R.U.M. zine

PRAHA, T-Mobile aréna. Železná středa 22.října 2003 : Zatímco na Letné bojuje Sparta v lize mistrů o postupovou naději s tureckým Besiktasem, legendární sportovní hala v Holešovicích zažívá neméně atraktivní večer. Oficiálně zde své turné nazvané DANCE OF DEATH (Tanec se smrtí) startuje heavy metalová legenda z britských ostrovů IRON MAIDEN. Boj o fanoušky prohrála železná Sparta se světově proslulou Železnou Pannou. Na patetickou karnevalovou show přišel plný dům. Však obě dvě železné dámy dosáhl ten večer zaslouženého triumfu!

Za optimální konstelací bych označil okolnosti, které se bezprostředně vázali k pražskému vystoupení. Maiden se rozehráli na dvou přidaných koncertech 19.10. v Maďarsku a 21.10. na Slovensku. Jako předskokani byli ohlášeni na prvních deset štací turné němečtí Gamma Ray. Koncem osmdesátých let byli v tuzemsku na vrcholu popularity melodičtí Helloween s dvojalbem Keeper of the seven keys. Jakási nostalgická nit tohoto období prochází i současností díky tvorbě „hansenovců“. Nemusíte se mnou souhlasit, ale pro mě je Kei Hansen muzikantem, který vtiskl „Hellovýnům“ tvář, kterou jsem miloval. Takže za sedm set korun příjemná double trefa do lačného srdce heavy metalového maniaka . A jdeme na to! Nečekaně dle avizovaného plánu ve 20 hodin všechny nepódiová světla pohasla… (Celý příspěvek…)

Uteklo něco málo dní, co jsem se vrátil domů z polského Bolkówa a už jsem opět juchal na další festival. Tentokráte byl však na řadě náš tuzemský BRUTAL ASSAULT, který už je svou tradicí dobře znám snad všem příznivcům tvrdších hudebních žánrů. Report opět pojímám s patřičným nadhledem, takže doufám, že líčením svých zážitků se nikoho nijak vážně nedotknu. I když moji přátele ze všech kruhů si mne už za ty mé sepsané historky pěkně dobírají. Dokonce jsem slyšel, že R.U.M.už ztělesňuje jakýsi undergroundový bulvár…Tuhle hlášku beru však také já s notným nadhledem, jelikož v těchto hudebních sférách je muzika opravdu, ale jen opravdu o zábavě. A když si někdo dobře počte je to jen dobře…Tak vzhůru do lůna Hvozdu….!

ČTVRTEK:
Když mi jednoho krásného dne Payo oznámil, že se bude opakovat naše cesta na Brutal Assault, byl jsem opravdu natěšen na nejvyšší „heavy“ stádium. Minulá výprava dopadla po všech stránkách skvěle a tak nebylo od věci šlápnout ještě jednou do téže řeky. Kolegu Marka však nahradil Payův bratr Kaky (jinak vokalista MONASTERIAL CRYPT a také můj hokejbalový spoluhráč z lajny HK22 NECROCOCK !). Směrem na Moravu vyrážíme okolo třetí hodiny odpolední a pěkně se v autíčku pečeme. Cestu do tajemné vesničky Hvozd už docela známe, byť obliba v objížďkách Moraváky ještě nepustila. Když už se blížíme pomalu k cílovému praporku, zažíváme první komickou situaci, o které se nemohu nezmínit. Payo mě za to asi zabije, ale přece nemůžu čtenáře ochudit o tak pikantní začátek akce. Bez problémů se tedy řítíme do Hvozdu. Sem a tam nás lemují šiky metalistů sbágly na zádech, ovšem ani jednoho nenabíráme. Byť Kaky pravil: „:No, mohl si se alespoň slitovat nad tím chudákem…“

Jedeme dál a zhruba několik set metrů od lomu, Payo šlape prudce na brzdu a zastavuje dvoum černě oděným slečnám. Jedna ihned naskočí ke Kakymu na zadní sedadlo. Druhá usedá trošku vláčněji a najednou zakřičí: „Přejel si mi nohu ! Máš kolo na mé noze – au!“. Payo popojíždí a slečně se omlouvá džentlmensky: „Sorry ,je to dobrý ? “ Poté na otázku, kam že jedem prozradí: „Jedeme na koncert…“ S Kakym se dusíme smíchy…Celá historka má ovšem dohru na samotném festu. Když totiž klábosíme s jedním příjemným redaktorem AllMetalu, Payo mu povídá: „Hele, támhletu roštěnku jsem přejel…“ Krásná věta, že ? Co však následovalo potom, těžko vyprávět. To se zkrátka musí vidět. Dotyčný borec totiž nevěřícně zíral a poté se vypravil za „přejetou“…ehm přítelkyní. Valíme se smíchy. Vše se nakonec kostrbatě vysvětlilo. Payo je prostě borec s kterým se nenudíte a tento večer opravdu bodoval. Po patřičném zabydlení v areálu, pokecem se všemi skvělými lidičkami se konečně dostáváme k podiu. Tentokráte je jen jedno (reprezentativní), což je myslím dobré řešení. Stísněné možnosti lomu nejsou nafukovací. První cháskou kterou jsem viděl byli šílenci !T.O.O.H.!. Jejich hudba mne nikdy příliš neoslovovala a mimo ksichtění vokalisty tomu nebylo jinak ani tohoto večera. Na půl ucha jsem slyšel objev ANIMÉ a vypadá to, že RedBlacks opět trefili do černého. Dánští THORIUM naší zemičku zřejmě milují, protože se zde objevují celkem pravidelně a jak bylo vidět, rovněž si zde utvořili slušnou fanouškovskou obec. Tím největším je určitě Lukáš z MOTHER OF DARKNESS zinu… .

