R.U.M. zine

Mnoho sedmipalcovek jsem na recenzi nikdy nedostával, ale v poslední době se s nimi docela roztrhl pytel. Ještě, že jsem dostal k Vánocům gramec . Tato placka, kterou vám nyní představím, má hned na oko překrásný obal a vůbec celý design je vyveden naprosto suprově. Obě kladenské kapely se alespoň v tomto ohledu opravdu pochlapili. Ale teď už jen položit placku na správné místo, rozpálit jehlu a jedem! (Celý příspěvek…)

Když DESPISE vydali album „Fragments Of Reprisal“, mnohým posluchačům muselo být zřejmé, že kolínští rozhodně nebudou patřit k těm kapelám, které by chtěly stylově zakrnět. Proto brutal death metalová vozba dostala několik svěžích impulsů napříč metalovými škatulkami a jak naznačují dvě nové skladby, DESPISE rozhodně ve svém hledání nemíní přestat, byť stylově se asi nikdy nevymaní z death metalových kolejí. To však ani není jejich cílem… ačkoli kdo ví. (Celý příspěvek…)

Tak tohle je naprostá novinka. Protože s šéfem spoluvydavatelství Cephalic sdílíme skoro stejný pracovní stůl, dostal jsem důvěru zhodnotit jeho osmý titul. Nebezpečně, žlutozeleně tónovaný obal vně a černobílý uvnitř je plný standardů. Za drobné legrácky mohou snad být považovány vtipné fotografie členů nebo úchylný smajlík pod diskem.

Hudry-hudry intro a jde se na věc. Hutný death metal, snad jak odborníci říkají, „slamming“. Hraje se v různých rychlostech, vážnějí, sekaně, svižněji, ale co je to platné, klišé střídá klišé. (Celý příspěvek…)

Na další fošně tihle „barevní kluci“ ze svých pozic neustupují. Popové náběhy v melodiích, rockový drive, rokenrolová tanečnost z hodně vzdáleného punku si implementovali pružnost a částečně i divokost. Nevím k čemu bych Vám tvorbu Kishidan přirovnal. U nás se takhle volně muzika neprezentuje, netvoří. Rádia by nic podobného v hlavním čase nepustila, lidi neposlouchali a jsme v začarovaném kruhu, v jehož sevření mám i já ten špatný pocit, a chvílemi řeším zda se mi to líbí, nebo mě chtějí opít rohlíkem a vnucují se. Ne, ne. Zachovávám chladnou hlavu a zcela zodpovědně říkám, tuhle „komerci“, která vlastně komerční není, bych z rádia poslouchal velmi rád. Omlouvám se, že nebudu popisovat album podobně jako to minulé, výše uvedené, ale asi bych se opakoval. Najděte si, koukněte na video, poslechněte MP3 ukázky, nebo si desku sežeňte.

RadeK.K.

B.SON je zkratka pro německou kapelu Black Shape of Nexus a tohle je i není jejich velká deska. Na vloženém listu je přetištěn jejich vzkaz a vysvětlení tohoto rozporu. Celý materiál vznikl a byl nahrán, když od nich z kraje roku 2007 odešel bubeník. Šestiset kusová, ručně číslovaná edice s nádherným, zlatě potištěným obalem obsahuje již zmíněnou kartičku a disk. (Celý příspěvek…)

Podtitulem sampleru je stylové usměrnění tedy noise/noisecore. Propojením vydavatele, tedy japonských NAT Records, kteří podzemní distrubutory a zájemce o zajímavou, netradiční muziku zásobili nejedením interesantním titulem a jmény ze soupisky na obalu, dostaneme šestiúhelník, na který se nelze než těšit. 73 minut hracího času, šest projektů ze čtyř zemí světa, devět skladeb. Toliko fakta a nyní už přejděme k popisu jednotlivých akvizic: (Celý příspěvek…)

