, tradičně mně bolela hlava a tradičně jsem ráno nedokázal vstát do práce..

Hehe, vzpomeneš si vůbec na tu dobu, kdy jsem s tebou dělal rozhovor pro R.U.M. zine? Dokonce si ho můžeš ještě nalistovat na našich stránkách!
Samozřejmě, pokud si dobře pamatuji, celé se to pro změnu strhlo zase k chlastačce… Rozhovor jsem od té doby nečetl, ale počítám, že jsem tam nakecal spoustu hovadin. Je to už vážně dlouhá doba. (Celý příspěvek…)

V nedávné době jsem se zúčastnil svátečního vystoupení DARK GAMBALLE ve vyškovském klubu B29, kde bylo slavnostně pokřtěno nové CD, které nese název „Bonboniera“. Po excelentním koncertním setu jsme se sešel s vokalistou 10 a nezávazně jsem si s ním povídal. Rozhovor jsme měli domluvený až na příští den, jenže když začal 10 vyprávět zajímavé zážitky, převážně z minulosti, napadlo mě, proč diktafon nezapnout už v této chvíli. Další mé otázky se samozřejmě točily kolem novinkového alba, které jsme rovněž náležitě rozpitvali.

Ještě než jsem zapnul diktafon, tak jsi mluvil o svých pěveckých začátcích. Tvé historky vypadaly opravdu velmi pikantně. Můžeš se o ně s našimi čtenáři podělit?
No to bylo tak. Tehdy se lidé dělili na takové dvě skupiny. Na hašišáky a veksláky. Samozřejmě jsem musel být hašišák, protože veksláky jsem neměl rád. Taková ta zásadní banda se nacházela u Prioru v Brně. A najednou ti tam byli borečci a hráli na španělky něco od Škorpiónů. Já jsem zrovna šel okolo, tu písničku jsem znal a tak jsem jí tam šupl. Ti borci z toho byli úplně vyřízení a říkali: „ty vole, my máme kapelu a ta kapela se jmenuje RODAN a sháníme zpěváka“. A já že tedy dojedu! A tak jsem hrál asi tak půl roku v tom RODANU. Měli jsme jedno vystoupení na nějakém hradě, na Vojenské písni, polovinu písniček vyškrtali, protože tam byla slova jako meč, krev a podobné věci, což za komunistů neexistovalo! Krev být prostě nesměla . Pak však do kapely přišel člověk, který měl peníze, klukům z kapely koupil nějaké věci a tím pádem mě, ač třeba nechtěli, tak mě vlastně vyšachovali díky tomu člověku, který chtěl zpívat. Pak tady působila kapela, která se jmenovala EKG. Tehdy byla venku asi půl roku deska „Among The Living“ od ANTHRAX a my jsme hráli písničku „Indians“, hráli jsme věci od SLAYER, plus jsme měli vlastní skladby. Jenže tam zase byl bubeník, který vybíral peníze na aparát, který jsme spláceli, ale on na místo toho, aby to dával těm lidem, co sháněli ty aparáty, tak chodil do bordelu apod.. Pak jednoho dne přišli obrovský borci, začali si odnášet aparát, málem jsme ještě dostali na držku a to byl vlastně konec skupiny, protože jsme zjistili, že všechny naše peníze prakticky nejsou a nebylo na co hrát. Všechno nám prostě sebrali.