Po solidní death metalové smršti přišlo trápení RETURN TO INNOCENCE. Hrozný zvuk mě a Kakyho doslova vyštípal od pódia a nic tomu nepomohla ani předělávka od MOONSPELL. Hodně se čekalo od MALEVOLENT CREATION, ovšem ani „death metal stars“ nijak neoslnili. Fakt totální nuda. Navíc ani technické problémy a prodlevy vystoupení nijak nepomohly. Také se mi zdálo, že američtí „chlubilové“ odehráli svůj set spíše z povinnosti a svým „fuckováním“ si mé sympatie rozhodně nezískali. Naštěstí moji jedineční dlouholetí miláčkové KATAKLYSM na nějaké hvězdné manýry zvysoka serou a když vlétli na scénu, hned bylo vidět, kdože vede death metalovou Ligu mistrů. Zvuk byl absolutně masakrující a když se předvedla nová chobotnice za bicí soupravou, jen jsem lapal po dechu. Kanadští borci zahráli všechny „evergreeny“ Od „In Shadows And Dust“ počínaje a po „The Awakener“ konče. Představeny byly rovněž kusy z připravované novinky a já byl věru velmi šťastný, že „bombardéři“ nezklamali.

Následující AGONY už mé mozkové (značně zdevastované ) buňky ne a ne pobrat. Proto volím společně s Payam a Kakym spánek. Byli jsme už z celého dne pěkně vyčerpaní. Hodně mě mrzí, že jsem přišel o vystoupení mých oblíbenců ABSTRACT, ale nedalo se svítit. Tělo si žádalo své…

PÁTEK:
Probuzení pod širým nebem a masivně nepohodlným polním marastem nebylo nic tak nečekaného. Ovšem noční „kládu“ ( rozumějte zimu ) by nečekal snad ani skřítek od Trollech. A jak pak taky ? Přes den zas byla tropická vedra a tak jsem si neodpustil poznámku směrem k naší „poblázněné“ planetě, kterou lidstvo již notným způsobem znehodnotilo. Dopolední set začínají slovenští sympaťáci CRANIOTOMY, jejíchž death-grind měl parádní grády.Bylo docela sympatické, že kapelu podpořili věrní slovenští fans. Osobně mne jejich hudba nijak zvlášť neoslovuje, doma bych jejich CD nikdy neposlouchal, ovšem musím uznat, že živě se kvalita pozná. V nechutném vedru pokračují „hopsalové“ FOREST JUMP…nic moc pro má ušiska, odcházím se svými dvěma borci na pivo. Ani VIRTUAL VOID moc nemusím, byť snažení v úmorných klimatických podmínkách jim nikdo upřít nemůže. Moc rád mám poslední album od brněnských DEATH SENTENCE, nikdy jsem je živě neviděl a tak jsem se těšil na to co předvedou. Musím podotknout, že za tmy by jejich hudba vynikla mnohem lépe, ale ani za svitu slunce se barvivá slečna Melodie v lesklém podání neztratila. Obměněná sestava předvedla slušný výkon. Oproti „Returnům“ – peklo a dudy. Škoda absence druhé kytary. BETHRAYER přišel se špetkou trashe, opět jsem se spíše věnoval klábosení a hlavně konzumaci tekutin. AVENGER = nic co by mne zaujalo. Jejich sound pěkně řezal do uší. Radši jsem pádil pryč.

Následující SCENERY jsou králové technického death metalu. Náročná hudba vskutku není jednoduchým soustem,rád si je doma občas pouštím, ovšem živě to zrovna není můj šálek čaje. I když musím přiznat, po stránce zvuku byla kytarová hra pastvou pro uši. Payo šílel ! Aby ne. SCENERY jsou jeho oblíbenci. Rovněž jsme vzpomněli na mého R.U.M. kolegu Marka, který by určitě rovněž juchal. Pochvalné ódy se nyní snášejí na hlavy hudebníku z kapely MEMORIA. Jejich nové CD jsem zatím neslyšel, ale samotné vystoupení nijak progresivně nevypadalo. Klasický doom metal, bez nějakých hitovek. Navíc hodně jednoduché houslové šmidlání na mne působilo dosti klišovitě. Následující chvíle jsem trávil (nebo lépe řečeno jsme trávili ) ve spleti hovorů s lidmi undergroundových luhů a hájů. Seznam po mně nechtějte, jelikož by jména zainteresovaných tento report ještě více protáhla. Nic méně pokec s Burym na téma: „Severomoravská doom metalová scéna“ byl fakt příjemný. Kdyby zde nebylo co poslouchat, tak snad kecáme ještě teď… Další fajn setkání jsem měl s některými našimi čtenáři (ať už se to týk1á R.U.M.u, jeho webu a nebo PAYA ), což ve mně zanechalo docela dobrý dojem. Jeden bourák si dokonce ze mne tropil psinu a říkal mi: „hele,Rumáku…ty máš teda účes…si myslím, že jste v tom Payu nějak pravicově orientovaní“ a ukazoval na Payovu nakrátko ostřihanou hlavu. Z omylu jsem ho vyvedl svým příjmením (Levý), takže na mou (a jakoukoli ortodoxnost) mohl zapomenout. Ovšem vždy toho borce rád vidím.. zdravím do Kostelce… !

