R.U.M. zine

Slíbený rozhovor s novou tuzemskou kapelou REALM OF ALGOL je tady. S Maestusem se známe opravdu už nějaký ten pátek a já jsem opravdu moc rád, že právě R.U.M. zine může podpořit jeho zajímavé hudební choutky…

Uctivě zdravím! Doufám, že se máš fajn! Pamatuješ si ještě na doby, kdy jsme se docela často vídali na Kladně? Jak na tyhle časy vlastně vzpomínáš? Vybavíš si nějaký extrémní zážitek, který sis uchoval v paměti do těchto chvil?
Ahoj, Aleši! Na doby, kdy jsme řádili na Kladně, si samozřejmě pamatuju. Byly to opravdu skvělé časy. Myslím, že jsme si užili hodně legrace, hlavně s Davidem a Radimem, takže na tu dobu vzpomínám opravdu rád. Nějaký extrémní zážitek? No tak těch bylo asi víc. Samozřejmě v tom měl prsty buď David nebo Radim! No, nevím jestli je extrémní, ale fajn bylo, když jsme s tebou a Radimem předváděli tanec senegalských fanoušků v podnapilém stavu na Kladně na hlavní třídě… Opravdu legrace!

Jako kytarista jsi působil v kladenské kapele MENTALLY BLIND, která už patrně neexistuje. Jak vzpomínáš na tuto partičku? Vídáš své staré spoluhráče?

Kapela MENTALLY BLIND byla opravdu velkou součástí mého hudebního života a hodně mi dala. Odehráli jsme spoustu skvělých koncertů a máme spoustu zážitků z té doby.. Bohužel jsme nevydali žádnou demo nahrávku, což dodneška vidím jak obrovský mínus. Myslím si, že skladby jsme měli dobrý a i ohlas na koncertech tomu odpovídal. V této kapele sem hrál od svých 17ti let a byl jsem tam absolutně nejmladší, tudíž její členové mě hodně pomohli. Dodneška nevím, od koho bych v té době sehnal nahrávky black a deathových kapel.. Internet neměl snad nikdo a o nějakém stahování či mp3 jsme si mohli nechat jen zdát. Takže díky členům této kapely sem získal solidní přehled v metalu a poznal opravdové kořeny blackové a deathové hudby. Co se týče bývalých spoluhráčů, tak baskytarista se asi propadl do západního Německa, protože o něm nemá zprávy snad nikdo. Kytarista žije tuším na Sýkořici, oženil se a má rodinu… Jediný koho vídám je Míla, bubeník, který je shodou okolností můj švagr, a zpěvák (Honza), který občas přijede popít na Kladno.. S Mílou a Honzou v současné době chystáme dát živou podobu vynikajícímu blackovému projektu FRONDESCENT GOUT, který nahrál jen jeden člověk – Exnihilo z Prahy. Jeho demo doporučuju! V českých končinách opravdu něco neslýchaného! (Celý příspěvek…)

Asi tak před půl rokem jste si mohli na našich stránkách prohlédnout fotogalerii z mých cest po pobaltských republikách. Přivezl jsem si spoustu zážitků, ale také kontaktů na tamní metalovou scénu. Jedním z mých úlovků je estonská kapela BESTIA, která má na svém kontě teprve jedno CD „Hallutsinatsioon“ , ale v současné době začíná dost silně vystrkovat růžky. S kytaristou a vůdčí osobou kapely, Andresem, jsem se potkal v talinském klubu Rockstars. Docela jsme si padli do oka a tak jsme klábosili ovšem možném, přičemž hlavní témata se točila především kolem hudby.. Andres je příjemný chlapík, možná až moc skromný. Pamatuji se, že jsem ho nejvíc rozhodil v momentě, když jsem chtěl, aby se mi podepsal do bookletu jejich alba . V té době jsme si slíbili vzájemnou spolupráci a tenhle rozhovor je vlastně takovým logickým vyústěním…

Čau Andresi! Jak se máš ? A jak si vůbec přežil Vánoce? Doufám, že dobře a také věřím, že to v klubu Rockstars žije alespoň tak jako v létě…
Zdravím! Mám se skvěle a doufám, že ty jsi na tom podobně! My jsme letos měli opravdu metalové Vánoce! V tuto dobu proběhlo docela dost koncertů a to nejen v klubu Rockstars, ale i v některých dalších. Bylo tak docela jednoduché se odprostit od těch komerčních a církevních sraček, které do nás rok co rok hustí televize a další jiná média.

