R.U.M. zine

V České republice opět vyrostla výborná death metalová deska! Jmenuje se „Fragments Of Reprisal“ a na svědomí ji mají kluci z DESPISE! Desku jsem si s předstihem dostatečně poslechl a od té doby co ji mám, nevyndal jsem ji z přehrávače. V plánu jsem měl nejprve napsání recenze, ovšem nakonec vám předkládám mnohem lepší lahůdku, a to rozhovor s Dejvym Krédlem, vrchním to kytaristou! Příznivci recenzí se nemusí obávat, brzy se na R.U.M. webu objeví ! A teď už rozhovor…

Dejvy, přijmi mé gratulace ke znamenitému albu! Na úvod však trochu netradiční otázka! Jak moc je pro tebe zvláštní, že tě pro R.U.M. zpovídám já, to znamená člověk, se kterým se docela často osobně střetáváš a vedeš s ním nekonečné rozbory ohledně všemožných hudebních stylů? Jinak ti samozřejmě děkuji, že si svěřil novinku do rukou právě mně, a to prakticky hned po nahrání…
Ahoj Alle, děkuji za gratulaci – pomalu mě začíná naplňovat pocit, že ty měsíce plné nervů a vysedávání u PC ve studiu nebyly úplně zbytečné. K tvému netradičnímu začátku: Řekl bych, že jsi mi velice blízký člověk, jehož názoru si nesmírně cením a jsem poctěn, že s tebou mohu trávit dlouhé chvíle nad rozebíráním koncepce (nebojím se říci) teď již „našeho“ pořadu HARD AND HEAVY na rádiu BEAT. Rád diskutuji na jakékoli téma, neboť právě diskuze je věc, která tě jako člověka může obohatit a otevřít ti dveře do jiných světů a dimenzí. Na tvou reakci jsem byl opravdu zvědav, a proto jsi dostal desku „Fragments Of Reprisal“ s určitým předstihem – čtenáři určitě vědí, že jsem aktivně zapojen i do dění kolem PAYO webu, a proto jsem chtěl, aby byl PAYO web první, kde se objeví rozhovor k nové desce.

Doufám, že to nebereš jen jako mazání medu kolem huby… znáš mě dobře, víš jakou mám rád hudbu a kdyby se mi to nelíbilo, určitě bych ti to otevřeně řekl! Každopádně si ale myslím, že DESPISE nabrali velmi zajímavý kurz… a teď bych to tedy nechal na tobě, jaký to tedy kurz je z tvého pohledu…
Toto je věc, která mi tak trochu vyrazila dech. Vím jakou hudbu máš rád a nečekal jsem tak vřelé přivítání naší desky z tvé strany – jsem polichocen tvou reakcí!!!!! Co se týče kurzu – no, myslím, že u kormidla mi v poslední době začal hodně pomáhat Zdeněk Šimeček (LACERATED ENEMY rec.), který projevil zájem o DESPISE, což mě upřímně těší – myslím, že kurz probořit hranice České republiky směr na západ je teď mnohem snazší ))). Co se týče hudebního kurzu, myslím, že novou deskou jsme jasně posluchače nechali nahlédnout do našich (teď již odkrytých) karet. Popravdě, mnoho lidí nevědělo, co si od nové desky slibovat (dokonce ani náš vydavatel) – vše jsme chtěli nechat uzrát pěkně pod pokličkou – teď již tedy mohu říci, že po ortodoxních začátcích (split CD s IMPERIAL FOETICIDE a LUST OF DECAY) a trochu experimentálním období (promo CD 2006) jsem si našel cestu, která se jasně objevila na našem debutu. Tedy barevná směsice pevně se držící v ranku metalu. (Celý příspěvek…)

Rozhovor s Martinem Čechem jsem vždycky chtěl uskutečnit, ale nikdy se mi celou myšlenku nepodařilo dotáhnout dokonce. Nakonec mi vše vyšlo až nyní a já jsem tomu velmi rád. S Martinem se dá totiž klábosit téměř o čemkoliv, což koneckonců zjistíte sami z následujících řádků….

