R.U.M. zine

Při sledování současné metalové scény mám čím dál tím větší pocit, že se nám po letech začíná opět blýskat na staré thrashové časy. Reinkarnace probíhá sice v malých dávkách, ovšem když už se nějaká ta nová kapelka objeví, stojí minimálně za poslech. Na startovní čáře s vyhrnutými rukávy jsou také švédští SEARING I, vydávající své první album „Bloodshred“. Když malinko nahlédneme do diskografie těchto kumpánů, tak zjistíme, že legitimnímu albu předcházely čtyři demonahrávky, z čehož lze usuzovat, že se SEARING I na svůj debut velmi dobře připravovali a vůbec nikam nespěchali. A to si ještě představte, že úplné počátky založení sahají až do roku 1999. Tvrdé práce si všimli řečtí Black Lotus Records, kteří se právě pod „Bloodshred“ podepsali a rozhodně nevsadili na špatného koně. Ve svých promo materiálech kapele prorokují velkou budoucnost. Prý se jedná o nejlepší thrash metalovou partu od dob THE HAUNTED! Samozřejmě, že tyto prodejní hesla lze brát trošku s nadhledem, i když… a to je to hlavní, „Bloodshred“ je vskutku podařené dílo. Všechny skladby jedou čertův tanec! Naprosto pekelná jízda! SEARING I vás doslova připoutají ke svému kolotoči a po dobu necelých pětačtyřiceti minut s vámi budou točit, mlátit a lomcovat. Domnívám se, že na své si přijdou jak fanoušci staré thrash metalové školy, tak také příznivci moderního metal coru.

Tvorba SEARING I je však také načichlá smrtícím kovem a je cítit, že i švédské death metalové legendy měli na nastupující ročníky určitý vliv. Hned úvodní skladba „Empty Threats“ je až po okraj naplněna nenávistí a zuřivostí. Ve stejném duchu pokračuje další ZLO s názvem „Tons Of Hate“. Právě tenhle song dává tak trochu vzpomenout na časy MACHINE HEAD a jejich revoluční album „Burn My Eyes“. (Celý příspěvek…)

PSYCHO! Absolutní psycho vytvořila polská formace RIVERSIDE na svém posledním albu, které se snad ani jinak než „Second Life Syndrome“ jmenovat nemůže. Všechny pocity se spojily, nejcitlivější emoce pokropil benzín a tělo chytlo na první škrtnutí sirkou. Takovýmto způsobem bych charakterizoval mé první dva poslechy tohoto znamenitého díla. Ještě teď mě hanba fackuje, když jsem na letošním ročníku CASTLE PARTY tuhle kapelu víceméně promrhal. Pravda, rozvleklé plochy je třeba nejprve notně naposlouchat z alba, aby si poté mohl člověk živé vystoupení nějakým způsobem užít. Nicméně se cítím stále tak trochu oklamán a podveden sám sebou.

Ale abych se konečně dostal k jádru věci. První hypnotizující song předestře atmosféru a RIVERSIDE pomalu naznačují, kudy asi povede jejich cesta alternativní rozkoše. Skladba „After“ se pohupuje na vlnách trip-hopu, přičemž omamné zvuky vás nutí dotknout se stále blíže a blíže vábivé vůně, která se z reproduktorů line. Následující „Volte-Face“ je doslova schizofrenní fůzí, spojující anathemovský feeling (především díky skvostnému klavíru a nádhernému vokálu Mariusze Dudy) a mistrovskou kytarovou hru, ne málo vzdálenou rukopisu Michala Pavlíčka. Opravdu nádhera a skvost! (Celý příspěvek…)

Z dětí od jezera Bodom se pomalu začínají stávat směšní haranti z Bulerbinu. Pokud jsem tak trochu lamentoval nad novinkou od HYPOCRISY, netušil jsem, s čímže do boje vyrazí donedávna ještě perspektivní chlapíci. „Are You Dead Yet?“ je dalším hřebíkem do jejich rakve. CHILDREN OF BODOM se sami dostali do slepé uličky, ze které není úniku.

Kolovrátkový speed-power rock´n´roll s nakřáplým vokálem je vcelku solidní lhář a opravdu by mě zajímalo, jak velká masa lidí těmto Finům skočí ještě na špek. Od alba „Follow The Reaper“ se prakticky nehnuli z místa a svou stagnaci nyní jen potvrdili. Pokud bych měl přece jen nějaké změny najít, týkaly by se snad už pouze „sladšího“ hudebního vyjádření, s kterým se však na druhou stranu dalo jen počítat. (Celý příspěvek…)

Rozhovor s vydavatelstvím Ledo Takas na stránkách R.U.M.u ani řádně neuzrál a už tu máme další nahrávku z této perspektivní stáje. Na úvod musím podotknout, že velmi povedenou. OBTEST už na předchozím CD „Auka Seniems Dievams“ předvedli, že jsou velice nadějnou formací, přinášející čerství vítr do metalových plachet. Materiál na „Iš Kartos I Karta“ (v překladu „Z generace na generaci“) však předešlý počin ještě v mnoha ohledech překonává. Hned od samého počátku jsou ke slyšení rychlá kytarová sóla, podpořená neskutečně zpěvnými refrény. Litevská lyrika v součinnosti s originálním zvukem nahrávky vnesla do mé hlavy bujarého „metalového červa“. Jdu po ulici a v mysli se mi motají bláznivé kytarové kolotoče z prvního tracku „Peskutine Akimirka“. Stojím na eskalátoru a litevsky si prozpěvuji úryvek skladby „Pergále“. Předtím se prostě nedá utéct!

