R.U.M. zine

Zdá se, že rok 2009 by mohl být z pohledu tvrdě rock-metalového, velmi úrodný. Utekly sotva tři měsíce a už se mi do rukou dostalo několik velmi povedených nahrávek. Mezi ně řadím i třetí řadovku severomoravských GALACTIC INDUSTRY, i když u nich to až tak velké překvapení není. Už minulá deska byla poměrně kvalitní, ovšem na výsluní se kapela dostává až s touto novinkou, která je v rámci stylu naprosto dokonalá! Pokud se někteří posluchači mohli ve starších skladbách trochu ztrácet, tak „Key To Space Love“ v tomto ohledu nabízí výjimečnou členitost. Album je překvapivě hodně přímočaré, ovšem na druhé straně také pestré a nebetyčně agresivní. Od této desky nejsou GALACTIC INDUSTRY pouhou cyber metalovou formací, ale moderním komandem, které se snaží pracovat s různými metalovými žánry, především s těmi nejagresivnějšími.

Nemohu si pomoci, ale některé skladby jsou načichlé death metalem ( kdo by tohle čekal?). Palby jako „No Body Has Right“ či „Cure“ si rozhodně nenechte ujít, protože se jedná skutečně o masakriózní kousky, podtržené brutálním growlingem, který má vedle zpěvu čistého, prakticky stejné postavení. Ale to ještě není všechno. Kapela do svých řad přijala dva nové členy. (Celý příspěvek…)

Než přejdu k popisu zvukové části, rád bych zmínil svůj pocit z přetištěných infrmací ve skromném, ale zajímavém obalu. Po přečtení všech údajů, jsem nabyl dojmu, že celý titul organizovala parta dobrých kámošů, z nichž většinu znám z dlouhodobé poštovní komunikace: Eric Wood, John Wiese, Scott Nydegger, Bob Belerue, John Sharp, Kamilsky (poslední dva, znám i osobně). Pro úplnost musím ještě uvést Nelsona za Bastard Noise a Beuchampa za Sikharu. I vydání desky se uskutečnilo na kamarádské bázi, za podpory Radonu a Stickfigure. (Celý příspěvek…)

Minulou desku WO FAT jsem projel snad desetkrát. Ani s posledním setkáním ze mě nevyprchalo nadšení a radost. Tajně jsem doufal, že se kapely nějak radikálně neodchýlí od své cesty. Minulý hororově laděný obal je ten tam, teď se dívám na barevně hýřící kreslený vizuál s vesmírným obsahem. Sličná astronautka ovládající plameného chlupatce, do ruda rožhavená planeta, opuštěný povrch měsíce s ještě opuštěnějším kytarovým aparátem. Komiksový vnitřek je rovněž tématický. No vida, ještě jsem nezačal poslouchat a už je odstavec blábolů napsán. (Celý příspěvek…)

Matěj Lipský se definitivně zbláznil! Nové album jeho projektu NEGATIVE FACE je fantasmagorickým hudebním mišmašem, balancujícím na hraně metalového surrealismu, ovšem s tím rozdílem, že o nějaké „neposlouchatelnosti“ nemůže být ani řeč. Jedná se spíše o střed nezřízených pocitů a nálad, jejichž exploze zkrátka musela ven. Konzervativní posluchači, raději dej ruce pryč, nemusel bys zcela přežít „stravovací proces“, jemuž vévodí buřty s medem, šlehačka s cibulí či omeleta se sekanou. I přes šílenou hudební vřavu má ale deska hlavu i patu, její největší devízou jsou jakési prazvláštní svěžesti, tryskající prakticky z každé skladby – z každé noty!

O pestrosti materiálu vypovídá také nekonečný zástup spolupracovníků či hostů. Namátkou mohu jmenovat např. Honzu Toužimského (ARAKAIN), černého rapera Henryho D, „Cica“ Hudce (EROSSION OF SANITY), Martina Jandourka (MASTURBACE, SECTOR X, ANHEAD…), Lubomíra Lipského (Matěj opět nezapomněl na svého dědečka, znamenitého českého herce)…jak dlouhý chcete seznam? (Celý příspěvek…)

Syčivé zvuky jako základ, lo-fi vazbení jako další zahuštění, navrch lehké kurvení hlasu a objektů. Tak se mi to jeví při prvním poslechu. S dalším přehráním, si všímám i dynamiky, experimentů s atmosférou. Závěrečné sekání a skrumážování samplů můžeme brát jako vystupňování veškeré snahy. Obstojných 28 minut, na které dozajista brzo zapomenu.

D.I.Y. obal. Užitečná skládačka z recyklovaného balícího papíru, fleky zelenou fixou a černobílá samolepka. Jednoduché a naprosto funkční!