Ahoj Martine! Nedávno ses vrátil ze zahraničí, mohl bys našim čtenářům ve zkratce popsat, kde jsi byl tentokrát (a jaké cesty jsi absolvoval?)
Na úvod tě zdravím. Nedávno jsem se vrátil z Indie (no nedávno, už to jsou skoro 2 měsíce, hodně to letí). Už jsem tam jednou byl a tak jsem tentokrát jel navštívit povětšinou známá místa.

Existuje nějaké speciální místo, na které by ses chtěl ještě podívat?
Určitě znovu do Indie, Pákistánu a Indonésie. Do Rumunských hor bych také mohl jezdit neustále. Momentálně mne nejvíce láká Pobaltí a Finsko a potom Gruzie, Arménie a Kyrgyzstán. Také odlehlejší části Ruska bych někdy rád navštívil, ale dostat se do téhle části světa není zrovna jednoduché.

Z některých tvých cestovatelských historek doslova naskakuje husí kůže. Zkus zavzpomínat, kdy ti bylo úplně nejhůř?
Někdy to tak může působit, když to někdo čte v pohodlí domova. V terénu jsou i zdánlivě hodně nebezpečné situace většinou vždy řešitelné. Pokud mám situaci ve svých rukou, tak se cítím bezpečně, cestuji i hodně sám a není s tím problém. Největší nebezpečí cítím, když cestuji lokálními autobusy, které jsou v zemích tzv. třetího světa v šíleném stavu a člověk je odkázán na stav vozidla a umění řidiče. V Pákistánu se semnou hned první den převrátil autobus plný Pákistánců, uprostřed noci, v zimě za šíleného větru u afgánského pohraničí. Ještě k tomu se tam rozlilo několik kanystrů nafty a hrozilo nebezpečí výbuchu nebo vzplanutí. To nebylo příjemné.

…a ještě jedna cestovatelská. Dostal ses do zemí, kam mnoho Evropanů jen tak nezamíří. Jak tamní lidé vlastně vidí nás, Evropany? Narazil si při diskusi s nimi třeba na téma politika USA?
Evropané dnes míří téměř kamkoliv. Z těch zemí, kam jich tolik nezamíří, máš pravděpodobně na mysli Irán a Pákistán. Osobně jsem se nikdy v žádné zemi nesetkal s nějakým záporným postojem a názorem na Evropu a Evropany. Spíš naopak, celý svět je dnes v úpadku a na východě jsou tím lidé postiženi nejvíc. Evropu pak vnímají jako místo blahobytu. Ohledně politiky USA… Já jsem ty země navštívil v roce 2002, na některých místech to bylo poněkud choulostivější téma, ale přehnané anti USA tendence jsem nikde necítil. Doba se mění velice rychle, dnes politiku USA odsuzuje velké množství lidí kdekoliv na světě, včetně samotných Američanů. (Celý příspěvek…)

Exkurz po talentovaných tuzemských spolcích pokračuje! Brněnská kapela HEIDEN v současnosti propaguje novinkové CD „Era 2“ a pokud jste měli možnost slyšet předchozí počiny, rozhodně si nenechte ujít ani tento. HEIDEN se totiž ve svém vývoji pohnuli o notný kousek dopředu, odlepili se od tradičních pagan/black metalových postupů a vydali se cestou nečekané přímočarosti, ze které příští rockový entuziasmus a black metalová magičnost. Kapela je plná elánu, což dostatečně deklaruje i následující rozhovor. Na mé otázky odpovídaly hned tři hybné síly souboru…