Jak v současnosti vypadá sestava kapely BESTIA? Dokázal bys nějakým způsobem popsat její stylovou orientaci? Ber to jako vodítko pro naše čtenáře…
OK! Sestava tvoří Tarmo – sword (meč), Pavel – knife (nůž), Reivo – sekera, Timukas – scythe (kosa) a Andres – chainsaw (řetězová pila). Naše hudba se dá stručně popsat jako kombinace pagan black metalu s prvky death a trash metalu. Takto nás také charakterizuje veřejnost.

Pomalu se dostáváme k vašemu CD „Hallutsinatsioon“. Můžeš k němu podat patřičný komentář?
Je to vlastně naše první (demo) album, které jsme nahráli v průběhu podzimu 2003 a zimy následujícího roku. Za tu dobu jsme nashromáždili poměrně dost materiálu, ze kterého jsme vybrali ty nejlepší skladby a rozhodli se, že je předhodíme širší veřejnosti k posouzení. Některé skladby jsou docela rozdílné, protože byly napsány v průběhu tří let, přičemž se také do jisté míry upravovala naše sestava. Proto tak trochu rozdílná tvář naší tvorby. Totéž se však týká ohlasů a recenzí. Někdo by nám z deseti bodů nedal ani bod a od někoho jsme zas dostali i deset bodů z deseti, což bylo pro nás skoro nad očekávání. Takže tady máš dva naprosto protichůdné pohledy. (Celý příspěvek…)

Na kapelu CHAOS IN HEAD jsem narazil během léta. Velice mě zaujala jejich „live show“, kterému v současnosti vévodí především mladičká vokalistka Petra. Při poslechu jejich skladeb jsem si však stále říkal: „název CHAOS IN HEAD jsem už někde slyšel“. Po několika písních mi ale všechno došlo. Za bicími jsem totiž objevil Petra Kopce, známého z působení v death metalovém KRABATHORU. Následně se mi podařilo vzpomínky ještě více rozčeřit a rázem jsem došel tam, kam jsem chtěl. CHAOS IN HEAD byli vždy Petrovou kapelou, na kterou však hudební veřejnost skoro už zapomněla. Současnost je ale naštěstí úplně jiná! CHAOS IN HEAD v nové sestavě často koncertují a v současné době chystají dokonce nové album! Více už v rozhovoru…

Ahoj Petře! Hned na úvod bych tě chtěl poprosit o krátké představení CHAOS IN HEAD. Přece jen je vaše historie tak trochu kostrbatá a do jisté míry i překvapivá…
Kapelu jsem založil bezprostředně po mém odchodu z KRABATHORu, což bylo tuším na podzim 1993. CHAOS IN HEAD a sestava rovná se nekonečné problémy s frontmanem. Mimo let 1996-1999, kdy se skupina rozpadla a jen občas jsme jamovali já a Chorche, to bylo neustálé hledání nových a nových zpěváků. Až jsme v podstatě z donucení museli sáhnout k řešení, které do té doby nikoho z nás ani nenapadlo – totiž vzít do kapely ženskou. No, ženskou… pubertě sotva odrostlý živel. A zdá se, že to nebyla špatná volba.

