Přiznávám se, že debut kapely MINDWORK mě velice mile překvapil. Co si budeme povídat, po rozpadu KRABATHORU zeje v tuzemském death metalovém ranku velká díra, kterou bude opravdu hodně těžké zacelit. K těm snaživým patří např. DESPISE a do jisté míry bych mohl počítat i s GODLESS TRUTH, kteří nový materiál teprve připravují. Jinak skutečně ticho po pěšině. I přes tato fakta se však sem a tam najde formace, která dokáže zašlou slávu „smrtícího kovu“ u nás oživit a zrovna v této době se na světlo dere debutové album „Into The Swirl“ od velmi šikovných MINDWORK. Přiznávám se, že jsem o kapele už ledacos pochvalného slyšel, ovšemnení nic lepšího se o vyčtených kvalitách přesvědčit na vlastní uši.
Ano, MINDWORK na svých bedrech nesou death metalové břímě, ovšem z neutuchající lehkostí a kreativitou. Kapela se přitom nevrhá do žádných zbytečných experimentů a výhradně těží z původních death metalových proudů. Dokonce bych si dovolili tvrdit, že těmi největšími vzory jsou pro MINDWORK Američané CARCASS. Tuhle veličinu velebí fanoušci i hudebníci, ale málokdo se vůbec k hranicím této legendy dokáže přiblížit. MINDWORK však mají k této metě hodně kvalitně nakročeno. Prakticky všechny skladby jsou plné kytarových fíglů a smysluplných vyhrávek, které musí lahodit každému death metalovému příznivci. Největší devízou těchto noviců však je skutečně promyšlená fúze mezi melodikou a hráčkou technikou. Najít tuto míru je zřejmě největší problém. Založit v dnešní době „jednoduchou“ death metalovou kapelu je tak trochu „močení proti větru“. Kapela, když už se pustí do takového boje, musí nabídnout něco „navíc“, a to něco „navíc“ MINDWORK skutečně přinášejí. (Celý příspěvek…)
Profi potištěná palírna, kulatá plechová krabička, omezené vydání 100 kusů, z toho jen polovina pro tuzemský trh, druhá pro USA. Když poslouchám experimentální Úvod (1) v rozsahu necelých jedenácti minut, říkám si, kde mohla být kapela dnes, když podobné záležitosti dělala už před desítkami let a pak násilně umlčena. No nic, netřeba hořekovat. Věci jsou tak, jak jsou. Profesionalita je neodiskutovatelná, citlivý přístup, muzikantský vklad jakbysmet. Stále posloucháme úvod a „nehudební“ pojetí, nebo chcete-li hudbu s ambientní náladou a experimentálními ruchy. Plynulý přechod do hájemství not, akordů a schémat přichází s Lidmi krve (2). Sázené akordy, tupé bicí, přednes básně, skryté houslení. Křídlem anděla (3) se přeneseme zvukovou průzračností do Kraje střepů (4). Přídavné zvuky, unisona violoncella a houslí umocňují už tak napjatou atmosféru. Dále už nebudu opakovat a variova vyřčené. Hudba zde obsažená je pěkný, dostatečně prostorný, ozdobný talíř, páně Zajíčkův hluboký, uhrančivý hlas je dort a texty, pověstnou třešinkou na něm. Všechny tři elementy lze libovolně zaměňovat. Jsem za tuhle dokumentační konzervu rád!
Jirka Holub (Pigeon Shit Agency) je nadšenec s širokým metalovým srdcem. Krize nekrize, když se mu zachce, pustí do oběhu svoje další dílko se značkou blijícího panďuláka do koše. Když jsem s Jirkou mluvil naposledy, tvrdil, že už v dohledné době žádné CD nevydá, ale spíše se bude realizovat v tvorbě limitovaných 7′EP splitek, které tolik zbožňuje. Proto se v jeho distru v současnosti nachází početná hromada desek, jež jsou zdobeny překrásnými přebaly a o grafickém zpracování placek ani nemluvě. Tomu se zkrátka nedá odolat, a tak jsem si i já na stará kolena opatřil gramec (tedy dostal jsem ho k Vánocům, abych se tady moc nechvástal 
) a původní starý jsem z nostalgie oprášil – inu, hraje stále. 
Nevzpomínám si už, kdy jsem CD sehnal, ale pár let to bude. I po této době stále čumím jako puk. Jednak na obal, kde je porce černobílých fotek, na každé stránce bookletu jedna, co kus, to jiné téma. Uprostřed pak vložený list s jakýmsi textem, který je pro mě logicky „japonskou“ vesnicí. Dále mě i po několikátém poslechu stále burcuje i muzika samotná.Intro první skladby obstará na kytaře vybrnkávaný motiv písně, kterou u nás zpívá Marta Kubišová. Ihned po tomto antree se rozjede neuchopitelný výlet kdy dvě kytary třeští a k tomu naříká saxofon. 