V tom momentě jsem tak trošku rezignoval. Smířil jsem se s tím, že z toho mého zpívání asi už nic nebude. Tak jsem prostě jen tak poslouchal muziku a bavil jsem se tím. Za sto čtyřicet korun jsem si od jednoho člověka nechával nahrávat kazety, vždycky na jednu stranu se vešlo jedno album. Byl jsem úplnej maniak. Poslouchal jsem prostě ty nahrávky, četl jsem si ty texty a byla to pro mě taková paráda. Potom, když jsem se vracel z vojny, tak jsem se šel podívat na koncert kapely MADNESS, kde vlastně působili moji spoluhráči z EKG a s nimi jsem si „šupnul“ skladbu od SLAYER – „Mandatory Suicide“, a když jsem to odzpíval, tak mi prakticky nabídli, abych k nim šel zpívat. V té době jsem měl čtyři měsíce do civilu. Takhle vlastně vzniknul DARK! Já jsem stále vymýšlel název, který by se mi líbil, protože zároveň k tomu tenkrát muselo být logo, jinak by to nebylo ono. Takže jsem nakreslil DARK, že to ani nebylo poznat, ale hlavně že to bylo akční a soudobý. Takhle to vlastně všechno vzniklo… (Celý příspěvek…)

Po debutním albu „Perfect Life?“ se po GALACTIC INDUSTRY tak trochu slehla zem. Až v posledních dnech o sobě dala kapela vědět promo kotoučkem „Lost Man“. Je to předzvěst nového CD?Tohle všechno jsem rozebíral s vokalistou a kytaristou v jedné osobě, Georgem13. Více není třeba dodávat!

Ahoj George! Hned na úvod se naskýtá otázka o současném stavu GALACTIC INDUSTRY. Co se dělo po vydání vašeho debutu? Jaké ohlasy jsi na album „Perfect Life“ zaznamenal?

Po vydání debutu se toho dělo hodně a vlastně nic. Recenzí vyšla velká hromada, v drtivé většině byly velmi pozitivní, občas to akorát někdo nepochopil S koncerty to bylo trochu horší, přece jenom hrajeme progresivní styl tvrdé hudby, což v konzervativním Česku málokomu voní bez důkladné mediální masáže, které se nám ze strany vydávajícího Popronu ani nemohlo dostat. Na tom jsme ostatně ani nebyli domluveni. Zkrátka řečeno, až bude styl, který provozujeme, především v Německu out, možná nás promotéři vezmou na milost Co se týče sponzorů, tady je naštěstí situace o něco lepší, třeba díky Karlovi Motyčkovi z Karviné jsme mohli natočit aktuální promo, na videoklip „Perfect Life“ nám dokonce zásadní měrou přispěla karvinská radnice!

V současné době propagujete promo CD, které obsahuje pouze dvě regulérní skladby + jeden remix. Proč jen tyto dvě ochutnávky? Máte už jasno, kdy by mohlo vyjít druhé album? Také nelze vynechat otázku, která se týká vydavatele…

My jsme původně vůbec nepočítali, že bychom promo měli nějakým způsobem propagovat. Hlavním účelem mělo být natočení ukázkového materiálu právě pro případné vydavatele druhé desky. Jenže po pár pokusech, které nikam nevedly, jsme se rozhodli promo aspoň pustit do médií. Jako že žijem a tak .

Jak vůbec vypadá práce na dalších nových a skladbách? Jakým stylem tvoříte nové kousky? Míchání metalu a elektroniky musí být dle mého soudu velká zábava, ale také mravenčí práce…Jak to vidíš ty?

Přesně tak. Vzhledem k tomu, že všechny skladby vznikají kompletně v počítači, je to opravdu velká zábava a vzrušení, což ale na druhou stranu taky velmi spotřebovává čas a energii. Navzájem si vzniklé skladby posíláme e-mailem, doplňujeme o další nápady, sóla a tak. A ke tvé otázce, kolik máme ´materiálu´ na druhou desku – v tuto chvíli disponujeme čtrnácti songy, rádi bychom ještě něco přidali, ovšem jen pokud nám zbyde nějaká energie a čas:-) (Celý příspěvek…)

A je to tady! Pokračuje náš exkurz do lůna zimních sportů a opět se týká skoků na lyžích. Dnes si vám dovoluji představit českého reprezentanta Antonína Hájka, velkou naději tohoto nádherného sportu. Je mu teprve devatenáct let a už nyní patří v Česku k nejlepším skokanům. V současné době se však léčí ze zranění, které ho nečekaně postihlo těsně před Olympijskými hrami v Turíně. Tomu se tedy říká smůla. Hajčus (použil jsem s dovolením týmové přezdívky) se však už pomalu dává dohromady a jak si budete moci přečíst, dobrá nálada ho ani v těchto nepříjemných chvílích neopustila…

