INGROWING i ISACAARUM jsou dnes již pojmy na naší scéně a jejich cybergrind či sadoblack nátěr zná gde gdo, takže jen ve zkratce. Jako první přichází na řadu Cyberside od maniaků INGROWING, kteří své věrné rozhodně nezklamou. No a že jde o nátěr toho nejtěžšího kalibru snd není nutno zdůrazňovat. Velmi dobrý je zvuk z Hostivaře. Chválím. Druhá v pořadí Cunniside je neméně dobrá a snad si mi dokonce líbí o kapku víc. Vskutku zničující záležitost. Vše je jak má být, úderné, jasné, bez příkras. Tenhle matroš lze doporučit všem grindšmekrům.
MarDuk
kontaktní adresa: Shindy productions
Tak tomu říkám trash-death antikomerčního střihu. Tenhle živáček liberecké kapely PIKODEATH je důkazem toho, že starý dobrý METAL nezemřel. Co mě na téhle nahrávce překvapilo, byl zvuk, protože většina živých nahrávek za moc nestojí, ale kluci se s tím vypořádali dobře. Dalším tahem, kterým si mě PIKODEATH získali, je doplnění skladeb intry z mého velice oblíbeného filmu „Volný Pád“ (zdravím pana Douglese!!!). Jinak bych ještě měl asi uvést, že kazeta obsahuje devět skladeb a intro. Uvidíme, co chlapci předvedou na oficiální nahrávce, kterou doufám brzy zplodí, jelikož si myslím, že si to zaslouží. Tuhle nahrávku by asi nemělo cenu bodovat a srovnávat ji s výše uvedenými kapelami, protože studio je studio. Přesto kdo má rád starej dobrej trash, nechť kontaktuje kapelu. Myslím, že nebude zklamán.
Pražská kapela UNBORN drtí podle mého názoru dost slušnej nářez. Muzika jede ve stylu trash metal core s českými texty. V hudbě trash metal jasně dominuje, ale občas mi nějaké to sólíčko připadá dost heavy (nutno brát s nadhledem, koncertně se mi kapela zamlouvala o kapku víc – zvuk byl tvrdší). O zpěv se podělili údajně dva lidi (basmen Jakub a kytarista Richard), ale rozdíl buď není patrný, nebo vše odzpíval jeden. Hlavní ale je, že z hudby jde síla a energie – to mi u týhle bandy imponuje. Některé části se mi nenásilně vryly do paměti a jsem nucen si UNBORN pustit znova. Zdařilý debut, ale dost dělají ty české texty, držte se jich!
Další slovenská partička, tentokráte z Nitry. Recenzi nemůžu začít jinak, než velkou pochvalou za výborný obal. Opravdu, už dlouho jsem lepší neviděl!!! A teď k hudbě. ta je postavena hlavně na death metalu, ale naleznete tu i špetku blacku. to je najvíce také patrné ve střídání deathového a blackového vokálu např. hned úvodní skladbě „Prophecy of Omega“. Následující „Mourning and Suffering“je hozena spíš do doom metalu. Je pomalá a valivá. Tomu všemu dopomáhá ženský zpěv, který se prolíná s mužským chraplákem a nechybí ani čistý. Pamatuji si, když jsem CORRUPTED MELODY pouštěl Markovi tak prohlásil:„Ty vole co je to zas za mix?“. Rozhodně je však co poslouchat, i když určitě by se dalo pár věcí vylepšit. Jinak jsem spokojen. Nahrávka má kvalitní zvuk a já se těším na další.
PLASTIC GRAVE nutno chváli a nepřestávat. Takhle nějak si představuju nářez. Gdo tuhle kapelu nezná, o moc přichází. Je to fakt strhující grind core podávaný s nadsázkou, členům kapely vlastní. Největší pecka ovšem přijde v samotném závěru – jedná se o předělávku kultovního soundtracku z neméně kultovního filmu „Ať žijí duchové!“. To je opravdu trhák. Na druhé straně je jako bonus demo z roku 1994 inspirované hororem „To“, ale na síle mu nutno říct neubylo. Přesto mi nový materiál připadá maličko údernější. Nechybí ani kvalitní obal a super zvuk. Prostě tohle si rozhodně sežeňte!!! Nutnost!!!