Jak byste ve stručnosti shrnuli vývoj HEIDEN? S čím jste spokojeni a v čem si myslíte, že jsou vaše největší rezervy?
Varnag: Postupujeme jak to jen jde. Děláme to, co nás baví, to co je pro nás nejlepší. Snažíme se být stále ve vývinu a nestát na místě. Věříme, že svou práci děláme co nejlépe. Pokoušíme se přistupovat k muzice zodpovědně a neodrbávat ani podpůrné faktory (grafika, web atd). Slabiny určitě máme, jsme mladí, zkušenosti teprve sbíráme, to je zatím naše největší slabina … nezkušenost … což se ale postupem času změní, tedy aspoň doufáme.
Kverd: Když se prohrabu vydanými nosiči, tak jsme došli od dost nehudebního, syrového, hyperrychlého black metalu s pohanskou „lyrikou“ přes pagan BM a pagan /black/ metal (reprezentovaný deskou „Tinne“) k současnému výrazu, který obsahuje rockové elementy a postupy, taky metal a špetku BM a třeba i doomových nálad . Lyrika urazila taky dlouhou cestu. Dneska jsou naše slova o pocitech, spiritualitě – jsou osobní a nejednoznačná, umožňují člověku vlastní výklad a přesně to je věc, o kterou mi jde. Varnag tu komentoval naše slabiny a já zase zmíním naši největší devízu, tou je „cit pro věc“.

Necháváte se (záměrně/nezáměrně) ovlivňovat názory veřejnosti, ať už jde o recenzenty, případně fanoušky samotné?
Varnag: Sám nevím jestli ano či ne. S některými připomínkami souhlasíme, s některými ne. Nejde se zavděčit všem. My se prostě snažíme hlavně dělat věci tak, abychom z nich měli na prvním místě dobrý pocit my sami.
Kverd: Zamyslím se nad tím, pokud se nám kritik snaží něco sdělit a nejde vyloženě o slovní průjem. Jsem otevřený lidem – proč ne? Oni přece koupí nosič, ale předně je naprosto nutné, abychom byli spokojení my.
Kalanis: Já si recenze rád počtu, občas se nad nimi pousměju, ale že bych si z nich dělal nějak extra hlavu… A názory ostatních – všichni jsme jen lidi a každý máme jinačí pohled na věc. (Celý příspěvek…)

Kolem brněnské kapely RHODIAN je v současnosti pěkně rušno. Nejenže nedávno vydala skvělou novinku “Enter The Password: Berserk”, ale také zvítězila ve vyhledávající soutěži Broumovská kytara, které se zúčastnilo cca. osmdesát kapel. To je už docela slušný výsledek a RUM zine samozřejmě gratuluje k tomuto skvělému úspěchu. Tento rozhovor se však týká přece jen více aktuálního počinu a vůbec všeho, co s ním úzce souvisí. Na mé otázky odpovídal Olas, kytarista a vrchní skladatel v jedné osobě.

Čau Olasi! Mohl bys prozradit, jaká atmosféra nyní panuje v táboře RHODIAN? Ptám se proto, že na nové desce se poprvé objevuje váš nový bubeník, Honza Lukl a dle hlášek v bookletu usuzuji, že do kapely přinesl mnoho nového…
No to si snad děláš srandu. Tedy vlastně ahoj ALLeši a všichni laskaví čtenáři! Pokud myslíš kloubení živých bicích a elektra, to přinesl spíše jeho předchůdce, dnes působící v kapele ADD SYNDICATE. Honzík je mladý neopracovaný dřevo, který honí pořád nějaký průsery, takže pokud řekneš „přinesl něco nového“, pak mi vytanou na mysli právě ty jeho průšvihy s podpalováním auta s aparátem, ledabyle odhozeným nedopalkem, nebo úspěšné zavření kufru auta s aparátem takovým způsobem, že jej už nikdo nemohl otevřít – samozřejmě přesně ve chvíli kdy se má jít hrát apod….UUUfffff. Ale ze všech těch machýrků a rádobymuzikantů byl jedinej schopen se to naučit a hrát do samplů. Na tom si spousta zájemců vylámala zuby…