V kecací, nakupovací a následně odpočívací prodlevě vynecháváme SHAARK (zaslechl jsem opět cover od PANTERY „Walk“ ) a ADOR DORATH. PATHOLOGY STENCH už má očiska a ušiska zaznamenala nesčetněkrát…co napsat…prostě klasika, mně už ne moc říkající. TISÍC (PIV – pardóón) LET OD RÁJE neponechali nic náhodě – nadrženost z nich doslova prýštila a nasazení by jim mohla závidět kde jaká grindová parta. Borci a misska Dasha představili nadějné album „Gaia“ a sympatickým výkonem si řekli o zasloužené ovace přihlížejících (tancujících – hopsajících – pařících).Jak americké death metaly nemusím, tak výjimku potvrzující pravidlo jsou GODLESS TRUTH. Opravdu parádička jako vždy. Vítězná sestava z minulých dvou alb je sice fuč, ale duch starých časů zůstal. Postupně zazněly songy z výtečného „SelfRelazetion“ a nechyběly ani ukázky z připravované novinky. Laťku ještě mnohem výše posunuli slovenští DEPRESY. Co totiž předvedli to nemělo chybu. Jednoznačně hvězdy večera ! Otvírák „Sighting (Ceremonial Magic“) ihned strhl hladové publikum. Zvuk byl úplně geniální ! A za svitu měsíce nemohla být lepší atmosféra. DEPRESY postavili svůj playlist převážně na horké fošně „Psychomantium Phenomenon“, dále samozřejmě následovalo ohlédnutí zpět k albu „Sighting“ a dokonce zazněla i stará „Unpure Romanticism – part 2“ ,coby přídavek. DEPRESY se zkrátka představili ve výtečném světle a pokud je provázela všelijaká pověst, tento večer patřil jednoznačně jim. Možná, že kapela sama ani tak velkou odezvu fans nečekala a v jejich tvářích se zračilo očividné překvapení. Vokalista moc a moc děkoval, byť už v časové tísni nemohl nadrženému kotli nabídnout další přídavek.

Úspěšnou štafetu přebrali NOVEMBRE, kteří sice nejsou tolik atmosféričtí jako slovenští borci, ovšem i jejich procházka po melodicky death metalových cestičkách stála za poslech (i za tanec). Kakyho jejich výkon dokonce přesvědčil ke koupi CD. Tomu říkám fanoušek undergroundu ! Po této hvězdné dvojce na mne přichází únava a tak spolu s Kakym odcházíme na menší odpočinek. Payo zůstává a následně mi referuje o bezvadném výkonu německých NECROPHAGIST. Už to prý není ten death-grind prasopal s automatem, ale řádně propracovaný „detík“, završený (jak jinak) předělávkou od nesmrtelných DEATH („Crystal Mountain“). EPHER DUATH byla pro mne velká neznámá a dle dostupných zdrojů se jednalo o avantgardní metálek, který jsem prošvihl a dost mě to mrzí. Mé smysly vnímaly jen poslední skladbu a to je málo na nějaké soudy. Každopádně dle soudu Paya se jednalo o věcičku pro opravdové fajnšmekry. Večírek první ligy zakončovala kultovka ROOT. Co dodat ? Viděl jsem je už tolikrát, že ani nejsem schopen posoudit, jakou laťku kvality mělo jejich vystoupení. Každopádně fans byli spokojeni. Výběr skladeb totiž dnes u ROOT tvoří opravdový průřez jejich letitou tvorbou a tak třeba mou maličkost potěšil „Rodaxx“ a samozřejmě rovněž šlágr „Hřbitov“. Také písně z „Black Seal“ mne baví mnohem více koncertně, než na albu samotném. Na následující LOCOMOTIVE už se svými kolegy nemám sílu a tak odcházíme spát. Jelikož však matka Příroda šílí (to znamená přes den vedra – v noci zima), poslouchám z dálky ještě SORATH, ale hlavně EBOLA JOY, kteří mne svou uhrančivou hudbou nenechavají spát a já už se vážně těším až si poslechnu jejich novou nahrávku. Good Night !!!