Tvoje jméno bývá ve vzpomínkách často spojováno s působením v legendárním KRABATHORu. Dle nových skladeb CHAOS IN HEAD však předpokládám, že jsi se hudebně vyvinul úplně jiným směrem. Mohl bys tenhle proces malinko rozebrat?
Někdy v roce 1992 nebo 1993 se mi dostala do rukou deska od ALICE IN CHAINS „Dirt“ a naprosto mě okouzlila. Slyšel jsem temnou, smutnou, depresivní a tvrdou hudbu, ale hlavně neskutečné pěvecké linky. Věděl jsem, že je to něco podobného, co chci dělat. Tvrdá muzika se zpěvákem, který umí i zpívat a jen neřve. Toto nebylo v KRABATHORU možné a přispělo to k mému odchodu z kapely. No a já chci i teď dělat pořád to, co jsem chtěl tehdy. Relativně tvrdou hudbu s opravdovým a zajímavým zpěvem. Možná i proto mé nároky na zpěváky byly vždy velké a byly asi i příčinou jejich „vysoké úmrtnosti“. (Celý příspěvek…)

V České republice opět vyrostla výborná death metalová deska! Jmenuje se „Fragments Of Reprisal“ a na svědomí ji mají kluci z DESPISE! Desku jsem si s předstihem dostatečně poslechl a od té doby co ji mám, nevyndal jsem ji z přehrávače. V plánu jsem měl nejprve napsání recenze, ovšem nakonec vám předkládám mnohem lepší lahůdku, a to rozhovor s Dejvym Krédlem, vrchním to kytaristou! Příznivci recenzí se nemusí obávat, brzy se na R.U.M. webu objeví ! A teď už rozhovor…

Dejvy, přijmi mé gratulace ke znamenitému albu! Na úvod však trochu netradiční otázka! Jak moc je pro tebe zvláštní, že tě pro R.U.M. zpovídám já, to znamená člověk, se kterým se docela často osobně střetáváš a vedeš s ním nekonečné rozbory ohledně všemožných hudebních stylů? Jinak ti samozřejmě děkuji, že si svěřil novinku do rukou právě mně, a to prakticky hned po nahrání…
Ahoj Alle, děkuji za gratulaci – pomalu mě začíná naplňovat pocit, že ty měsíce plné nervů a vysedávání u PC ve studiu nebyly úplně zbytečné. K tvému netradičnímu začátku: Řekl bych, že jsi mi velice blízký člověk, jehož názoru si nesmírně cením a jsem poctěn, že s tebou mohu trávit dlouhé chvíle nad rozebíráním koncepce (nebojím se říci) teď již „našeho“ pořadu HARD AND HEAVY na rádiu BEAT. Rád diskutuji na jakékoli téma, neboť právě diskuze je věc, která tě jako člověka může obohatit a otevřít ti dveře do jiných světů a dimenzí. Na tvou reakci jsem byl opravdu zvědav, a proto jsi dostal desku „Fragments Of Reprisal“ s určitým předstihem – čtenáři určitě vědí, že jsem aktivně zapojen i do dění kolem PAYO webu, a proto jsem chtěl, aby byl PAYO web první, kde se objeví rozhovor k nové desce.

Doufám, že to nebereš jen jako mazání medu kolem huby… znáš mě dobře, víš jakou mám rád hudbu a kdyby se mi to nelíbilo, určitě bych ti to otevřeně řekl! Každopádně si ale myslím, že DESPISE nabrali velmi zajímavý kurz… a teď bych to tedy nechal na tobě, jaký to tedy kurz je z tvého pohledu…
Toto je věc, která mi tak trochu vyrazila dech. Vím jakou hudbu máš rád a nečekal jsem tak vřelé přivítání naší desky z tvé strany – jsem polichocen tvou reakcí!!!!! Co se týče kurzu – no, myslím, že u kormidla mi v poslední době začal hodně pomáhat Zdeněk Šimeček (LACERATED ENEMY rec.), který projevil zájem o DESPISE, což mě upřímně těší – myslím, že kurz probořit hranice České republiky směr na západ je teď mnohem snazší ))). Co se týče hudebního kurzu, myslím, že novou deskou jsme jasně posluchače nechali nahlédnout do našich (teď již odkrytých) karet. Popravdě, mnoho lidí nevědělo, co si od nové desky slibovat (dokonce ani náš vydavatel) – vše jsme chtěli nechat uzrát pěkně pod pokličkou – teď již tedy mohu říci, že po ortodoxních začátcích (split CD s IMPERIAL FOETICIDE a LUST OF DECAY) a trochu experimentálním období (promo CD 2006) jsem si našel cestu, která se jasně objevila na našem debutu. Tedy barevná směsice pevně se držící v ranku metalu. (Celý příspěvek…)