Samozřejmě jsem věděl, že se chytneš. Otázka byla zkrátka přesně trefená . Než se dostaneme k rozboru novinky, tak bych tě chtěl poprosit o to, abys trošku zavzpomínal na starší časy a krátce popsal váš hudební vývoj, a to především prostřednictvím vydaných nahrávek . Jak je hodnotíš s odstupem času? Pustíš si čas od času nějakou starou věc?
Ale jo, to víš že jo, já jsem velkej Narcis, ale zas tak velkej, abych se u toho nenasmál zase ne. Podívej, první demo „Sic erat in atis“ byl první kontakt se skladbou jako takovou, na „Structure…“ jsme měli čerstvě koupenou naši první mašinku a bylo kolem toho spousta nadšení. „Fact-or-your Fiction“ bylo první CD a tehdy způsobilo docela poprask, protože nikdo z metalových kapel neměl nejmenší potuchy o tom, co tyhle technologie jsou a i takový portál jako je www.freemusic.cz (jeden z nejpřísnějších) nás vynášel do nebes. Na „Too High“ jsme se doučili programování. Ta deska byl něco jako malej reparát po „Fact-or-your..“, protože nepřinášela nic novýho, jen se snažila vychytat ty chyby, který se vyskytly předtím. „Berserk“ je už vyzrálá deska, dělaná s producentem. (Celý příspěvek…)

Takřka z popela vyvstala severomoravská kapela HYPERBOREAN DESIRE, pomalu se šplhající k tuzemským metalovým výšinám. Už jejich debutové album „…v kruhu Veškerenstva“ nabízí pestrobarevnou hudební koláž, kterou ocení především pozorní a vnímaví posluchači, kteří mají rádi výlety do ne zcela probádaných končin. HYPERBOREAN DESIRE jsou zkrátka otevření téměř všemu a všem a je velmi pozitivní, že právě v našich končinách vyrůstá formace, která by v budoucnu mohla konkurovat evropským metalovým velikánům. Perspektiva je jednoznačně na straně těchto mladých hudebníků, a proto věřme, že se jejich vysoký potenciál jen tak nevytratí. Na mé všetečné otázky odpovídal zpěvák a kytarista Radalf, a z části ho doplňoval jeho parťák Typhon…

Srdečně vás zdravím! Hned na úvod netradiční otázka pro Radalfa! Jak se ti líbila má recenze? Máš vůči některým mým postřehům výhrady?
Radalf: He, he, he, ty jsi mi teda lišák… tak já ti v mailu pochválím recenzi a ty mi takhle nenápadně vnutíš, abych ji pochválil i veřejně, viď? No tak teda jo, no… recenze je velmi příjemná (aby ne, když nás vesměs chválíš ), nicméně ty jsi recenzent, my kapela – my nemáme právo kritizovat či komentovat jakékoliv názory lidí na naši tvorbu, my jen něco natočili a pustili ven, to je vše.

He, he, nemyslel jsem to až tak ješitně . Opravdu jsem měl namysli spíše některé mé postřehy. V recenzi jsem psal něco o málo „znějících“ kytarách, což je pohříchu vůbec jediná piha na kráse, alespoň tedy z mého úhlu pohledu. Jaký je tvůj názor? Já se domnívám, že skladbám by přece jen více slušel poněkud hustější kytarový zvuk…
Radalf: Byla to naše první deska a první delší pobyt ve studiu. Nahrávání bylo sice náročné, protože probíhalo na několik etap a na několika místech, ale mastering byl jednoduše ubíjející. My měli zkušenosti jen s tvorbou hudby, o produkci jsme naopak věděli minimum, a proto nás provázelo obrovské množství problémů. Já dnes mohu říci to, že s deskou jsem nesmírně spokojen po stránce složeného materiálu, naopak příliš nejsem spokojen s produkcí a mixem, což je způsobeno hlavně naší nezkušeností. Rád se uklidňuju tím, že pro každé studio u nás bychom pravděpodobně představovali jistý oříšek… nabízíme poměrně složitý a velmi pestrý materiál, každá skladba má trochu jiný výraz a krom toho jsme na desku nahráli tři kytary vždy v různých hlasech. Popravdě, nebylo snadné to vyprodukovat a smíchat aspoň takto. Jistě si myslím, že by lepší zvuk albu slušel komplexně, nejen v kytarách… ale když člověk v 19ti točí metalovou desku, nemůže mít všechno .