SOBOTA:
V noci byla zima jako v Rusku, ovšem do sobotního rána nás vítá opět sluníčko a pokud někdo mluvil o dešti, musel být zklamán. Téměř se opakuje předešlý den. Hodíme do sebe dva párky v rohlíku, pokecáme se známými, usedáme do stínu a čekáme na první partičku sobotního dne. Skotačivé slovenské seskupení EDITOR působí dosti úsměvně, i když kousky jako „Stop KDH“ nebo „Červená čiapočka“ mi v hlavě zůstaly doteď. Krajané DYSANCHELY už dávno nejsou doom metalovým tělesem, ale převtěleným death metalovým komandem, které sází na kytarové vyhrávky a táhlé melodie. Slušné vystoupení… DESPISE jsou sympaťáci každým coulem a i když jejich hudba není můj šálek čaje, tak se mi jejich živá produkce docela líbila. Uvítal bych ale přece jen více čitelných elementů, protože soutěž „kdo za pět vteřin vícekrát přehmátne“ mě nikdy moc nebrala. IMPERIAL FOETICIDE nechápu už vůbec a pokud si někdy pouštím nějaké výplachy, potřebuji v té hudbě alespoň nějaké záchytné body. Nehorázně stereotypní bordel mi nic neříká.

SIX DEGREES OF SEPARATION dostali příležitost stejně jako minulé léto a dle mého soudu předvedli téměř totožný výkon. A rovněž podobné bude mé hodnocení. Pomalejší skladby v jejich podání mám moc rád, ty rychlejší nějak stále nemůžu vstřebat. Stejné to je i na albu. Celkově tedy: solidní vystoupení ! (alespoň co se týče mé osoby).V průběhu dopoledne, koho s Kakym a Payem nepotkávám… Máša a Ludvig z DARK FUTURE ! V té chvíli začíná pravá středočeská masáž… přidává se totiž Honza z OBLOMOVA a také parťák Bury, který chudák ty naše hlášky vstřebává ještě snad teď. DISFIGURED CORPSE na scéně, nic však co by mne zaujalo. Vlastně ano…jejich plachty na podiu ! Jinak hudba pro lidi, kteří si stále libují v deset let starých postupech alá NAPALM DEATH. Deset vteřin dopředu víte, co bude následovat. V době největšího parna se naše partička přesouvá do pivního stanu, kde běží doslova legendární hovory z různých hudebních končin. Prostě sranda jak má být. Tím pádem „zabíjíme“ vystoupení LANIENA MENTIS (kterou jsem stejně už viděl na Obscenu). INNER FEAR s ženským vokálem působí celkem příjemně. V té době bylo asi nevětší vedro…vůbec jsem jim to nezáviděl. Další kapelu ONSET si vůbec nevybavuji, patrně jsem byl na další občerstvovací štaci. RAYS OF THE SUN už hrají nějaký ten pátek a už by si konečně zasloužili trošku více pozornosti, ovšem jejich set na mě působil hodně vlažně. Trošku zklamání. Z nahrávek si je ale rád poslechnu. DISAVOWED z Holandska naroubovali do lidí porci totálně stereotypního bordelu. Ovšem neberte mne příliš za slovo. Americkému pojetí fakt neholduji…Co však musím uznat byl úspěch, který u fans tato partička sklidila. Sympaticky působilo hromadné závěrečné podávání rukou snad se všemi pařícími. Holandští hoši byli asi hodně překvapení, kterak našinec jejich hudbu přijal. Tento styl je teď u nás v kurzu…

Polští chasníci STROMMOUSSHELD si účast zajistili na poslední chvíli, ovšem hned po prvních tónech bylo znát, co se bude dít. Klasická black metalová (žádnou avantgardu jsem neslyšel – nevím, kdo kapelu takhle označil) nálož neurazila ani nijak zvláště neoslnila. To našinec CONTRASTIC už je jiná kávička ! Grind plný smyček s příchutí HC – to je prostě ono ! Nic pro zatvrzelé konzervativce. Severočeši nemohli začít jinak než otvírákem „War Laws?“. Následovaly rovněž nové kousky, přičemž mě zaujala překopaná skladba „About“. Už se těším na další zásek na kterém dle Puttiho slov se pilně pracuje. Dalším zahraničním souborem byla death metalová PYAEMIA. Payo byl nadšen, já jeho radost až tak nesdílel. Prostě dle mého soudu ničím výrazný death metal. Dobře zahraný, ale to už v dnešní době nikoho neoslní. Nelepší výkon dne (a nebál bych se použít i celého festivalu) přikvačil s Rakušany HOLLENTHON. Doslova pastva pro uši ! Geniální zvuk se doslova sápal do našich lebek ! Martin Schirenc a spol. se předvedli v tom nejlepším světle. Na kontě mají dvě alba a z obou zahráli ty největší fláky. Předně oslnily kousky jako „Y Draky Goch“, „Homemage-Magni Nominis Ambra“ nebo „To Kingdom Come“. Docela mě mrzelo, že zazněl pouze jeden přídavek…čas byl k nezastavení, ovšem Martin slíbil, že se za chvíli na podium vrátí, tentokráte s PUNGENT STENCH. Hned po vystoupení naše partička rozdováděná nadšením doslova hýřila aktivitou. Došlo rovněž na gratulaci a foto z hlavním členem HOLLENTHON. A kdyby Honza z OBLOMOVA vydržel, mohl se ještě vyfotit s Jirkou Hudlerem, známým to vsetínským hokejistou. (jeden hoch tam totiž byl v jeho dresu). Kaky pronesl legendární hlášku: „Běž a řekni mu ať ti podepíše hokejku…“ Honzík se v ledním hokeji neorientuje, takže chudák nevěděl o co běží. Každopádně dobrá nálada po vystoupení HOLLENTHON se rovněž přenesla na nás.