Čau Tondo! Srdečně tě zdravím! Hned na úvod se zeptám jak se máš a jak probíhá tvá rekonvalescence? Mohl bys v krátkosti popsat, co bylo příčinou tvého zranění?
Zatím ještě nemůžu trénovat, takže chodím na vodoléčby, natírám zranění mastmi, dělám protahovací cviky a alespoň chodím na procházky … Nevím přesně, kde byla příčina zranění. Tohle může mít člověk déle v sobě a najednou to vyleze… Můžu se jen domýšlet, že to je následek mého pádu loni v Obersdorfu, nebo nějaká větší zátěž… to už nikdo nezjistí.

Letos si absolvoval téměř všechny závody Světového poháru. Na kterých můstcích se ti dle tvého soudu dařilo nejlépe?
Mám rád můstek v Harrachově, kde sem doma a taky jsem tam dosáhl nejlepšího umístění. Taky se mi povedlo Turné čtyř můstků, zejména Insbruck a taky Ga-Pa.

Moc by mě zajímalo, jak vypadá příprava skokana chvilku před závodem? Z kamer je vždy patrné jen to, že skonané sedí nahoře vedle sebe a soustředí se… Je tam čas také na nějaké hecování, srandičky apod., anebo se všichni spíše soustředí sami na sebe?
Sranda a hecování je u nás pořád, ale když se přijede před závodem k můstku, už se každý soustředí sám. Každý má zaběhlý stereotyp toho, co před závodem dělá. Ještě si vždy před skokem popřejeme štěstí, plácneme si a pak zase to soustředění, o kterém si mluvil… (Celý příspěvek…)

Pojmenovat kapelu FUCK DA KAROT, to už chce kus odvahy a zároveň nezkrotně excentrický smysl pro humor. Už samotná slovní hříčka něco málo napovídá. Tady má jít přece jen o trošku něco jiného! Na české hudební scéně se snad nikdy nepohybovalo těleso s tak zvláštně složenou sestavou. Vůdčí persona, Petr „Cholda“ Víšek, charakterizoval svou partičku jako „spolek technařů, kteří oprášili své nástroje a vrátili se k hard coru“. Ale přece jen v trochu jiné podobě. Petr (ex.MORTISAGA, ex.ABAX, ex.MUD PIES) se tak trochu sám posadil do role zkušeného „učitele“, kterému však zároveň sekundují „drzí“, ale velmi učenliví žáci. Díky tomuto koktejlu vznikají vskutku zajímavé skladby, plné tvrdých kytarových rifů, ale překvapivě také velice jemných pasáží. FUCK DA KAROT mají nyní těsně před vydáním prvního CD a to byl dost dobrý důvod k tomu, abych Petra malinko vyzpovídal…

Na úvod možná trochu nečekaná otázka. Naposledy jsem vás živě viděl na STRATTEK festu, na kterém jste se coby spolupořadatelé také podíleli. Zajímalo by mě, co se od té doby u vás událo, případně změnilo a zároveň se naskýtá otázka, zda-li se do pořadatelství akce pustíte i letos?
Další ročník je v jednání. Uvidíme, jak to dopadne. Jinak u nás je podstatná změna ta, že hrajeme v pěti a to s kolegou Babbem, který obsluhuje klávesy a občas i třetí kytaru. Používáme jak sampler, tak syntetizer a je to výborné obohacení celkového zvuku kapely.