RadeK.K.

Oč jednodušší je balení, tím zajímavější obsah zvukový. Neplatí to vždy, zde naprosto. Výjevy černobílého obalu z jehličkové tiskárny jsou dokresleny fixou a zadní srana obohacena strohými informacemi. Nahrávka je koncertní záznam a (s)tvořiteli byli Monopolka a Koška Sjela Vsjech. Třicetčtyři minut z celkových šestatřiceti je výtečné porce harshnoise. Zbývající závěr obstará kousek písničky snad „Tori Amos“, ale nejsem si jist. Hlukovou podstatu tvoří vysokofrekvenční vazbení, narušování křikem, manipulace s efekty, třískání ozvučenými kovy. Kvalita je více než obstojná, nevadí ani několik dropoutů (zvukových výpadků, miniaturních direk). Po dlouhé době překvapující underground pro můj naturel.

RadeK.K.

Japonští Slang dozajista nejsou neznámým pojmem. Tedy minimálně pro ty co sledují hardcore muziku. Navíc už mají u vydavatelství StraightUp nějaké ty zásluhy, ovšem protentokrát je malý sympatický třípalcový kompaktní disk vydán v licenci u kolegů na Slovensku – KAZ records (mimo jiné pod stejným názvem vydávají i skvělý fanzin).

(Celý příspěvek…)

Finští WYRD patří už pěknou řádku let k předním pagan metalovým formacím. Káru hudebního trusu táhnou přes deset let a v podstatě po celou dobu zůstali věrni undergroundu. Je zajímavé, že jejich nahrávky byly proslaveny prostřednictvím menších labelů, ačkoli nějaké lákavější nabídky pánové jistě měli. Boom pagan metalu byl v posledních letech obrovský, nicméně WYRD si spíše více hleděli svého a především dvě předchozí alba („Kammen“ a „Ghost Album“)jsou velice příjemná a že by se někam tlačila? Ovšem pokud přistupujete k hudbě s vědomím, že každá nahrávka musí bezpochyby přinést nějaký vývoj, tak v tomto ohledu jste u WYRD na špatné adrese. Za dobu své existence si kapela vytvořila poměrně předvídatelnou hudební šablonu, držící se stále „starého kopyta“ +/ -. V pořadí osmé album přináší posluchači obdobný model, ačkoli nedalo by se říci, že nefungující. Pro českého metalového příznivce je navíc pikantní skutečnost, že novinku „Kalivägi“ vydává tuzemská firmička Naga Productions, která si do své stáje po EMENCER připisuje další vysoce kvalitní kapelu.

Otvírákem celé kolekce je poněkud jednodušší skladba „Verisuma“, provázena lehce zapamatovatelným klávesovým motivem. Stačilo si píseň dvakrát poslechnout a už jsem měl co dělat, abych si v tramvaji nehvízdal. Hrubijánský vokál tradičně ve finštině – co může být lepšího? Snad jen výměna sterilních bicích, kazící dojem z celé skladby. Naštěstí v následujících skladbách k něčemu podobnému nedochází, a dokonce bych si dovolil tvrdit, že album po úvodním tracku malinko změní svůj odstín, více se ponoří do hloubky, téměř až doom metalové. (Celý příspěvek…)

Ruční práce na obalu je lehce rozpoznatelná. Stránky z jakési zdravotnické knihy slepené průhlednou izolačkou do vnější kapsy, uvnitř plastová pošetka s diskem a xerox lístkem se skladbami a kontakty. Edice limitována 24 kusy. (Celý příspěvek…)

Ano nevidíte špatně, ani jsem se nespletl. Je to skutečně dvojalbum. A navíc velmi solidně zpracované. Barevný trojpanelový obal z tvrdšího kartonu, do něho zasunutý skládankový kontajner pro umístění dvou pálených, barevnými samolepkami vybavených disků.

Jak dlouhý a hustě červený je proud krve valící se z úst, očí a uší modré hlavy na obalu, tak intenzivní a nekompromisní je nezadržitelný hluk ze zvukových konzerv. Harsh noise (drsný hluk) s vydatnou porcí škrábajících šumů.Kombinované roztřepené syčení se statickým průběhem. Dvě nahrávky se převalují, chvílemi olizují, občasně prolnou v dynamičtějším unisonu, když začínají být nudně se opakující, přepnou si mód, vyskočí a trojčí ve vyšších úrovních. K závěru drnčí jako povolené plechy u transformátoru. Pro extrémisty výtečná dávka hluku, pro začátečníka nekonečně dlouhé a trochu nudné, přestože jsem Vám popsal zatím třicet minut na prvním „červeném“ disku. (Celý příspěvek…)