Legendární AGATHOCLES neměli pozici vůbec lehkou. Zahráli své klasické hity, ukojili grindery…svůj úkol splnili. EQUIRHODONT jak asi každý ví je projekt Big Bosse a Ashoka a navazuje tak na stejnojmennou skladbu z rootovského alba „Kargeras“. Album jsem ještě neměl možnost slyšet, ovšem v koncertním provedení pomalá a kytarově uhrančivá hudba nezněla vůbec špatně. Dokonce bych řekl, že bylo docela příjemné slyšet trošku něco jiného. Něco, co má původ v ROOT, ale ROOT to není J. Ashok je opravdu kytarista number one a já se těším až si „mocného mága“ budu moci poslechnout i doma. V dobré náladě (po nadšení z HOLLENTHON) nastoupili na pódium PUNGENT STENCH. V kněžských převlecích spustili nefalšovanou smršť ! To byl opravdu nářez ! Tak hutnou zvukovou porci už jsem dlouho neslyšel. Vzpomněl jsem si na páteční vystoupení MALEVOLENT CREATION… Rakušané je svým výkonem poslali do propadliště death metalových dějin. „Smradící“ střídali jak staré, tak novější songy a v přídavku došlo také na světoznámou popovku (sorry, na název si nevzpomenu ani náhodou). Tomu fakt říkám přehled a nadhled v jednom !

O tom kdo je nej…v oboru přesvědčili rovněž SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Nová osmičlenná sestava za podpory čela a houslí předvedla perfektní podívanou s vynikajícím zvukem. Za mikrofonem se rovněž mimo nového vokalisty objevila Hanka Nogolová, která plnila úlohu bezvadné „frontmenky“ (uff..to je slovo). Kapela představila několik nových (nadějných !) skladeb a přihodila nezbytné hity z předešlých alb („Wizard“, „We Stall Go“). Už se těším na nové album ! Po téhle perfektní tečce se spolu s Kakym a Payem ubíráme do spacích pytlů. S Kakym ještě klábosíme o tom, kdo byl nejlepší a pomalu usínáme. Z dálky se ozývá řezničina SURGICAL DISSECTION… Sakra, tam snad někdo zabíjí divoké prase ? Říkám si, když slyším ty pazvuky, které se derou z vokalistova chřtánu. Sranda projekt YBCA mi utekla úplně…

ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ
Perfektní akce, spousta dobré muziky a samozřejmě fajn lidi, které jsem měl po roce možnost vidět…ale aby zbylo také něco málo námětů do příštího roku, tak zde jsou:
- lom, který už po druhé hostil tento fest, opravdu není tím pravým ořechovým. Vím, že sehnat nějaký areál není jednoduché… (ale nelze na to neupozornit )ovšem je strašné mínus, že si člověk po celou dobu vlastně nemá ani kam sednout. BRUTAL ASSAULT by si zasloužil lepší místečko pod sluncem.
- velkým nedostatkem bylo málo košů, případně kontejnerů. Kelímky, tácky a zbytky jídla se válely všude (samozřejmě tomu napomáhala i prostorová stísněnost a lidská lenost).
- myslím, že by rovněž nebylo od věci, aby celý fest (nebo třeba den ) uváděla nějaká osůbka a např.kapelu představila a něco o ní řekla. Návštěvníci sice mají program, ale i přesto se jich několik stejně ptalo: “Co to hraje ? “ a nebo „Hele, co jsou zač ? Nejen, že by se předešlo neinformovanosti diváka, ale rovněž by se něco udělalo pro zkvalitnění programu

Na závěr bych chtěl pozdravit všechny fajn lidi s kterými jsem měl tu čest. Předně zdravím Kakyho a Paya s kterým jsem cestu podnikl, dále Honzu Vaňka a jeho spolek, Mášu a Ludviga a samozřejmě Buryho, který s námi trávil většinu času…BYE A NEZAPOMEŇTE, KONCERT ENSLAVED ZRUŠEN, MÉÉÉÉÉÉÉÉÉ !

