Archiv kategorie ‘Recenze’

MICHALE’S UNCLE – Return Of Dark Psychedelia ( CD – 2010, Indies Records )

23. 4. 2010

Konečně!!! Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl dožít nového alba od jedné z nejlepších českých hardcoreových kapel. A je to tady…Důkaz toho, že se MICHALE’S UNCLE opět probudili k plnohodnotnému hudebnímu životu je jejich nové CD „Return of Dark Psychedelia“. Nové album hned od začátku ukazuje sílu, se kterou kapela po letech opět útočí na fanoušky tvrdšího zrna (a nejen na ně). Od začátku do konce je album nahuštěnou novými hity, které jsou proloženy zvukovými vsuvkami a doplněny o rozporcované staré hity – „El Presidente“ (tentokrát ve slovenské verzi) a „Červený Hrádek“ (který překvapuje svojí trefností). Je až zarážející jak se některé věci prostě nemění ( teď je otázka, zda je to plus či mínus).

Další nové věci na desce jsou ukázkou originálního stylu kapely, která je opravdu lehce rozpoznatelná od dalších ostatních spolků, pohybujících se na tuzemské scéně. I když při některých punkovějších skladbách(např. vynikající „Z kontejneru smrad“), by si je člověk neznalý mohl i splést s jinými punkovými spolky. Ale tahle nepodstatná punková maličkost nic nemění na tom, že si MICHALE’S UNCLE zachovávají svoji jasnou představu o muzice. Celkem osmnáct skladeb mě přesvědčilo, že takhle nějak má vypadat povedený CD návrat mezi extra třídu dnešní tvrdé scény. Nemá smysl zbytečně psát…koukejte poslouchat, poslouchat a poslouchat!!! (Celý příspěvek…)

KRIEG-Blue Miasma (CD-2006, No Colours Records)

15. 4. 2010

Nebývá až tak obvyklé, aby v USA působily black metalové spolky. Výjimky pak bývají o to zuřivější, což je také případ projektu KRIEG, který uvedl v život nadšenec, říkající si Imperial. Tenhle člověk je jakýmsi černým jezdcem, protože do chodu uvedl už několik dalších spolků. Namátkou uvádím jména jako WELTMACHT, DEVOTEE a HIDDEN. Působil však také jako koncertní člen u zřejmě nejznámějšího blackmetalového projektu JUDAS ISCARIOT.

Jak už to ale bývá, Amerika není těmto hudebním stylům příliš nakloněna, takže výše zmíněné kapely znají spíše ti evropští fanoušci, a to ještě ti, kteří se pohybují na hranách toho nejostřejšího undergroundu. Zároveň také dochází k tomu, že jednotlivé soubory či projekty bývají vzájemně člensky provázány, jakoby nebylo z čeho brát. Počet tuctových a nepřehledných spolků však nijak neklesá, což je docela paradoxní zjištění. Podobný příběh se týká také Imperiala s KRIEG, který se tímto albem definitivně loučí. „Blue Miasma“ je v pořadí šestým řadovým albem a samozřejmě i na této nahrávce tvoří sestavu nájemní hudebníci, které si Imperial pro své temné choutky vybral. V sestavě tak třeba najdeme člena finských SATANIC WARMASTER, říkající si Satanic Tyrant Werewolf, doprovázející amerického kolegu jakožto druhý kytarista. Jak je tedy zřejmé, jakási mezinárodní black metalová spolupráce funguje znamenitě, ovšem to je také to jediné, co se dá na téhle desce pochválit. (Celý příspěvek…)

MASTURBACE – Nablinkáno, nakakáno, spapáno (CD – součást časopisu PAŘÁT)

7. 4. 2010

Černý humor, nadsázka na pokraji únosnosti, satira a mnoho dalšího najdete na „masturbačním“ CD „Nablinkáno, nakakáno, spapáno. Delikatesní zdrobnělina nechutností, toť má stručná charakteristika alba, u kterého se budete válet smíchy, a nebo ho totálně zavrhnete, případně ho rovnou vyhodíte z okna. Možná, že kdybych neznal celou podstatu věci, možná bych si skutečně klepal na čelo. Kapelu MASTURBACE však tvoří velice zdatní hudebníci, žánrově naprosto neomezení. Vždyť se v podstatě jedná o jejich dětskou záležitost, tepající napříč časovou osou. Není nic lepšího než se svýma kámošema ujíždět na hudbě, která je před xy lety tolik bavila (a jak se ukazuje, vášeň vydržela!). A proč do toho nevložit více ortodoxnosti, aby to „jó“ vypadalo?! MASTURBACE si dělá legraci se zatvrzelých metalistů, dělá si bžundu z vlastních začátků a svým způsobem praví: “ale vždyť je to krásné!“. Zlé obličeje, paroháč na pravé ruce, na levé fakáč, nelítostné pohledy, neotesaná gesta! Tohle je METAL! Se vším pozérským! Jo!