Rozhovor s Martinem Čechem jsem vždycky chtěl uskutečnit, ale nikdy se mi celou myšlenku nepodařilo dotáhnout dokonce. Nakonec mi vše vyšlo až nyní a já jsem tomu velmi rád. S Martinem se dá totiž klábosit téměř o čemkoliv, což koneckonců zjistíte sami z následujících řádků….

Ahoj Martine! Nedávno ses vrátil ze zahraničí, mohl bys našim čtenářům ve zkratce popsat, kde jsi byl tentokrát (a jaké cesty jsi absolvoval?)
Na úvod tě zdravím. Nedávno jsem se vrátil z Indie (no nedávno, už to jsou skoro 2 měsíce, hodně to letí). Už jsem tam jednou byl a tak jsem tentokrát jel navštívit povětšinou známá místa.

Existuje nějaké speciální místo, na které by ses chtěl ještě podívat?
Určitě znovu do Indie, Pákistánu a Indonésie. Do Rumunských hor bych také mohl jezdit neustále. Momentálně mne nejvíce láká Pobaltí a Finsko a potom Gruzie, Arménie a Kyrgyzstán. Také odlehlejší části Ruska bych někdy rád navštívil, ale dostat se do téhle části světa není zrovna jednoduché.

Z některých tvých cestovatelských historek doslova naskakuje husí kůže. Zkus zavzpomínat, kdy ti bylo úplně nejhůř?
Někdy to tak může působit, když to někdo čte v pohodlí domova. V terénu jsou i zdánlivě hodně nebezpečné situace většinou vždy řešitelné. Pokud mám situaci ve svých rukou, tak se cítím bezpečně, cestuji i hodně sám a není s tím problém. Největší nebezpečí cítím, když cestuji lokálními autobusy, které jsou v zemích tzv. třetího světa v šíleném stavu a člověk je odkázán na stav vozidla a umění řidiče. V Pákistánu se semnou hned první den převrátil autobus plný Pákistánců, uprostřed noci, v zimě za šíleného větru u afgánského pohraničí. Ještě k tomu se tam rozlilo několik kanystrů nafty a hrozilo nebezpečí výbuchu nebo vzplanutí. To nebylo příjemné.

…a ještě jedna cestovatelská. Dostal ses do zemí, kam mnoho Evropanů jen tak nezamíří. Jak tamní lidé vlastně vidí nás, Evropany? Narazil si při diskusi s nimi třeba na téma politika USA?
Evropané dnes míří téměř kamkoliv. Z těch zemí, kam jich tolik nezamíří, máš pravděpodobně na mysli Irán a Pákistán. Osobně jsem se nikdy v žádné zemi nesetkal s nějakým záporným postojem a názorem na Evropu a Evropany. Spíš naopak, celý svět je dnes v úpadku a na východě jsou tím lidé postiženi nejvíc. Evropu pak vnímají jako místo blahobytu. Ohledně politiky USA… Já jsem ty země navštívil v roce 2002, na některých místech to bylo poněkud choulostivější téma, ale přehnané anti USA tendence jsem nikde necítil. Doba se mění velice rychle, dnes politiku USA odsuzuje velké množství lidí kdekoliv na světě, včetně samotných Američanů. (Celý příspěvek…)

Exkurz po talentovaných tuzemských spolcích pokračuje! Brněnská kapela HEIDEN v současnosti propaguje novinkové CD „Era 2“ a pokud jste měli možnost slyšet předchozí počiny, rozhodně si nenechte ujít ani tento. HEIDEN se totiž ve svém vývoji pohnuli o notný kousek dopředu, odlepili se od tradičních pagan/black metalových postupů a vydali se cestou nečekané přímočarosti, ze které příští rockový entuziasmus a black metalová magičnost. Kapela je plná elánu, což dostatečně deklaruje i následující rozhovor. Na mé otázky odpovídaly hned tři hybné síly souboru…