ALL

Sestava: ALLeš ( R.U.M. and Payo ), Marek (R.U.M. zine ) Jindra Kohm (textař MONASTERIAL CRYPT )
Odjezd: 26. červen 2003, 8:00
Pro R.U.M. už je Česká republika málo ! A tak hurá do polského Bolkówa ! Hlavním iniciátorem této akce byl Jindra, který o tomto festivalu už dříve básnil a poskytl nám ještě před odjezdem nezbytné navnaďující reference. Berte tedy tento report jako mé osobní pocitové rozjímání, které mnou cloumalo hned od počátku naší výpravy. Některá hudební tělesa totiž našinec nemá možnost vidět každý den a popsat pocit „natěšenosti“ snad dost dobře nelze…Ještě než se pustím do vyprávěn,í tak hned v úvodu přiznávám, že celou akcí jsem byl opravdu unešen a v podobném duchu hovořili také další čeští návštěvníci, kterých zde přece jen byla drtivá menšina…Pojďte prostřednictvím těchto řádků navštívit hrad Bolków… “Gotika se vrátila jako noc černých vran „

(Celý příspěvek…)

Informace o rozpadu naší gotické stálice jsem se dozvěděl nečekaně z internetových stránek kapely a musím se přiznat, že mne zalilo velké zklamání. Vždyť s téměř každým počinem XIII.STOLETÍ jsem chodil spát. Žel osud se naplnil a Nosferatu ulehl zpět do své rakve a pozvolna čekal na vzkříšení. Když už se zdálo že je „Nosferatu Dead“ a nikdy neožije, temnotou se začala šířit zpráva o slavnostním koncertu „Třináctky“, který bude spojen se křtem knihy Nosferatu, kterou sepsal samotný Petr Štěpán. Zasvěcení vědí, že tato Vampírská bible vyšla již v minulosti, ale nyní spatřila světlo světa v trochu jiné podobě a s několika úpravami a přídavky. O koncertní vystoupení byl ohromný zájem a proto se kapela rozhodla, že pro své věrné připraví koncerty dva. První proběhl o den dříve, přičemž já jsem se vypravil až na ten druhý. Společnost mi dělal Jindra Kohm, známá to temná kralupská osobnost, který mi líčil také průběh předešlého vystoupení, jelikož si nechtěl nechat ujít ani zlomek zvuku, vycházející z paprsků XIII.STOLETÍ.

(Celý příspěvek…)

Na týhle akcičce, která se konala nedaleko Kralup n. Vlt se sešla celkem pestrá směsice všech zvukových kategorii. Přívlastek zvukových používám záměrně, neboť hned jako první nastoupili NAPALMED a napumpovali do všech přítomných zvuk – nemá cenu to nějak pitvat – prostě zvuk, spíš hluk. Celá čtveřice v čele s charismatickým Radkem Kopelem hlučela na všechny možné instrumenty (hlavní nástroj byl nějakej děsněj hučák na způsob větráku či zesilovače (???)), které po cestě našli. Opravdu zvrácenost jen pro silné nátury. Hustota.

Po kratší pauze následují DĚTI DEŠTĚ – podle letáku industrial.Nevím přesně, kdo si jak představuje industrial, ale já bych zrovna u tohohle souboru 100% nesouhlasil. Nakonec na tom nesejde, že. Zajímavé seskupení čítalo dva bubeníky – každý měl dva bubny + jakýsi plech (?). Tak vznikal rytmus a k tomu se přidružovali kytary a zpěv. Vcelku zajímavá podívaná i poslouchaná. Zvláštní, vcelku origoš soubor. Následující né moc drsná coreová parta KDYBY PSI mě moc nepřesvědčila. Solidní byl bubeník, ale jinak hráli „nějak divně“. Třeba to příště bude lepší. Další kapela na paškále jsou staří známí karlovarští PERVERSIST. Brutal death, jak řemen. Ti, kteří přišli vyloženě na ně, tak byli jistě nadšeni. Vcelku zdařilý koncert, kterému snad nevadilo ani krátké intermezzo v podobě přetržení a následné výměny struny na base. Stane se. Nakonec zazněla i pecka „Viva la corrida“ a tím jejich set končí. (Celý příspěvek…)

Po několika odložených koncertech (nejprve zápal plic vokalisty Jana Bergmanna a poté ničivé povodně) se konečně SECTOR X dočkali pokračování živé prezentace, kterému už nemohlo nic zabránit ( byť Zoran Stehlík vymýšlel den před tím na Radiu 1 další možné skopičinky spojené s nekonáním akce, které by mohly mít spojitost se „Svátkem mrtvých“ Ovšem tentokráte všechno klaplo.Začátek byl naplánován na dvacátou hodinu, ale jak bývá v RC zvykem, začalo se mnohem později. Úlohy předskokanů se ujali elektro-popisté PHONETIX, kteří zněli jako takový mix mezi DEPECHE MODE a našimi OCEÁN. Kapela na mě působila jako takové ticho před bouří. Celkem příjemně se jejich hudba poslouchala, postupem času už ale začínala silně nudit, protože jednotlivé skladby se slévaly v jeden velký chuchvalec a tak jsem si během jejich setu nechtěně zívl…ale mám pocit, že svého úkolu se PHONETIX zhostili obstojně.

