Přestože jsem rád, že vůbec vyšla a že jsem šťastným vlastíkem, téhle desce (ano do písmene a do slova DESCE) by formát CD slušel více. Proč? Podpořilo by to přehledný, vzdušný zvuk a lépe by se poslouchala na jeden zátah, když už je k tomuto pospojovaný průběh skladeb určen. Ale zase, velikost vinylu dává dostatek prostoru pro grafické podpůrné vyjádření a to chlapíci z Litvínova a okolí nikterak nepodcenili. Příjemné fotky dráždí nejistotou podobně jako texty otištěné v češtině i angličtině na dvanácti-stránkové skládačce. Žádně hýření barev, žádná optimistická euforie, žádné skotačení. Realistická skepse, špatné zkušenosti, šeď, prach. Vypadá to, že těch kroků po zamrzlé řece bude ví než jen sedm.
Při prvním letmém poslechu mi novinka Ravelin 7 připadala hdně bigbítová, tedy protknutá českým rockem 70. let. Teď už jsem si naprosto jist, že tomu tak není. Sváděly mě k tomu spíše čisté kytary a ponejvíce druhý hlas třeba hned ve Vážených (B1), podobný klonu Luboše Pospíšila a Petra Pálenského. Rozverně se doplňující kytarové nápady, opakované postupy, klávesy a zvuky oživující nálady, normální bicí, které jsou zajímavé právě tou civilností a zpěvy. Těch tu při pečlivém vyslechnutí najdete přehršel: naléhavý hlavní vokál je schopen bez křiku a zbytečný manýr přednášet texty, je mu rozumět, což není málo. Absolutně odlišný druhý „zpěvák“, modulování efektem, podporující Mr.Banana ve dvou skladbách, francouzské útržky, ale třeba i samply české klasiky. Právě poslední skladba Nad ránem (B3) se trochu (více) vymyká. Je nejdelší, je t instrumentálka, začíná garážovým zvukem, přes pidlikající, kvákající a další kytary, bezvadné saxíkové sólo se dostaneme k ambientnímu rozloučení s krátkým ruchovém efektováním. (Celý příspěvek…)