Jak byste ve stručnosti shrnuli vývoj HEIDEN? S čím jste spokojeni a v čem si myslíte, že jsou vaše největší rezervy?
Varnag: Postupujeme jak to jen jde. Děláme to, co nás baví, to co je pro nás nejlepší. Snažíme se být stále ve vývinu a nestát na místě. Věříme, že svou práci děláme co nejlépe. Pokoušíme se přistupovat k muzice zodpovědně a neodrbávat ani podpůrné faktory (grafika, web atd). Slabiny určitě máme, jsme mladí, zkušenosti teprve sbíráme, to je zatím naše největší slabina … nezkušenost … což se ale postupem času změní, tedy aspoň doufáme.
Kverd: Když se prohrabu vydanými nosiči, tak jsme došli od dost nehudebního, syrového, hyperrychlého black metalu s pohanskou „lyrikou“ přes pagan BM a pagan /black/ metal (reprezentovaný deskou „Tinne“) k současnému výrazu, který obsahuje rockové elementy a postupy, taky metal a špetku BM a třeba i doomových nálad . Lyrika urazila taky dlouhou cestu. Dneska jsou naše slova o pocitech, spiritualitě – jsou osobní a nejednoznačná, umožňují člověku vlastní výklad a přesně to je věc, o kterou mi jde. Varnag tu komentoval naše slabiny a já zase zmíním naši největší devízu, tou je „cit pro věc“.

Necháváte se (záměrně/nezáměrně) ovlivňovat názory veřejnosti, ať už jde o recenzenty, případně fanoušky samotné?
Varnag: Sám nevím jestli ano či ne. S některými připomínkami souhlasíme, s některými ne. Nejde se zavděčit všem. My se prostě snažíme hlavně dělat věci tak, abychom z nich měli na prvním místě dobrý pocit my sami.
Kverd: Zamyslím se nad tím, pokud se nám kritik snaží něco sdělit a nejde vyloženě o slovní průjem. Jsem otevřený lidem – proč ne? Oni přece koupí nosič, ale předně je naprosto nutné, abychom byli spokojení my.
Kalanis: Já si recenze rád počtu, občas se nad nimi pousměju, ale že bych si z nich dělal nějak extra hlavu… A názory ostatních – všichni jsme jen lidi a každý máme jinačí pohled na věc. (Celý příspěvek…)

Kolem brněnské kapely RHODIAN je v současnosti pěkně rušno. Nejenže nedávno vydala skvělou novinku “Enter The Password: Berserk”, ale také zvítězila ve vyhledávající soutěži Broumovská kytara, které se zúčastnilo cca. osmdesát kapel. To je už docela slušný výsledek a RUM zine samozřejmě gratuluje k tomuto skvělému úspěchu. Tento rozhovor se však týká přece jen více aktuálního počinu a vůbec všeho, co s ním úzce souvisí. Na mé otázky odpovídal Olas, kytarista a vrchní skladatel v jedné osobě.

Čau Olasi! Mohl bys prozradit, jaká atmosféra nyní panuje v táboře RHODIAN? Ptám se proto, že na nové desce se poprvé objevuje váš nový bubeník, Honza Lukl a dle hlášek v bookletu usuzuji, že do kapely přinesl mnoho nového…
No to si snad děláš srandu. Tedy vlastně ahoj ALLeši a všichni laskaví čtenáři! Pokud myslíš kloubení živých bicích a elektra, to přinesl spíše jeho předchůdce, dnes působící v kapele ADD SYNDICATE. Honzík je mladý neopracovaný dřevo, který honí pořád nějaký průsery, takže pokud řekneš „přinesl něco nového“, pak mi vytanou na mysli právě ty jeho průšvihy s podpalováním auta s aparátem, ledabyle odhozeným nedopalkem, nebo úspěšné zavření kufru auta s aparátem takovým způsobem, že jej už nikdo nemohl otevřít – samozřejmě přesně ve chvíli kdy se má jít hrát apod….UUUfffff. Ale ze všech těch machýrků a rádobymuzikantů byl jedinej schopen se to naučit a hrát do samplů. Na tom si spousta zájemců vylámala zuby…