Pro posluchače jste vytvořili vskutku náročnou porci muziky a určitě ne každý do nahrávky hned pronikne. Jak jsi na tom ty z hlediska poslechu? Dáváš přednost podobně náročné hudbě?
Radalf: Člověče, já jsem momentálně tak přesycený poslechem různých složitých rytmických záležitostí, technického metalu, jazzu etc., že poslouchám kromě ticha (což je nejkrásnější hudba) téměř pouze operu, staré muzikály, neofolk, ambienty… momentálně točím velmi často poslední a fenomenální album LAIBACH „Volk“, DEPECHE MODE, úžasnou zpěvačku Sarah Brightman a nějakou world music… problém ale nemám s žádným žánrem. Jinak naším cílem při tvorbě „veškerenstva“ nebylo vytvořit prvoplánově složitou muziku, ale prostě takovou, jejíž hraní by nás bavilo, působilo na nás samotné svou atmosférou a nenudilo nás repetitivním riffováním stále stejných postupů. Na desce jsou rychlé i zatěžkané pasáže, tvrdé i velmi uvolněné… jsem si jist, že máš pravdu, do nahrávky asi nelze proniknout snadno, ale myslím si, že má dost motivů, kterých se lze chytnout a s jejichž pomocí může deska posluchače zaujmout. Krom toho věřím, že skladby jsou postaveny tak, aby hned neomrzely. (Celý příspěvek…)

Po informačním článku o slovenském projektu V13AULT se dostáváme až k samotnému rozhovoru. Domnívám se, že opět dozrál čas, abychom představili novou a především nadějnou štiku v CS vodách. Na mé odpovědi odpovídal, Jan Kosc a několik názorů přidal také jeho kolega Ivin…

Zdravím Tě, Jano! Pamatuješ si ještě vůbec, že jsi našemu zinu poskytoval v minulosti rozhovor?
Jano: Trochu som síce musel loviť v pamäti a archíve, no niečo som v tej hlave našiel a archív mi načisto vyjasnil. Ten rozhovor sa nachádzal v čísle 5. Trocha nostalgie , čo?

Pravda pravda. Stárnem…hold to nezastavíme. Hned na úvod se nemůžu nezeptat na tvou bývalou kapelu CARESS, která vydala skvělé demo „Psychiatric Hospital“. Co se vlastně s vaší bandičkou dělo v následujících letech? Tuším, že jste vydali ještě nějakou nahrávku, ale to je tak všechno…
Jano: No tých nahrávok bolo o niečo viac. Nahrali sme dve živáky z koncertov („Around The Horizon“ {2000} a „Live In Myslava“ {2002} ) a v podstate po rozpade kapely, sme domixovali druhý štúdiový počin „Return To The Hospital“{2004} . Ten sme veľmi nešírili a ani vydavateľa sa nájsť naň nepodarilo. Vyšlo to akosi do stratena.

Proč vlastně CARESS přestali fungovat? Je ještě nějaká možnost, že by se tahle kapela objevila scéně?
Jano: Akosi sme sa všetci začali koncentrovať na iné veci, ako na CARESS. Ja som sa viac venoval organizovaniu koncertov a bicyklovaniu. Basák odišiel, pretože sa chcel venovať trochu inej hudbe. A gitarista Rasťo najprv odišiel pracovať do Grécka a neskôr do Kanady, kde dnes žije. On bol v podstate hlavou kapely a bez neho to nemalo žiaden zmysel. A čo sa týka šance na návrat, hovorí sa, že: „nikdy nehovor nikdy“. Ale takáto šanca, je veľmi malinkatá. (Celý příspěvek…)

Pokud byly časy, kdy česká blackmetalová scéna poněkud stagnovala, tak současnost už nabízí přece jen mnohem příjemnější obrázky. Osobně mě zřejmě nejvíce oslovila kapela SVARDENVYRD, která v průběhu minulého roku vydala album „Obyčej slunovratu“. Do naší redakce se tahle velmi zajímavá placka dostala poněkud se zpožděním, ovšem o to větší bylo překvapení, když jsem tento koncepční materiál poprvé vyposlechl. Po několika dalších pokusech jsem usoudil, že album „Obyčej slunovratu“ je vskutku působivé a do jisté míry až povznášející. Na mé následující otázky odpovídal bubeník a zpěvák v jedné osobě, Einskladir.