Skupina Rakvičky zahraje jen a pro Vás pár slaďoučkých, šlehačkově nadýchaných hitů! Úvodní ceremoniální vítání „Black End“ (1) je na desce šestiminutovým nudným natahováním, protahováním a vyplňováním stopáže. Na koncertě určitě funguje a při dobře zvládnuté choreografii setu je takováto introdukce lákavou a atmosféru navozující. Není pochyb o vlivech na tuhle chmurnou trojici. Motivy MASSACRE, BURZUM, DEATH a jiných kapel na tričkách, stejně jako nezbytná děkovačka a pozdravy kapelám, firmám a kámošům nejsou všeříkající, ovšem něco málo poodkryjí. Svojský zvuk, tvrdý a drtící hutnou muziku nejen podporuje, on ji přímo tlačí. Záhrobní kytaristův vokál je kumulován v nafouknuté puse a rozvážně hučen do mikrofonu. Monumentální! Opatrné, nikam nepospíchající akordy, plácané bicí, basa muziku netvrdí, ale rovnou drtí! Lehko na hnojišti, težko na deathmetališti. Rozvážné ničení, zpomalovací plížení, těžkotonážní krutismrt, záhrobní oživování, sraz na Petrových kamenech. Když se chlapíci s vizáží čerstvých majitelů inženýrských diplomů „rozjedou“, okamžitě si vybavíte tančící smrtky na dobové rytině. Je to smutné veselí, ale podupávání se neubráníte! Na závěr si střihnou předělávku „Into The Coffin“ od OPPRESSION, která naprosto zapadá do stylového konceptu Rakví. Ještě hrst hlíny na rozloučenou a zasypat.
Klasické pětičlenné obsazení: zpěv, 2x kytara, basa, bicí. Tapeta ornamentů skrytá záclonou. Kolážovaný obal v temnějším ladění, z něhož na titulní straně vystupuje krajkou zahalená bílá tvář. Přestože disk obsahuje jen dvě rozsáhlé položky, vnitřek bookletu nabízí dvanáctero názvů, snad skladeb. Dle uvedených podrobností, v té poslední písni, další kytary dohrál Kawaguchi z kapely BACTERIA. Ech, jak je ten japonský svět malý, hehe! Má úvaha se potvrdila. Dvanáctero skladeb je vmícháno do pouhopouhých dvou polovin, z nějakého důvodu nebylo provedeno označení začátků a konců, tzv. authoring. Vem to čert, nepřepínám, neřeším, stejně poslouchám celé desky! Co nám japonští KARA navařili? Náladotvorná, posmutnělá kytarová muzika. Uvolněná atmosféra, naléhavé napětí. 
Industrial kam se podíváš! I když jsou MUCKRACKERS skupina hudební, tovární estetika jim není cizí, ba právě naopak, prýští z každého kousku tohoto díla. Excelentní, precizně zpracovaný booklet o velikosti menší A5 vám nabídne pohledy do továrenských prostředí i na dělníky samotné. Zhruba hodinový disk je rozdělen do deseti skladeb. Příměsi mluveného slova, jakýchsi proslovů, útržky ruchů, industriálních hluků a rozličných samplů muziku neobohacují, ale jsou její nezbytnou součástí. Když chlapi hrábnou do strun, naskočí vám před oči některé známé kapely a styly. 
Pokračování hlukové kompilace je tu. Uplynulo sedm let od vydání prvního dílu. Pro některé doba předlouhá, pro někoho oka mžik. Dle obsahu se zas tak mnoho nezměnilo. Experimentátoři nevymřeli, mnozí přetrvali. SKLO /czech/ Ocelové město – opravdu strach navozující atmosféra. Přestože zde prezentovaná skladba je z industriálního soudku, nevím proč, ale chvílemi jsem myslel na HERMAFRODIT v elektronickém období. Některá opakování a mluvené slovo. Samply se honí sem tam, ale mírný brum v pozadí nelze přeslechnout. Vladimír Hirsch /czech/ HERMENEUTIC Crc.4 – Samply nepůsobí uměle, vše je pro mé uši velmi vyváženo. Profesionalita je cítit v každém kousku. Noční můra šíleného varhaníka. Velmi poslouchatelné i bez eventuálních filozofických konceptů. 
DER BLUTHARSCH šli povětšinou kolem mě. Věděl jsem o nich jako o jménu, ale neměl pnutí se jim podívat na zoubek. Tenhle digipakový titul byl určen jako představovací kompilát pro izraelský trh. Tomu odpovídá i strohý vzhled a pár informací v hebrejštině. Třináct skladeb na třičtvrtěhodince se dobře poslouchá. Trudomyslný, zádumčivý mix industriální rytmizace, etnických samplů, melodických nápřahů, středověkých témat, vojenské trumpetkování, klasicistní orchestrace, neo-folkové brnkačky. K tomu šeptané vize, mluvené slovo. Možná složitě popisuju kapelu, která má svůj styl, nebo se pohybuje už ve specifikovaném žánru, ale nevadí. Pro znalého, může přinést jiný pohled, nezkušenému přiblížit neznámé.Kolážovat je snadné, montovat smysluplně je těžší. Přestože je deska pro hlukaře relativně easy-listening, nemám pocit podbízivosti a to se cení.