Samozřejmě jsem věděl, že se chytneš. Otázka byla zkrátka přesně trefená . Než se dostaneme k rozboru novinky, tak bych tě chtěl poprosit o to, abys trošku zavzpomínal na starší časy a krátce popsal váš hudební vývoj, a to především prostřednictvím vydaných nahrávek . Jak je hodnotíš s odstupem času? Pustíš si čas od času nějakou starou věc?
Ale jo, to víš že jo, já jsem velkej Narcis, ale zas tak velkej, abych se u toho nenasmál zase ne. Podívej, první demo „Sic erat in atis“ byl první kontakt se skladbou jako takovou, na „Structure…“ jsme měli čerstvě koupenou naši první mašinku a bylo kolem toho spousta nadšení. „Fact-or-your Fiction“ bylo první CD a tehdy způsobilo docela poprask, protože nikdo z metalových kapel neměl nejmenší potuchy o tom, co tyhle technologie jsou a i takový portál jako je www.freemusic.cz (jeden z nejpřísnějších) nás vynášel do nebes. Na „Too High“ jsme se doučili programování. Ta deska byl něco jako malej reparát po „Fact-or-your..“, protože nepřinášela nic novýho, jen se snažila vychytat ty chyby, který se vyskytly předtím. „Berserk“ je už vyzrálá deska, dělaná s producentem. (Celý příspěvek…)

Takřka z popela vyvstala severomoravská kapela HYPERBOREAN DESIRE, pomalu se šplhající k tuzemským metalovým výšinám. Už jejich debutové album „…v kruhu Veškerenstva“ nabízí pestrobarevnou hudební koláž, kterou ocení především pozorní a vnímaví posluchači, kteří mají rádi výlety do ne zcela probádaných končin. HYPERBOREAN DESIRE jsou zkrátka otevření téměř všemu a všem a je velmi pozitivní, že právě v našich končinách vyrůstá formace, která by v budoucnu mohla konkurovat evropským metalovým velikánům. Perspektiva je jednoznačně na straně těchto mladých hudebníků, a proto věřme, že se jejich vysoký potenciál jen tak nevytratí. Na mé všetečné otázky odpovídal zpěvák a kytarista Radalf, a z části ho doplňoval jeho parťák Typhon…

Srdečně vás zdravím! Hned na úvod netradiční otázka pro Radalfa! Jak se ti líbila má recenze? Máš vůči některým mým postřehům výhrady?
Radalf: He, he, he, ty jsi mi teda lišák… tak já ti v mailu pochválím recenzi a ty mi takhle nenápadně vnutíš, abych ji pochválil i veřejně, viď? No tak teda jo, no… recenze je velmi příjemná (aby ne, když nás vesměs chválíš ), nicméně ty jsi recenzent, my kapela – my nemáme právo kritizovat či komentovat jakékoliv názory lidí na naši tvorbu, my jen něco natočili a pustili ven, to je vše.

