R.U.M. zine

TAMA – Sandaru/Sandal (CD -1990, Axec)

Při svém hudebním cestování, hledání a objevování se občas zamýšlím, zda to nemají jednodušší lidé hlídající si svou vyhraněnost. Jedou si to svoje a před ostatním si s výrazem opovržení odplivnou. Dozajista i já mám své limity, ale spíše bych řekl, že můj hudebně-posluchačský apetit je neuspokojitelný. Občas mi připadá, že se mi snad líbí všechno. Ách jo!

Se skupinou TAMA se mi sic neotevřel doposud neobjevený svět, přestože je to po všech čertech zajímavá partička. Obalem počínaje, muzikou konče. Digipak ve formě žluté papírové krabičky, skrývá disk a 13-stránkový booklet z volných papírů. Ty mají na líci fotografii jednoho každého člena kapely, společný snímek nebo různá zátiší s nástroji. Ruby nesou texty v japonštině a dodatečné údaje o složení a nahrávání. Společné foto na zadní straně krabky je bez nástrojů, strnule vážné a je v naprostém kontrastu se záběrem z knížečky. (Celý příspěvek…)

Potřebujete se uklidnit, odreagovat se, vypnout? Odpověděli jste alespoň jednou ano? Tak pokračujeme… Minulý týden jsem hledal na internetu nějaké tipy na relaxační muziku, pár jsem si jich našel. Vyhovuje mi muzika, kde se nezpívá, kam sice THE VERONICAS nepatří, proto jí také při relaxaci v pravém slova smyslu nevyužívám. Nedokázal bych se při ní úplně „odpoutat“, ale pokud pracuji na počítači, tak mi THE VERONICAS vyhovuje, dostává mě do správného pracovního nasazení, ve kterém mě dokáže velice dlouho udržet.

(Celý příspěvek…)

Už dlouho se to ve mně hromadí. Cítím, že to chce ven. Kudy? To je jedno, na tom nezáleží. Na čem vlastně záleží? Na ničem! Všechno je zničeno, člověk je rozpolcený. Ví, co chce, ale když chce jeden, tak s planetou nepohne… A s myšlením lidí už vůbec, vždycky se musí najít skupinka lidí, kteří to chtějí také a hlavně za tím musí jít!

(Celý příspěvek…)

V některé z dřívějších recenzí jsem tuhle kapelu už zmiňoval. A dávám ji k dobrému poměrně často. Svoji prvotinou, kterou budu recenzovat jako poslední, mě zvalchovala, jako dlouho před tím nic. Nechci působit vizionářsky, ale pro mě osobně jsou objevem jako hrom. Každý titul, který jsem měl tu čest sehnat a poslechnout mi vyráží dech. Nejvíce to bylo dozajista na debutové desce, ale ani potom jsem nepřestal žasnout. Můžete namítnout, že v dnešní přecpané době vším možným, nepřehledností, nadprodukcí a jednoduchou dostupností čehokoli, jsou Špačkové jedněmi z mnoha. Snad pro Vás, ne pro mě! (Celý příspěvek…)

K některým muzikám je nutno se vrátit, ohlédnout se, přinutit se. V něčem to mám jednodušší, čas už ledasco přetřídil, takže je vybírání příjemnější. Nejsem si jist, kolik z vás bude japonskou úderu COCOBAT znát. Já jsem měl pojem jen o názvu a existenci. Vše se změnilo získáním dvou cédéček, která se pokusím zhodnotit.

COCOBAT – Struggle of Aphrodite (CD, 1993, Toy’s Factory)

Obal nabízí dvanáct písní, ovšem displej ohromujících padesát (50!). Myslím, že v tom bude nějaká filutovina, jaké se jeden čas dělávaly. Zatím muzika plyne tak, jak má. Co to vlastně hrají tihle klučíci? Od mnohého trochu, pěkně zakvrdláno a podáváno s poctivým gruntem. Lehce thrashováno, heavy tah, hopsa hardcore, funky divočení, jemně kořeněno industriálními náznaky v barvách zpěvu a přídavných zvuků. A protože jsou to mlaďasové (resp. byli), nejdou na své umění od lesa, ale pěkně přímo vesele a divoce. (Celý příspěvek…)

200 vydaných titulů, to už je důvod k oslavě. Tyto kulatiny nejsou řízeny časem a ani počtem prodaných nosičů, ale spíše nekomerční čuchem na vydávané kapely se zajímavým potenciálem. Tahle kompilace je dárkem všem věrným firmy, takže pokud si objednáte cokoli z nabídky amerických hledačů, je Vaše zcela zdarma. Firma tak má důkladnější, cílenější propagaci a my, posluchači, si kromě svých (již objednaných) oblíbenců, nasajeme i některé z ostatních položek katalogu a eventuálně objevíme něco zajímavého. Pravda, dosti lze vyčíst a poslechnout na vyčerpávajících stránkách labelu, který je svou stylovou šíří schopen schovat pod svá křídla velký dav různo-stylařů, ale kdo má dnes čas nebo náladu se prohrabávat? Kradáci jdou po jistotách, konzumenti si najdou své miláčky a zblbla si stáhnou snad jen melodii do mobilu. Ač nepatřím, alespoň doufám, ani do jedné kategorie, přesto je mi většina položek na soupisce disku neznámá. Nebudu extrahovat anotace vydavatelství, ty si najděte a přeložte sami, ale spisnu pár svých slov a postřehů ke každému dílku, vytrženému mnohdy z kontextu i konceptu celých desek. (Celý příspěvek…)

