FADING COLOURS bezesporu patří mezi nejkvalitnější polské soubory, se kterými jsem měl možnost se setkat. Kdybychom chtěli mapovat úplné počátky existence, dostali bychom se někam do devadesátých let, kdy FADING COLOURS debutovali gothic rockovými sbírkami „Lia“ a „Black Horse“. Poté už následovalo pouze ‚EP „Time“ a ticho po pěšině. Až na konci roku 1998 se soubor vrací s novinkou „I’am Scared Of…“, se kterou sklízí dosud nebývalé ovace. Nejpádnějším důvodem úspěchu stojí především razantní změna hudebního zaměření, která mnohé zasvěcené určitě šokovala. Kapela totiž kompletně odložila živé nástroje a žánrově se přiklonila k emocionální dark wave škatulce. Tím tak nastolila vývoj plný nečekaných kouzel, i když některým posluchačům to zrovna nemuselo úplně vonět. Především ta vizuální podoba – kdy dvě kytary nahradily samply, klávesy a notebook, to není nic pro konzervativní hlavy (pamatuji se, jak si mě někteří borečci – oni vědí 🙂 – dobírali, že se mi líbí ženská, kluci za kompem a černá figurína).

Nicméně není úplně důležité, jakými prostředky se FADING COLOURS dostali k vytouženému cíli, rozhodující jsou plodné výsledky, které se také v současnosti točí kolem dvojice Leszek Rakowski a Daniel Kleczyński a ještě o stupeň nad nimi je výsostná vokalistka De Coy, půvabná kráska s křehkým a osobitým hlasem. Nechtěl bych se zde pouštět do nějakých sociologických průzkumů, ale když jsem tak pozoroval dění u našich hudebních sousedů, získal jsem dojem, že právě FADING COLOURS si během krátké doby dokázali „vypěstovat“ vlastní obecenstvo a určitě tomu napomohlo několikráte opakové vystupování na stěžejním gothic festivalu Castle party, kde kapela o svých kvalitách přesvědčila nejednoho gotika.

Na další album „Come“, pokračovatele „I’am Scared Of…“, však natěšení fanoušci museli čekat víc jak deset…co k té prodlevě říci? Nic vhodné mě nenapadá. Spíše je překvapivé, že FADING COLOURS byli schopni po celou tu dobu brázdit pódia se starým materiálem a nikterak jim to nevadilo. Od letošního března však konečně pohasly pochyby a reprezentativní 2CD se konečně objevilo na trhu a pokud skutečně patříte k příznivcům FADING COLOURS, tak se domnívám, že z tohoto počinu musíte být zákonitě nadšeni. „Come“ poněkud skrytě navazuje na svého předchůdce, zvukově je ještě více variabilnější a zároveň mám také dojem, že tentokrát se páni a dáma vydali cestou větší přímočarosti, byť samozřejmě rozevláté elektronické plochy nezůstaly opomenuty.

Strhující úvod obstarává experimentální monolit „Thorn“, dostatečně vystihující nové směřování polské trojice. Od prvních vteřin posluchače obklopí s těží popsatelné aroma, skládající se z několika pestrobarevných vrstev. Hlas znamenité De Coy však nastupuje až z následující „ (I had To) Come“, což je vskutku překrásná píseň, dotýkající se přece jen ještě předchozího alba, ačkoli výraznou změnou prošly samply a také megalomanské efekty. Hned na první poslech však překvapí poměrně razantní elektro riffy, které by šly přehrát i pomocí elektrické kytary. Ovšem tak jak má předešlé labum svou „Lorelei“, tak zde je jednoznačnou hitovkou „Be An Angel Again“. Základem všeho jeho vlastně naprosto neměnný rytmus monotonního rázu, a kdybych neslyšel ženský vokál, domníval bych se, že poslouchám nějakou modernější skladbu od THE CHEMICAL BROTHERS.

Výrazným překvapením v tvorbě FANDING COLOURS je řýznější příklon k „dance flooru“, Rozhodně však nečekejte stupidní (komerční) bramboračku. FADING COLOURS totiž mezi „jednodušší“ tracky nacpali také nějaký ten experimentální fous, viz. třeba skladba „Distingmipropa“. Když to tedy z počtu, vychází mi z desky „Come“ taková to rovnice. 65% tvoří základ z minulé desky, 25% překvapivá a úderná přímočarost a 10% surrealistické bloudění. Po podržení dostávám pozitivní a chutný výsledek, jež je ještě znásoben exceletním zvukem. Aby toho všeho nebylo málo, tak je k základnímu CD přidán ještě kotouček bonosový, nabízející staré skladby v opravdu nevšedních variacích. Nenechte se zmást odlišnými názvy skladeb. Např. „Sirensong“ je předělaná „Lorelei“ :). Přiznávám se, že podobné experimenty mi leckdy přijdou hodně laciné, ovšem FADING COLOURS naštěstí „chemické pokusy“ oddělili od tvorby nové, a tak je bonusové CD v podstatě dárkem pro fanoušky, kteří na „Come“ čekali jako na Godota.

ALL

[yt-black]WU5ml7F3smQ[/yt-black]