He, he, nemyslel jsem to až tak ješitně . Opravdu jsem měl namysli spíše některé mé postřehy. V recenzi jsem psal něco o málo „znějících“ kytarách, což je pohříchu vůbec jediná piha na kráse, alespoň tedy z mého úhlu pohledu. Jaký je tvůj názor? Já se domnívám, že skladbám by přece jen více slušel poněkud hustější kytarový zvuk…
Radalf: Byla to naše první deska a první delší pobyt ve studiu. Nahrávání bylo sice náročné, protože probíhalo na několik etap a na několika místech, ale mastering byl jednoduše ubíjející. My měli zkušenosti jen s tvorbou hudby, o produkci jsme naopak věděli minimum, a proto nás provázelo obrovské množství problémů. Já dnes mohu říci to, že s deskou jsem nesmírně spokojen po stránce složeného materiálu, naopak příliš nejsem spokojen s produkcí a mixem, což je způsobeno hlavně naší nezkušeností. Rád se uklidňuju tím, že pro každé studio u nás bychom pravděpodobně představovali jistý oříšek… nabízíme poměrně složitý a velmi pestrý materiál, každá skladba má trochu jiný výraz a krom toho jsme na desku nahráli tři kytary vždy v různých hlasech. Popravdě, nebylo snadné to vyprodukovat a smíchat aspoň takto. Jistě si myslím, že by lepší zvuk albu slušel komplexně, nejen v kytarách… ale když člověk v 19ti točí metalovou desku, nemůže mít všechno .

Pro posluchače jste vytvořili vskutku náročnou porci muziky a určitě ne každý do nahrávky hned pronikne. Jak jsi na tom ty z hlediska poslechu? Dáváš přednost podobně náročné hudbě?
Radalf: Člověče, já jsem momentálně tak přesycený poslechem různých složitých rytmických záležitostí, technického metalu, jazzu etc., že poslouchám kromě ticha (což je nejkrásnější hudba) téměř pouze operu, staré muzikály, neofolk, ambienty… momentálně točím velmi často poslední a fenomenální album LAIBACH „Volk“, DEPECHE MODE, úžasnou zpěvačku Sarah Brightman a nějakou world music… problém ale nemám s žádným žánrem. Jinak naším cílem při tvorbě „veškerenstva“ nebylo vytvořit prvoplánově složitou muziku, ale prostě takovou, jejíž hraní by nás bavilo, působilo na nás samotné svou atmosférou a nenudilo nás repetitivním riffováním stále stejných postupů. Na desce jsou rychlé i zatěžkané pasáže, tvrdé i velmi uvolněné… jsem si jist, že máš pravdu, do nahrávky asi nelze proniknout snadno, ale myslím si, že má dost motivů, kterých se lze chytnout a s jejichž pomocí může deska posluchače zaujmout. Krom toho věřím, že skladby jsou postaveny tak, aby hned neomrzely. (Celý příspěvek…)

Po informačním článku o slovenském projektu V13AULT se dostáváme až k samotnému rozhovoru. Domnívám se, že opět dozrál čas, abychom představili novou a především nadějnou štiku v CS vodách. Na mé odpovědi odpovídal, Jan Kosc a několik názorů přidal také jeho kolega Ivin…

Zdravím Tě, Jano! Pamatuješ si ještě vůbec, že jsi našemu zinu poskytoval v minulosti rozhovor?
Jano: Trochu som síce musel loviť v pamäti a archíve, no niečo som v tej hlave našiel a archív mi načisto vyjasnil. Ten rozhovor sa nachádzal v čísle 5. Trocha nostalgie , čo?

Pravda pravda. Stárnem…hold to nezastavíme. Hned na úvod se nemůžu nezeptat na tvou bývalou kapelu CARESS, která vydala skvělé demo „Psychiatric Hospital“. Co se vlastně s vaší bandičkou dělo v následujících letech? Tuším, že jste vydali ještě nějakou nahrávku, ale to je tak všechno…
Jano: No tých nahrávok bolo o niečo viac. Nahrali sme dve živáky z koncertov („Around The Horizon“ {2000} a „Live In Myslava“ {2002} ) a v podstate po rozpade kapely, sme domixovali druhý štúdiový počin „Return To The Hospital“{2004} . Ten sme veľmi nešírili a ani vydavateľa sa nájsť naň nepodarilo. Vyšlo to akosi do stratena.