Název vaší kapely zněl nejdříve FUCK DA KAROT, poté jste název zkrátili jen na FDK, abyste se nakonec přece jen vrátili k původnímu názvu. Mně osobně se tahle slovní hříčka moc líbí. Co vás však k těmto náhlým změnám vedlo? Neměli vaši příznivci problém s vaší identifikací?
Asi tak před rokem nám přelétlo přes hlavu, že FUCK DA KAROT nekoresponduje s novou tvorbou. Tak jsme usoudili, že se zkrátíme, v létě jsme však zjistili, že to je blbost, tak jsme prostě FUCK DA KAROT nebo FDK, ať si nám každý říká jak chce )). Pro koho je celoslovný název moc sprostý, může nám tedy říkat FDK . Pro rejpaly, náš název není politicky ani eticky motivován. Je to slovní hříčka, která vznikla na jedné velmi povedené pařbě .

Hlavním tématem tohoto rozhovoru je vaše první CD, které by mělo brzy spatřit světlo světa. Jak to tedy v současné době vypadá?
V současné době máme natočeno – čeká nás mastering, a momentálně ještě není jasné, kde to vyjde, nebo dokonce zdali si to nevydáme sami . Jsou tam čtyři nejnovější věci + jeden remix od GATE 6. Stopáž je cca 30 minut. Možná se tam vejde i plánovaný videoklip. (Celý příspěvek…)

Pokud je vám blízká škatulka zvaná pagan metal, tak rozhodně zbystřete pozornost. Německá kapela WOLFCHANT, pocházející z bavorského venkova, bezesporu patří k velkým nadějím tohoto žánru a silně o tom přesvědčuje také jejich poslední nahrávka „Bloody Tales Of Disgraced Lands“ (CCP records). Velkou zajímavostí také je, že právě WOLFCHANT uspořádali letos v červnu jedinečný festival, nazvaný PAGAN NIGHTS, orientující se především na folk a pagan metal.To je myslím si dobrý důvod k tomu, abychom tuto akci vedli v patrnost. Vždyť WOLFCHANT slibují pro příští rok pokračování, což by mohl být docela dobrý typ i pro českého fanouška, hledající nové místo pro letní festivalové radovánky. Více ale už bubeník Norgahd…

Zdravím tě, Norgahde! Jak se vede?
Také tě zdravím! Díky za optání! V současné době se mám skutečně skvěle a dá se říci, že si teď docela užívám a také odpočívám. Před nedávnem jsme totiž pořádali první ročník festivalu PAGAN NIGHTS, což stálo docela velké úsilí a samozřejmě nechyběla trocha toho stresu.

Mohl bys naším čtenářům trochu představit vaši kapelu? Především by mě zajímal váš název WOLFCHANT. Co si pod tím má člověk představit?
Chtěli jsme pojmenovat kapelu tak, aby samotný název vystihoval a něco vypovídal o našem domově. Žijeme totiž v blízkosti bavorských lesů, kde také mimo jiné, žije spousta vlků. Právě proto jsme pojmenovali naší kapelu WOLFCHANT, což v širším smyslu slova znamená „vlčí zpěv“. Nebo-li zpěv úpějícího vlka, což zase tak trochu evokuje naše vokály. Takže asi tolik k našemu názvu, který jak vidíš, se skutečně vyznačuje jakousi celistvostí.

Na svém kontě máte už tři nahrávky, přičemž regulérní album jste vydali na sklonku minulého roku a jmenuje se „Bloody Tales Of Disgraced Lands“. Prozraď o něm několik základních informací…
Ano, je to skutečně naše první regulérní album, které nám vydala rakouská firma CCP records/SPV. Jedná se o koncepční album, založené na fiktivním příběhu o válečníku Ragrovi, jeho synu Mahrovi a lidech ze „starých polí“. Příběh pokračuje napadením jejich pohanské země, křesťanských sousedy, ze země Claim. Dagmar, Aahr a několik další válečníků, žen a dětí se pokusí uprchnout do hor a nějaký čas se tam ukrývají. Poté přichází čas odplaty. Válečníci se dávají opět do boje a jdou osvobodit svou zem. Každá píseň na albu je jakýmsi samostatným příběhem. Posluchači tu najdou hned třináct songů, včetně intra a akustických částí. (Celý příspěvek…)