Nejvíce jsem však fascinován samotnými začátky skladeb. Téměř všechny totiž rozjíždí nakažlivě chytlavé vyhrávky a o jejich „líbivosti“ už se raději nebudu více zmiňovat. (Celý příspěvek…)

Když už se na stránkách R.U.M.u objevila recenze na album od kapely HEIDEN, bylo by celkem nelogické, kdyby se nedostalo také na pozoruhodný projekt SVARDENVYRD, jehož jádro tvoří hudebníci Einskladir (bicí a zároveň zpěv) a Typhon (kytara). Jinak právě Einskladira najdete také v sestavě HEIDEN, o kterých již v úvodu byla řeč. Album dostalo do vínku název „Obyčej slunovratu“ a bylo rozděleno do čtyř skladeb, a to znamená, že každá je věnována jednomu ze čtyř ročních období. SVARDENVYRD tak už díky této myšlence jaksi vybočují „z řady“, a to i přesto, že jejich hudba balancuje na hranici epického black metalu či pagan metalu, a mnozí škarohlídi by mohli kontrovat, že v těchto žánrech bylo řečeno vše podstatné.

Možná ano, ovšem SVARDENVYRD své album postavili vskutku na velmi promyšlených základech, bez nějakých vele instrumentálních výkonů. Nahrávce však nechybí potřebná atmosféra a především upřímnost. Velkou devízou jsou pak podmanivé romantické texty, opěvující krásy každého ročního období, nikoliv však někde v Tramtárii, ale tady v Čechách. Když jsem o celém konceptu alba přemýšlel, tak jsem si hned uvědomil, jak je skvělé, že se nám ta roční období krásně mění a přitom každé je svým způsobem něčím hezké, a jak je vidět, tak také inspirující. Ano, kdyby Einskladir a Typhon vyrůstali třeba v Severní Americe, těžko by mohla tato velmi půvabná nahrávka vzniknout. (Celý příspěvek…)

V poslední době mám opravdu problém vstřebat některé nové, řekněme lehce nadprůměrné nosiče. Vydavatelské firmy se sice ohánějí slogany o originalitě či progresivitě, ale ve skutečnosti se nejedná o žádné velké zázraky. Na stole mi stojí kupa nových disků, převážně death metalových a všechny si jsou podobné jako vejce vejci. A to je na tom z celkového pohledu „smrtící kov“ ještě dobře. Ostatní metalové „podsekce“ jsou na tom z mého pohledu ještě hůře. Naštěstí se ale najdou spolky, klestící si cestu nemilosrdnými stylovými kotrmelci a šílenými experimenty. Finská sebranka mezi tyto VyVolené patří už pěknou řádku let. Posluchači ve svých sbírkách chrání takové skvosty jako „So Fine“ nebo „Big Beng!“, protože právě ony jsou důkazem toho, že WALTARI patří k nejosobitějším souborům, které se na naší planetě vyskytují. Největší revoluci však Karsty a spol. způsobili death metalovou symfonií „Yea! Yea! Die! Die!“.

Projekt sice vybočuje z klasické tvorby skupiny, ovšem v jejich diskografii září jednoznačně zlatým písmem. Zanechme ale nostalgického vzpomínání a podívejme se do současnosti. Už při recenzi na aktuální DVD jsem zmínil, že si „pod lupu“ vezmu také současně vycházející novinku „Blood Sample“. Slovo tedy plním, byť tedy poněkud opožděně. Přesto ale věřím, že mi opoždění odpustíte. (Celý příspěvek…)

Když v našem magazínu každý z redaktorů volil svých deset nejoblíbenějších kapel (vše podstatné v sekci kontakty), tak v mém políčku velikánů figurovali (a stále figurují) také švédští HYPOCRISY. Legenda melodického death metalu včele s Peterem Tagtgrenem si mé srdce získala už svými rannými alby, ze kterých se postupem času staly skutečné deathmetalové klenoty. Kapela má fanoušky prakticky po celém světě. Každé CD je vždy očekáváno s velkou netrpělivostí a je úplně jedno, jestli jde o recenzenty nebo věrné fanoušky. Výjimkou není ani aktuální novinka „Virus“, navazující na rok starého předchůdce „The Arrival“. A právě minulá deska jakoby vrátila HYPOCRISY do starých deathmetalových vod, ze kterých legenda, po vydání alba „Catch 22“, malinko vypadla (všeobecně se traduje, že největším „škůdcem“ byl v tomto ohledu projekt PAIN).

