R.U.M. zine

BRATRSTVO LUNY a jejich druhý příchod působí jako přelet nad gotickým hnízdem! Pokud byla „Gotická duše“ pokusem o zapojení do něčeho neprobádaného, tak „Goethit“ je do detailu promyšlený opus, ze kterého zkrátka příjemně mrazí v zádech. Do monumentálního projektu zapojili hlavní protagonisté spousty dalších spolupracovníků a dohromady tak vznikl široký tým, jež  dohromady vytvořil unikátní umělecké dílo! Zcela zapomeňte na koleně spíchnuté obalové dvojstránky. „Goethit“ nabízí mnohem a mnohem víc. Chcete promo CD na recenzi? Jako výslužku si domu odnáším plakát, kupu nálepek, plakáty a ještě luxusní CD, zaklíněné do luxusní krabičky . To proto, aby se do ni vešel booklet o dvaatřiceti stranách!!! Luxusní knížečka obsahuje kompletní textovou přílohu, přičemž ke každé skladbě byla vytvořena speciální koláž z pera mistra Deathera, který však rovněž patří do „lunovského týmu“, a tak mu byla přisouzena přezdívka Jaromir Von Deathering. Práce velkého kreslíře skvěle zapadla do konceptu desky. Hrabě R.X. Thámo a Lord Darkthep ho zkrátka vlákali do svých sítí, ze kterých nebylo úniku.

Tohle všechno je samozřejmě krásné, ale kdyby hudební složka stála za starou bačkoru, efekt kompletu by se zhroutil jako domeček z karet. Naštěstí k ničemu takovému nedochází ani v nejmenším. „Goethit“ je sbírkou noblesních skladeb, kolébajících se na vitální houpačce, která vrací posluchače do minulosti prostřednictvím skladeb jako „Karneval recyklovaných halucinací“, „Volání mrtvých básníků“ nebo „Stín nad Toledem“. Koloběh doby v symbolu kruhu však pohrozí v „Utrpení z přežití – Pacific Elegy“, zlo může mít hned několik tváří, ačkoliv některé důkladně rozpoznáme až za několik desítek let. Hrabě R.X. Thámo prostřednictvím textů vytvořil zajímavou scénografii napříč časem, a tak trochu sám sebe zapasoval do galerie „nepochopených“ Donů Quijotů, peroucích se s okolním světem. (Celý příspěvek…)

Je libo trochu čistého a zároveň temného ambientu? Nabídnout mohu slovenský projekt DAGON, který se zjevil prakticky z ničeho nic. Mám tedy alespoň ten pocit. Na přebalu však stojí, že jediná hudební stopa, která je zde zaznamenána, byla připravena k realizaci už v roce 2001. K nahrání však došlo až letos…temné, záhadné a zastřené jako hudba sama! Po dobu čtrnácti minut se na posluchače valí exploze nálad, útočících na samotné dno člověčího ega. I když se jedná o jedinou kompozici, nepůsobí hudba monotonně v rozměrech „ad absurdum“. Kompozice je totiž složená ze souboru inter, přičemž každé z nich má jiný odstín. Tím vzniká pozoruhodná skládanka, která ve své jednoduchosti skutečně funguje. Stačí zavřít oči a pomalu rozjímat. Původně jsem chtěl napsat meditovat, ale ne každý posluchač by se s mým názorem mohl ztotožnit.

Zlověstné plápolání a mrazivý zvuk, to všechno dělá s DAGON zajímavé těleso, od kterého bych byl schopen poslouchat větší hudební nános. Ale ještě jednu věc bych měl uvést na pravou míru. Ambietní hudba má svou přímočarou historii, ovšem jistá jakost se před několika lety odštěpila od ryzího black metalu (a nebo se stala jeho nedílnou součástí). DAGON se pohybuje přesně v obdobných intencích. Z hudby je cítit duch severu, led, sníh, zamrzlé studánky…Když takhle pohlédnu z okna, je mi celkem smutno z toho, že si k hudbě nemohu udělat tu pravou kulisu. Nicméně i tak jsem si na „dagonovské“ kompozici smlsnul. Jak už jsem ale uvedl výše, snesl bych i dvojnásobné menu. Tak možná, že se nechá hlavní protagonista vyhecovat a v budoucnu vytvoří ještě další ambientní menu.

