R.U.M. zine

Andres z estonského vydavatelství Hexenreich records se zřejmě zamiloval do iránského metalového pod světí. Po SORG INNKALLELSE se rozhodl pro spolupráci s osobou, říkající si Tenebrous Shadow. Tentokráte se však nejedná o legitimní album, ale „pouze“ demo, na kterém se irácký umělec představuje na vlastní pěst. Přiznávám se, že jsem se zpočátku trochu děsil prachbídné kvality, ovšem nakonec jsem byl velmi mile překvapen. „Follow The Signs“ je po čertech povedená nahrávka a vůbec nevadí, že je vytažena z toho nejhlubšího undergrounndového sklepa. Ono se ani nedá říci, že by Tenebrous vytvořil něco nevšedního a neobyčejného. Zaměřil se spíše na strukturu jednotlivých kompozic, okořenil je změnami nálad a dokonce přichystal nejedno citlivější překvapení v podobě akustické hry na kytaru. Skladby jsou rovněž vylepšovány různými intermezzy, které sem „na oko“ třeba vůbec nepatří. Zapomenout rovněž nemohu na silný melodický základ, jež prosvítá celou kolekci jako slunce zimní oblohu.

Album otevírá valivý track „The Creep“, podpořený industriálními prvky v kombinaci s norskou black metalovou základnou. Po stejných kolejích poté vyjíždí vlak jménem „Hunt“, ovšem páčku od zbytečného lomozu vrací směrem k nadprůměru skladba „Follow The Signs“, evidentně ovlivněná tvorbou novodobých IMMORTAL. (Celý příspěvek…)

Dalšími francouzskými neznabohy jsou mladíci CODEX INFERIS, předkládající debutovou nahrávku „…Damage Completed“, trpící všemi porodními bolestmi a následně i nemocemi, provázející metalové dospívání. Kapela se zjevně pokouší o blasphemický black metal pekelného tempa, ovšem zatím zůstává jen u pokusů. Skladby působí značně kostrbatě a neobsahují prakticky nic, co by se za nehet vešlo. Ještě mnohem šílenější je zvuková kvalita záznamu, nezasluhujícího si nálepku legitimního CD. Jediné pozitivum spočívá alespoň v náznaku cíle v nedohlednu. CODEX INFERIS chtějí znít nekompromisně a přímočaře, ale ze skladeb prozatím vyluzují punk/crustové chuchvalce v kmitočtech „umca-umca-umcaca“

V hluboké mlze se tak vynořuje náčrt osmkrát vylouhovaných IMPALED NAZARENE, jednoho z velkých vzorů (to je zřetelné). Docela by mě však zajímalo, jestli by se Francouzům líbili naši ISACAARUM, něco mi říká, že by určitě šíleli! Žel i Jihočeši jsou pro CODEX INFERIS značně vzdálenou metou…Nejtragičtější ze všeho je však start, úvodní songy totiž totálně skalpují věcí následující a posluchač zároveň ztrácí motivaci k dalšímu poslechu. Při skladbě „Upon The Ruins Of This World“ jsem měl pocit, že mi snad přeskakuje disk v přehrávači. Úděsné remplování a lomoz, strašné zvuky kytary, velké trápení. Uff…abych ale nebyl až tak úplně negativistický. Nějaké náznaky hudebna se přece jen vystopovat dají. Jednoznačně nejlepší skladbou je „In Your Funeral“ s náznakem silné kytarové melodie. (Celý příspěvek…)

Téměř deset let trvalo kapele FEEBLE MINDED, než navázala na debutové album „Meanwhile We’re Alive“ a pochlapila se s novinkou „Pernicious Intergrowth“. Vytrvalost v pravdě chválihodná, ale pro současné recenzenty spíše nic neříkající. Já osobně však pamatuji kapelu v „nejlepším“ a kdybych zapátral ve svém archívu, určitě bych nalez šedé ufounské letáky, jenž upozorňovaly na příchod nové death metalové bestie. FEEBLE MINDED však nikdy nebyli jen o klasice, ale velmi intenzivně inklinovali k brutal deathu a zároveň také grind coru. A jak je to v roce 2009? Vkus se rokycanským hrdlořezům výrazněji nezměnil, ovšem k jistým“čárám“ rozhodně došlo. Kapela pochopila, že s obyčejným projevem dnes už nikoho nezaujme a jako obranu nasadila antibiotika nejsilnějšího ražení. Z hudby cítím skotačivou atmosféru hard coru, dost možná i trash metalu a v zákoutím samotném se čepýří crust/punk ve stylu NAPALM DEATH. Opozicí proti těmto atributům pak jsou košaté kytarové vyhrávky jako na konci skladby „Recycling Despair“. Pozoruhodnou rošádu vyostřuje rozvrstvení vokálů, jejichž kadence se pohybuje od hlubokého growlingu, zlostného štěkotu („Nothing But Blood“) až po sborové frázovánní či dokonce rap („Entrails On The Wall“). Jako když BIOHAZARD dostanou 220

I přes všechny přednosti a kvalitu si však nelze nevšimnout určitých hluchých míst. I když má nahrávka sotva půlhodinku, najdou se zde vysloveně zaplácaná místa, celkovou stopáž alespoň účelově prodlužující. Velká škoda, jinak tenhle počin rozhodně k zahození není a pokud bych měl ještě nějakou výtku, týkala by se tak maximálně poněkud utopeného zvuku (rozhodně se nejedná o žádnou katastrofu, jde spíše o problém mých uší a dost možná to tak i kapela zamýšlela). I přes veškerá výše zmíněná negativa lze konstatovat, že FEEBLE MINDED patří do širší špičky tuzemského death metalu (ale uvítal bych ještě více té psychedelie či experimentu…no vím, už mlčím ). (Celý příspěvek…)