BIG BOSS je osobnost, kterou snad ani nemá cenu výrazněji představovat a proto půjdu hned k „rootu“ věci. Téměř po deseti letech se guru brněnského metalu dostal k tomu, aby mezi své věrné předhodil v pořadí třetí sólovou desku, která navazuje na luciferovskou ódu „Belial’s Wind”. Abychom však na přetržený náhrdelník mohli navléknout aktuální korálek, musíme ještě hlouběji do minulosti. Přesněji do roku 1994 kdy BIG BOSS hudební veřejnost doslova šokoval překvapivě alternativní deskou „Q7“. Po black metalu ani památky, album ve své melancholické podstatě snoubilo několik rock-metalových fúzí, což tehdejší kritika kvitovala s velkým povděkem. Navíc hned po této sólovce vydal BIG BOSS se svou domovskou formací nezapomenutelné album „Kärgeräs“, jež považuji za jedno z nejzásadnějších děl české metalové scény. Na obou těchto znamenitých albech se ukázalo, že BIG BOSS vlastní neobyčejné „know-how“ pro psaní pomalých a temných písní, o čemž nejlépe vypovídá mistrovský projekt EQUIRHODONT. (Celý příspěvek…)

LE SCRAWL – vzpomínám si jako dneska, když jsem je pro sebe objevil před drahnými lety. Bylo to právě díky komunkaci a dopisováním si s Matthiasem z vydavatelství Ecocentric. Na jeho starší kompilaci tahle kapela vyčuhovala a od té doby si nenechám příležitost k jejich poslechu. Vidět je živě na každoročním festivalu extrémní muziky Obscene, byl opravdu sladký dortík.

Více než luxusně zabalený titul – plechová krabička s plastovým průzorem – má jednu malinkou vadu. Nahrávka plyne lehce přes pouhopouhých osm minut (8:12). V tomto rozmezí si poslechneme pět skladeb v typické produkci Němců. Pro běžného posluchače střeštěný mix jazzu, punku, metalu, ska, odlehčeného rocku a dalších stylů. Krátké úderné skladby jsou prošpikovány nápady, střídají se rytmizace, nástroje. V minutové skládance budete mít pocit, že posloucháte delší úsek. S čím jsem se často při doporučování setkal je výhrada proti hrdelnímu projevu zpěváka a baskytaristy. Podobné to bylo u příbuzně znějících Finů Cause of Effect. Cvičené a zkušené ucho navyklé na humor Le Srawl se po pěti minutách bude cítit neuspokojeno.

Pro ty je na disku vydatný přídavek, čehož jsem si všimnul až uvnitř bookletu. Video! Jdeme na to. nenechejte se odratit tím, že je to stejných osm minut jako na audio stopě. Stejné skladby tu máte prezentované jako videoklipy, každý je jiný (!) a stojí minimálně za jedno shlédnutí. Je to vlastně jednoduše chytré. Takhle nalákat vtipně k opětovnému poslechu.

RadeK.K.

Mé odloučení od -metalu, -core, apod. není způsobeno nechutenstvím k těmto žánrům, ale nedostatkem energie, probírat se tunami hnoje a „obyčejných“, lépe řečeno „normálních“ desek. Mezi ty osobně řadím takové, postrádající neotřelost, drzost, nadhled, garážovou energii, pozitivní surovost, kulturně-hudební extremitu. Jsem proto rád, když můj kolega „ve zbrani“ Tomáš se takovýmto balastem probere, prodere, trpí za mě a z vagónů a pytlů mi předhodí čas od času nějaké tipy. Amíci DOOMSDAY MACHINE SCHEMATIC jsou jedním z takových případů. Díky bejby! (Celý příspěvek…)

Před sebou na displayi máme dvě pětadvacetiminutové živé kompozice. Spojení velikánů SUN O))) a MERZBOW bylo jen otázkou času. V úvodu prvního živáku O))) Bow 3, dostaneme náznak, že bude pěkně veselo. Kytary jsou bez skrupulí rozezněny do komunikace s aparáty, Japonec bez zábran očuchává svůj stolek s laptopem. Ozvláštnění může představovat mužský hlas pohybující se na pomezí řečnění, opery, patosu a falešného zpěvu. Neučesanost a do jisté míry divokost, můžeme sledovat např. u občasného „ustřelení“ zpětné vazby, která je velmi zrádná, pokud se s ní pracuje dlouhodobě nebo trvale. Řekl bych, že všem zúčastněným jde o silnější tlak a energii, což se daří. Od druhé půle se vše pomalu začíná slévat do jednolitějšího válce, který je obalován proužky vysokých frekvencí. Vcelku nudné vazbení před skončením umocní nemocný ryk a závěr je neodvratný. (Celý příspěvek…)