Láska k metalu je z MASTURBACE cítit na sto honů. Trash- death metal s úchyláckými texty, žádné úhybné manévry, ale hezky pěkně ke kořenům. Pokud všechny tyto atributy posluchač akceptuje, může se těšit na nekompromisní a v podstatě i profesionální cestu do lůna osmdesátých let, byť zvuková stránka nosiče je neoddiskutovatelně mnohem dokonalejší. Směřování k „old schoolu“ tu však rozhodně cítit je, týká se to především špinavě znějících kytar, jejichž okatě konzervativní riffy opět signalizují nějakou tu habaďůru. (Celý příspěvek…)

GOH LEE KWANG – Hands (CD – 2008, Herbal International)

28. 3. 2010

Malajsijský borec je známá figura, pokud se alespoň trochu v experimentální scéně pohybujete. Zaslaná novinka je jedním z nejčerstvějších přírůstků jeho diskografie, ač byl sestaven ze záznamů v letech 2005-2008.

44-minutové album obsahuje devět skladeb, zřejmě rozdělených do čtyř úseků, čtvero nahrávacích zastavení. Vnitřní tři strany papírového digipaku jsou jednoduše černé s bílou soupiskou skladeb a informací. Vějšek ja věnován třem obrazů Melissy Lin. Ty na první pohled splývají v podobném duchu i výrazné barevnosti, což je jen důvod pro podrobnější ohledání. Pirátských sosačů je mi líto… ale vlastně není. Obal přece nehraje, hehe!

Dva tříminutové kousky Godot Is Coming I (1) a II (8) jsou modulací různých zdrojů zvuku. Nejprve hlasu a poté snad syntezátoru. Zvukům je měněna rychlost i výška, nabíhají, klouzají, ztrácejí se, což je výraznější u kláves. Pěkné hračky. Čekání na Godota se vyplatilo, Godot přichází!

„Hands III (2), I (3) a II (7) mají na desce přeházená pořadí. Popíšu Vám je tak, jak jdou za sebou. Pokud je zde pojmenování Ruce kvůli tomu, jak bylo postupováno při nahrávání, tedy údery vrchních končetin do čehosi, pak je to sylšitelná pravda pouze u třetí části (2), kdy je navíc lehce přimícháván ostrý digitální ruch. (Celý příspěvek…)

v/a What Pleasing the Lord looks like-Marriage: Extreme, Noise… and Terror from Japan & Israel (CD – 2008, Heart & Crossbone)

22. 3. 2010

Pokud sledujete můj blog, o RYOKUCHI (jap) už byste mohli mít pojem (pro pořádek zde a tady). Ani na téhle kompilaci neustoupili. Z celkových deseti minut zatraceně těžkotonážních a pomalých riffů uzobli čtyři pro klidný úvod a decentní závěr. I tak je to hustýýýý!

CADAVER EYES (isr) chvíli klamou tělem, když navozují dojem elektronických brumů. Avšak i oni rozeznívají kytary, aby se dostali k cíli v podobě experimentálního sludge bláta. Emotivně exponovaný hlas je trochu mimo mísu, což by spravil jiný poměr při mixu. Nekonečných šest minut!

ZENOCIDE (jap) destruují Room. Muzika je šnekovitě svižnější a vokál je tu vymod(e/u)lovám přesně naopak než u předchozích kamarádů – je tupě zastřen do celku. Docela normální píseň.

Zřejmě do zkušebny uzavření LIETTERSCHPICHDIET (isr) vyplňují prostor kytarovou masou do které vokalista vskutku útrpně naříká. Pokud bylo doposud dostatečně hudebno, teď poprvé přišla na řadu i složka hlučná. Bicí jsou tu jen jaksi do počtu.

