Pochybují o sobě DARK GAMBALLE? Moc tomu nevěřím! Nicméně náš svět v současnosti nabízí spoustu témat, o kterých můžeme mluvit, přít se, můžeme se za ně i mlátit, ale „pochyby“ vždy zůstanou. Tímto způsobem alespoň já nahlížím na další album vyškovských ufounů, jejichž „vydávací“ disciplinovanost je skutečně obdivuhodná. Na každé dva roky vychází přesně jedna fošna! V čem tedy spočívá ona strojová přesnost? Domnívám se, že zlomovým okamžikem bylo období mezi alby „Superstar“ a „Bonboniera“, kdy se DARK GAMBALLE (po věčném experimentování) konečně usadili v určité stylové škatulce, se kterou si dlouhou dobu pohrávali jako s vlastní chatičkou někde vysoko v horách. V dnešní době však už slovo „chatička“ ztrácí svou výstižnost, jelikož DARK GAMBALLE mají nyní k dispozici vyšperkovanou vilu, na které zkrátka „kutí“. A mimochodem…dost je to baví!
Největší síla novinky spočívá v její opravdovosti. Zkrátka od první skladby mohu prohlásit, že to o co tu jde, to kapele věřím na sto honů. Pokud na mě předchozí album „Perpetuum Gamballe“ působilo spíše smutně, tak „Pochyby“ jsou v tomto ohledu ještě jízlivější. Z desky sálá takové zvláštní negativní poselství, ke kterému se člověk chtě nechtě musí přihlásit. Na téhle planetě zkrátka žijeme! DARK GAMBALLE otevírají svůj krám titulní písní, která ovšem nesplňuje předpoklady „výprasků“, ale spíše rozjímavých chvilek u kávy. Obdobných momentů se na desce objevuje hned několik a s čistým svědomím je mohu nazvat jako čertovy hrátky s popem („Žárovkám“, „Zhasínám“). (Celý příspěvek…)