Závěrem bych ještě upozornil na jednu radu, otištěnou na obalu CD. „Not For Collective Listening“! To je skutečně zajímavá věta a osobně ji dvakrát podtrhuji. K tomu ještě přidávám jednu svou. Pokud se vám toto CD dostane do ruky, vyposlechněte si ho někde v klidu, nejlépe ve sluchátkách hezky před spaním. DAGON rozhodně neobstojí jako kulisa při mytí nádobí či tvorbě domácího úkolu. V klidu rozjímejte – v klidu poslouchejte!

ALL

dagon@pobox.sk

Tato nahráka iránské kapely dozajista podtrhuje slovní spojení „global metal“. Důvod? Produkt do lůna undergroundu vyvrhla estonská firmička Hexenreich records, často pomáhající těm méně známým formacím. Je docela pikantní zjistit, že se iránské formaci vyplatí vydat materiál o necelých 300 kusech, a to ještě ke všemu na druhé straně světa. Inu, tamní kapely to rozhodně nemají jednoduché. SORG INNNKALLELSE jsou však důkazem toho, že i v těžkých celospolečenských podmínkách, může fungovat solidní black metalová komanda. I když…tuto recenzi spíše berte jako takové rekviem, jelikož v průběhu letošního roku se SORG INNKALLELSE rozpadli. I přesto za sebou zanechali sedm regulérních alb, které do dnešních dnů kolují především po evropských distrech. Pokud byste tedy chtěli ochutnat kousek iránské černoty, určitě si toto jméno někam poznamenejte.

Deska „…Night Black“ obsahuje osm skladeb nelítostné black metalové smršti, bez příkras a ústupků. Žádná ze skladeb neobsahuje ani špetku folklórní jakosti, jež by prozrazovala skutečný původ. Ke slyšení je naopak norská bouře, které vévodí mrazivé kytarové riffy a hysterický projev vokalisty (pozorní čtenář si jistě všiml, že název kapely je v norštině). Největším problémem nahrávky je pak zakamuflovaný zvuk (nejedná se o úplný propadák, to rozhodně ne). (Celý příspěvek…)

DER MAREBRECHST – Kling (CD-R)
Dráždivé kytarové dronění (1), delayované chroustání (2), industriální špinění (3), technologické vlnění (4), náznakové zklidnění (5), špinavé opakování (6). To vše můžete vyslechnout v různých časových úsecích o celkové stopáži narvaného disku. Chtěná zaprasenost, nedodržování zásad, holedbání se garážovostí.

DER MAREBRECHST – Oundou (CD-R)
Nezvyklá poklidný úvod jen klame. Jak jsme už u projektu Der Marebrechtst zvyklí nečistota je tu raz dva. Obří kyklop chce maličkst, ovšem svým ultrózním hlasem boří vše vůkol (1). Než se nám stačí robůtka představit už ji valchují vědecké procesy baněk, kopulí a nádrží, než ji probublávající hustlanina pojme za svou (2). Je výtečné, že na výtečné, drsně industriální mašinérii v cyklickém provedení není stavěna celá deska. Takto může vyniknout (3). Hrátky s krátkozpožďováním jdou od zrodu přes erupci ke zklidnění. To samé se děje i na ose kvality (4). Pist hvizdu? Da, nekonečný! (5). Stojíte pod kopcem a snažíte se jej svým pohledem pojmout. Začnete vlevo dole, postupujete až k vrcholu a klouzavě vpravo dolů. Normálka, ale co když máte problémy s krční páteří? (6). Poslední kousek je vzestupný podobně jako celý průběh alba (7). Není zničujícím, překvapí, potěší a svým uklidňujícím závěrem i pohladí. Jste-li nakloněni experimentům s prapodivnými zvuky tahle placka by mohla být petrsellerem. (Celý příspěvek…)