Aby death metal nebyl mrtvý, musí se s ním umět zacházet. Kapela ELYSIUM se po takovém průměrném laškování v podobě předchozího CD „Private Hell“ usadila, získala zkušenosti, které následně zúročila na aktuálním „Nine Ways To Leave“. Kolekce devíti skladeb představuje propracovanou smrtící tvář, je plná nápaditých a především překvapivých momentů. ELYSIUM výrazně vsadili na melodickou vlnu a ovoce sklízí hned s otevírající „Bloodstained Bridal Vail“. Lepší kousek na úvod snad ani nemůže být. Dalším ústředním hřebem (a dost možná úplně nejlepší skladbou) je posmutnělá píseň „One Day She Will Ask“, drahokam přímočarosti, ale také melodické hry. Tady si ELYSIUM skutečně instrumentálně smlsli a ani patřičná efektivita nezůstala ležet ladem.

V obdobných náladových intencích dále pokračuje „Betrayed By Your Blood“, a protože kapela ve vší počestnosti spolupracuje s Jardou Šantrůčkem (DESPISE), můžete tohoto čestného hosta slyšet v tradičních kytarových liturgiích (obdobně jako na „Private Hell“). Jarda však nezůstal jediným hostem, ve skladbě „When Pleasures Turns To Curse“ se překvapivě objevil nástroj Ashoka z ROOT, a aby toho nebylo málo, výraznou měrou se do drážek CD zapsal další člen DESPISE, Beavis, jenž okořenil většinu skladeb svým sebejistým screamem. O krapet menší měrou vypomohl ještě Honza Kolesák z kapely HUMAN SCUM, který se rovněž přičinil o to, že jsou ELYSIUM pestrobarevní jako nikdy předtím. Jako kdyby kapela z ničeho nic našla klíč k otevření death metalové skříňky, žádná nuda, a to i přesto, že se nejedná o dílo, jenž by svou progresí „ničilo ostatní soupeře“. (Celý příspěvek…)

Když jsem poslouchal aktuální nahrávku kapely GERGOVIA, vzpomněl jsem si na jednu skladbu PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Jmenuje se „Člověk bez talentu“ a pozastavuje se nad počínáním hudebních snaživců. Ti se mohou třeba postavit na hlavu, ale pokud chybí nadání, těžko se s tím dá něco dělat. Proč tento úvod? Kapela GERGOVIA tvořená dvojicí Lord Necron (vokály a veškerá hudba) a Horglaert (klávesy) totiž patří k sortě pracovitých pachtilů, jejichž kumšt není nikterak zvlášť impozantní, ale přes všechny objektivní „indispozice“ se pánové postavili ke své velké zálibě čelem. Díky důvtipu a promyšlenosti natočili poutavou desku, která zkrátka nenudí. Prakticky všechny skladby jsou něčím zajímavé, jejich rozličnost je patrná na první poslech. Celá kolekce je pak zastřešena pod jednoduchou formulkou – black metal. GERGOVIA mají tenhle hudební žánr zjevně v krvi, protože od roku 2004, vydávají alba s rutinní pravidelností. Pouze rok 2005 byl výjimkou.

Přiznávám se, že netuším, kterak si stojí křesťanstvo ve Francii, nicméně toto album to všem svatým dává hezky sežrat. Rouhání ve stylu prokletých básníků je navíc vedeno v mateřském jazyce, no někdy je to skutečně jedno, protože z děsivého křiku stejně nic nerozeznáte. Na desce se však objevují i pomalejší skladby, např. ambietní hymnus „Comme le Christ Sur la Croix“, kde se kouzlo francouzštiny přece jen rozhoří. (Celý příspěvek…)

INFEST je skutečně provařené pojmenování pro metalovou kapelu. Tihle hoši pocházejí ze Srbska a nějaký ten pátek drhnou ryzí trash metal s prvky death metalu. Když jsem tuhle nahrávku poslouchal poprvé, měl jsem pocit, že jsem se ocitl o nějaký ten rok v minulosti jako pověstný Marty McFly z filmové trilogie Návrat do budoucnosti. A abych byl upřímný, stejně jako Marty jsem se snažil honem rychle vrátit zpátky do dnešních dnů. Nemám nic proti uctívání staromilství, ale v podobě INFES T nejde ani tak o uctívání jako spíše neúsupnou zatvrzelost a konzervativní přístup ke skládání hudby. Rozhodně však kapele nechci brát její vkus. Zkrátka a dotbře, tihle Srbové zbožňují pach džínových bund, vůni černých křiváků a nábojnicové pásy. Pokud nedjsou úplní bezvěrci, vzývají Bohy DESTRUSTION, SODOM a jestli znají stará alba DEBUSTROLU, rozhodně je hýčkají ve svých sbírkách. Tak co, ještě máte chuť si dát jednu srbskou masovou nakládačku? Ožijte vy, kdož máte kompletní sbírku německých TANKARD (a podpořte INFEST)!

Od první skladby jsem si však láma hlavu s úplně jinou věcí. Sakra, koho mi připomíná vokalistův hlas? Po několika pokusech jsem rozpoznal buďto majestátní podobnost, a nebo snahu někomu se přiblížit. V tomto bodě bych však sázel spíše na první variantu. Zoran Sokolovič je naturálním ekvivalentem Piotra Wiwczareka z VADER a kromě shodného zabarvená hlasu i obdobně frázuje. Hudba INFEST je však polské legendě vzdálená napříč celým peklem a na nějaký silný příliv fanoušků to podle mě ani náhodou nevypadá. (Celý příspěvek…)