Na hlavní aktéry večera se nemuselo dlouho čekat. Bez otálení do potemnělého sálu vstoupily tři postavy zahalené dlouhými kabáty a za podpory červených světel zní první tóny skladby „Prázdnej dům“ ,která svým gotickým nádechem působila dosti depresivně. Vypadalo to jako když jsem se rázem ocitl na nějaké černé mši. Poté však Jan Bergmann odhazuje kabát a spouští hitovku „Divná hra“ , při které začínají naplno působit jeho pohybové kreace. Velice zajímavou věcičkou je plátno kapely umístěné na stěně za hrající kapelou.. Tvoří ho totiž velká pavučina a při tom masakru stroboskopů, poskakující vokalista připomíná pavouka chyceného do vlastní sítě. Nevím, zda si téhle „vychytávky“ někdo všiml. Pokud ano, měl tak zážitek o něco bohatší. (Celý příspěvek…)

Tak už je to definitivní, ty R.U.M.aři se zbláznili. Jasná věc. Metal je mrtvej, kašlem na to, přeorientováváme se na elektroniku !!! Ať žije EBM scéna ! No, ba né, tak horký to zatím není. I když Aleš už vlastně s touhle scénou koketuje delší dobu….no posuďte sami, podle výběru kapel na rozhovory. Tak dost narážek na kolegu, neboť popud vyrazit na českou legendu elektronického nářezu vyšla vlastně ode mne. (Ale já dostal impuls pro změnu od Sokola (Zdravíme!)). Prostě mě zajímalo, zač je toho elektronika a navíc, jak už padlo výše VANESSA je legendární. Posilněni jedním či dvěma pivy jsme přišli celá výprava (tj. já a Aleš se setřenkou) do Rock Café přesně v době, kdy to na sále začínala roztáčet předkapela. Dovolím si citovat Aleše „To co hrajou na ty bicí, bych mohl hrát i já“. A nebylo to v tom, že by Aleš byl nějaký hudební tvůrce-génius (i když platí : HLENOHNIS Rules !!!). Prostě oni HOOKERS nás nezaujali, tak jsme je nadále nesledovali. Po kapku delší pauze přišla ale na řadu již hvězda večera VANESSA. A musím uznat, že od začátku byl znát nejen hudební potenciál, téhle družiny. Náhul jak se patří. Kombinace tvrdých riffů a elektronické syrovosti dává dohromady výsledný efekt, jaký mohou VANASSE závidět leckteré metalové party. Také přístup členů byl na patřičně profi úrovni. Ale nemyslete si, že šlo o jakýsi metal s disko spodkem. To teda ne, takhle jednoduché to nebude. VANESSA má zatraceně svojskej ksicht. Strhující vystoupení ! Všem vřele doporučuji.

Myslím, že všichni se skvěle bavili od první pecky „Jimmy Jones“ až po poslední, naprosto kultovní šlágry „Prokopat se ven“ a „Kolumbie“. Vše podpořeno stylovými texty a dobrým zvukem. A navíc byl set proložen „zajímavými“ tanečními kreacemi zpěváka alá Elvise. A jako bonbónek byl koncert proložen i několika písněmi od spřáteleného (částečně personálně splývajícího ?) projektu GUN DREAMS, které vyzněly trochu jinak a to nejen kvůli anglickým textům a jinému hlasu u mikrofonu. Zkrátka jízda jak se patří ! Fakt už nevím, jak vás mám víc navnadit k návštěvě nejbližšího koncertu VANESSY ve vašem okolí. Kdo slyšel či viděl, určitě chápe…..

Playlist: Jimmy Jones,Buď Jidáš, Ztrácím kontakt, Jan Stihomam, Jedu do pekla, Když motorkářovi jebne, Mikronaut, Der Mussolini (od GUN DREAMS) + nějaká jiná pecka od GUN DREAMS, Kung-fu filmy, dvě nové skladby neznámého jména,

Přídavky: Bisociál, Prokopat se venDruhý přídavek: Kolumbie

MarDuk ( + playlist ALL)

Přiznávám se, že příliš velkým fandou punku nejsem, ale jelikož se „na valníku“ našlo několik spolků, které stojí za shlédnutí (a hlavně mám to z domova kousek), rozhodl jsem se, že festivalové léto zakončím ve velkém klídku…a v pohodě.Do areálu letního kina Slaný jsem dorazil lehce před desátou, ale jaké bylo mé překvápko, když jsem spolu s Radimem zjistil, že začátek bude malinko oddálen,jelikož některé kapely ještě nedorazily. Přístup některých lidí byl opravdu zvláštní a tak si pořadatelé jistě užili.Nicméně jako první svůj set odstartovali maďarští CSIZMASKANDUR, jejichž hatlamatilka docela kvalitně trápila uši příchozích. Jednalo se o takový big beat se saxofonem. Když zmizeli v zákulisí byl jsem docela rád. KENCORE PASSA jak bylo vidno příliš do Slaného nespěchali a vypadali jako drsní chlapíci, ovšem jejich měkoučký hard core se příliš poslouchat nedal. Zpěv nic moc, tedy spíše nic a celé jejich trápení ničil hrozný zvuk. Kytara nebyla téměř vůbec slyšet.