Proč vlastně CARESS přestali fungovat? Je ještě nějaká možnost, že by se tahle kapela objevila scéně?
Jano: Akosi sme sa všetci začali koncentrovať na iné veci, ako na CARESS. Ja som sa viac venoval organizovaniu koncertov a bicyklovaniu. Basák odišiel, pretože sa chcel venovať trochu inej hudbe. A gitarista Rasťo najprv odišiel pracovať do Grécka a neskôr do Kanady, kde dnes žije. On bol v podstate hlavou kapely a bez neho to nemalo žiaden zmysel. A čo sa týka šance na návrat, hovorí sa, že: „nikdy nehovor nikdy“. Ale takáto šanca, je veľmi malinkatá. (Celý příspěvek…)

Pokud byly časy, kdy česká blackmetalová scéna poněkud stagnovala, tak současnost už nabízí přece jen mnohem příjemnější obrázky. Osobně mě zřejmě nejvíce oslovila kapela SVARDENVYRD, která v průběhu minulého roku vydala album „Obyčej slunovratu“. Do naší redakce se tahle velmi zajímavá placka dostala poněkud se zpožděním, ovšem o to větší bylo překvapení, když jsem tento koncepční materiál poprvé vyposlechl. Po několika dalších pokusech jsem usoudil, že album „Obyčej slunovratu“ je vskutku působivé a do jisté míry až povznášející. Na mé následující otázky odpovídal bubeník a zpěvák v jedné osobě, Einskladir.

Zdravím! Jak se daří v době vánočního shonu? Dotýkají se tě vůbec tyto záležitosti?
Taky tě zdravím! Shon nás zastihl, ale ne z důvodu svátků vánočních. Na konci roku se člověk snaží vždy dohnat to, co během roku odkládal a zanedbával. Čili starostí až nad hlavu.

Ještě jedna otázka týkající se Vánoc. Vaše hudba je plná pohanských elementů a dá se říci, že právě Vánoční svátky vzešly z ryze pohanských tradic. Zamýšlel ses někdy nad touto tématikou?
Jasně, nad tímhle faktem jsem přemýšlel velice často. Však také naše deska nese podle této skutečnosti název: „Obyčej slunovratu“… Oslava přírodních zákonitostí a její moci samotné. Je to taková zvláštní část roku asi pro většinu lidí, ať už věří v cokoliv.

Když jsem připravoval otázky, tak jsem jednoduše zjistil, že vlastně vůbec netuším, co slovo SVARDENVYRD znamená…
Slovo SVARDENVYRD pochází z knihy Tada Williamse „Trůn z dračích kostí“ a znamená to „Věštba mečů“. Spíš než významový smysl nás tehdy zaujala fonetika toho slova a rozhodli jsme se jej použít jako název naší kapely. Ačkoliv nyní se ukazuje, že i my sami máme občas problém toto slovo vyslovit, he, he, he!

Je pro vás pohanství především inspirativní složkou z hlediska filozofie, a nebo vás ovlivňuje pouze z toho uměleckého úhlu pohledu?
Z hlediska filozofie mi pohanství nikdy nic neřeklo. Jsem totální bezvěrec . Co mě na pohanství zaujalo, bylo pevné pouto s přírodou a v našem případě i absolutní přirozenost. Je to velice inspirativní proud, pokud jej člověk nezneužívá pro propagaci politických pseudoideálů. V přírodě lze nalézt útěchu i ty nejkrásnější scenérie, které v člověku dokáží vyvolat spoustu emocí, jež lze snadno přenést do hudby.

Album „Obyčej slunovratu“ je z mého pohledu opravdu osobitě pojaté. Jak vás vlastně napadl výsledný koncept? Měli jste třeba v záloze ještě nějaký jiný plán, dle kterého by se dalo album sestavit, a nebo jste už dopředu uvažovali „pouze“ o čtyřech skladbách?
Už na začátku jsme měli jasno v tom, že naše deska se musí něčím lišit od ostatní současné tvorby. Napadlo mě napsat text o příchodu Jara a po jeho dokončení jsem začal pracovat i na dalších ročních obdobích. V tu chvíli bylo jasné, že na desce musí být pouze čtyři skladby, z nichž každá bude obrazem toho daného ročního období. Chtěl jsem naturálně pohanskou tematiku textů dotáhnout až do konce, až na samý vrchol. (Celý příspěvek…)