R.U.M. zine

GET AWAY je nový objev na české metalové scéně, i když sestavu tvoří poměrně ostřílení hudebníci. Tím nejzkušenějším je kytarista a vokalista Flagin, který působil v kapelách jako SUCCUBUS, DESTROYING DIVINITY či SINCERY PAIN. Vytrvalost tohoto chlapíka je vskutku pozoruhodná. Pamatuji si dobře na dobu, kdy jsem hltal především valivý death metal jeho prvně jmenované kapely a v duchu jsem si říkal: „tihle hoši by mohli něco dokázat“. Tohle už je ale všechno minulost. Časy devadesátých let dávno uletěly komínem a dobře si to uvědomují i GET AWAY, byť jejich hudební vyjádření tomu příliš nenasvědčuje. Stylově totiž jakoby právě volně navazovali na SUCCUBUS.

(Celý příspěvek…)

Dle očekávání se na mě ihned po zapnutí vyvalil ukrutný tvrdě hlukový nápor. Dvě vyhlášená tělesa se spojila ne k nahrání split nahrávky, ale rovnou ke kolaboraci. Po oklepání, zvyknutí si na produkci, se začínají rýsovat detaily. Neustálé vazbení, zvuková nečistota, útrpný jek a ryk jako u starých dobrých HijoKaidan. Chvílemi není jasné zda jsou to vazbící zařízení nebo křepčící slečnu. Neskutečné trápení! To není radost z hluku, ale vskutku bolestivé, psychotické šílenství. Jak začalo, tak po necelých třiadvaceti minutách končí. Ticho střídá hluk, hluk je vystřídán tichem. Hučí Vám v uších, máte rozvibrovaný mozek? Pokud ne, pusťte si desku ještě jednou. Pokud ano, dejte si nějaký čas pauzu a těšte se na další hlukové spratky!

RadeK.K.

http://www.myspace.com/soma358

http://www.myspace.com/torturingnurse

http://g13recordings.shop-pro.jp

Slečna Sachiko, jinak členka kapely Overhang Party si s klidem střihla sólovou desku. Do fialova zbarvený les s prolnutou fotografií zpěvačky, která je zakolážována do podoby zrnité mlhoviny, mě naprosto jasně směruje k podstatě hudby.

Étericky se vznášející vokál s podkladovým ambientním chvěním (1). Vysoký znělý zpěv prohánějící se v pět hodin ráno korunami stromů nasycenými vlhkým vzduchem (2). Rajin Song – tak jest, tak bylo. V další skladbě Fire Yith (3) je hlas také, ale zde je motorovou pilou nemilosrdně klátící porost k zemi. (Celý příspěvek…)

Digipak jako balení je v dnešní době již jaksi obehraný, normální, byť stále navozuje dojem malého luxusu a nadstandardu. Tento ovšem nenavozuje, on jím je. Fotografie plovoucí ledové kry je vizuálně nádherná, vnitřek je vyplněn informacemi což by samo o sobě mohlo stačit, ovšem tím navíc, co se obalu týče je potištění lakovanými motivy. Nádhera! (Celý příspěvek…)

Název kapely/projektu vypadá divně, ale předpokládám, že se jedná o obyčejné Pí. Účastníky jsou tři pašáci. Junji Ono (samply hlasu), Cazu (fraktální kytara) a Tak (djm800 a kytary). Disk obalu je pěkný. Ne sand, že byste se z něj posadili na zadek, ale ostudu nedělá. Barevná fotka předvádí poklidnou krajinku s mohutnými stromy a malou chajdou, nad čímž se výhružně převaluje fialově ionizující obloha. Velmi zvláštní. (Celý příspěvek…)

Dějí se to na světě věci. Split album dvou kolaborací. Divné!? Informace na vloženém papírku jsou velmi kusé, takže nemohu sloužit a hledat to na internetu za Vás nebudu. Já jsem tu od toho, abych pospal co se děje na disku samotném.

První, čtyřskladbová spolupráce je načtena. Synťáková výplň, primitivní bicí automat a nánosy vlnových šumáků, oživování frekvenčními generátory na vyšších frekvencích. Představte si jízdu na horské dráze, kdy nestačíte pobírat všechny zvuky (1).

(Celý příspěvek…)

Slovensko bylo vždy death metalovou mekkou, ovšem v posledních letech došlo k několika zásadním změnám. Některé spolky se rozpadly, jiné sice zůstaly, ovšem není o nich vidu ani slechu. Vše důležité je tedy v rukách mladších ročníků, jež jsou už ale odkojeni trošku jinou hudbou. A proto nám Slovensko začíná více a více „černat“, což v průběhu devadesátých let minulého století byla věc prakticky nevídaná. I když, nějaké výjimky by se přece jen našly.

(Celý příspěvek…)

Po prvním ohledání a při poslechu první skladby (po introdukci), mě napadlo, že underground žije! Lidé, jako je např. Matthias Weigand, šéf vydavatelství a basák v různých kapelách, komunikují a hledají. Jen tak se dají objevit, nebo pokud chcete vyhrabat, šílenosti typu GOBLIN.

Zvuk, tvrdost a syrovost americké staré školy u muziky, která může být při prvním setkání nazvána horror death doom nebo grind sludge. Pomalé tak akorát, aby se kulila kupředu a nabalovala na sebe vše co stojí v cestě. Snad i to je důvod, proč má CD využitou bez pár vteřin celou plochu, tedy necelých 80 minut v 69 skladbách a přidružených elementech. (Celý příspěvek…)

Dá se splitit, ale i splichtit. Tento půlčík sviští po strništi. První projekt dr-dr-drtí elektronické ry-rytmy, grind-nd-nd corově řve. Byla by to docela nuda, nebýt velmi kratinkých stopáží, střídání rytmů, oživování drsnými hlukovými vstupy. Skoro nepostřehnutalní jsou i dva hosté. Za kytarou se synťákem Moog A. Suber alias Chopstick a zpěv W. Meada aka Atx.

(Celý příspěvek…)

Japonci uměli vždy věci buď přijmout za své a precizně je vycizelovat a směšných, nechtěných parodií sebe sama, anebo přijmou a pojmout je po svojsku. Ten druhý případ je jedním z důvodů proč jejich kulturní, obzvláště hudebně/zvukovou část miluju a vyhledávám.

(Celý příspěvek…)