Než začnou MONEYI$GOD (jap) v nejkratším příspěvku na kompilaci hrát, uběhne minuta, během níž hlavně zní obrovité transformátory. Poté se přidají tepající bicí a tu a tam štěkající vokál. Za polovinou se rozjede elektronické peklo s neutuchající energií. Vynikající kousek a zajímavá kapela! (Celý příspěvek…)

PSYCROPTIC-Symbols Of Failure (CD-2006, Neurotic Records)

19. 3. 2010

Jak se zdá, tak smrtícímu kovu se daří dobře také u protinožců a to by se mohlo zdát, že tam o nějakém death metalu nemají ani tušení. Kapela PSYCROPTIC však už nepatří mezi žádné zelenáče. „Symbols Of Failure“ je v pořadí třetí album, premiérové však pro label Neurotic Records. Začíná tak útok na evropského posluchače, zmlsaného zdejšími metalovými špičkami. Pro PSYCROPTIC úkol nelehký, ovšem nikoliv neřešitelný. Na ploše necelých čtyřiceti minut najdete kopec kvalitní muziky, připomínající přehyb mezi americkým a evropským death metalovým pojetím. Všech devět skladeb je nabito maximální energií a syrovostí. Celkový čas naštěstí není přehnaně dlouhý. Něco málo přes půl hodiny death metalu docela stačí.

Je zajímavé, že Australané nepodlehli stihomamu zámořských souborů a snaží se do svých skladeb zakomponovat co možná nejvíce kytarových fines. Zkrátka žádná jednoduchost jak pro muzikanty samotné, tak pro posluchače. Vzniká tak vcelku zajímavý diagram, kde jednu stranu můžeme označit za brutální a násilnou, a tu druhou za promyšlenou a instrumentálně košatou. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že tyto mladší ročníky svými novými alby dokonale válcují pardály jako jsou např. CANNIBAL CORPSE nebo MALEVOLENT CREATION. Od těch prvně jmenovaných si však PSYCROPTIC odloupli něco málo inspirace, což je ale konec konců „problém“ dalších „x“ kapel. (Celý příspěvek…)

DEMIURGOS – (DVD-R – 2009, Polí5)

19. 3. 2010

Nejen zvukem je člověk živ, nýbrž i obraz přijde vhod. Pražské vydavatelství alternativní sféry (desky, kompakty, knihy a dévédéčka) se zdá vskutku býti nezmarem. Pomalu, ale jistě se vpíjí pod kůži závislým na kultuře.

Osmnáctým titulem (EPP 018-9) Pětipolí je DVD video/film. V limitované edici třistatřiatřiceti kusů nahratelných digital versatile disků se zjevuje dílo s tajemným názvem. Obsah je rozdělen do dvou částí, Hrej! a Bonus, ve kterém je ukryt Rozhovor s herci. Jednostranná výpověď byla na čtrnácti minutách rozdělena do čtrnácti kapitol. Nekonečné plžení nenudí. Je živé, pestré a měnící se v pomalém toku času. Spojení s deformovanými andělskými chóry působí zajímavě, výraznější změna přijde až v kapitole deváté. Kartónový obal s tajemnou zásuvkou je vybaven černobílou přelepkou a proužkem z pauzáku.

Působivé ztvárnění podstaty s minimálními prostředky a maximálními nápady. Bezmála hodinová plocha filmu má pevnou kostru, hybný děj a přirozený spád. Slabosti a rozmary stvořitelovy jsou neskrývané. Mění se úhly pohledu na role tvorů a živočichů. Trochu neseriózně působí mluvené průpovídky při tvůrčím procesu, ale je možno je brát jako narušení poklidně napínavého scénáře. Divákům uvyklým na vycizelovaně natočené, přeprodukované filmy se může zdát tento snímek primitivní, amatérský, nečistý. Ano tím vším je, navíc zviditelněním nápadu i zhmotněním názoru.

RadeK.K.

NEGATIVE FACE – The Dance Of Mournful Clown (memories) (CD – 2010, Élysion)

17. 3. 2010

Byly to krásné časy. Českomoravská vlna výtečných doom metalových kapel, velká očekávání a slibná budoucnost. To všechno se skrývalo v bohaté tuzemské základně, které však nebyly vytvořeny podmínky takové, aby mohla směle překročit hranice našeho pidi státu. Naštěstí se však dochovala velké spousta demáčů a čas od času dochází k jejich reinkarnacím. Projekt NEGATIVE FACE sice v devadesátých letech nepatřil k ústředním představitelům žánru, nicméně demo „The Dance Of Mournful Clown“ rozhodně zajímavé bylo a svým obsahem v podstatě navázalo na severomoravské předchůdce. Recenzenti předpovídali NEGATIVE FACE slibnou budoucnost – pokud vydrží. A Matěj Lipský, nadšenec i poeta, skutečně vydržel, překlenul se přes důležité hudební milníky, aby dnes slavil velké úspěchy s impozantním dílkem „The Garden Of Wishis“. K tomuto časově náročnému projektu vedla strastiplná cesta a právě toto demo lze chápat jako jeden z prvních odrazových můstků v záplavě stylového hledání a prolínání…