SUNN O))) & MERZBOW- Live At Earthdom 2007

Před sebou na displayi máme dvě pětadvacetiminutové živé kompozice. Spojení velikánů Sun O))) a MERZBOW bylo jen otázkou času. V úvodu prvního živáku O))) Bow 3, dostaneme náznak, že bude pěkně veselo. Kytary jsou bez skrupulí rozezněny do komunikace s aparáty, Japonec bez zábran očuchává svůj stolek s laptopem. Ozvláštnění může představovat mužský hlas pohybující se na pomezí řečnění, opery, patosu a falešného zpěvu. Neučesanost a do jisté míry divokost, můžeme sledovat např. u občasného „ustřelení“ zpětné vazby, která je velmi zrádná, pokud se s ní pracuje dlouhodobě nebo trvale. Řekl bych, že všem zúčastněným jde o silnější tlak a energii, což se daří. Od druhé půle se vše pomalu začíná slévat do jednolitějšího válce, který je obalován proužky vysokých frekvencí. Vcelku nudné vazbení před skončením umocní nemocný ryk a závěr je neodvratný. (Celý příspěvek…)

Železná opona padá, čas změn nadešel. Z undergroundu na světlo vylézá kapela za kapelou a mezi nimi také nenápadná leč velmi aktivní parta SLOBODNÁ EURÓPA. Už samotný název má hodně blízko k polistopadovým událostem a možná i proto je o kapele od samého počátku hodně slyšet. Nespokojení, „znudění a otrávení“ punkáči se často slézali v bratislavské kultovní hospodě Mamut, jejíž postarší název se jmenuje Stará Sladovňa (zajímavé je, že u nás na Velvarsku, také fungovala hospoda „Na Sladovně a tam se rovněž scházela podobná komunita). Jak i sama kapela uvádí na svém webu, u jednoho stolu se potkali zpěvák Whisky, kytarista Sveťo Korbel, basák Braňo Alex a bubeník Peter „Ozi“ Hurtig. Bratislavská čtyřka se okamžitě pustila do skládání a během krátké doby se dostala do širokého povědomí. Dalo by se říci, že se chlapci zkrátka v pravý čas objevili na správném místě. Z bratislavského podsvětí se během krátké doby dostali na prkna pražské Lucerny, kde ve společnosti PRAŽSKÉHO VÝBĚRU a THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, zbourali poslední zbytky socialistické hráze. To všechno bez jediného oficiálního alba!!! Dneska prakticky nemyslitelná věc, ovšem doba si žádala „nové lidi“ a SLOBODNÁ EURÓPA byla jedním ze žádaných artiklů. I díky tomu zažívala více slávy v Čechách a paradoxně až o něco později se ji dostalo uznání i na domácí scéně… (Celý příspěvek…)

Hudební a především kraválové komando založili dva kladenští maníci, kteří už v té době měli zkušenosti z nejrůznějších punkových či metalových kapel. Stalo se tak v roce 1999… v době, kdy měli oba kumpáni po maturitě. Stále si však lámali hlavu s názvem. Po jedné klasické alkoholové akci se však jméno kapely zjevilo skoro automaticky. HLENOHNIS byl na světě! A hudba? Chlapcům poprvé v jejich hudební dráze zachutnal grind core, a to ve všech ohledech, odrůdách či variantách. Brzy bylo na světě logo a samozřejmě také skvostné přezdívky. Za bicí soupravou seděl pan Hnis a kytaru a hlasivky začal týrat Mr. Hlen. Hoši delší dobu zkouší pouze ve dvojici, nicméně brzy potkávají osobu, se kterou si až nečekaně padnou do noty. Jednoho podzimního dne Hlen zahlédne ve škole týpka, který se po budově producíruje v tmavých brýlích a na sobě má tričko SOCIAL DEFORMITY. Okamžitě ho kontaktuje a zatáhne do nejbližší knajpy (Bar U dvou slečen), kde vzniká nefalšované přátelství na život a na smrt. Nicméně o HLENOHNISU zatím nepadá ani slovo. Zbratřená trojice pouze chlastá a donekonečna rozebírá undergroundovou scénu. Některé večírky a dny studia jsou opravdu hodně divoké a někdy si pánové nedají říci ani v budově školy. Po jedné „šílené jízdě“, napadá bicmena Hnise myšlenka o zařazení nového kamaráda do sestavy. Hlen se tomuto kroku nebrání, a tak na další zkoušce už za mikrofonem stojí člověk s pseudonymem Leftside.

Pravidelné zkoušky probíhají u Hnise na půdě a jelikož byt jeho rodičů se nachází na hlavní třídě, nebyli sousedé ani ostatní lidé příliš šťastní, když uslyšeli „ten bordel“, který se linul jednak z otevřeného okna a jednak z okolních stěn. HLENOHNIS poctivě zkoušejí, poctivě řádí a také poctivě popíjejí. Hnis začíná brzy o hudebním žánru hovořit jako o „alco-crustu“… (Celý příspěvek…)

Japonský terorizér MERZBOW nespolupracuje jen s experimentátory, ale pouští se do křížku i s hudebními tělesy. Spíše jsou tedy kolaborace kapel s Masami Akitou, které ho vyzvou k duelu. Některé z takových si představíme.

BORIS & MERZBOW-Sun Baked Snow Cave (CD, 2008, )

Jestli neznáte Boris, vaše škoda. Z původně malé podzemní kapely s bohatými zkušenostmi se stala mašina. Ne závodní, ne lámající rekordy, spíše těžkotonážní stroj. Deska obsahuje pohopouhou jednu skladbu v rozsahu celé hodiny. A podle toho to taky vypadá. Pomalé úvodní kytarové vybrnkávání vydrží nekonečných jedenáct minut, ale rychlost se nezvýší ani potom. Umím si představit posluchače, který neznaje souvislostí a diskografie jednotek, CD vypne a pronese: „Kytara je sice pěkná, ale proč jsou tam ty šumy?“

(Celý příspěvek…)