Zdravím! Jak se daří v době vánočního shonu? Dotýkají se tě vůbec tyto záležitosti?
Taky tě zdravím! Shon nás zastihl, ale ne z důvodu svátků vánočních. Na konci roku se člověk snaží vždy dohnat to, co během roku odkládal a zanedbával. Čili starostí až nad hlavu.

Ještě jedna otázka týkající se Vánoc. Vaše hudba je plná pohanských elementů a dá se říci, že právě Vánoční svátky vzešly z ryze pohanských tradic. Zamýšlel ses někdy nad touto tématikou?
Jasně, nad tímhle faktem jsem přemýšlel velice často. Však také naše deska nese podle této skutečnosti název: „Obyčej slunovratu“… Oslava přírodních zákonitostí a její moci samotné. Je to taková zvláštní část roku asi pro většinu lidí, ať už věří v cokoliv.

Když jsem připravoval otázky, tak jsem jednoduše zjistil, že vlastně vůbec netuším, co slovo SVARDENVYRD znamená…
Slovo SVARDENVYRD pochází z knihy Tada Williamse „Trůn z dračích kostí“ a znamená to „Věštba mečů“. Spíš než významový smysl nás tehdy zaujala fonetika toho slova a rozhodli jsme se jej použít jako název naší kapely. Ačkoliv nyní se ukazuje, že i my sami máme občas problém toto slovo vyslovit, he, he, he!

Je pro vás pohanství především inspirativní složkou z hlediska filozofie, a nebo vás ovlivňuje pouze z toho uměleckého úhlu pohledu?
Z hlediska filozofie mi pohanství nikdy nic neřeklo. Jsem totální bezvěrec . Co mě na pohanství zaujalo, bylo pevné pouto s přírodou a v našem případě i absolutní přirozenost. Je to velice inspirativní proud, pokud jej člověk nezneužívá pro propagaci politických pseudoideálů. V přírodě lze nalézt útěchu i ty nejkrásnější scenérie, které v člověku dokáží vyvolat spoustu emocí, jež lze snadno přenést do hudby.

Album „Obyčej slunovratu“ je z mého pohledu opravdu osobitě pojaté. Jak vás vlastně napadl výsledný koncept? Měli jste třeba v záloze ještě nějaký jiný plán, dle kterého by se dalo album sestavit, a nebo jste už dopředu uvažovali „pouze“ o čtyřech skladbách?
Už na začátku jsme měli jasno v tom, že naše deska se musí něčím lišit od ostatní současné tvorby. Napadlo mě napsat text o příchodu Jara a po jeho dokončení jsem začal pracovat i na dalších ročních obdobích. V tu chvíli bylo jasné, že na desce musí být pouze čtyři skladby, z nichž každá bude obrazem toho daného ročního období. Chtěl jsem naturálně pohanskou tematiku textů dotáhnout až do konce, až na samý vrchol. (Celý příspěvek…)

Jsem velice rád, že vám mohu na stránkách R.U.M.u představit osobnost, jejíž životní příběhy a osudy jsou barevné, úsměvné, dramatické i dobrodružné. Český Kanaďan, Wally Kolman, je prototypem člověka, který zažil velké úspěchy i pády na dno. Hudební fajnšmekry budou však asi nejvíce zajímat zážitky, které Wally spojil s působením v kultovní EBM formaci VANESSA. Proto berte tento rozhovor jako takové volné pokračování k článku, který jsem sepsal již před časem. Zároveň však nezůstalo jenom u minulosti. Udělejte si proto u počítače prímovou atmosférku, otevřete si nějaký dobrý drink a můžete se dát do čtení…