Na následující FUCK DA KAROT jsem byl zvědav z prostého důvodu. Hlavní personu souboru Petra Víška znám už nějaký ten pátek a jelikož postavil novou kapelku, byl jsem v očekávání co že se to na nás bude řítit. A nebylo to věru špatné. Zvuk byl o kapánek lepší a chytlavé rify jejich emo hard coru zněli vcelku chutně, byť bylo vidět, že kapela je teprve v plenkách (viz rozhovor v tomto čísle). Uvidíme jak si „MRKEV“ povede dále. CERTAINTY alespoň dle mého pocitu hrají stále stejně a stejně a tak už alespoň pro mne jsou absolutně nudní. Jejich styl alá starší PARADISE LOST nemá v sobě nic překvapivého a navíc, když zvuk dostane na pr..je to v pr..Na domácí půdě se také představil OBLOMOV (viz. rozhovor v minulém čísle), který však příliš lidí nenadchl a to z prostého důvodu. (Celý příspěvek…)

Jen samé trable a trampoty provázejí BRUTAL ASSAULT… Stejně tak jako v minulém roce tak také letos se objevily problémy s místem konání. Průšvih byl zažehnán dá se říci „za pět minut dvanáct“, i když upřímně areál ve Hvozdu nebyl úplně to pravé ořechové… ale co se dalo dělat. Korunu všemu nasadila příroda, která spláchla Čechy „velkou vodou“ a proto panovaly obavy kolik lidí letos fest navštíví a nehledě nato kolik kapel účast odřekne. Nakonec se vše v dobré obrátilo… byť přece jen jednou nepříjemnou událostí byl fest poznamenán. Kytarista GREEDY INVALID v druhý festivalový den opustil areál z cílem někde se nadlábnout, leč osudným místem se mu staly hanácké silničky, kde také došlo ke střetu s protijedoucím vozidlem…Opravdu velice nepříjemná věc. Když píši tyto řádky, ještě nevím nic o jeho zdravotním stavu, ale věřím, že se brzy uzdraví…Jak to tak po sobě čtu, moc pozitivně jsem nezačal, ale je mi z celé této události velice smutno a tak své pocity ventiluji alespoň tímto způsobem…vždyť také já jsem přicestoval autem…

Jako již v mých předešlých festivalových reportech tak ani zde se nevyhýbám úplnému začátku naší výpravy, která začala v Kralupech „nad“ Vltavou (záměrně jsem použil uvozovky, protože zhruba před týdnem bychom těžko někam vyrazili) u nikoho jiného než Pavla Payo Merkla. Sestavu nemohl doplnit nikdo jiný než můj „pokrevný bratr“ Marek (jak nás kdosi na Moravě pokřtil). Cestou jsme nejprve pozorovali spoušť, kterou zanechala řádící Vltava, ale poté jsme už však chytili řádnou festivalovou slinu a nevykládali o ničem jiném. Proto jsem chtěl tuto naší „nadrženost“ alternovat posledním albem od TIAMAT -“Judas Christ“, leč kluci se vyloženě těšili na koně zcela jiné. Jejich chyba J. Na místo jsme dorazili v trošku pozdějším čase než jsme předpokládali a tak slovo objížďka v děkovačce nehledejte. (Celý příspěvek…)

Obscene Extreme Fest se již stává tradičním místem, kde se každoročně střetávají ty nejextrémnější spolky z celého světa a i někteří fanoušci se na „čas“ mění v ty nejextrémnější tvory. Měl jsem tu čest navštívit tento festival již po třetí, premiérou však byla cesta osobním automobilem v sestavě má maličkost (volant,páka,pedály),David (ruční brzda, stěrače, mapa), Radim (obstaravatel vozidla),Zuzka alias „Malý Chymus“ (technické rady a postřehy), jinak všichni zpěv. Musím se přiznat, že reporty z Trutnova jsem chtěl přenechat mému kolegovy Markovy, ale jelikož se jel se svou slečnou slunit do Řecka, musíte se spokojit s mojí verzí, která nebude zdaleka tak kompetentní, jelikož na některé soubory zde vystupující mám určitý zdrženlivý pohled a to mi nikdo nevymluví.

Do Trutnova jsme dorazili celkem v klídku za podpory Tří Sester, Death, Vanessy Gun, Gun Dreams…atd.Žádné stavění stanů se tentokráte nekonalo, jelikož jsme se rozhodli spáti v autě (nakonec David s Radimem dali přednost přírodní střeše).Protože jsme byli celkem hladoví tak jsme zavítali do jedné krakonošské restaurace, kde potkávám Láďu Olivu z Bažiny a další návštěvníky festu. Mezi nimi byla také jedna dosti pozoruhodná postavička, kterou jsme ihned přejmenovali na Hynečka (kdo viděl a má rád seriál Hříšní lidí z města pražského, díl Vražda v lázních, dokáže si dotyčného tvora představit, byť tento Hyneček byl řádně „punkáčojidní“. Kdyby tu s námi seděl Pán Rada Vacátko, jistě by zakřičel: „Hynečku, polož tu pušku!“ Jelikož tu však nebyl, museli jsme tento vyzívající slogan používat my. Touto hláškou jsme se bavili až do samého konce festivalu. Po zasycení prázdných žaludků se vydáváme na Bojiště, kde právě začíná poslechovka, kterou má na starosti duo KoNě a musím podotknout, že tento tah se ukázal velice šťastným. Pohodička a takový pokec u kapel jako je CARCASS + nějaká ta vodka, to můžu. Poté již jen do spacáku a spinkat, ať jsme zítra čilí… (Celý příspěvek…)