I když demo…dík novému remasteringu a bohatému bookletu se o tomto počinu dá hovořit jako o legitimním albu, na kterém sice je znatelná dobová stylistika, ale to vzpomínající pamětníky rozhodně mrzet nemusí (nepředpokládám, že by na tomto CD ujížděl někdo z mladších posluchačů). NEGATIVE FACE slaví patnáct let a rozhodně není nic lepšího, než si dát dárek v podobě hodnotného doplnění diskografie. A věrní příznivci jásají taktéž! (Celý příspěvek…)

KAREN PAGE – Karen Page (CD – 2010, Rotten Records)

6. 3. 2010

Obrovskou šílenost nachystali pro své příznivce američtí experimentátoři KAREN PAGE! Parta sázející na metalcore se rozhodla, že sice bude pokračovat v novodobých hudebních procedurách, ale aby nebyl výsledek nemastný neslaný, okořenila svou tvorbu dalšími ingrediencemi, které jsou s hlavní muzikální surovinou prakticky v rozporu. Co si budeme povídat, dnes hraje „skvěle“ skoro každá americká parta mladých puberťáků, konzervativní fotři sice mohou nadávat na emo trendy, ale tihle kluci zkrátka hrají výjimečně. Některým bandám však k výtečné prezentaci chybí kouzlo osobitosti, a tak posluchač má sice nabitý počítač všemi možnými kapelami, kterým to sice hraje skvěle, ale v podstatě je jedna jako druhá. KAREN PAGE jsou naštěstí výjimkou a stačí jeden jediný poslech k tomu, abyste mi uvěřili!

K úžasné instrumentální palbě kapela přidává myšlenku ve znamení masakru, který obscuje s něhou, ničí radost a opěvuje blázinec. Překotné změny vteřinu po vteřině dávají vzpomenout na DILLINGER ESCAPE PLANE. Pokud vám však právě u této skupiny překáží určitá strojovost, tak KAREN PAGE k tomu všemu ještě nabízejí krapet lehčí kornoutek poslouchatelnosti. Kromě nezbytného coru a deathu kapela výrazně inklinuje k ne-metalovým žánrům a právě tady se nachází největší přednost. KAREN PAGE kromě masakru umějí bleskurychle zvolnit, stylové kotrmelce nenabízejí nijak násilně, spíše se jim povedlo lehonce propojit takřka nespojitelné. „Poslouchám metal, thrash…poslouchám dál a zní to strašně příjemně, jdu dál a dál a nakonec si uvědomím, co jsem to vlastně poslouchal? Chvílemi pop, trance, regee, EBM, emo, doom, rock…a dokonce i rock´n roll.“. Kluci s emo účesy a typickou současnou vizáží. Jestli vám to vadí! ? OK, ale nenechte se zmást. Tahle hudba je trochu jinde a má neoddiskutovatelnou kvalitu. (Celý příspěvek…)

CRYPTOR MORBIDOUS FAMILY – Hypnotic Way To Hurt (CD-R – 2009, promo)

3. 3. 2010

Přiložený info letáček napovídá stylové cílení jaké ‘metal/industrial’, což by mohlo něco málo naznačovat a mnohé slibovat. Žel není tomu tak. Metal je to slušný, více méně v deathové větvi, s mnoha technickými finesami a oživujícími nápady. Co se týká složky druhé, tedy industriálu, je tu přítomna pokud přistoupíme na možnost, že k jejímu vyjádření stačí automatický bubeník, klávesové vsuvky a technologická nálada. Toto shrnutí je obecnějšího charakteru po prvním poslechu. Při poslechu druhém je to však podobné. Technicky napsaná death metalová muzika, oživená prostřídáváním v rytmice naprogramovaných bicích, výživné kytary, ať už se zaměřujeme na ty zkreslené nebo dostatek čistých, vybrnkávaných, hutná baskytara.

Barevnosti je dosahováno i u zpěvu. K hrubým hrdelním výronům je s citem přidáváno efektové barvení i jiné polohy ve zpívání normálním (4). Klávesy, psycho kytarová houpání, několik doplňujících zvuků, jako třeba didgeridoo jsou vnímatelná a rozpoznatelná, ne však určující, aby deska byla řazena mezi výraznější a významější. Alespoň prozatím, uvidíme rep. uslyšíme v budoucnu, zda dojde k posunu směrem k většímu experimentování, nebo stažení se k linii normálna.

RadeK.K. (Celý příspěvek…)