A teď čert ať soudí, která cesta Švédům nejvíce svědčí. Když se však v současnosti podívám na diskografii a poměřím poslední alba, tak mi vyjde, že každé druhé CD je vždy více experimentálnější a především překvapivější. (Celý příspěvek…)

Sakra, tohle je tedy debut jako hrom! Mladá holandská formace vyvrhla na světlo své první album „Dark Dreams, My Child“, na kterém si určitě pošmáknou milovníci temného doom metalu. ANOTHER MESSIAH však nijak nelpí na pomalosti a uspávacím tempu. Naopak se snaží hledat nové cesty, které by jejich doom metalový základ zpestřily. A to se jim daří opravdu výtečně! V jejich tvorbě najdete jak prvky death metalu, alternativní hudby a rovněž něco málo gotiky. Kapela však sází také na houpavé „hardcoreové“ houpačky, což velmi připomíná jejich krajany ORPHANAGE. Příkladem budiž skladba „And Now I Will“. Někdy se mi také vybaví spojitost s našimi SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY.

Také ANOTHER MESSIAH se vydali cestou progresivity, a proto je v každé skladbě neskutečný počet kudrlinek, překotných kotrmelců a přitom deska nějakou zázračnou silou drží stále pohromadě. Další pastvou pro uši je skvělý vokál frontmana Robbieho. Bez obtíží zvládá jak brutální growling, tak také čisté hluboké nápěvy. (Celý příspěvek…)

Představuji vám kompilační CD, určené k deseti letům existence OBSCENE Productions! A protože má Čurby k fanouškům úctu a bezmezně si jich váží, přidává tenhle dárek povětšinou ke každému nákupu, který u jeho firmy uděláte! Skvělé! Disk obsahuje neuvěřitelných dvaačtyřicet skladeb a je rozdělen na tři části. Tu první tvoří raritní songy, které nebyly ještě nikdy realizovány a to v podání kapel jako jsou např. INGROWING, SQUASH BOWELS, EXTREME NOISE TERROR, ABORTION… Druhý part je nejdelší. Naplno se rozjíždí „the best of Obscene“! PHOBIA, ISACAARUM, INGROWING, FLESHLESS, AGATHOCLES, LYKATHEA AFLAME, KAVIAR KAVALIER atd.. Poslední část je určena těm nejstarším pamětníkům. Obsahuje totiž tracky z dávno vyprodaných nosičů. Nejblyštivější jsou dle mého soudu úplně poslední skladby od mega-kultovních HERMAPHRODIT! Vskutku parádní výběr!

No a teď mi nezbývá nic jiného, než dát slovo samotnému Čurbymu: „Yeah, a máme to tady, čas letí jak bláznivý a deset let od vydání první oficiální nahrávky Obscene (což byl úžasný, spermatický vinyl pražských grinderů HERMAPHRODIT) je prostě za náma. (Celý příspěvek…)

Pamatuji se, že když jsem „Žolíky“ viděl tak před dvěma lety v kralupské Ponorce, byl jsem úplně u vytržení. Stará tvorba se mi vždy líbila, ovšem nové vály mě ještě více rozpumpovaly. Petr Kumandžas (leader a vrchní Joker) obměnil sestavu a s novou krví se vydal vstříc budoucnosti. Budoucnosti ve východním bloku, kde se bolševické aroma mísí s kapitalistickou arogancí. Z hlediska legendy českého crossoveru naprostá ostuda, protože kapela s téměř hotovým materiálem brázdila kluby a festy téměř dva roky. A stále nic (maximálně nějaká ta mp3 na web stránkách pro absolutní hladovce). Už jsem se skoro bál, že výborné skladby skončí někde na dně hudebního skladu, případně že je Petr Kumandžas úplně překombinuje. Naštěstí se obě tyto varianty ukázaly pouze z poloviny. CD vyšlo u neznámého labelu Akatisth a vypadá vskutku majestátně. Černo-červený digipak se stejně vyvedeným vnitřkem a k tomu samolepky ve třech jazycích hlásají: WELCOME TO THE EAST BLOCK! Úvodní hitovka jakoby vítala západní EURO vyslance v naší kouzelné republice. Varování pro ně a nebo óda na ČR? Spíše varování pro posluchače, protože kapela během několika let nashromáždila slušnou zásobárnu hitů a všechny zde (až skoro nečekaně) dostaly prostor.

„Manhattan Ice Dream“ a „Let´s Go Shopping“ jsou doslova „motory“, hodící se do adrenalinových sportů. Zároveň jsou však propletené také tématicky, což svými názvy dávají jednoznačně najevo. Spleť hip-hopu, úderných kytar a maximálně propracovaných smyček, samplů a dalších efektů, nutí posluchače k neskutečně pozornému poslechu. (Celý příspěvek…)