Ahoj Wally! Mohl by ses našim čtenářům v krátkosti představit? Především těm mladším ročníkům. Jak ses vlastně k hudbě dostal? Často se o tobě hovořilo jak o Čecho-Kanaďanovi. Co je na tom všem pravdy? Sleduješ jako správný Kanaďan také hokej?
Ahoj Aleši a čtenáři! Na základní škole jsem byl přihlášen do tehdejší LŠU (Lidová škola umění). Tam mě vybrali, že bych mohl být dobrým adeptem na violoncello a pod vedením pana profesora Fišera jsem zažíval pravá muka . Strašně špatně jsem to nesl, vůbec mě tento nástroj nebavil a po třech letech jsem toho nechal. Přibližně kolem roku 1986-1988 jsem byl na zkoušce na Zeleném pruhu v punkové kapele MODRÝ TANKY u Patrika Elera, tehdejšího bubeníka kapely. Vyzkoušel jsem si řev do mikrofonu, pár chaotických úderů na bicí a neuspěl jsem. Bylo to období kolem Rock-festů. S pražskou elektronickou hudbou jsem přišel do kontaktu až v triu projektu skupiny NOW v roce 1986-1987 (Radek Šrámek – klávesy, Wally Kolman – zpěv, Jan Toužimský – druhé klávesy). S tímto projektem jsme tenkrát vystoupili v oblíbeném Pražském klubu na Strahově 007. Kapela byla experimentálního charakteru. Neměl jsem žádné texty, proto jsem zpíval skatem, oba klávesáci měli základ naprogramovaný na seqencerech, ale celkově to byla improvizace. Musím konstatovat, že to naše vystoupení se moc nepovedlo. V šatně před vystoupením nám totiž někdo z jedné části kláves vymazal bicí a samozřejmě nacvičené skladby ze zkušebny zněly úplně jinak a jako zpěvák jsem se ve skladbách bez vymazaných bicích vůbec neorientoval. Do toho všeho nám přispěl nepříliš kladně tehdejší zvukař ze skupiny JABLKOŇ. Proto jsem asi tak po pěti písních zklamaný odešel z podia. Musím doplnit, že ten večer hrálo v klubu 007 více kapel, rockových, punkových a mezi nimi i ČÍNSKÁ ČTVRŤ (Samír – zpěv). Bylo to naše první společné vystoupení. Kapela však neměla dlouhého trvání. A teď k mému původu. V roce 1968 emigrovali moji rodiče do Rakouska a z Rakouska se pak dostali do Kanady. O rok později jsem se v Kanadě, ve městě Kitchener (okres Ontario – Canada), narodil. Z rodinných důvodů si mě pak babička v šesti letech vyžádala přes Červený kříž zpět do tehdejší ČSSR, kde mě vychovávala do mé plnoletosti. Jako prcek jsem dva roky hrál hokej za Uhelné sklady. Ze zdravotních důvodů jsem toho pak bohužel musel nechat. Pokud dávali v TV mezinárodní hokejový zápas Česko – Kanada, fandil jsem týmu, který zrovna vyhrával, nebo jsem pro jistotu raději televizi vypnul. Možná zklamu skalní hokejové a sportovní fanoušky, ale masové multimediální sporty mě z důvodů komercionalizace a jiných nekalých praktik, úplatkářských afér a v potaz vezmu i neukázněné fanoušky, násilí a jiné delikty, odrazují a bohužel nezajímají. (Celý příspěvek…)

Pokud vás zajímá jakým způsobem vznikají např. videoklipy, tak nyní zbystřete pozornost. Vyzpovídal jsem totiž Ondru „Pobora“ Vavříčka, který se právě touto činnosti zabývá. A nejen tou. To už bych ale předbíhal. Zkrátka tady máte prezenci první podzemního ug značky, zabývající se filmem. To vše pod hlavičkou ASTACUS FILM!

Čau Ondro! Mohl bys v krátkosti představit ASTACUS FILM? Za jakým účelem vlastně vznikl?
Ahoj Aleši!. ASTACUS FILM vznikl někdy v roce 2002 , když jsem ještě jako student katedry biologie Ostravské Univerzity zakoupil za těžce uspořené peníze (makal jsem jako stěhovák-už nikdy více) digitální kameru, která v té době sloužila hlavně jako nástroj pro dokumentaci okolní přírody. Později po všech kamerových experimentech, nejen na zvířatech jsem navrhl EUTHANASII (už jako ex-kytarista), že bych zkusil natočit nějaký videoklip. Byla to právě skladba „White Lies“, která odstartovala další vývoj značky ASTACUS FILM.