Na akci v Plzni mě tahle parta s automatickým bubeníkem moc nepřesvědčila. Ale na tomhle demáči je to přecejenom jiný kafe. Death/grind (spíš death metal) na slušný úrovni. Vzdáleně mi kapela připomněla Six Feet Under (vzdáleně). Kazeta obsahuje sedm kousků, včetně intra a special bonusu. Některou z nich specielně chválit či kritizovat se mi zdá zbytečné. Pochválil bych výkon celé bandy, hlavně zpěváka, který je fakt talent. Zvukově je kazeta taktéž na slušný úrovni (Shaark studio) – je to správně hutný. Obal opět dokazuje, že není nutný tvořit barevný nesmysly, ale stčí černý, bílá a odstíny. Motiv na obalu je made by Bárt a je fakt zajímavej. No, uvidíme s čím přijde tahle parta dál…
Po zdařilém debutním demu se znovu hlásí československá kapelka STAGNANT. Nový materiál zaujme už obalem, který se skutečně ztotožňuje s názvem „Nihilistic“. Neřekl bych, že se kluci zlepšili po muzikantské stránce, byli dobří i předtím, ale snad vyzráli nebo co. Prostě ten jejich nadupanej power trash je fakt hodně nadupanej, power jak prase. Hned první „Jasper or King?“ má hitové ambice a nutno přiznat, že ostatní skladby ani v nejmenším nezaostávají. Je to opravdu výbornej materiál, tohle nejde jinak než poslouchat a poslouchat a poslouchat … Všech pět kompozic oplývá kvalitním zvukem z vyhlášeného slovenského Exponentu (kam se hrabou všechny americký studia) (nevím, vole, jestli to bude jen studiem, kapela je dobrá v jakýmkoli studiu, když je dobrá – pozn Gory). Zkrátka tohle demo vraždí, a to nihilisticky. Bomba!
Paprsky slunce hrají, dalo by se velmi zjednodušeně říct, trochu tvrdší rock středního tempa s nádechem gotiky a snad i metalu. Demo disponuje dobrým zvukem a je k němu i kvalitní obal. České texty (moc nechápu ten anglickej název skupiny) jsou celkem na úrovni a zpěvák (zároveň i kytarista) se snaží, řekl bych, docela úspěšně o procítěný projev. Ve třech kouscích ho podpoří ještě zpěvačka Daniela. Osobně mám radši o kapku tvrdší hudbu, ale občas neuškodí to trochu proložit, tak proč se třeba nenechat osvítit paprsky slunce.
Tak jo, dostalo se mi do pracek tohle splitko dvou již rozpadlých kapel, JOBBYKRUST z Irska a REMISSION z USA. Není to ani doom, death či trash metal. Jde totiž v případě Irů o crust (řekl bych že s punkovými rysy) a celkem se mi to líbí, musím přiznat. A REMISSION drhnou prozměnu punk. A to punk fakt nekomerčního střihu. Prostě náhul jako prase, v obou případech. No a když obě bandy porovnám, tak podle mého názoru jsou JOBBYKRUST svým způsobem tvrdší (a to svůj crustík prokládají i pomalejšími citlivějšími pasážemi), ale REMISSION působí nářezověji a energičtěji. Na obalu od Insane Society najdete i překlady textů od obou interpretů, za což Insane Soc. chválím. Pozoruhodná práce.
Demo kapely MORTIFILIA bylo nahráno živě a to podle mě nahrávce trochu uškodilo. Logicky hlavně po zvukové stránce, i když nutno přiznat, že se to s přibývajícím časem zlepšuje. Kapela označila svůj styl za death beat, s čímž lze celkem souhlasit. Mám z toho lehce nadprůměrného deathu s trhaným, zpočátku špatným nazvučením (hlavně zpěvu) celkem dobrý pocit. Zpěvák a zároveň basák Standa Makralík se snaží demo docela úspěšně zmelodičtit svým hlasem („Save Our Souls“). Kazetu uzavírá velmi zvláštní věc „My Lucky Cutted Mother – part I.“. 23 minut = 7 skladeb deathbeatu.
