Mladý člověk posedlý muzikou. Čím tvrdší, tím lepší! Mohlo to tak fungovat, hledání nepoznaného, aby se s tím člověk mohl ztotožnit. Metal se v určitých momentech začal štěpit, ovšem nebyl to proces „ráz na ráz“. V devadesátých letech bylo především pro posluchače východoevropského bloku dobrodružné to poznávání a zároveň shánění nových informací, které se k nám pozvolna začaly dostávat. Když kapela DEATH v roce 1987 vydala své první album „Scream Bloody Gore“, bylo mi sotva sedm let. K undergroundové kapele tohoto charakteru se prakticky nešlo dostat, ovšem ještě za „totáče“ vyšel jeden zajímavý článek, který se objevil v časopisu KVĚTY! Je to skutečně neuvěřitelné, ale právě zde jsem se poprvé setkal s kapelou DEATH!!! Byl jsem cca. ve čtvrté třídě! Pointa článku byla asi taková: „chcete vědět jaká hudba nyní okouzlila kapitalistický svět? Pozorně čtěte a buďte rádi, že naše mládež je obdobnému počínání uchráněna!“ Autor (či autorka) popisovali, kterak jsou Američané k této hudbě shovívaví, což byla samozřejmě snůška těch největších lží. Ovšem vyobrazená fotografie kapely DEATH byla skutečně pravá! To vím a 100% a s odstupem času vůbec nechápu, kde ji páni redaktoři vyšťourali! Mocné logo mě však naprosto zhypnotizovalo! „Sakra, mít tak šanci tohle slyšet“. Jak to asi hraje? Od těchto chvil se mi kapela DEATH zapsala do mysli… Toho kluka s kytarou (Chuck) jsem neměl za člověka! Stačil jeden obrázek…!!! Kdo mohl tušit, že za několik málo let budu obdivovat pouze hudební umění, geniální umění…
První hudební setkání s kapelou DEATH ve mně však nezanechalo nic extrovního. První nahrávku, kterou jsem slyšel byla „Human“ z roku 1991. Mohlo to být cca. o dva roky později, ovšem nijak zvlášť mě nezaujala. Vše se změnilo až jednoho večera při sledování pořadu Headbagers Ball na MTV. (Celý příspěvek…)