Zabýváš se natáčením filmových dokumentů a hudebních videoklipů. Jak si se k tom vlastně vůbec dostal ? Můžeš uvést, které video dokumenty jsi už vytvořil?
Kdybych měl zavzpomínat na první setkání s videokamerou, tak se dostanu ke svým 15. narozeninám, kdy otec někde půjčil VHS kameru. Už tenkrát mě natáčení oslovilo a tyto první „nechutné“ záběry mám dodnes uschované v mém archivu. Pak jsem pár let na kameru ani nepomyslel, neboť jsem drtil struny jako kytarista v EUTHANASII. Na vysoké jsem měl bezvadného učitele (Doc. Z.Ďuriš), který mě vlastně k natáčení přivedl. Jak jsem zhlédl jeho podmořské záběry, ihned jsem zatoužil mít vlastní kameru a také se pochlubit, co vše jsem v tom terénu zdokumentoval. Můj první regulérní snímek, který začíná „Astacus Film uvádí“ jsem natočil na poloostrově Hel u Baltského moře v Polsku. Tento film dokumentuje výzkumnou práci studentů biologie Ostravské univerzity. Snímek jsem představil na jedné biologické konferenci a mělo to velký úspěch. Tenkrát jsem si řekl, že asi má cenu se videotvorbě věnovat intenzivněji a také jsem od té doby všude a vždy začal používat název ASTACUS FILM. Myslím, že další vyprávění o přírodopisných dokumentech je na těchto stránkách zbytečné. Za zmínku stojí určitě snímek „Cesta ke světlu pokračuje…“, který je jakýmsi profilem kapely EUTHANASIA. Bohužel je to zatím jediný hudební dokument, na kterém jsem dělal od kamery, režie až po střih vše sám. Ostatní věci viz. „Pagan Sword Tour“ (DVD Adultery Navia) jsem pouze stříhal, ale můžu ti říct, že je to větší šichta, než když si všechno natočíš sám. (Celý příspěvek…)

Je mi velkou ctí, že na stránkách R.U.M.u mohu představit člověka, který toho v posledních letech opravdu mnoho dokázal. Skokan na lyžích, Jakub Janda, bude v letošní zimní sezónně obhajovat titul krále skokanských můstků, což je pro naší malou zemi stále obrovský úspěch a málokdo si to uvědomuje. Žel někteří lidé ani tento úspěch vidět nechtějí, ale to je koneckonců jejich problém. Jakubova cesta na vrchol nebyla snadná, jak si mnozí dnes myslí. Za vším stojí obrovská dřina a píle, a právě Jakubův vzor a dosažené výsledky by měly být hnacím motorem pro všechny začínající sportovce. Jsem velice rád, že si Jakub našel čas na mé otázky i v tak perném tréninkovém období, v době, kdy probíhala Letní Grand Prix, kterou si navíc ještě zpestřil o závody v Národní formuli 1400.

Srdečně vás zdravím, Jakube! Hned na úvod bych vám chtěl touto cestou pogratulovat k fantastické minulé sezoně! Jste známý tím, že se příliš neohlížíte zpět, přesto by mě velice zajímalo, jestli existuje nějaký moment či zážitek, který vám všechny tyhle krásné chvíle nejvíce připomíná?
Samozřejmě, někdy se ve vzpomínkách vracím zpět, ale jak už jste vzpomínal, snažím se příliš neohlížet.

V současné době probíhá stále ještě Letní Grand Prix, kterou jste v minulém roce také vyhrál. Jak velkou váhu těmto závodům přikládáte? Je to spíše příprava, čas na otestování nových věcí, a nebo berete tyto závody jako legitimní soupeření s ostatními skokany?
Léto je přípravné období na zimní sezónu, ale každý závod jedu naplno. Vzhledem k tomu, že letošní léto bylo mimořádně krásné (a já se zaměřuji převážně na zimní sezónu), z části jsem tuto přípravu vypustil a věnoval jsem se zdokonalování fyzické kondice. (Celý příspěvek…)